Klub nenapraviteľných optimistov
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300041/bmid_klub-nenapravitelnych-optimistov-XXd-300041.jpg
5
889
218
Paríž 1959. V časoch alžírskej vojny a rokenrolu sa dvanásťročný Michel Marini dostáva do sveta dospelých. V bistre Balto ho viac než stolný futbal priťahuje zadná miestnosť, kde sa stretáva tajomný Klub nenapraviteľných optimistov – emigrantov z východnej Európy, ktorí opustili svoje domovy, rodiny aj staré ideály. Počúva rozprávania o ich milostnom živote, manželkách, deťoch, ambíciách a exile za železnou oponou. Ich dramatické príbehy sa v nasledujúcich rokoch prelínajú s podobne dramatickými udalosťami v Michelovej rodine. Lásky a drámy k nemu už neprichádzajú iba zo vzdialeného sveta, ale znenazdajky sa objavujú aj v jeho živote.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , PremediaOriginální název:
Le Club des incorrigibles optimistes , 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha začíná velmi pozvolna a nenápadně, až jsem si kolikrát kladl otázku, zda-li nastane nějaký zvrat a bude se vůbec něco dít,... I přesto mě autorovo vyprávění již od počátku upoutalo, a to ať už pojednával o malichernostech všedního života nebo těžkých životních zvratech,... Často jsem se těšil na každou další stranu a další poodhalení Francie šedesátých lete, osudů politických uprchlíků nebo života dospívajícího hlavního hrdiny Michela. Ten na mě působil spíše jako jakási spojnice mezi mnohdy výrazně zajímavějšími postavami, avšak v příběhu měl rozhodně své místo,... Autorovi se nedá upřít umění s jakým vtáhne čtenáře do děje a mistrovsky zvládnutá gradace, kdy jsem ke konci knihu ne a ne odložit. Někomu může vadit, že některé příběhy z knihy nejsou uzavřeny, ale mně to dalo prostor se nad postavami a jejich osudy dále zamýšlet,... Už se těším na autorovi další knihy.
Jo a abych nezapomněl, jestli se ještě někdy podívám do Paříže, rád bych navštívil Lucemburskou zahradu a Medicejsou fontánu.
Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Koláž osudů, které se Vám vryjí pod kůži. Je to přesně ta kniha, kterou čtete jedním dechem, ale zároveň si přejete aby nikdy neskončila. Přála bych si, aby autor byl produktivnější co do knih, ale asi je to přesně o tom, že kvalita převišuje kvantitu:-)
Překrásně napsané! Děj je pomalý a spíše mlhavý, ale ani na minutku jsem nepřemýšlela nad tím, že bych knihu odložila...
Krásná a silná kniha o dvacátém století napříč Evropou. Mnoho příběhů svázaných jedním pařížským šachovým klubem.
"Raději budu žít jako optimista a mýlit se než žít jako pesimista a mít vždycky pravdu."
Dať menej ako 5 hviezd? NEMOŽNÉ! Toto je kniha, z ktorej vo vás niečo asi navždy ostane. Ja som bola vo Francúzku (prstom na mape) a skrze túto knihu. Bývala som u Michela, bola súčasťou jeho rodiny, jeho radostí, jeho starostí a bolestí (ktoré by žiadne dieťa nemalo v rodine prežívať). Postupné odkrývanie minulosti jednotlivých postáv bolo písané skvele a ja ako čitateľ som chcela vedieť aj to, čo nebolo napísané, to, čo bolo ďalej nie len pre Michela, ale aj pre ostatných členov klubu. Klobúk dole pred týmto autorom, ktorý napísal úžasný príbeh o ľuďoch, ktorý žili v ťažkej dobe a ktorí trpeli tak, akosi väčšina z nás nedokáže ani len predstaviť. Odporúčam!
Mohu se jen přidat k nadšeným ohlasům... přečetla jsem to jedním dechem a když jsem skončila, po Michelovi se mi stýskalo.
Úžasný román, který opět připomíná dramata 20. století a jako bonbónek i pohled do života pařížské rodiny v šedesátých letech. Životní osudy exulantů podané s empatií a navrch jemná ironie.
Malinko jsem v závěru nepochopila obrat v jednání a chování jedné z postav (mám jen nějaké tušení), ale nic to kupodivu neubralo na kráse příběhu, naopak mě to láká si knihu přečíst znovu.
Jeden z nejlepších románů poslední doby.
Na začátku knihy jsem si několikrát řekla, že knihu nedočtu, že tato kniha není pro mne. Díky bohu, že jsem tak neudělala. V druhé polovině mne kniha chytila a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Velký román o tom, jak lidé přicházejí, odcházejí a my už pak nikdy nejsme stejní. O tom, že být optimistou znamená především radovat se z toho jediného, co člověk ještě neztratil – život.
"Mám nějaký problém s logikou. Nikdy jsem nepochopil, jak někdo může něco říkat, a dělat úplný opak. Přísahat, že někoho milujeme, a zraňovat ho, mít přítele a zapomenout na něj, považovat se za jednu rodinu a ignorovat se jako cizinci, hlásit se k velkým principům a neřídit se jimi, tvrdit, že věříme v Boha, a jednat, jako by neexistoval, považovat se za hrdinu a chovat se jako svině."
Musím říci, že jsem snad ani nečekala, jak mistrně dokáže autor spojit historické souvislosti s problematikou vztahů a to jak rodinných, tak mileneckých či přátelských a přitom poukázal na nesmyslnost válek, během kterých jde život stále dál, hrůzostrašnost komunistického režimu i kulturní rozdíly. Za mě klobouk dolů.
Je to kniha o dvou, pro mě rozdílných, polovinách. Zhruba v polovině knihy jsem zvažoval, že knihu na nějaký čas odložím, nebo ji nedočtu vůbec. Což o to, první polovina je napsaná stylisticky krásně a spisovatel prokázal velký spisovatelský um, ale... Nejsem vyznavač akcích knih. Dej pro mě není vždy to hlavní co u knihy hledám, ale ten téměř nulový pohyb děje v první části knihy, mě naplňoval, respektive nenaplňoval ničím. Bylo to krásné něco o ničem. Ale NAŠTĚSTÍ, a to musím zvýraznit, jsem knihu neodložil. Dopustil bych se tak jednoho ze svých největších literárních omylu.
Druhá polovina kniha je fascinující. Tak nějak pozvolna se jednotlivé postavy začnou vzájemně více proplétat a ovlivňovat, až se člověku začne tajit dech. Vlastně v průběhu celé knihy se nemůžete zbavit pocitu, že tam stále visí ve vzduchu něco neurčitého, něco co se nedá dost dobře popsat, ale jde z toho strach.
Co bylo pro mě osobně úžasné, tak je to vykreslení poválečného pařížského života. Ta atmosféra je autorem skvělě zachycena a předána čtenáři.
Rozhodně mohu knihu s klidným svědomím doporučit k přečtení s poznámkou, aby čtenář neváhal a knihu dočetl až do konce, byť může podobné jako já v průběhu čtení poněkud váhat.
P.s. Opět se mi potvrdilo mé životní motto. Tedy, že optimismus je nedostatek informací. Ač všichni členové klubu optimistu, jsou skutečnými optimisty, tak pro zachování tohoto optimismu si vlastně založili tento "uzavreny" klub jako jakousi bublinu před okolním světem. Pozvedli tak štít, kterým se brání průniku informací a žijí si sami ve svém optimistickém světě. Ale okolní svět je neúprosný a postupně se vkrada do klubu v podobě informací, myšlenek, a v závěru i lidi. Nakonec zjistíte, že optimismus je jen iluze, lež. A pesimismus není ničím jiným, než pravdou. Než skutečnosti, která není příjemná ani jednoduchá, ale je reálná.
Záliba hlavní postavy ve fotografování a literatuře, propracované osudy vedlejších postav (imigrantů), prostředí Francie - to řadí knihu z mého pohledu k jedné z nejnezapomenutelnějších.
Knížka krásným způsobem vypráví o jedné etapě života vypravěče. Na mě tam ale bylo až moc postav, žádné vyvrcholení a ani řádné zakončení. Doopravdy pouze vyprávění ze života. Věřím, že kniha se zalíbí mnoha čtenářům, ale já k nim nepatřím.
Krásná kniha. Mám zálibu v rozsáhlých románech, takže mi vyhovovala. Cítila jsem z ní smutek, nostalgii, absenci naděje a radosti. Mládí, stáří, život i smrt, lásku, která nikdy nedojde svého naplnění, strach, úzkost. Vzbudila ve mně pocit, jako bych spolu s postavami žila v Paříži v 60. letech. Vtáhla mě do Klubu. Ukázala mi, jak těžký musel být život v socialistickém Rusku a jak bolestné bylo doživotní opuštění rodiny. Pomohla mi trochu víc pochopit hlubokou ruskou duši. Na posledních stránkách jsem se neubránila slzám. Přesto všechno dávám 4 hvězdy, protože byly pasáže často rozvleklé a rozhodně to nebylo čtení, od kterého bych se nedokázala odtrhnout. Nicméně autorův potenciál zaslouží 5 hvězd.
Trpkosladký príbeh tak ako je trpkosladkým aj názov knihy. Kniha mala niekoľko zaujímavých myšlienok o charaktere človeka, spomeniem napríklad: "Mám nejaký problém s logikou. Nikdy som nepochopil, ako niekto môže niečo hovoriť, a pritom robiť úplný opak."
Myšlienky teda pekné, príbehy postáv z klubu až možno absurdne reálne. Avšak, nejako to ku mne úplne neprerazilo...
Zdravím všechny čtenáře, krásné komentáře, bylo by možná docela zajímavé vydat spisek komentářů čtenářů ke každé knize. Jsme každý tak krásně jiní, svým vnitřním životem i zkušenostmi. Mě osobně dostala kapitola "Leningrad 1952." Dnešní mezní mezinárodní situace se se opět dostávají do spirály násilí. Je tento svět pro nás, co ještě nic nepochopili ??? Každopádně díky autorovi za bohatý příběh, i za všechny komentáře.
Moc dobře psaná kniha.Úplně jsem jí podlehla a těšila se na chvíli klidu na čtení.Teď si seženu Vysněný život Ernesta G.Už se těším.
RADĚJI BUDU ŽÍT JAKO OPTIMISTA A MÝLIT SE,NEŽ ŽÍT JAKO PESIMISTA A MÍT VŽDYCKY PRAVDU.
Včera jsem dočetla. Nedokážu popsat, jak moc se mi příběh líbil. Silné životní příběhy, nenásilně podaná trocha politiky, atmosféra Paříže a klubu, jejíž členové uvedli Michela do světa dospělých...................po tomto románu a Vysněném životě Ernesta G. netrpělivě čekám na další román od tohoto spisovatele.
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Kniha Klub nenapraviteľných optimistov je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 1 131x |
| Čtenářské výzvě | 192x |
| Doporučených | 163x |
| Knihotéce | 380x |
| Chystám se číst | 1 115x |
| Chci si koupit | 184x |
| dalších seznamech | 13x |
Mnohovrstevnatý společenský román, který vypráví dospívající Pařížan Michel. Děj se odehrává částečně v Michelově současnosti (v šedesátých letech) v Paříži, částečně retrospektivně v období od první světové války do padesátých let ve východním bloku. První část představuje jednotlivé postavy, čte se dobře, ale nemá takový spád jako část druhá, kde se osudy postav propojují, a která je místy až dechberoucí. Je to jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla, i když někoho může odradit tloušťka knihy (jde ale jen o 567 stran, kniha je vytištěna na silném recyklovaném papíře.) Kniha je výborně přeložená, nejsou zde pravopisné chyby.