Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32578/bmid_kladivo-na-carodejnice-65abbe29039a3.png
5
2725
430
Vraždící losinská a šumperská bestie jménem Boblig, šílený inkvizitor a jeho ochránci, kníže Liechtenstein a olomoucký biskup téhož příjmení, vstoupili koncem 17. století do dějin jako tvůrci hrůzostrašného hororu monstrózních čarodějnických procesů, při nichž osobně fanatický mnohonásobný vrah Boblig fyzicky a psychicky zmasakroval, umučil, okradl o čest a majetek a nakonec zaživa upálil přes stovku nevinných obětí, včetně šumperského kněze, děkana Kryštofa Aloise Lautnera. Triumfující bestii nikdo nezastavil. Fanatismus a arogantní zvůle tehdejší moci vygenerovaly takovou institucionalizovanou hrůzu a davovou hysterii, že se nikdo nikoho nezastal. Vraždící triumfující bestialita změnila iracionalitu v realitu, v dokonalý horor o dokonalém zatmění rozumu. Tento sugestivní historický román, v němž se autorovi podařilo spojit faktografickou přesnost s vypravěčským umem, úspěšně zfilmoval režisér Otakar Vávra. Kaplického výpověď tak dostala to, o co autor vždy usiloval, lidovou dimenzi.... celý text
Přidat komentář
U této knihy jsem měla strašný vztek.... Příběh ze středověku, ale tak moc aktuální... Kaplický ji napsal jako protest proti lidské blbosti. Pokud čtete mezi řádky, byla to jeho revolta proti režimu, ve kterém ji psal. Nesmyslnost vraždění mocipánů na základě vylhaných skutečností. Kaplického protest proti trestu smrti Milady Horákové.
Sile zazitku z romanu pridava to, ze ide o historicky roman zalozeny na skutocnosti. Detailny opis pribehu je miestami na ukor citatelnosti, pretoze sa miestami zda zdlhavy a jednotvary kvoli neustale pribudajucim nepravom obvinenym obetam, ktore autor osobitne nielen menuje, ale aj predklada citatelovi ich zivotne pribehy a tym medzi citatelom a postavami vytvara puto.
Mrazivý příběh o nelidské chamtivosti ničící vše, co jí stojí v cestě bez ohledu na následky i na lidských životech, schovávající se za cosi nazývaného vírou, hraničící však spíše s pověrami využívanými k přízemním cílům. Tuto pohnutou historii znám, sám jsem navštívil i místa s ní spojená, ale stejně jsem si nemohl pomoci, abych zhruba od poloviny knihy netoužil po jejím lepším závěru. Leč vypočítavost odsuzujících, strach blízkých a nezájem vysoce postavených přinesla to nejhorší. Kniha nejen přináší výborný popis událostí a stojí tak na vrcholu kvality historických románů, ale nabízí i zajímavé úvahy a (vzhledem k době svého vzniku) také nevyřčené paralely... čarodějnice v 17. století či kulakové v 50. letech 20. století... procesy, ve kterých byla výpověď obžalovaných druhořadá, většinou i vynucená ("už samo obvinění ukazuje na vinu"), zaštiťované velkými idejemi, ale často sledující nechutné cíle majetkové, výstražné či ničící opozici, o smyšlených obviněních a nelidském zacházení ani nemluvě. Nezbývá, než se spolu s děkanem Lautnerem ptát, "proč občas na svět přichází taková tma, kdy se lidé bez rozumu navzájem vraždí, proč někdy nastávají doby, kdy i nejmoudřejší lidé nerozeznávají, co je spravedlivé a nespravedlivé, proč se někdy i čestní lidé klaněji vrahům a lupičům, považujíce je za dobrodince..."
Je až neskutečné, v jakou bestii se člověk dokáže proměnit pro balík peněz. A ještě neskutečnější, kam až ho ostatní nechají zajít. Velice smutné a depresivní dílo plné beznaděje, chamtivosti a absurdity, ovšem velice čtivé a výborně napsané. Pro podpoření celkového dojmu doporučuji zajet do Šumperku na expozici čarodějnických procesů.
Styl psaní je na pomezí románu/novinové soudničky a proto mne jeho formálnost trochu rušila, ale když si člověk zvykl, vyvstal v něm celý ten hrůzný příběh velmi živě a působivě.
Soudce Lynch v krajině středověkého Slezska. Jedná se o nadčasový román, pokud se zamyslíme nad zvůlí politiky a jejího lobbingu, každopádně to nás při čtení knihy a dlouho poté ani nenapadne, děj je strhující a děsivý a dlouho po čtení zůstává na srdci děs a smutek ze strastí prožívaných hrdiny. Náramně vydařená kniha vycházející z historických událostí.
Krutý, strašidelný román, kdy každé nové ráno a každý nový den byl jen utrpením. Chvílemi jsem trpěl s postavami, měl neuvěřitelný vztek na inkvizitora Bobliga a jeho neomezenou moc, vztek na katolickou církvi, vztek na nedovolatelnost práva, vztek, že jeden člověk pod taktovkou církve dokázal zničit stovky rodin, přátelství, vztahů, fungujících živností a životů a to jen proto, že se mu "prostě chtělo". Příbeh je dle skutečné údálosti.
Historický román o severomoravských čarodějnických procesech z druhé poloviny 17. století. Zdánlivě banální událost nastartuje rychle gradující inkviziční mašinérii, jíž životem zaplatí desítky nevinných obětí. Mistrně vykreslený střet dvou protipólů - náboženského fanatismu, lidského mamonu, drzosti, prospěchářství a chladnokrevné touhy po moci (inkvizitor Boblig z Edelstadtu) proti ryzí dobrosrdečnosti, statečnosti, silné vůli a opravdové oddanosti Bohu a lidem (děkan Kryštof Alois Lautner ze Šumperka). Ponurá a odstrašující četba, při níž skutečně pocítíte odpor, bezmocnost, chlad a utrpení. Pro šťastné konce zde absolutně není místo. Málokterá kniha ve mne dokázala vyvolat tak silné nenávistné antipatie k určité postavě, respektive postavám.
Moc depresivní a zároveň poučné. Historie se samozřejmě, až nám dojde ropa, bude opakovat, tato kniha pak pravděpodobně zachrání život těm, kteří ji četli. Od filmu naproti očekávání o dost odlišné.
"Pravda a moc není totéž."
"Soud nehledá pravdu, ale přiznání."
V posloupně rovíjeném ději, který vychází z událostí na severní Moravě v letech 1678 – 1696, vystupují vedle několika málo fiktivních postav skutečné histoické osoby. Vernířovská žebračka Schuchová se za malou úplatu uvolí opatřit porodní bábě Groerové posvěcenou hostii (motivem je pověra, že kráva po ní lépe dojí). Při činu je však přistižena a zásluhou fanatického sobotínského faráře Schmidta se banální historka mění v aféru s dalekosáhlými důsledky (Slovník českého románu), tolik úvodní část.
Sadistického inkvizitora Bobliga jsem během četby stokrát zatracoval a všem nevinným postavám jsem stokrát fandil, vše nadarmo. Velmi kruté časy Kaplický sepsal a zaznamenal s veškerým umem a bravurou, je dobře, že kniha vůbec vznikla, jenom mi dnes už nepatrně připomíná dokument.
Kniha má co dát i současnosti. Kolik je malých "inkvizičních soudců", kteří pro vlastní prospěch potopí jiné!
Kniha,která opravdu patří k maturitě. Jedna z mála, která se mi vážně líbila. Protože českým spisovatelům moc neholduji, tak za tuhle dávám palec nahoru :)
Smutný popis našich dějin. Přijde mi až neskutečně blízky tento příběh, navíc ve světle dnešních dní. Můžu se jen zeptat, kdy se to bude znovu opakovat?
Děs a hrůza - a byla to pravda! Jak něco takového může člověk provádět člověku? Čtu knihy, kde teče krev, ale je to vymyšlené, tak to se mnou moc nehne. Dějepisář ve škole nám jednou řekl, že Slované mají holubičí povahy. Brala jsem to jako poklonu, no pěkní holoubci jsme byli:-(. Je mi moc líto, že se taková zvěrstva děla u nás.
Výborná kniha, která by se měla stát povinnou četbou pro lidi s katolickou vírou! Jak je zde krásně naznačeno - všechno je to v podstatě výmysl, který ovlivňuje lidi.. někteří se tehdy stali opravdu zrůdami.. hlavně, že by si to Bůh přál!
Výborná kniha. Konečně jsem měl možnost nahlédnout za pozadí inkvizičních procesů a pochopil jsem jak jsem se v mnoha věcech mýlil. Nejvíce asi v tom, že se nejednalo ani tak o pochybení církve jako spíše jednotlivců. U některých pro hrabivost a pomstychtivost, pro hloupost u jiných. Na čarodějnice již asi nikdo dospělý nevěří, ale s těmito lidskými vlastnostmi se potýkáme stále a jen tak asi nepřestaneme.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Tato kniha je zřejmě nejlepší knihou vydanou českým autorem. Osobně jsem děkanovi Lautnerovi fandil od 1. okamžiku a fándím mu pořád, protože člověk v takovémto děkanově postavení by se na to nejraději vykašlal, ale děkan naopak se snažil co nejvíc tomu zabránit i přes své kněžské hranice. Lautnerovi bych chtěl vzdát hold. A mrzí mě, že Bobliga nechytla spravedlnost...