Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435668/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-rZZ-435668.jpg
4
4134
4134
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Nevím, asi mně ta kniha moc nesedla. Těšila jsem se ne ni, ale asi to, co jsem od ní očekávala, ve mně nevzbudila. I přesto, že ta místa znám. Sant-Malo je krásné městečko i celé pobřeží okolo. Ale beru to jako fakt, že každému se líbí a sedne trošku něco jiného. Ve mě nevzbudila žádné emoce a za pár dní si na ni asi ani nevzpomenu. Pullitzerova cena je jen věcí názoru a ne zárukou kvalitního čtení.
Téma druhé světové války bylo pro mě pojaté celkem neobvykle, ale příběh mě okamžitě uchvátil. Všechno bylo vylíčené realisticky, klidně by se to tak mohlo stát.
Krásná kniha s těžkým tématem, ale neuvěřitelnou lehkostí. Zpočátku jsem se prala s dvěma dějovými linkami a dvojím časem vyprávění.....později už jsem přechody téměř nevnímala, poté co jsem se zorientovala ve jménech a městech.
Příběh Marie-Laury a Wernera, tak rozdílných a přece stejných - dvou snílků, kteří se musí vyrovnat s těžkými životními situacemi. Ač se celý příběh točí okolo "Moře plamenů", mnohem více jsem vnímala životy obou mladých lidí a jejich okolí, než jen hledání diamantu.
Konec by se pro mne obešel bez dalšího vyprávění o osudech přeživší - celý příběb pro mne skončil odchodem Wernera a šťastným shledáním Marie-Laury a Etienna.
Nicméně originální "válečný" příběh, bez přítomnosti živých a krutých popisů války, a přesto velmi silný.
Ta kniha mě dostala. Od začátku do konce mě nutila být ve střehu, nedýchat, očekávat... Příběhy hlavních postav se po krůčcích rozvíjejí a nenápadně proplétají, dojímají i napínají, až se to téměř nedá vydržet. Trochu lituji, že závěr mi přinesl lehké zklamání z "rozřešení". Asi jako když po výborném, hutném, kvalitním, pestrém obědě o několika chodech očekáváte skvělý, zázračný zákusek a oni vám naservírují poněkud mdlý, lehce oschlý moučník. I tak se ale kniha řadí k těm nej, které jsem zatím četla.
(Než jsem ji začala číst, sebrala mi ji má 12ti letá dcera, které se taky moc líbí. Doufám, že rozdýchá všechny pasáže).
Kniha se mi moc líbila, bavily mě krátké kapitoly, které nutily číst dál a dál. Ani bych nevěřila, že mě válečné téma tak dostane. Krásně vykreslené postavy a příběh také. doporučuji.
Úžasný příběh napsaný tak, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Závěr má rychlý spád, ale není to na škodu.
Jednoznačně stojí za přečtení, sama se k ní určitě nejednou vrátím.
Na knížku jsem se moc těšila. Ze začátku mi dělalo problém skákání v čase, na což jsem si zvykla asi až v polovině knížky. Příběh byl ale úžasný. Posledních cca 100 stran jsem četla jedním dechem, místy s husí kůží po těle. Příběhy určitých postav bohužel neskončily happyendem, což se ale v románu, odehrávajícím se ve válce, snad ani nedá čekat. Každopádně knížka stojí za přečtení.
Nemohla jsem se odtrhnout - a to i díky stylu vyprávění. Vyhovovaly mi krátké kapitolky, ve kterých se střídalo dění kolem dvou hlavních postav. Takže čtení v praxi vypadalo: "Ještě si přečtu tuhle kapitolku, a tuhle.. a ještě jednu, poslední :-)" a nakonec zjistím, že jsem o 50 stránek dál... Střídání časových linek mi nevadilo, protože všechno do sebe zapadalo, jako ten nejlépe namazaný stroj. Závěr byl famózní, žádný happy-end v klasickém stylu, ale přesto si troufám tvrdit, že pro oba naše hrdiny to skončilo, jak nejlépe mohlo. Paradoxní, smutná pravda. Rozhodně si nenechte román ujít, stojí za to!
Úžasná kniha zase s trochu jinou tématikou 2. sv. války. Miluju příběhy, kde se střídají doby a vypravěči. Text pojednávající o životě slepé dívky byl skvěle zpracovaný, čtivý a já se nemohla vůbec odtrhnout. DOPORUČUJU.
Úžasná kniha, velmi čtivá, zajímavý styl vyprávění. A i když příběhy z války moc nemusím, tahle mě dostala. Nominaci si zaslouží!
Moc krásná kniha. Jen mě trošku zklamalo, že je tam o jejich setkání cca jen deset stránek. A taky konec má celkem rychlý spád. Jinak je to úžasná, krásně čtivá knížka. Škoda, že Werner zemřel, ale tak to ke krásné knize nevýslovně patří. Určitě doporučuji.
Nádherné vyprávění. Často velmi, velmi dojemné.... I přes to, že jsem knihu četl v originále (All The Light We Cannot See) a nemohl logicky vnímat dokonale všechny odstíny textu.
Je to memento pro naši generaci, která už válku nezažilo, co tohle šílenství s lidskými životy, udělalo a (bohužel, musím s obavou napsat) i může znovu udělat.
The Pulitzer Prize for Fiction 2015 si kniha opravdu zasloužila a vřele všem (přemýšlivým) doporučuji.
BTW: Nově a věrně obnovené Saint-Malo je skutečně krásné město. Měl jsem to štěstí si je před pár lety, nic ještě o knize (pochopitelně) netuše, prošlapat. Kamenné budovy, hradby, racci a bouřící nezměrné moře....
Smutná, dojemná kniha o dvou mladých lidech před a během války... Příběh o tom, jak moc válka zasáhne do života všech, kteří ji zažijí a přežijí... Za mě příběh, který si Pulitzerovu cenu rozhodně zasloužil. Krátké kapitoly, střídaní postav i časů, vůbec nic z toho mi nevadilo... Příběh si prostě plynul a já si ho neskutečně užila. Určitě doporučuji všem, výborná záležitost!!!
Melancholicke, pomale, zasnene citanie bez vacsej dramy. Zaver ale bol dobry, realisticky, bez zbytocnych "happy endov"
Právě ji čtu. Jsem cca v polovině a nabyl jsem dojmu, že styl psaní je pro mě nepřijatelný. Příběhy jednotlivých postav jsou prostřídány. Proti tomu nic, kdyby každý ten střípek událostí jednotlivých příběhů nebyl napsán na maximálně dvou stranách, přičemž jedna půlka strany je prázdná. Rozuměj nepotištěná. To je ale zbytečné plýtvání materiálem. Jen co je pravda. A že těch postav je docela dost, tak je z toho docela nepřehledný guláš. To je jako kdybych vám všem tady psal tento text způsobem, že každé slovo vám nabídnu na extra řádku. Nejsem na konci, ale manželka dočetla a prohlásila: "Příběh slušný a zajímavý, ale naprosto příšerně napsaný". A Pulitzerova cena? Inu, dnes se takovými oceněními nedá usuzovat, že je to TO PRAVÉ zrovínka pro nás. Nebo snad jenom pro mě? Vždyť vzpomeňme na "intelektuální" Berlínský mezinárodní filmový festival či na Filmový festival v Cannes. Oceněné také nejsou TY NEJLEPŠÍ, ale jen ty nejintelektuálnější. Mě tato kniha kupodivu stále drží, ale nadšen nejsem, jen čekám, až se trpělivě prokoušu k vyvrcholení. Za ty peníze a za to ohromné množství nepotištěného papíru to ale nestojí.
Na knihu jsem se těšila velmi dlouho, ale nakonec jsem mírně zklamaná. Na konci jsem sice dojatá byla, a to hlavně z toho důvodu, že mi kniha připomněla, jak nedávná je historie 2. světové války. Že se svět neuvěřitelně rychle mění a to, co máme teď, zítra mít nemusíme. Krása této knihy je v příbězích dvou lidí, kteří nejsou stateční, ale prostě žijí tak, jak musí. Anthony Doerr nesází na naturalismus války, drama ani beznaděj, ale na dlouhý příběh lidského života poznamenaný hrůzou něčeho, co si již pamatuje jen jedna generace. Tu Pulitzerovu cenu chápu, ale mně se do vkusu autor moc netrefil, bylo to dlouhé a kapitoly příliš krátké, jaká ironie.
Pěkný příběh. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na přeskakování mezi časovými obdobími, ale pak už se to četlo dobře.
Nádherné!!! Miluju knihy z této doby a už se těším, až si ji přečtu znovu. Jen jsem patrně doufala v jiný konec.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Neskutečná kniha, nejlepší, jakou jsem v poslední době četla. Velmi lidská, laskavá, krásná.