Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435668/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-rZZ-435668.jpg
4
4134
4134
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Mno, na knížku jsem se docela těšila a děj se mi i líbil, trochu jiné téma, zajímavé. Ale ten závěr, jak už všichni byli staří a setkání třetího druhu, to už mi tam nezapadlo..
Nemůžu se ubránit dojmu, že Světla jsou přeceňovanou knihou. Velmi americkou. Příběh sám o sobě není špatný, ale i když se odehrává v době válečného běsnění, tak mu chybí větší hloubka a naléhavost. Je příliš líbivý a podbízivý. Všechny postavy jsou něčím zvláštní, ale tak nějak prvoplánově. Slepá dívka, chlapec s bílými vlasy, německý praporčík stižený nevyléčitelnou nemocí, neuvěřitelně zručný otec, strýc s vnitřními běsy. A k tomu všemu Moře plamenů. Děj je vyprávěn na přeskáčku. V některých knihách to má své opodstatnění, zde mi to ale připadalo jen jako manýra, jako snaha vyhovět současné módní vlně. Jako by autor připravil polévku ze všech ingrediencí, které jsou nyní v kurzu a spoléhal na to, že nemůže uvařit nic špatného. Ne, špatné to opravdu není. Ale cítím tam trochu moc glutamátu, umělých barviv a přidaných aromat. Další talíř už bych si nepřidal.
Tato kniha byla ve všem přesná. Autor vše do nejmenšího detailu naplánoval, ale stejně jako většina filmů nebo knih oceněných nějakou cenou byla...prostě divná. A. Doerr psal zvláštním způsobem, a i když jsem si na něj po chvíli zvykla, myslím, že by nějaké části mohl víc rozvést. Jinak doporučuji.
Myslím si, že tato kniha by si zasloužila víc, než být písmem na papíře. Přála bych si, aby se tyto slova šířila po celém světě, obletěla ho. Přeji si, aby tento příběh zasáhl lidi tak, jako zasáhl mě. Příběh plný tolika úžasných věcí. Věty, kterými se mohl klidně otřást svět. Už jen sedět a číst tuto knihu bylo pro mne velikou poctou. A větší poctou bylo, že jsem se mohla do knihy ponořit o něco víc. A najít v ní to kouzlo, které jsem tak dlouho v nějaké knize hledala. Na konci jsem se cítila, jakoby poslední kousek zapadl do skládačky. Jsem spokojená.
Není to ani taková recenze. Spíš pocity, kterou ve mně kniha zanechala. A tyto pocit jsou velmi hluboké. Takové, které si nemohu nechat jen pro sebe.
Na knihu jsem se moc těšila a čtení se mi líbilo, díky krátkým kapitolám ubíhá opravdu svižně. Zážitky slepé Marie-Laury jsou opravdu zajímavé, hltala jsem každou další epizodu z jejího života. Příběh Wernera mě až tak nebavil a dokonce jsem některé odstavce přeskakovala. Musím říct, že jsem čekala více, ale určitě stojí za přečtení!
Tolik popsaného papíru, tolik očekávání...a nakonec tak velké zklamání. Originální perspektiva, to jistě, ale... brzy se to omrzí. Nakonec mě - bohužel - zaujal na celé knize nejvíc její obal.
Válečný příběh nevidomé dívky, která zná prostor pouze z modelu města - potud skvělé, veliký potenciál! Od samého začátku jsem knize fandil, aby se vyšvihla výš, než na průběžné dvě hvězdy, a já si to čtení začal užívat, ale až na místo někde ve čtvrté čtvrtině (kromě závěru), tomu tak bohužel nebylo. Ploché vypravování, jemuž dynamiku nepřineslo ani střídání časových linií, ani krátké kapitoly. Ty jsou mimochodem dlouhé cca 1-3 strany a každá začíná na nové straně a nemohu se tak zbavit dojmu, že to bylo jen proto, aby kniha působila jako opravdu těžký a hodnotný román.
Krásná kniha - moc se mi líbil styl vyprávění, kratičké kapitoly, ale každá byla významná, střídala postavy, které se časem všechny nějak propojily. Jen ten konec byl takový nějaký smutný a do ztracena.
Moc jsem nevěděla, co od této knihy čekat....řekla bych, že mě překvapila více, než jsem očekávala....skvělý nápad s krátkými kapitolami...to mě prostě bavilo,žádné velké okecavani o nicem, jak někdy bývá...prostě se v dané kapitole řeklo nejdůležitější a šlo se dal. Není to jedna z těch knih, ktere bych hltala a nemohla se odtrhnout, ale i na tak velky pocet stran, jsem ji precetla rychle. Hodnotim velice kladne.
Hezká kniha, zase trochu jinak podaná válka a vše okolo, ale.............. nevadilo mi střídání postav a ani časů, i když vlastně trochu ano, protože mi pak chyběl moment překvapení na závěr. Nevadilo mi ani to, že kniha v podstatě nemá žádný dynamický děj. Nevadilo mi na té knížce vlastně nic a přečetla jsem jí jedním dechem, ale přesto někde uvnitř nejsem přesvědčená, že bych měla dát pět hvězdiček. Nevím, něco mi tam chybělo nebo přebývalo, ačkoli sama nedokážu říct, co vlastně. Třeba podobně laděná Zlodějka knih mi nějak zůstala pod kůží víc. Nicméně knihu k přečtení určitě doporučuji.
Prvních dvě stě stránek nic moc, rychle se střídající kapitoly, poloprázdné stránky, sice to utíká, ale co z toho? Potom vyvrcholení a myslím, že posledních 100 stránek pro mě taky zbytečných. Ale čtivé.
Často si stěžuji, že současní spisovatelé jsou placeni od stránky, že jejich knihy obsahují spoustu prázdných slov, uměle natahovaný děj. Ovšem 534 Doerrových stran je málo. Napsal nádherný příběh, který je sice označován jako válečný, ale více je o touze po lásce, sdílení, hledání smyslu života a především o obyčejných lidech, které válka semlela a o podílech (kolektivní) viny na válečném běsnění.
Střídání časových rovin, vypravěčů i žánrů - sága, detektivka, fantasy příběh drahokamu, dobrodružný Verneův 20 000 mil pod mořem, to vše žene příběh kupředu tak rychle, jako bych sledovala film. Skvělé!
PS: Jeden z citátů z Vernea v této knize: "Věda, chlapče, je plná omylů; ovšem omylů, kterých se máme dopouštět, protože nás přivádějí postupně k pravdě."
To platí i o životě.
Úžasná kniha.Nemám ráda knihy o válce,ale přesto mě kniha nalákala a chtěla jsem zjistit,jak může slepá holčička přežít válku.Kniha je čtivá, neobsahuje kruté scény a odkryje Vám tajemství drahokamu.Co by jste dělali,kdyby byla válka?Doporučuji.
Strašně zdlouhavý děj gradující v rychlé rozuzlení. Čekala jsem od takto rozvíjejícího děje něco MEGA, a ono se to nedostavilo. Ale zajímavý příběh, zápletka, nejvíc se mě zaujal pohled té druhé strany barikád. Dávám čtyři hvězdičky za námět, gradující napětí.
Ta nejlepší věc, kterou jsem za poslední dobu četla. Úžasně citlivá, dojemná a lidská. Do tří čtvrtin jsem se bála, kdy vyskočí masomlejn holokaustu a celé to křehké a jemné roztrtí napadrť. A potom jsem autorovy uvěřila, že to neudělá. A když skeptik jako já něčemu uvěří, už to musí být prostě kouzlo.
Pro mě jedna z mála knih, u kterých si i po čtvrt roce vzpomenu na děj a hlavně atmosféru příběhu. Na to, jaké jsem při čtení měla pocity a jaké obrazy jsem viděla. Skvělá.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Bohužel se nepřidám k většině nadšených z tohoto díla. Prolínání dějových linií mi obvykle nijak nevadí, ale tady to opravdu nešlo. Kapitoly byly tak krátké, že mě nedokázaly vtáhnout do děje a probudit mé emoce. Bylo to roztrhané na tisíc kousků a podle mě to knížce vůbec neprospělo. Jestli to mělo zvýšit dynamiku, pak se to zcela minulo účinkem. Jako bych jen tak klouzala po povrchu jednu stranu za druhou, ale zůstala jsem nedotčena. Četla jsem to jen abych to dočetla do konce a doufala jsem, že to snad nějak vygraduje a alespoň konec mě chytne za srdce, ale nic nic nic!