Job

2 16. dubna

Tato knížka sice po celou dobu působí trochu nudně, ale přesto jsem pořád měla potřebu číst dál a dál a konec mi skvěle vynahradil čas strávený u čtení. Pěkná knížka.

20. ledna

Chvílemi jsem nevěděla, jestli knihu vůbec dočtu. Ale nakonec nelituji, že jsem dočetla, je tam pár dobrých pasáží. Přesto podruhé už číst asi nebudu.

28.01.2018

Velmi citlivě napsáný příběh, kde lásku k vlastním dětem nic nepředčí. A v případě postiženého dítěte je to pouto ještě silnější.

4 31.08.2017

Kniha Job byla v minulosti jednou z těch částí Starého zákona, která mi stále jaksi vzdorovala a jejíž východiska jsem moc neuměl zpracovat. Pamatuji si, že jako mladého čtenáře mě popouzelo, že spolu Hospodin a satan rozmlouvají jako dva kumpáni někde v kavárně, ale hlavně mně chyběla jasná odpověď ve věci důvodu lidského utrpení. Když jsem teď četl a dočetl Rothovu verzi Joba, tak mě to donutilo zalistovat Biblí dozadu a přečíst si po čase znovu i originální verzi. To abych se ubezpečil v názoru, že ten příběh vlastně ani žádnou racionální odpověď nabídnout nemá. Že zde neplatí „Čtu, abych pochopil“, ale „Čtu, abych pochopil, že nikdy nebudu schopen pochopit“.
Ale to odbočuji od tématu ... no vlastně jsem odbočil od tématu ještě dřív, než jsem to téma vůbec načal :-)

Kniha Josepha Rotha je psána košatým jazykem plným metafor. Ale v tomto případě (na rozdíl třeba od Márqueze) neslouží krása jazyka k našemu potěšení, ale pro co nejpůsobivější popis Mendelovi bolesti. Proto zde nejsou žádné zbytečné odbočky, proto je zde minimum vedlejších postav – vše se soustředí na Mendela a jeho hluboký smutek. Chápu, že to může někomu připadat nudné a staromódní. Na mě to ale působilo a jak se Mendel propadal do svého zoufalství, tak jsem jeho žal chvílemi cítil téměř fyzicky a čím dál tím více s tímhle volyňským Jobem soucítil.

Ještě poslední „myšlenka“: Ani v okamžicích nejhlubší deprese se Mendel Singer (stejně jako biblický Job) neuchýlí k tomu, aby si sám sáhl na život. Vlastně se takové varianty ani myšlenkou nedotkne. Nejsem teolog ani filozof a tak nevím, co přesně to znamená (pokud vůbec něco). Ale cítím v tom jistou naději.

1 23.04.2017

Jen Mistr dokáže vzít biblický příběh a převyprávět ho jako příběh současný (soudobý) a vlastně věčně lidský. Bez autorské exhibice, bez ztěžklého a nedůvěryhodného moralizování. Jobův příběh je obecně známý a přesto je v Rothově podání ohromně působivý. Jeden z dalších literárních klenotů z pera Josefa Rotha. Stále nechápu, proč nedostal Nobelovu cenu za literaturu...

P.S. Uživatel -Pečivo- se snaží být vtipný a zajímavý, ale nedaří se mu ani jedno. Už jeho první věta ho usvědčuje z ignorantství (četl to vůbec, nebo jen luštil písmena?!) a proto takový výkřik netřeba brát vážně.

29.01.2017

Příběh ruskýho žida, kterej se před 2. světovou válkou i s rodinou přesune do Ameriky, načež mu začne rodina odumírat, až zůstane skoro úplně sám. Kniha má být alegorií na osud biblickýho Joba. Job je moje nejoblíbenější biblická postava, protože sem fanda Apple.

I přesto je ale kniha nudná jak peklo a niterní boj starýho dědy, kterej se odvrátí od boha, je fakt za trest. 3/10

2 20.09.2016

Prosté a krásné. Jsou scény, které se opravdu vryjí do srdce - třeba Menuchimova píseň. Nebo Mendelova slova k mrtvé ženě: "... Plný strázní a beze smyslu byl můj život. Zamlada jsem se těšil z tvého těla, později jsem jím opovrhoval. Snad to byl náš hřích; poněvadž v nás nebylo tepla lásky, ale mráz zvyku, všechno kolem nás zemřelo, znetvořilo se a propadlo zkáze. Tobě je dobře, Deboro, Pán měl s Tebou soucit. Jsi mrtvá a pohřbená. Se mnou nemá soucit, neboť jsem mrtev, a žiji. On je Pán, On ví, co koná. ..."