Job

22.12.2020

Joseph Roth patří mezi mé oblíbené autory. Tento lidský příběh se dá přenést na miliony podobných osudů v obou meziválečných obdobích. Nejsem zastáncem teorie o úžasném návratu ztraceného syna. Ženy, nebo dívky jsou na stejném hodnotovém měřítku. To jen my muži se snažíme je uvádět do pozic, které nám vyhovují. Velkým kladem této útlé knihy je zachycení života židovské komunity v dané době.

2 10.06.2020

Působivý vhled do místa a doby ruských židů a jejich migrace (alespoň jedné rodiny). Při čtení se střídaly pocity úzkosti ale i naděje při odhodlání cestovat do lepších časů a příznivějších míst k žití…

2 16.04.2019

Tato knížka sice po celou dobu působí trochu nudně, ale přesto jsem pořád měla potřebu číst dál a dál a konec mi skvěle vynahradil čas strávený u čtení. Pěkná knížka.

20.01.2019

Chvílemi jsem nevěděla, jestli knihu vůbec dočtu. Ale nakonec nelituji, že jsem dočetla, je tam pár dobrých pasáží. Přesto podruhé už číst asi nebudu.

2 28.01.2018

Velmi citlivě napsáný příběh, kde lásku k vlastním dětem nic nepředčí. A v případě postiženého dítěte je to pouto ještě silnější.

5 31.08.2017

Kniha Job byla v minulosti jednou z těch částí Starého zákona, která mi stále jaksi vzdorovala a jejíž východiska jsem moc neuměl zpracovat. Pamatuji si, že jako mladého čtenáře mě popouzelo, že spolu Hospodin a satan rozmlouvají jako dva kumpáni někde v kavárně, ale hlavně mně chyběla jasná odpověď ve věci důvodu lidského utrpení. Když jsem teď četl a dočetl Rothovu verzi Joba, tak mě to donutilo zalistovat Biblí dozadu a přečíst si po čase znovu i originální verzi. To abych se ubezpečil v názoru, že ten příběh vlastně ani žádnou racionální odpověď nabídnout nemá. Že zde neplatí „Čtu, abych pochopil“, ale „Čtu, abych pochopil, že nikdy nebudu schopen pochopit“.
Ale to odbočuji od tématu ... no vlastně jsem odbočil od tématu ještě dřív, než jsem to téma vůbec načal :-)

Kniha Josepha Rotha je psána košatým jazykem plným metafor. Ale v tomto případě (na rozdíl třeba od Márqueze) neslouží krása jazyka k našemu potěšení, ale pro co nejpůsobivější popis Mendelovi bolesti. Proto zde nejsou žádné zbytečné odbočky, proto je zde minimum vedlejších postav – vše se soustředí na Mendela a jeho hluboký smutek. Chápu, že to může někomu připadat nudné a staromódní. Na mě to ale působilo a jak se Mendel propadal do svého zoufalství, tak jsem jeho žal chvílemi cítil téměř fyzicky a čím dál tím více s tímhle volyňským Jobem soucítil.

Ještě poslední „myšlenka“: Ani v okamžicích nejhlubší deprese se Mendel Singer (stejně jako biblický Job) neuchýlí k tomu, aby si sám sáhl na život. Vlastně se takové varianty ani myšlenkou nedotkne. Nejsem teolog ani filozof a tak nevím, co přesně to znamená (pokud vůbec něco). Ale cítím v tom jistou naději.

2 23.04.2017

Jen Mistr dokáže vzít biblický příběh a převyprávět ho jako příběh současný (soudobý) a vlastně věčně lidský. Bez autorské exhibice, bez ztěžklého a nedůvěryhodného moralizování. Jobův příběh je obecně známý a přesto je v Rothově podání ohromně působivý. Jeden z dalších literárních klenotů z pera Josefa Rotha. Stále nechápu, proč nedostal Nobelovu cenu za literaturu...

P.S. Uživatel -Pečivo- se snaží být vtipný a zajímavý, ale nedaří se mu ani jedno. Už jeho první věta ho usvědčuje z ignorantství (četl to vůbec, nebo jen luštil písmena?!) a proto takový výkřik netřeba brát vážně.