Jméno větru
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136158/bmid_kronika-kralovraha-jmeno-vetru-l9w-136158.jpg
5
1124
201
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 1. díl >
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Argo , TritonOriginální název:
The Name of the Wind , 2007
více info...
Přidat komentář
Mistrovsky napsané fantasy o nadaném chlapci, který ztratil vše a přesto to nevzdal. O chlapci, který toužil poznat jméno větru a našel nejen jej. Když čtete, je to jako byste stáli vedle Kvotha. Při čtení zapojíte všechny smysly a nejen vidíte to, co on, ale slyšíte šumění větru v korunách stromu, vychutnáváte si hru na loutnu, ovoníte si vlasy jeho krásné femme fatale, budete mít hlad a bude vám zima, když se budete krčit v uličkách špinavého města... Zamilujete se, budete nenávidět a mnohdy tajit dech nad tou krásou, kterou ucítíte až do morku kostí. Tiše budete naslouchat příběhům starším, než sám svět i pohádkám. Je to neuvěřitelný příběh, obrovské dobrodružství v ničem se nepodobající klasickým fantasy.
Jedna z najlepších kníh aké som kedy čítal. Vrelo odporúčam všetkým. Druhý diel je rovnako výborný ako prvý keď nie lepší ale pre mňa je jednotka proste naj.
Dovolím si takový minispoiler- Nepřestávejte knihu číst po několika stránkách, že je to nezáživné. To co právě čtete ještě není ten příběh.
Neumím moc mluvit o těchhle takže mě omluvte, že to asi nepopíšu správně, ale styl, jakým autor píše je prostě jedinečný. Kniha je zkrátka "Krásně napsaná", hltal jsem ji jedním dechem stejně jako její pokračování. To jakým spůsobem autor líčií a popisuje třeba chudobu chlapce na začátku dále jeho snahu docílit vytyčených cílů a trable s jeho nepřáteli na konci to prostě nemělo chybu. V některých pasážích jsem úplně trnul, jak to dopadne. Jelikož chodím brzo do práce, mám večerku v deset. Tady jsem se kolikrát podíval na hodiny a byly 2 ráno... ...a já pokračoval dál, protože prostě nešlo přestat.
Nechápu, co se to sakra stalo. Ten americký vousáč Rothfuss, je opravdový borec. Jeho Jméno větru mě strhlo, sežvýkalo a vyplivlo. Jsem naprosto nadšen. Tohle je fantasy posunuté na úplně jinou úroveň. Přitom je to relativně jednoduchý příběh, který sleduje hrdinu od dětství až po dospělost. Nic moc originálního. Ale ten vypravěčský um, to správné dávkování informací, ty postavy... ten hlavní hrdina... to celkové provedení... Ještě než jsem tuhle dočetl, tak jsem si sehnal druhý díl. Zítra se do něj pustím, a už se nemůžu dočkat.
Tak skvělá hodnocení a já se tak strašně nudila. Přečetla jsem pouze 80 stran, ale zkusim to někdy znovu, třeba se začtu.
Čtyři a půl hvězdičky. Přidám se k výtkám kolegů ohledně Kvotheho přátel, působili na mě jako random lidi, které Rothfuss potřeboval, aby měl Kvothe na Univerzitě s kým mluvit. Na druhé straně se ve Jménu větru vyskytuje tolik úžasných postav o kterých bych si tak rád četl knihy podobného rozsahu - namátkou Devi, Lorren, Abenthy, Bast, Kronikář, Elodin, a přes ne zrovna lásku ve fanouškovské obci i Denna.
Největší vadou na kráse je v mých očích část s drakem u které jsem akorát nechápavě kroutil hlavou a vůbec nechápu proč v knížce byla. Ano, i ty části, kde se ve smyslu klasického děje nic nestane Kvotha utváří, mají svůj účel, ale části s drakem si dovoluji tipnout, že v dalším ději nebude důležitá.
Co mě trochu zamrzelo, byla i absence více informací o Čtyř koutech civilizace. Ale budiž, Rothfuss se rozhodl první díl věnovat převážně Kvothemu, svůj svět dostatečně rozvinul ve Strachu moudrého muže.
Proč jsem se tedy při hodnocení přiklonil nahoru? Převážně díky formě, Jméno větru se čte tak krásně. Dále kvůli postavám, které jsem vyjmenoval nahoře, podobný zájem o postavy, jejich minulost a radost z toho, že se objevují na scéně u mě naposledy vyvolal Mistr Martin. A poslední důvod - všech, pro mě největší nedostatků, které jsem v tomto komentáři zmínil se Rothfuss ve druhém díle vyvaroval.
Přemýšlím jakou knihou začít své úchvatné komentáře na této databází a vybírám si tohle. Protože je to krásná kniha. To co Rothfuss dokáže s jazykem je prostě super a dlouho, možná nikdy, jsem něco takového ve fantasy literatuře nezažil. Tohle je symfonie slov, fascinuje mě, jak autor dokáže všechno přesně vyjádřit, o level lepší než úžasný Sapkowski. Jo, náš rusovlasý hrdina je až nezdravě geniální a děj se točí hlavně kolem "nemám peníze na školu - získám peníze na školu - hraju úžasnou hudbu - jsem zamilovaný do pěkné citové ice Queen - prostřih na depresivní současnost v hostinci" a takhle dokola a dokola... Ale mně se to prostě líbí a nemám šanci žbrblat, protože je to prostě krása. Ne, nemá to živoucí postavy jako asoiaf, ne nemá to strhující děj jako několik dalších ság - a přesto se to v mém osobním žebříčku dostává na úplný vrchol. A z básničky o Čandrínech jde opravdu strach a mráz. Btw popsat slovo TICHO tak geniálním způsobem na celou kapitolu a nesklouznout k patosu nebo nudě... Rothfuss, mistr Jmenovač....... Oblíbené postavy - Elodin, Auri
O téhle knize nemůžu říct: Ta je tak super! Úchvatná! Boží!
Jsou tam vlastně i delší pasáže, kdy se čtenář může nudit. Třeba hned začátek knihy je takovým delším rozjezdem, kde se pořádně nic moc neděje. A přesto jsem četla a četla a četla celé dny a hodiny v kuse. Nedokážu říct, v čem to kouzlo knihy je. Asi v povaze hrdiny, nebo v jeho životě sirotka, který není lehký. Nebo v nenaplněné lásce? Možná v nenávisti, nebo to také může být moudrostí a naopak pomstichtivostí samotných učitelů. Kniha není nejlepší, jakou jsem kdy četla a přitom je. Pocity z knihy nejdou pojmenovat. Nedokážu říci, co se mi vlastně líbilo, ale vím, že jsem v polovině knihy musela objednat díl druhý.
Kniha pěkně popisuje lidské charaktery, sny a touhy. Do toho přidejte magii, tvory, které byste sami v lese potkat nechtěli, lásku a nenávist. Vše v jedné knize. Proto je úžasná.
Na tuto knihu potřebujete klid. Ideálně když máte dovolenou a chcete se jen válet na chatě. Příběh hezky pomalu ubíhá. Autor umí opravdu pěkně vyprávět. Kvothe je už od začátku sympaťák a hned se s ním sžije. Když se začne přemýšlet nad příběhem, tak je tam pár natahovaných míst, ale jak už jsem zmínil opravdu hezky se to čte. Budiž odpuštěno.
Vřele doporučuji jako nenáročné čtení odehrávající se pouze z pohledu jedné osoby. Jedna z nejlepších fantasy poslední doby.
Podobne ako kolega flanker.27 mám z tejto knižky zmiešané pocity. Málokedy sa mi stane, že knižku sa donútim čítať napriek tomu, že ma "nechytí" po pár stránkach. Niečo napovie aj fakt, že som túto knihu po prečítaní cca 30 strán vrátila späť do knižnice, ale po roku som o ňu zavadila nohou, keď vytŕčala z regálu, tak som si ju teda vzala. Prvými stranami som sa doslova "prehrýzala", dej sa pre mňa začal asi až od stej strany. Najprv by som vyzdvihla kladné stránky: veľmi sa mi páčilo prekáranie Kvotheho rodičov a aký mali k sebe vzťah, zaujímavý opis života na univerzite, výprava s Dennou za Chandriáncami, zaujímavý opis jednotlivých miest a nesporný fakt, že ma to ku knižke tiahlo aj napriek negatívam. Mínusom pre mňa bolo, že autor na začiatku knižky (aj na obale) dopredu odhalí čo v knižke nájdeme, čiže ma obral o napätie, nakoľko som už len čakala, kedy k skutočnostiam dôjde. Navyše opisuje veci, ktoré v tomto diele vôbec nie sú, až v tom nasledujúcom, keďže ide o trilógiu. Kvothe má priateľov o ktorých nevieme absolútne nič, nepoznáme pozadie ich zoznámenia, ani ako sa s ním stretli, len, že spolu chodia do Eolianu piť. Priatelia o sebe vedia všetko tak sa mi zdá zvláštne, že nevedia či netušia, že ich priateľ má neskutočné finančné problémy, keď neustále chodí otrhaný a nesnažia sa mu nejako pomôcť. Napr. kamarátka Mola....odkiaľ sa vzala a zrazu je jednou z najlepších priateliek.....viem, že pracuje v medike, ale to je všetko. A Bast? Kto to sakra je?! Žije s ním hostinci a už čítam druhú knihu a autor ani v nej nevysvetlil kto tento záhadný kamarát je a kde sa spolu zoznámili, prečo s ním ostal.....A Denna? Prosím Vás, toto je čo za vzťah? Nerozumiem jej ani ja ako žena, nie to ešte chudák neskúsený Kvothe. A dievčatko plaché zo stoky? Samé nevysvetlené záhadné postavy. Vraj objaví tajomstvo Chandriáncov...no milí priatelia...až do konca knižky o nich nenájde vôbec nič ani v útrobách archívu, keď ho doň napokon vpustia. Miloval ženy....no až do konca knihy zostal panicom až na chytenie Denny pod pazuchu na prechádzke...to bol asi jediný dotyk ženy v celej knihe. Kráľovrah.....žiadny kráľ a ani jeho vražda nieje ani v druhej knihe...Niektoré state strašne rozvláčnené, zbytočne naťahované, tejto knižke by stačilo 400 strán a bola by to pre mňa chutná jednohubka. Škoda, od fantasy čakám viac....
Naprosto skvělé, zaráží mě, že není daleko populárnější a že jsme na ní v knihkupectví narazili úplnou náhodou.
Po dočtení mám pořád stejně smíšené pocity jako jsem měl někde před 400 stranami. Trochu moc natahované. Hezký jazyk, ale možná až moc přeumělkovaný, takový odlidštěný. A stejné je to s postavami, někdy to působí moc neživě, jako kdyby autor nepopisoval lidi, ale jejich obrazy. Třeba Kvothe má dva přátele, ale o nich se za celou dobu skoro nic nedozvíme, jediné, jak se projevují v ději je, že s hlavním hrdinou chodí do hospody (a radí mu přestat myslet na Dennu). Já nevím, silné přátelství znamená se taky občas svěřit, sdílet, pomoct. Navíc přátelům se nelže a Kvothe to dělá často "jen aby si o něm nemysleli..." Trochu důvěry v lidi co si vybíráme by neškodilo. A pak vztahy se ženskými, tedy že je nesmělý mi nevadí, ale že všechny ženské od poslední děvečky po studentky na univerzitě co potkává, jsou krásné, inteligentní, oduševnělé a všechny ho vlastně okamžitě milují a že on to ani jednou nedokáže proměnit a pořád si zdůvodňuje proč ne tohle a tamto a proč Denna je úžasná, i když není schopná citu, to už si čtenář mlátí knížkou o hlavu. Co by leckterý dospívající kluk dal za ty šance, co Kvothemu neustále padají do klína, aniž by se o to zasloužil. No asi budu pokračovat dál, ale s pauzou.
Po mnohých pozitívnych ohlasoch sa mi dostalo pod ruku toto dielo. Nevedela som čo čakať, nakoľko od prechválenej knihy chcem až príliš veľa a obvykle to skončí sklamaním. A ona nesklamala. Mala som nadpriemerné požiadavky a oni sa skutočne naplnili. Musím uznať, kniha sa v dejovej línii príliš nehýbe, ale je tak neuveriteľne pútavo napísaná, že som si tento fakt uvedomila až po dočítaní 650 strán knihy :-) Za mňa rozhodne doporučujem :-)
V posledních letech jsem četla poměrně hodně fantasy cyklů, a Jméno větru je pro mě za Pánem Prstenů a Harry Potterem na třetím místě. Inteligentně napsaná kniha, zajímavý a propracovaný svět, plastické postavy, pozoruhodný příběh, originální styl, čtivé. U mě plné hodnocení u obou dílů, těším se na další.
Souhlasím s ostatními, že jde o jednu z nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četla. Je to velmi čtivé, ačkoliv opravdu dlouhé. Doporučuji začít číst pouze v případě, že máte hned po ruce další díly :)
...alebo ako Rothfuss vytrel Rowlingovej kocúra. Meno Vetra je vydarenejší, výstižnejší a výchovne poučnejší fantasy príbeh než celá 1.-7. kniha Harryho Pottera. Kým poterovci začnú fučať urážky: tu sú dôvody prečo:
1. Hlavný hrdina - zámerne prvý a hlavný dôvod. Pozadie Kvothe-ho a Pottera sú skoro totožné. Sirota, ktorá prišla o rodičov ide študovať na univerzitu mágie. Kým Potter je zo všetkeho vyhúkaný, Kvothe systematicky zisťuje čo sa im stalo a sám študuje. Potterovy vo všetkom pomáhajú a povesť má založenú na tom, že pri narodení nezomrel, Kým Kvothe svoju povesť buduje. Kvothe sa zlepšuje, študuje a priateľov využíva na odviazanie sa po štúdiu/práci. Potter má pri bojoch šťastie (prípadnú pomoc), Kvothe systematicky sám bojuje. V láske sú obaja podobní, no Potter stagnuje a všetko k nemu príde, kým Kvothe sa snaží a dobíja svoje šťastie. Podobne je to vo viacerých aspektoch, no podľa mňa toto je ten správny archetyp hrdinu pre deti.
2. Dej - retrospektívne rozprávanie v prvej osobe, niekedy jemne prerušené mi prišlo tiež lepšie než rozprávanie príbehu v tretej osobe. Ak by niekto namietal na autenticitu príbehu a hovoril, že Kvothe prikrášľoval či preháňal - epizóda v taverne, (kde obyčajný ľudia Kvotheho príbehy nafukujú oveľa viac, než sám rozpráva) ho presvedčí o opaku. Rothussov fantasy svet je bohatší v každom smere, nie je to len samí zázrak, ale aj boj, malichernosti a tvrdý život, no sem-tam aj humor, či pozitíva správnej rétoriky v dialógoch. Sirota by mala dbať o peniaze a poživeň a nie dostať všetko akoby na tácke.
3. Láska - neľahká definovateľnosť citu ako láska je v celom diele úžasne poňatá: láska ako niečo nevysvetliteľné, nepochopiteľné, niečo čo raz je tu a raz tam. Učí čitateľa byť všímavým, ústretovým či čakajúcim. Striktne sa odlišuje od sexu a nevestincov (téma ktorej sa autor taktiež nebojí aj pri relatívne mladých chlapcoch) a pretrváva dlhé veky v spomienkach.
Popri fatalizme HP a vraždách a zradách Trónov je fantasy aká tu chýbala - ktorá dbá na sebarozvoj a tvrdú prácu.
Po dlouhé době jsem si opět přečetla skvělou fantasy knížku a jediný nedostatek, který na ní shledávám, je, že nemám hned po ruce druhý díl. Opravdu palec nahoru - za námět, zpracování, napětí... Rothfuss čtenáře po několika málo stránkách chytí a nepustí, dokud najednou nejste na konci stránek a neříkáte si, neee, já chci číst dál.
Jedna z nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četl. Hned první věta vás vtrhne do děje a téměř nepustí. Ano, i tato kniha má své slabé chvilky, ale je jich tam tak málo, že tomu prakticky nebudete věnovat žádnou pozornost. Proto 5*, jen ten konec byl až příliš rozvleklý. Těším se na druhý díl!
Štítky knihy
magie mágové meč a magie dark fantasy vrazi fantasy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Diamant mezi fantasy knihami. Zpočátku se příběh rozvíjí pomalu a nenápadně. Ale zhruba v třetině knihy si uvědomíte, že už nemůžete přestat číst. A tak nenasytně hltáte ten nádherný magický příběh s hlavním hrdinou, který rozhodně v životě neměl na růžích ustláno.