Jíst zvířata

08.10.2023

Silné a těžké čtení. Rozhodně to jednoho donutí se zamyslet nad tím, kde se to maso vlastně bere. A že z ničeho nic se asi v marketech neobjeví. Pro mě to už byl jenom poslední díl skládačky.

14.08.2021

Hrozně těžké čtení, člověk si od knihy musel psychicky odpočinout.
Roky vím,tuším,co se děje ve velkochovech,ale číst to takto černé na bílém bez příkras,to bylo fakt neskutečné a surové.

Myslím si, že o takovýchto věcech by se mělo učit ve školách, aby byla naděje.

Jsem tak ráda, že půl svého života maso nejím a že posledni roky jsem přešla na veganství,raději se sama omezím (krom sýrů,už nemám problém) než toto podporovat!

11.11.2019

Tak tohle zasáhne každého, jak by také ne... Je to příšerný a pod naší úroveň. Polomrtvého psa necháváme operovat, bereme si dovolenou a pláčeme a ten samý den si nacpeme břicha prasetem a krávou. Jediný co řešíme, že je kilo za kilo. Jezme jen zvířata, která známe osobně. A zabijme je sami. To je cena za maso. Amen.

13.07.2019

Věděla jsem, že s touhle knihou budu mít problém. Proto jsem její četbu stále odkládala? Nejspíš jo. Asi jsem nějak podvědomě tušila, že jako všežravec (asi jsem mezi komentátory jediná) nebudu mít problém knihu přečíst. Ale napsat sem komentář, to bude oříšek (mimochodem, skoro na všechny z nich mám alergii, takže by mi odpadla důležitá složka stravy, kdybych se rozhodla pro vegetariánství).

Protože ten, kdo nejí maso není automaticky netyran (čti lepší člověk). Přestože se to spousta jednostranně zaměřených prací snaží naznačit. Fajn, ne naznačit, prostě to tvrdí. A tečka. Jiný názor přes své klapky nevidí. No, a moje dilema, zda být krotká nebo mlžit, abych nena€&@la ani jednu ze skupin, je pryč. Protože já vám povím tajemství. Ti všichni co jí maso, ví i tak dost věcí (a těm kterejm je to u zadku, můžete napsat klidně milion knih a natočit milion snímků, budou to mít u zadku stále) a stále to dělají. Proč? Protože to je jejich volba. To je stejné s kouřením. Oni ví, že to není zdravý, ale i tak to dělají. Proč? Proč, sakra, ne?! Ale než se na mě úplně nas€@€te, tak ještě jedno přiznání. Jsem proti zabíjení zvířat pro zábavu a sport. Nejsem proti zabíjení zvířat při nadbytku (protože následky by byly katastrofální).

Čili hned po přečtení pár komentářů jsem měla obavy z jednosměrného zaměření knihy. Že to je pro vegetariány/vegany, kteří se budou usvědčovat akorát o tom, jak jsou lepší, když nejí maso. No, je to tak napůl.

No, teď už raději ke knize. Ať se znaky vejdu do jednoho komentáře.

Jde vůbec oddělit zda je kniha dobře napsaná a přináší hodnotné informace a svoje životní přesvědčení? Určitě to jde, ale v rámci hodnocení této publikace? Je to kniha (teď už na 100%) vegetariána pro vegetariány, ale nechává se tam ta šedá zóna, kdyby to náhodou dostal do ruky i někdo jiný. Proto se mi libilo, že není jenom o tom jednom (jak může někoho mylně napadnout z názvu knihy), ale dívá se na věc komplexně. Veškerá strava nás lidí na základě svých vlastních životních zkušeností. Je to víc beletrie s příklady v praxi a podstatnými body k pochopení, než klasická literatura naučná. Což je fajn, takhle se kniha dostane k víc lidem. A o to jde především.

Za mě bylo důležité celé sdělení knihy: "Sami se po přečtení rozhodněte." Protože ono ani to vegetariánství (následky získávání neživivočišneho základu pro jejich stravu jsou taky velký) není tedy úplně neškodné a pro stále dost lidí je důležitá cena, proto nejdou do alternativních zpísobů (i když, co je "alternativní" a pro koho, že?). Pokud si chcete přečíst nějakou knihu, po které přestanete jíst zvířata, tak si přečtěte něco radikálnějšího, o to téhle knize podle mě ostatně nejde. Jak jsem psala. Volba je na každém. Ale třeba za sto let bude všechno jinak. Vždyť už teď je normální venčit prase mezi paneláky a domácí mazlíčci se přece nejí. Vážně by mě zajímal standard společnosti za pár stoletích. Třeba v té době už budou lidé jíst jenom přírodní kostky s proteiny a nás budou mít za barbary.

Hlavní je všeho střídmě. Obilí se pěstuje, aby se z něj něco vyrábělo. Na tom nic špatného není. Zvířata se chovají, aby z nich bylo jídlo. Na tom nic špatného není. Ale zvolit si eticky a lidský postup k získávání svojí stravy, to je něco jiného. Kvůli tomu není třeba něco vynechat. Jenom koukat, co do té pusy strčíte.

Ale opravdu, ale opravdu vážně mi nesedla jedna myšlenka z knihy. Když já nebudu jíst zvířata, ale zároveň se budu snažit, aby se zvířata (všechna) chovala (a zpracování) v dobrých podmínkách. Ok, já toho docílím. Tím padnou důvody? Když budu vědět, že 100% masa má "zdravý základ", znamená to, že jsem dosáhl svého cíle snažení. To je dobře. Ale znamená to zároveň, že v ten moment začnu zase zvířata jíst? Za mě je tohle přemýšlení schizofrenní. Ale momentálně jiné řešení není. A pokud jo, a veškerý chov zvířat by se zrušil, je mi jasný, že světová krize by nastala v obrovském měřítku.

Dobře shrnutá fakta. Čtivě psané. No, co napsat dál přesně nevím. Sice těžko vyzradit spoilerem děj (ha ha, to jsem dnes vtipná), ale lepší představu si uděláte přečtením knihy než čtením zdejších komentářů ;)

Za mě jsou tedy podstatné tyto body, které aplikuji ve svém životě:
- jíst co nejvíc lokálních potravin...
- jíst co nejvíc sezónních potravin. Prostě květák není celý rok. A když jsou cukety, tak prostě lezou i ušima, přestože každý rok máme jenom dvě rostliny, ale vypadají vždy jako Adéla...
- starat se o to, co jím, pokud cokoliv jím. Ano, já si klidně zaplatím 40 kč za 10 vajec, vedle kterých leží plato 30 vajec za 55 kč, protože znám rozdíl...
- neplýtvat žádným jídlem, živočišného ani rostlinného původu...
- motto "Co je moc levný, má podezřelý původ" za každé situace...
- když to chceš sníst, nepojmenuj to a nehraj si s tím. Ano, jako malá jsem měla za domácí mazlíčky králíčky a slepičky, a trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopila, že neutekli ani nebyly staří a umřeli. Což bylo trauma, které jsem zpracovávala hodně dlouho...

V kontextu těhle bodů a všeho co vím, umím si představit život bez masa? No, vzhledem k cenám věcí ho jím už tak jako tak stále méně častěji než dřív, takže vlastně umím. Všechno souvisí se vším. Ale vynechat jednu složku potravy je svobodná volba. Nikomu nic nebrat ani nenutit. Ale zatím jenom pokud by mi to bylo zakázáno ze zdravotních důvodů.

Jenom při čtení nezapomeňte, že autor je romanopisec, ne odborník, takže si může dovolit k faktům přidat svůj názor životní zkušenosti. Což z knihy dělá kousek, který přečtěte bez problémů jako román, ne literaturu naučnou. A oceňuji jeho přístup. Nad tímhle musel strávit hodně času...

15.06.2019

Jsem už 4 roky bez masa a rok plně vegankou, takže jsem se vším plně obeznámena a viděla jsem nespočet dokumentů a videí, dokonce jsem sama byla na prasečí farmě a viděla to peklo na vlastní oči. I tak se mě ale knížka neskutečně dotkla a často jsem ji musela odložit, jelikož jsem nemohla číst dál. Zvlášť ty pasáže, kde se popisuje jak lidé týrají zvířata, jako kdyby zabít je, aby skončili na něčím talíři nebylo málo. Vyvolává ve mně hrůzu když pomyslím na to, čeho je člověk schopen a kolik temna se v nás vlastně skrývá.

08.05.2019

Neagituje, pouze předkládá fakta - ha, ha, ha.

Ne, nestanu se vegetariánem, ani veganem. I když musím přiznat, že i mě tato kniha v lecčem dostala. Ale rozhodně to vysvětluje, proč maso ze supermarketu chutná tak hnusně. Zvlášť část o cíleném nasákávání kuřat "fekální polévkou" mnohé vysvětluje.

15.03.2019

Kniha na mě úplnou náhodou vykoukla v knihovně. Maso už nějakou dobu nejím, ale tohle mě opravdu zaujalo. Foer píše opravdicky, bez přetvářek a poctivě. Rozebírá tam svoje vnitřní dilema a krom dobře udělaného průzkumu tam píše o svých pocitech z časů, kdy maso jedl i z časů, kdy se mu vyhýbal.
Knížka je nabitá bohužel pravdivými fakty o masném průmyslu a rozhovory s lidmi, kteří se v něm pohybují. Často se mi zvedl žaludek nebo udělalo mdlo a špatně, nečte se to lehce, ale myslím si, že každý by měl vědět, co se vlastně děje.
Knížka vám neříká, nejezte maso, říká vám, zamyslete se nad tím co jíte a pak se rozhodněte, co budete jíst.
Bohužel posledních 80 stránek už mi přišlo jen jako neucelené žvatlání dokola, dávám proto 4/5.
Tak či tak doporučuji knížku přečíst, jsem si jistá, že zaujme jak všežravce, tak vegetariány:)

22.11.2018

Dlouho jsem nečetla nic takového. Nejde o žádné ufňukané psaní o tom, že jíst maso je špatné, že tím ubližujeme zvířátkům a tak dále. Nic takového. Foer nám předkládá holá fakta a informace, jež jsou všechny podloženy zdroji. Žádné výmysly, které by měly hrát na city (i tak ale samozřejmě hrají. pokud tedy nejste z kamene a utrpení jiných je vám jedno).
Tahle kniha mě donutila se nad tím, jak jako lidé fungujeme, ještě víc zamyslet. A rozesmutnila mě tak, jako už něco dlouho ne (a zároveň utvrdila v tom, že maso už opravdu jíst nechci).
Foer píše věcně a čtivě. Občas jsem měla problém číst dál, jak mě to bolelo, ale k tomu právě tahle kniha slouží. Aby se člověk dozvěděl víc o masném průmyslu - tak, jak opravdu funguje - a následně se sám rozhodl, jestli ho chce nebo nechce podporovat i nadále. Doporučuju.

06.09.2018

Přečteno.. Bohužel musím říct, že jsem nezjistil moc nového.. Když jsem se před pěti lety stával vegetariánem, bylo to právě kvůli těmhel věcem, které jsem se teď dočetl.. většinu z toho jsem viděl ve videích / dokumentech či četl ve článkách.. Přechod na veganství, který následoval byl nutný, protože ačkoliv na jatkách se dějí hrozné věci, v mléčném průmyslu můžeme vidět něco podobného, né-li horšího.. Určitě bych knihu doporučil přečíst všem, ne z důvodu aby se stali vegetariáni, ale z důvodu, že když už chtějí jíst maso, měli by alespoň vědět jak se výrabí a co za tím je..

25.08.2018

Za mě výborná kniha. Až příště někdo bude mít rádoby vtipné řeči na to, že jsem veganka..mile ráda beze slov knihu předám s tím, ať raději mlčí a stydí se za to, co způsobuje nevinným bytostem.

18.07.2018

Kdo chce, pochopí, kdo nechce, nebo ještě není připraven, tak si aspoň počte a opráší některá fakta.

05.07.2018

Jestli někomu kniha přináší nové informace, pak nevím, na jaké planetě žil doteď. Jestli se má člověk za něco stydět, tak za to, jak se chová k celé planetě. Jestli se stanu vegetariánkou? Ne, fandím tradičnímu chovu dobytka s pastvou.

15.04.2018

spoustu skvělých nových informací. Kniha podána velmi nezaujatě a nevtíravě.

10.04.2018

Foerovu studii jsem poprvé četla hned, jakmile se objevila na našem trhu. Od té doby ji mám po ruce, abych si ji tu a tam opět prolistovala. Když se mi dostala do ruky, byla jsem už přes 20 let vegetariánkou. Jak se říká, Foer přesvědčoval přesvědčeného. I když vlastně nepřesvědčoval. Sám teprve hledal svou cestu. Nicméně když jsem si ji kupovala, měla jsem pochyby, co ještě nového mi může sdělit. Zejména, když se dotýká výhradně amerického farmářství a masného průmyslu. Mnoho, jak jsem rychle pochopila. Pořád ještě nejsem na cestě k veganství, i když tato možnost mnohdy rezonovala v mé hlavě. Naprosto ale chápu vegany v jejich rozhodnutí. Moc ráda bych kupovala mléčné produkty z ověřené farmy, kde zvířata mají normální denní režim, dostatečný životní prostor a nežijí ve stresu. O krutém, mnohdy krvavém zacházení ani nemluvě. Tohle asi bude ještě dlouho hudbou budoucnosti, získávat produkty z farem, kde zvířata mají normální život a rychlou, bezbolestnou smrt. BIO produkty, obávám se, jsou nejednou jenom drahou marketingovou bublinou.

Za připomínku stojí trefný, jakkoli nikterak nový, Foerův poukaz na kulturní podmíněnost vztahu ke zvířatům: Francouzi zbožňují psy a občas jedí koně. Španělé zbožňují koně a občas jedí krávy. Indové zbožňují krávy a občas jedí psy. Tak proč by Američané a Evropané nemohli dělat to, co je a bylo rozšířené v mnoha světových kulturách, tedy jíst psy a kočky – přinejmenším ty z útulků, které bychom jinak museli utratit...?

04.04.2018

Ve svém věku skoro 48 let jsem se před 6 měsíci stala vegetariánem a následně po dalších 2 měsících veganem. Na tuto knihu jsem narazila zcela náhodou při mém několika měsíčním zkoumání jestli je mé rozhodnutí správné a moc za ní děkuji. Je to kniha plná faktů, které musí otřást každým člověkem s empatií ke zvířatům a s každým kdo má alespoň průměrné IQ. Takových knih by mělo být více. Podle mě jen chybí osvěta a lidem se vše tají v zájmu obrovského finančního profitu. U nás v ČR se zvířata na porážky vozí v kamionech v noci, aby to nikdo neviděl a to nemluvím o chovech jenž se vyváží do islámských států např. Turecka na tzv. HALAL porážky, které jsou opravdu brutální - pokud tedy zvířata přežijí pro mě drastický transport. V současnosti je tak obrovský "průmysl" prakticky nekontrolovatelný! Myslet si, že nás jako České republiky se to, co se v této knize popisuje netýká, by byl holý nesmysl...

25.03.2018

"To, jak se k velkochovům postavíme, je především zkouškou toho, jak se stavíme k těm, kteří jsou bezmocní, k těm, kteří jsou daleko, a k těm, kteří se nemohou sami ozvat - je to zkouška toho, jak se zachováme, když nás nikdo k žádným činům nenutí. A není nutné, abychom byli důslední. Je nutné, abychom projevili zájem."

Přečtení téhle knihy mi pomohlo ujasnit si mnoho věcí, i když pár otázek ještě zůstává: Jak je to s velkochovy u nás v EU? A čím krmí autor svého psa?

23.02.2018

Treba si uvedomiť, že autor nie je žiadny bojovník za práva zvierat. Je to proste človek, ktorý svoj titul bakalára filozofie využil na popísanie faktov a dôvodov, ktoré ho dotiahli k vegetariánstvu. Píše (aspoň v prvej časti knihy) príliš všeobecne, že som ani nevedel, čo vlastne obhajuje – vegetariánstvo alebo domáce farmárstvo, pri ktorom zvieratá toľko netrpia, a ktoré predstavujú smiešne jedno percento chovov v USA – čím sa dostávame hneď k druhému problému – hovorí sa zväčša o farmách v USA, kde je predsa len welfare zvierat o trošku na nižšej úrovni než v EÚ. Najsilnejšie stránky knihy sú jeho popisy chodu fariem, na ktorých sám bol. Je to vcelku strašné čítanie; obsahovo niečo medzi knihou Jejich jest království a Misa mäsa (I. Dubnička). Foer urobil veľký prínos v tejto oblasti, avšak čitateľ si musí urobiť názor z niektorých jeho otvorených záverov sám.

26.12.2017

Tato kniha mě donutila začít přemýšlet o tom, čemu jsem se dlouho vyhýbala. Po deseti letech vegetariánství, kterému věřím díky své vnitřní morálce, jsem konečně pořádně nakopnutá přejít k veganství. Jediný důvod, proč jsem tak za těch deset let neudělala, byla prostě lenost. Prostě jsem byla líná rozšířit ten "morální princip ve mě" o to, co vím nebo tuším o velkochovech.

A myslím si, že v podobné situaci je mnoho lidí. My tušíme, že zvířata ve velkochovech trpí a že jejich zabíjení není "humánní", ale prostě se vyhýbáme o tom přemýšlet a zjišťovat, jaká je pravda.

Hlavní přínos knihy byl pro mě právě toto nakopnutí, začít víc přemýšlet a zjišťovat si víc. Můj hlavní problém s knihou je, že je to prostě "americká" populárně naučná kniha. Kniha vydaná v roce 2009 o tématu, které se rozvíjí ohromně rychle (jak sám autor několikrát v knize zmiňuje), se zdroji, které mi často nepřišly docela věrohodné. Kniha, která se soustřeďuje výhradně na USA.

Takže tak, kniha je přínosná, ale nevěřila bych všemu, co tam autor píše, a rozhodně bych to nevztahovala na současnou Evropu.
(Pojistka, aby se do mě náhodou někdo nepustil: Neříkám, že něco takového není u nás možné, komentuji samotnou knihu, a ta se Evropou - a už vůbec ne současnou, stejně jako ne současnými USA, nezabývá.)

22.05.2017

Jsem od malička vegetariánkou a tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst. Opravdu neuvěřitelně perfektně zpracovaná fakta. Spousta zajímavých poznatků, o kterých většina lidí ani neví. Kniha mě rozplakala. Každému, kdo se zajímá o to co jí, bych ji bez váhání doporučila. Pomalu se snažím přecházet na veganskou stravu a před Foerem smekám!!