Jestli to řekneš...
Gregg Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485038/bmid_jestli-to-reknes-6Dg-485038.jpg
4
405
120
I po více než deseti letech jako by se sestrám Nikki, Sami a Tori Knotekovým při zaslechnutí slova „maminka“ zaryly do srdce dravčí pařáty. Pokaždé spustí lavinu vzpomínek, které byly od dětství jejich tajemstvím. Až dosud. Za zavřenými dveřmi venkovského domu v Raymondu ve státě Washington byla děvčata po celá léta vystavena nepředstavitelně hrubému zacházení, ponižování, týrání a psychickému teroru ze strany jejich matky Shelly. Výheň tohoto pekla ukovala mezi Nikki, Sami a Tori nesmírně pevné pouto, díky němuž byly zranitelné daleko méně, než se Shelly domnívala. Ačkoliv jiní v její zvrácené pavučině uvízli, dcery v sobě našly sílu a odvahu uniknout stupňující se noční můře, jež vyvrcholila sérií vražd. Kniha Jestli to řekneš… je mučivou a srdcervoucí výpovědí obětí čirého zla – a příběhem jak o něm, tak o svobodě a spravedlnosti, které si Nikki, Sami a Tori vybojovaly s nasazením života. Navždy sestry, oběti už nikdy víc – objevily světlo v temnotě, díky němuž se staly tím, čím jsou dnes – houževnatými ženami, milujícími, milovanými a kráčejícími dál vlastní cestou.... celý text
Thrillery Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , VendetaOriginální název:
If You Tell , 2019
více info...
Přidat komentář
Věřím, že se tohle odehrává ve spoustě rodin po celém světě. Třeba ne vyhnané do takových extrémů, ale děje. Viděla jsem spousty dokumentů o domácím násilí, o manipulaci a týrání. Nedokážu pochopit, co musí mít takové lidské monstrum v hlavě. Tohle mi přijde i stokrát horší než nějací masoví vrazi, jelikož dokáží ubližovat denně rodinným příslušníkům, dětem! Jen co jsem tu knihu četla jsem měla špatnou náladu, ale čekala jsem to od ní. Není tam žádný kdovíjaký příběh, jsou to prostě jen naservírovaná nechutná fakta jedné šílené, fakt psychicky nemocné, odporné ženské. Svině jedna, už mám zase nervy.
To je asi poprvé co knihu nemůžu hodnotit co se počtu hvězdiček týče. Prostě to nejde. Sama mám doma malé dítě, takže příběh se mi četl ještě o to hůře. Je to hrozné, co se někomu může dít. A ještě k tomu, že Vám takové trýznění způsobuje vlastní máma? A má z toho vysloveně radost? Nejednou jsem utírala slzy. Silný příběh.
Tato knížka mě velmi zasáhla. Nedokážu si představit, co sestry musely cítit a jak musely bojovat samy se sebou. Je hrozné, co jim matka prováděla a ještě z toho měla radost. Je mi děvčat neskutečně líto.
Myslím, že je hrozně těžké takovou knihu hodnotit. Popis událostí mnou mnohdy velmi otřásl, musela jsem si dávat pauzy a bylo mi děvčat hrozně líto. Nicméně chápu, proč se autor rozhodl příběh sepsat. Doufám, že je pro mnohé varováním nebo pomocí pro lidi, kteří jsou nějakým způsobem týrání a sami si to neuvědomují.
Nevěděla jsem, jaký příběh vlastně čtu. Knížka mě zaujala podle hodnocení a anotace. Podle skutečné události jsem brala s rezervou. Nevěděla jsem, kdo je vlastně matka těch tří sester. Že je to nějaký strašlivý příběh psycho vražd mi došlo, až když na scénu přišla Kate, tak jsem googlila a zjistila, kdo je Michelle Knotek.
Ale knížka samotná mě zklamala. Způsob popisu událostí byl zdlouhavý a opakující se. Oceňuji, že v příběhu bylo zahrnuté i dětství Michelle, ale bylo to pro mě nedostatečné. V podstatě jsme s ní byli seznámeni až od cca 13 let. Ranější dětství a jaká byla její biologická matka, by podle mě vysvětlilo víc. Uvítala bych i pohled odborníka, jestli měla nějakou psychickou poruchu. Musím ale i tak uznat, že se to četlo rychle a snadno. Jednak díky krátkým kapitolám, ale taky, co si budeme nalhávat, ten obsah prostě člověka šokuje s chce vědět, jak to bude dál.
Chování dcer a i dalších lidí, kteří tolerovali její chování je z hlediska psychologie oběti domácího násilí úplně běžné a normální. Je to typická spirála domácího násilí a syndrom vařené žáby, jak i autor vysvětluje. Taktéž v doslovu je popsáno, že děti, které vyrůstají v násilí, neví, že to není norma. Násilník natolik srazí sebevědomí oběti, až si oběť může myslet, že si to zaslouží anebo si to zavinila sama. Může se to zdát nepochopitelné, ale je to celkem typické. Děti své rodiče obhajují, nepřestanou je milovat, to už spíš přestanou milovat sami sebe.
Tak z této knihy mám smíšený pocity. Příběh dost silný jen to sepsání bylo dost zdlouhavé a opakující,vrácení v čase. Strašná představa že se to opravdu stalo.
Gregg Olsen napsal naprosto bravurní příběh o Michelle Knotek. Říká vám to jméno něco? Ano, je to známá vražedkyně, která byla odsouzena v roce 2004 za vraždu druhého stupně, mučení a týrání. Gregg zpracoval její příběh v knize Jestli to řekneš....
Řeknete si taková obyčejná rodina. Máma, táta a několik dětí. Za zdmi jejich domu se však odehrávala zvěrstva, která bychom nechtěli zažít ani v nejmenším. Michelle alias Shelly byl zlá, zákeřná a dominantní žena, která musela mít vše podle sebe. Neměla ráda odmlouvání a veškerou rebelii řešila velice přísně. Přesto neměla pocit, že dělá něco špatně. Dokázala dceru sešvihat kabelem a večer jí říct, že ji má ráda. Celá její rodina trpěla. Trpěla do doby, než se k nim nastěhovala Shellyina kamarádka Kathy. Ta potom zažívala neskutečná muka až jsem si říkala, proboha, proč neutekla?! Shelly ji bila, nedávala jí najíst, zavírala ji na samotku. Nesměla na WC, nesměla se mýt, musela pouze tvrdě pracovat. Na pár let ale díky tomu Shelly nevztáhla ruce na své děti. A její manžel? Ten pracoval daleko a domů jezdil naprosto vyřízený a dlouhou dobu přehlížel, co vše se u nich doma děje. Až když vše vyústilo vraždou, celý příběh dostal ještě větší spád...do domu se totiž nastěhoval Ron...
Je naprosto šokující, že i když se Shelly chovala tak krutě, její dcery ji milovaly. Dlouho netušily, že matčino chování je špatné a braly to, že opravdu udělaly chybu. Vpodstatě vyrostly v područí tyranky a až jako dospělé se dokázaly bránit...
Michelle byla z vězení již propuštěna. Na podzim roku 2022, kdy si odpykala celý svůj trest. Teď je jí téměř 70 let. Na Google je spousty fotografií a já si Michelle našla, abych věděla, jak taková zrůda vypadá. Při pohledu na fotky z jejího mládí a kdy měla děti malé, si řeknete, docela sympatická ženská.
Kniha proletěla sociální sítě a je teď velice populární. Já se též přidávám ke spokojeným čtenářům, jestli to lze u takto závažného tématu napsat. Vy kteří máte rádi knihy podle skutečnosti, tak doporučuji ji přečíst.
,,Nejsem si jistá, že by někoho zabila, kdyby se narodila do jiného rodiny, jiného města, či se provdala za silného muže." Vypověděla Sami, prostřední sestra.
Tato kniha je důkazem, že se opět potvrzuje teorie: Záleží na tom, jací jsou vaši rodiče, jaké zdědíte geny, kde vyrůstate, v jakém prostředí se nacházíte...
Co na to říct... Kniha je brutální jak po fyzické stránce (mučení, týrání), tak i po té psychické, manipulační stránce. Příběh je opravu odporný a zvrácený spíše v tom smyslu, že je rodič schopen na své dítě jakkoliv vztáhnout ruku. Tfuj, hnus! Nechápu a nikdy nepochopím, jak toto může kdokoliv udělat...
Shelly (matka) všechny uměla perfektně zmanipulovat, psychicky vydírat a ničit tak, až tomu oběti sami uvěřili a poddali se jí a když ne, či odmítli? Jednoduché - na řadu přišly drogy, omamné látky, fyzické/psychické mučení, či další jiné praktiky.
Co se týče jejího posledního manžela Davida Knoteka (a otce Torri), tak v některých určitých fázích mi ho bylo opravdu líto, jelikož i chlap může být obětí domácího násilí (zde psychického), ani chlap někdy nemá koule na to, aby odešel. No, každopádně si myslím, podle toho, co jsem tak vyčetla a pochopila z knihy, že trpěl Stokholskym syndromem (obhajoval manželku - a ne zrovna málo -, jen aby jeho Shelly nepřišla k újmě. Bránil ji neskutečně ve všem možným, i když věděl pravdu, jak později přiznal v rozhovoru v knize + to jeho doznání?! No šílené! Vůbec to dělat nemusel, i když vím, že ji miloval). Opravdu se mi na Davidovi líbil vývoj jeho psychiky, který šel vidět od první, do poslední stránky, kde se objevoval.
No a co se týče dcer Nikki, Sami a Tori... Upřímně, nejvíce jsem litovala Nikki (Shelly ji nesnášela a dávala jí to pěkně sežrat) a měla jsem pocit, že nejvíce chápe, jaká zrůda je jejich matka a čeho se dopustila. Sami jsem nechápala v hodně situacích, kdy se zastávala svojí matky, která ji několik let terorizovala a dělala jí ze života peklo. Tori komentovat nebudu, byla ještě opravdu dítě (myslím, že v knize měla okolo 14 let), takže některé věci a činy, které udělala, byly akceptovatelné a pochopitelné.
Když okomentuju soud Shelly a Davida Knotekových, tak jsem nadmíru spokojená s jejich trestem (čekala jsem, že jim soud udělí méně). No, být mě, tak by dostali doživotí, jen by to hvízdlo.
Abych to tak shrnula, tak kniha rozhodně za přečtení stojí. Byl to velice silný, těžký a mrazivý příběh, kdy jsem v některých částech zůstala s otevřenou hubou zírat na to, co někdo může udělat VLASTNÍM dětem. Odporné, zlé, nechutné a zvrácené!
Několikrát jsem si u této knihy řekla, že jsem neskutečně vděčná, kde žiju, jaké mám milující rodiče a v jakém prostředí jsem se narodila a vyrostla. Ne, že bych to nevěděla celý život, to samozřejmě ano, uvědomuju si to neustále, že každý takové štěstí na rodinu nemá. Jen tato kniha Vás opravdu přiměje sakra hodně přemýšlet.
Autor beletristicky zpracoval život a zločiny americké vražedkyně Michelle Knotekové (ročník 1954), která se jako psychopatka vyžívala v mučení lidí, nejen svých tří dcer, ale i podnájemníků. Poté, co jedna z dcer už jako dospělá vše oznámila na policii, byli manželé Knotekovi po zdlouhavém vyšetřování zatčeni a odsouzeni. Je neskutečné, že si nikdo ničeho nevšiml, sousedé, učitelé, kamarádi.
Tato kniha se četla sama měla krátké kapitoly čím začít asi tím že sestrám jsem moc fandila obdivovala jejich sílu ale taky jsem byla občas dost naštvána proč něco neřekli mohlo by dost lidí přežít ale na druhou stranu to chápu proč se zachovaly jak se zachovaly Shelly byla zla žena kdybych měla možnost udělala bych to samí co dělala ona dcerám.. co se otce Deva tam mu rozum stojí:) každo pádně klobouk dolu před knihou doporučuji :)
(SPOILER)
Hrozné. Smutné. Nepochopitelné.
Nebyl to pouze příběh tří sester, ale i lidí, kteří neměli to štěstí, aby přežili.
Shelly byla krutá žena, ale neuvěřitelná manipulátorka. Je až k neuvěření, že se dospělý člověk nechá ponižovat a doslova utýrat k smrti.
Zároveň musím napsat, že žádné nezlomné sesterské pouto jsem v této knize neviděla. Byla jsem v šoku a asi i trochu znechucená reakcí starších sester, když nejmladší přiznala, že ji matka ubližuje.
Určitě je to ale příběh na který nezapomenu.
Tak! To! Je! Brutal!!! Je divné říct, že se mi kniha líbila, protože obsah není teda rozhodně líbivý. Každopádně je ale téma/námět hodně zajímavý a mi osobně se od knihy nechtělo odcházet, chtěla jsem číst dál, co bude, co se zlomí, jak se co vyvine. Masakr, čeho je člověk vůči člověku schopen... Bez ohledu na dno, které je nedílnou součástí, se kniha velmi dobře četla, dobře napsaná, perfektně přeložená, rozhodně doporučuji přečíst.
Zacatek knihy je sokujici, to, co se delo malym detem je strasne. Cim vice ale starnou, tim vice je to pro me cele, vcetne jednani dcer, nepochopitelne.
Kniha je zpracovana zvlastnim zpusobem, vykresleni osobnosti je velice slabe, pribeh nejde do hloubky, neustale se opakuji popisy a zmatecne preskakovani v case celemu dojmu jeste pritizilo. Pohled na vec je velice zjednoduseny, nedozvidame se nic o problemu a psychicke nemoci, kterou pachatelka evidentne trpela.
Anotace knihy je zavadejici, napsat pod titul knihy, ze pojednava o nezlomnem sesterskem poutu je velice nadnesene. Evidentne jedina psychicky nemocna osoba neni pouze pachatelka, ale i jeji manzel, jeji dcery i dve dospele obeti. Rozhodne bych si neprala, aby nejpodivnejsi z dcer pracovala ve skole, kde mam dite. Predstava, ze oba pachatele jsou na svobode a dve dcery s otcem udrzuji pomerne uzky kontakt je uz jen pomyslnym vykricnikem na konci vety.
Rozhodne se da ale souhlasit s hodnocenim Publishers Weekly: ,,Po docteni teto knihy zacnou ctenari podezrivat kazdeho podivinskeho clena rodiny.
Knížka se mi nečetla dobře, ale nemohl za to styl psaní nebo obsah. Za to může můj osobní pocit, že jsem moc dobře věděla, o čem se píše....
Já sama trávila dětství s dost podobným člověkem, mojí matkou....
Sice nechápu jednání dcer, ale kniha je podle skutečné události a tady ty věci by se dít neměli. Knížka mne celkem rozsekala, ale zase je to jedna z knih, které mi stačí číst jen jednou.
Od knížky jsem nic nečekala, proto mě překvapilo, že jsem i přes nedostatek času proplula příběhem za tři večery. Způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků autor volil prostě skvěle.
Jen… asi jak jsem zvyklá na fiktivní hrůzy z jiných knih a různé reálné životní bolesti… nebylo to pro mě čtení nijak nervy drásající (počítám, že jsem hned za nelidu). Vlastně mi nejvíc vadilo, že to celé procházelo tak dlouho, nepochopila jsem, že s tím otec neudělal krátký proces hned na začátku, macecha to nechala zajít sakra daleko... Že ty holky neřekly nic ve škole, to ještě dává smysl. Ale že se těch zrůdností dobrovolně účastnil dospělý? Nad tím chlapem, který nesebral ani špetku odvahy popadnout děti a opustit tu tyranskou manipulátorku, nepřestávám kroutit hlavou.
HNUS! Jedním slovem odporný! Já se tak nutila,abych ty stránky vůbec otáčela,ale chtěla jsem vědět,jak ti odporní lidi skončí. Jak se tohle může stát, proč nikdo nezakročil?! A nejsmutnější bylo,že ty děcka byly tak zmatený,že ani nechtely pomoc,ikdyž by se jim nabízela. Fakt smutný. Můžete si více najít na internetu, ten její obličej z ní jen zle hledí. Nemám hezkých slov na tu matku,fakt ne. Tak radši zhrnu knížku,kdo nemáte silný žaludek,nečtěte to.
Jestli to řekneš… - Gregg Olsen
Kniha, ke které jsem se dostala díky knižní štafetě. ️
Anotace:
I po více než deseti letech jako by se sestrám Nikki, Sami a Tori Knotekovým při zaslechnutí slova „maminka“ zaryly do srdce dravčí pařáty. Pokaždé spustí lavinu vzpomínek, které byly od dětství jejich tajemstvím. Až dosud.
Za zavřenými dveřmi venkovského domu v Raymondu ve státě Washington byla děvčata po celá léta vystavena nepředstavitelně hrubému zacházení, ponižování, týrání a psychickému teroru ze strany jejich matky Shelly. Výheň tohoto pekla ukovala mezi Nikki, Sami a Tori nesmírně pevné pouto, díky němuž byly zranitelné daleko méně, než se Shelly domnívala. Ačkoliv jiní v její zvrácené pavučině uvízli, dcery v sobě našly sílu a odvahu uniknout stupňující se noční můře, jež vyvrcholila sérií vražd.
Recenze:
Skutečný příběh rodiny Knotekových, ze kterého budu mít husí kůži ještě dlouho.
Nekonečná jízda Shelly, která ovládla své manžely, děti, přátele. Týrala je, ponižovala, vyžívala se v jejich bolesti a slzách. Vymýšlela stovky způsobů, jak příště své nejbližší potrestá.
Nic, co by se četlo snadno. Ta bezmoc a bolest na vás křičí z každé stránky. Hlavně jako objektivní čtenářka, která žije spokojený život bez násilí a ponižování, jsem trpěla jako zvíře a pořád jsem se ptala: ”Proč už to sakra někdo někomu neřeknete?!” Ale ten strach, kvůli kterému všichni mlčeli, musel být obrovský.
Jsem přesvědčená, že je potřeba tyhle příběhy šířit. Doufat, že nějaká jiná oběť sebere tu odvahu a sílu bojovat. Nebo že někdo z nás bude líp číst signály někoho v takové situaci a pomůže mu.
Je šílené si připustit, že mezi námi žijí takové zrůdy.
4/5⭐️
Budu moc ráda, když mě budete pro další recenze sledovat na IG: little.monday a na FB: LittleMonday - Rádi čteme ️️️
- Navždy sestry. Už nikdy oběti. -
Za zavřenými dveřmi venkovského domu v Raymondu ve státě Washington byla děvčata po celá léta vystavena nepředstavitelně hrubému zacházení, ponižování, týrání a psychickému teroru ze strany jejich matky Shelly. Výheň tohoto pekla ukovala mezi Nikki, Sami a Tori nesmírně pevné pouto, díky němuž byly zranitelné daleko méně, než se Shelly domnívala. Ačkoliv jiní v její zvrácené pavučině uvízli, dcery v sobě našly sílu a odvahu uniknout stupňující se noční můře, jež vyvrcholila sérií vražd.
Opravdu ještě nikdy jsem při čtení necítila tolik vzteku a nenávisti. Říkáte si, že je to přeci logické, vzhledem k tomu, o čem kniha je a že je to podle skutečné události… Ovšem tady šlo i o jiné věci. To, že všichni zavrhli jak matku, tak otce, chápu. To, že už více přehlížíme, že si nevšimlo okolí, ani rodina (hlavně teda babička), ještě dobře. Ale vážně tady budeme všichni vychvalovat sesterské pouto? Nezlomné sesterství? Můžete mi vysvětli, kde jste v knize našli? Na posledních dvou stránkách, možná, ale pokud je tohle příběh o sesterské lásce, tak to o ní mám zřejmě naprosto odlišnou představu. Pokud přihlížíte, jak týrají vaše sourozence, pak zdrhnete a namlouváte si, že ty další na tom přeci budou mnohem líp, pak to udělá další a když nejmladší volá o pomoc, tak řeknete, že už to vydrží? JAKO VÁŽNĚ? A o Shanovi se mluví jako o bratrovi, celou dobu a co se stalo? Nevím, tohle ve mně bude asi hodně dlouho bublat, mám mladší sestru a miluju ji nade vše, tohle asi nejsem schopná zkousnout. Když jsem si pak přečetla, jak to bylo doopravdy, jen se mi můj názor utvrdil.
Kniha sama o sobě je napsaná až překvapivě čtivě, krátké kapitoly podporují touhu číst dál.
IG: ctenislaskou
Kniha napsaná čtivě, že se nedalo jinak než pokračovat... na brutality jsem zvyklá z knih, takže mě to nijak nevadilo,.. co nechápu je, jak se to mohlo dít tak dlouho...co okolí? To opravdu nikdo nepojal podezření? A setry...za mě oběti, ale zároveň mají velký podíl na tom, že to pokračovalo tak dlouho, dokud byly malé, tak to chápu, ale dospělé ženy už prostě nemají mlčet. Takže ve finále mě přešla i ta lítost nad nimi, kromě té nejmladší.
Každopádně kniha za přečtení stojí :)
Štítky knihy
domácí násilí týrání psychologické thrillery matky a dcery podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2022 |  Jestli to řekneš... |
| 2012 |  Závist |
| 2013 | Zrada |
| 2021 | Lež vedle mě |
| 2023 | Ozvěny minulosti |
Knížku jsemsi koupila v rámci BF u Dobrovského, nijak jsem ji nezkoumala a vůbec netušila, o co jde. Čekala jsem nějaký thriller. Takže o to víc mě dostalo, o čem to je.
Teď jsem ji dočetla a snažím se strávit, co všechno je schopný jeden člověk udělat tolika lidem okolo. Zvlášť vlastním dětem. A kolika dětem se něco podobného děje a nikdo jim nepomůže. Napsané je to trochu zdlouhavě a kostrbatě, ale to vůbec nevadí. Kniha mě dostala do kolen, občas se mi chtělo brečet. Zase dlouho nechci nic takového číst.