Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/bmid_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg
4
1161
1161
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down , 2017
více info...
Přidat komentář
Možná mi Aza přišla chvilkami až moc nesympatická... Možná mi přišla tak nesympatická přesně z toho důvodu, proč Aza tak nenáviděla Ayalu... Aza je vlastně taková hodně divná, hodně hyperbolizovaná verze mě samotné. Sice jsem bez léků a nějak vážných úzkostí, ale s absurdním strachem z šílených bakterií (upřímně se třeba obávám botulismu, jehož původcem je, [hahaha] Clostridium), posedlostí vyhledávat příznaky smrtících chorob, a chvilkovými panickými záchvaty - no vážně, vás by neděsilo, kdybyste věděli, že bakterie každého, s kým se líbáte, se smíchají s vašimi, a tak nějak spolu žijí (v symbióze?) až do vaší smrti?
Chápu, pro někoho to mohlo být otravné, ale pro člověka, který se v tom částečně najde, nebo je fascinován psychickými nemocemi, si myslím, že to nebyla špatná knížka... Jen teda trochu smutná a depresivní...
Přesto si ale knížka, alespoň za mě, zaslouží minimálně 50%... Protože tyhle dva myšlenkové pochody (se kterýma se sakra ztotožňuju), si prostě zaslouží být viděny...
"Některé typické součásti takového romantického vztahu ve mně vyvolávají úzkost, třeba: (...) takové situace, kdy on řekne: 'Na co myslíš?' a chce, abyste řekli něco jako: 'Na tebe, miláčku,' jenže vy doopravdy myslíte na to, že by krávy nepřežily, kdyby neměly v útrobách bakterie, což víceméně znamená, že krávy nejsou samostatná nezávislá forma života, jenže to nemůžete říct nahlas, takže nakonec máte na vybranou buď lhát, nebo vypadat jako cvok... "
"Mívám takové myšlenky, kterým doktorka Karen Singhová říká 'intruzivní'. (...) Třeba: Koukáte se s mámou na televizi - na seriál o detektivech cestujících v čase - a vzpomenete si na kluka, co vás držel za ruku, a koukal vám na prst. A pak vás napadne: 'Měla bys sundat tu náplast a podívat se, jestli v ráně není infekce'"...
Být mladší čtenář a tedy i cílová skupina, tak jsem z příběhu asi nadšenější. Takto jsem ho přečetla, ale nic velkého jsem v něm neviděla. Námět nemoci super, popis "myšlenkových spirál" je realistický, ale ten zbytek okolo nic moc..
Tohle bylo ... šílené. Na jednu stranu mi přišlo opravdu zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní hrdinky, jako ukázku duševní poruchy. Když už tu stejnou větu čtete ale asi po desáté, je to příšerně otravné.
Ano, chápu, jestli takhle fungují lidé s obsedantně kompulzivní poruchou, tak jim to nezávidím ani v nejmenším. Rozhodně to není jednoduché, ale jako námět na beletrii to není zrovna nejlepší nápad. Rozuzlení mě zklamalo, napětí v detektivní lince nulové.
Prostě typická Greenovka se svým vlastním světem.
ještě to nemám dočtený, jsem asi v polovině, ale skoro uvažuju, že to nedočtu... knížka na mě vyskakoval z reklam, říkala jsem si, že si ji přečtu, že to bude dobrý... ale nějak nevim... ta holka mi začíná lézt na nervy s těmi jejími myšlenkami...nesmysly, mikroby... je to malinko nudný... není to úplně špatný, ale nějak mě to nebere, asi to dočtu, ale podle toho humbuku kolem, jsem myslela, že mě to sttrhne, což se nestalo.
Kniha se mi moc líbila. Nejsem na takový typ knih, ale John Green u mě asi sklízí jen úspěch. :-) Skvělá, psychologická, to miluji. :-)
(audiokniha) Nečekejte žádnou lovestory, ale hlavně sondu do života jedné (ne)obyčejné holky trpící poruchou OCD. Nenásilnou a zajímavou formou přibližuje čtenáři, jak život s touto poruchou není vůbec jednoduchý. Eva Josefíková pro mě ztvárnila Azu dokonale.
Kniha se mi vůvec nelíbila, připomínala mi úvahu na 232 stranách. Kniha je plná myšlenek, ale chyběl mi děj a zápletka. Všechno se točí v kruhu a nijak dál to nepokračuje, ani se to nevyvíjí. Dle mého názoru nejslabší Greenova kniha
Jedná se o druhou "Greenovku", kterou jsem měla tu čest si přečíst, a zároveň je to i druhá "Greenovka", kterou jsem si sama koupila. A samozřejmě - přesvědčovacím faktorem byla ta nová naprosto překrásná obálka od nakladatelství Yoli. Hned jak jsem ji viděla, řekla jsem si, že nezáleží na příběhu, zkrátka ji musím mít.
Na Greenově stylu se mi líbí ta čistá jednoduchost a reálnost, se kterou čtenářům vypráví příběhy docela komplexních postav. Má svůj osobitý styl, který se mi ne vždy trefí do vkusu, ale tato knížka se mi rozhodně zalíbila.
Aza jako hlavní hrdinka není tak "nemožná", jak ji její nejlepší kamarádka čas od času vidí. Já osobně ji mám ráda. Je realistická, má své chyby - skutečné, opravdové chyby, které narušují normální život - a právě kvůli nim mi tak padla do oka. Je osvěžující číst o někom "skutečném". A hlavně mě fascinovala ta její porucha. (Další věc, která je pro Greena, řekla bych, typická - hlavní hrdinové jsou tak či onak nemocní.)
Čtení jsem si užívala. Bylo super vzít do ruky po dlouhé době něco takhle odpočinkového, takovou oddechovku. Už teď se vidím, jak v brzké budoucnosti čtu od Greena další z jeho kousků.
Další skvělá 'Greenovka' a za mě i nejlepší ❤.
Greenův styl psaní příběhů mi velmi vyhovuje, díky jeho náhledu do psychiky postav. V knize Jedna želva za druhou se dalo nahlédnout do mysli Azy, která se potýká s mentální poruchou, která jí způsobuje takzvané 'vtíravé' myšlenky... Ale to se sami dozvíte v příběhu. ;)
Kniha je velmi zajímavá a patří mezi mé oblíbené.
Na Greena jsem se moc těšila, ještě jsem od něj žádnou knihu nečetla, jen jsem viděla několikrát film Hvězdy nám nepřály, který se mi moc líbil. A tak jak jsem se těšila, jsem byla i zklamaná. Skončila jsem na straně 70 a už nemám sílu číst dál. Mrzí mě to, ale děj ani postavy mě vůbec neoslovily a do dalšího čtení se nechci nutit. A to mi anotace knihy přišla zajímavá...
Tato kniha mne velmi oslovila, hodnotím ji jako druhou nejlepší Greenovu knihu (po Hvězdy nám nepřály). Myslím, že kouzlo Greenových příběhů tkví v tom, že jsou melancholické, svým způsobem smutné, ale nikoli depresivní. Vždycky zbývá jakási naděje. Život je boj, ale stojí za to.
Má první kniha od Johna Greena a četla se opravdu sama. Skvěle vykreslil pocity,se kterými se hrdinka prala a musím říct,že to musí být hrozné peklo něčím podobným si procházet.
Johna Greena jsem si oblíbila hlavně kvůli Papírovým městům, která ve mně zanechala jakýsi záhadný pocit. Green se také jaksi dokáže dostat do hlavy nás, teenagerů a kolikrát se v některých myšlenkách nacházím.
Tahle knížka byla po Hvězdách druhá, která mě ani trochu nezaujala. Přišlo mi to až "jednoduché" (soudě podle ostatních jeho knížek). Doufám, že příštím dílem John nezklame a trochu příběh zaplete.
Přečetla jsem všechny jeho knížky a všechny je mám moc ráda, ale přijde mi že čím novější kniha od Greena je, tím je víc postavená na hlavu, možná je to mnou, ale tuto knihu bych skoro nazvala jako skryté volání o pomoc. Tak polovina knihy se úplně odchyluje od děje a je zaměřena pouze na Azinu diagnózu, po skončení knihy jsem fakt měla chuť rozkousat si palec až na kost, abych si ho mohla posléze zalepit a každých 15min kontrolovat jestli tam není infekce.
Třetí kniha od Johna Greena, těšila jsem se na ní po přečtení "Hvězdy nám nepřály" a "Hledání Aljašky". Musím konstatovat, že dvě předchozí se mi líbily víc. Dívka s psychickou poruchou - zajímavé, ale jinak mě kniha moc neoslovila.
U téhle knihy jsem měla dost rozporuplné pocity. John Green psát umí a jeho literatura je velmi čtivá a za mě i jednoduše čitelná v originále. Co mi trochu vadilo na knize je její hodně smutný, depresivní podtón. Po celou dobu četby jsem z ní byla akorát zachmuřená. Nevím, jestli jsem jediná, ale byla jsem vlastně ráda, když jsem ji dočetla. Na druhou stranu je to asi dobré znamení, že se autorovi povedla velmi pěkně vystihnout duševní porucha hlavní postavy Azy.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Šestnáctiletá Aza má mentální poruchu, která jí znepříjemňuje běžný život. S kamarádkou Daisy začnou vyšetřovat zmizení otce dávného kamaráda z táboru.
Kniha nám ukáže jaké to je žít s nějakou psychickou poruchou, tady se autor inspiroval vlastními problémy. Svým čtenářům poodhalí své pocity. Jako všechny knihy od J.Greena je i tato velmi čtivá. Přečetla jsem ji za necelý den. Green má vypravěčský um. Navíc krásná obálka (paperback). Na to, že je kniha původně určená young adult, tak i mě ve třiceti bavila.