Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/bmid_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg
4
1161
1161
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down , 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zaujala ani nevím proč ale četla se dobře i mě bavila za mě povedená kniha
Kniha mě překvapila i když měla pomalý rozjezd, začetla jsem se a přečetla ji za jeden den.
Mám Johna Greena ráda a na tuto knihu jsem se těšila, bohužel jsem byla zklamaná.
Přišlo mi to celé jako továrna na citáty, občas to bylo až otravné. Chyběl mi tam humor, který v jiných jeho knihách dokonale vykompenzoval tu pomíjivost a beznaděj z filosofických úvah. Děje tam bylo pomálu. Čekala jsem od toho víc.
Krom toho bych ale ráda řekla, že pořád je to skvěle napsaný, dobře se to čte a má to ten Greenův styl, proto také dávám 4 hvězdičky.
Nicméně se budu muset smířit s tím, že Green přesídlil z ya knih na populárně naučnou literaturu. Musím ale uznat, že život s OCD vystihl perfektně (nebo alespoň tak, jak si to představuju já).
U titulu Jedna želva za druhou moje srdce plesá - bylo to super počtení. Příběh Azy, která není tak zcela normální šestnáctiletá holka, jak by se na první pohled mohla zdát, se četl velmi dobře. Přišlo mi, že pátrání po ztraceném milionáři, byla spíše vedlejší dějová linka a autor se hlavně věnoval duševnímu stavu hlavní hrdinky, která trpí obsedantně kompulzivní poruchou. A moc mě bavilo sledovat její myšlenkové pochody, při kterých mi někdy hodně zatrnulo. Hlavně viz.: polykání dezinfekce. Azu jsem si však oblíbila, byť jsem jí ne vždy rozuměla. Konec byl takový, jak je u Greena známo, takže úplně nepřekvapil a byla jsem i ztotožněná s rozhodnutím, které Aza učinila. Pokud po předchozích autorových přešlapech přemýšlíte nad přečtením této knihy, tak ano, běžte do ní, Green je zase na koni. Byť na Hvězdy to nemá. Kniha je přečtená raz dva a od příběhu dostanete všechno - lásku, rodinné strasti, zapeklitost vztahů mezi kamarádkami až po nádherné myšlenky.
Green umí psát, umí zaujmout a hlavně píše příběhy s hlavou a patou, umí dobře vykreslit postavy, umí vás přimnět, abyste se u knihy bavili ... a to je u YA literatury pro mě něco naprosto skvělého, protože většina knih totohle žánru jsou podle mě jen ploché příběhy bez nějakého hlubšího poznání či obohacení. Tady se navíc seznámíme s psychickou poruchou ve srozumitelně podané podobě a už jen všechny události, které se točí kolem hlavní hrdinky, která jí trpí, bohatě stačí k tomu, aby kniha bavila. Děj sice nemá kdovíjaký spád, nezrychluje se a negraduje, prostě jenom plyne, ale o to víc tady můžeme ocenit jakousi vnitřní sílu, poslání, celé knihy ...
Hlavní hrdinka má vážný psychický problém a tak se i my dozvíme hodně o různých bacilech a soustředných spirálách myšlení. Zároveň také mnoho o zmatcích v hlavách i jiných, duševně snad trochu zdravějších mladých lidí, ohromených však stejně, pro starší již více méně banálními věcmi. Je vcelku obdivuhodné, jak se autor dokáže vetřít do myslí těchto nedospělců a vystihnout jejich život v tomto přebohatém západním světě plném různých technických zázraků, které je však samozřejmě ani náhodou nemohou osvobodit od jejich omylů a připravit na to, co je v životě čeká. Asi je škoda, že si tuto knihu moc mladých, v dnešní době plné mnoha jiných atrakcí, asi nepřečte, ale třeba se mýlím.
Velmi osobní zpověď autora slavného románu Hvězdy nám nepřály, která se spíš než teenagerských problémů s láskou dotýká tématu nepříliš známé psychické poruchy. Autor lidsky popisuje, jak naše myšlenky, které si zdánlivě sami vybíráme a rozvíjíme, dokážou neovladatelně měnit náš život.
Příběh s lehce detektivní zápletkou vlastně vůbec nesměřuje k nalezení ztraceného miliardáře Rusella Picketta, ani k velkému, šťastnému happyendu v podobě velké a nezničitelné lásky hlavních hrdinů Azy a Davise, nýbrž k objevení sama sebe, své podstaty a smyslu, k vytvoření jakéhosi respektu k vlastnímu já, které mnohdy sami nenávidíme a opovrhujeme jím.
„První lásku si pamatujete, protože vám předvede, že můžete milovat a být milováni, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.“
Aza je značně netypická hlavní hrdinka, která nemusí být každému sympatická, zato je ale až neuvěřitelně skutečná a plastická, že by to klidně mohla být vaše kamarádka ze sousedství, která má občas divné stavy, jimž vůbec nerozumíte, a točí se v nekonečných spirálách nutkavých myšlenek. Nahlédnout do jejího světa bylo jako otevřít krabičku, která roky ležela zaprášená na půdě, a její obsah může být zároveň děsivý, zajímavý i krásný. Pro mě to byla neocenitelná zkušenost a velký přínos v oblasti mého myšlení a vnímání světa.
„Spirály se donekonečna zmenšují, když jimi člověk míří dolů, ale také donekonečna zvětšují, když se vydá vzhůru.“
Davis byl zase netypický klučičí hrdina, ale i tak jsem si ho zamilovala, hlavně kvůli jeho lásce ke hvězdám, poezii a svému bratrovi. A taky kvůli tomu, že tak nějak chápal Azu a spirálu jejího složitého života.
„Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.“
Myslím, že si kniha zaslouží větší hodnocení, už kvůli tomu, že se autor odhodlal psát o něčem, co je mu tak známé a vlastní, což nepochybně dělá jeho knihu realističtější a uvěřitelnější. A jeho originální a neotřelé myšlenky snad nikdy neomrzí - nakonec hledání pravého já stejně skončí jako nekončící snaha vytáhnout želvu ze spodku hromady. A kdo ví, třeba tam opravdu je jedna želva za druhou...
„Bledule ví o slunci víc než celé pole slunečnic.“
Dobrý námět, jen jsem se kvůli vlastní roztržitosti musela knihou projít dvakrát, abych pochopila, proč jedna želva za druhou :).
Knihu jsem četla na dvakrát. Poprvé hned po vydání kdy jsem však došla jen přes tři kapitoly. Děj jsem vůbec nepobrala a rozhodla se to odložit.
A udělala dobře. Až nyní jsem se dostala k tomu, abych knihu dočetla. Pocity z ní jsou ve mě na bodu netrálna. Postavy měly svůj charakter, děj se celkem dobře odvíjel, ale rozhodně bych se k této knize nevrátila. Pan Jonh Green nasadil se svými knihami vysokou laďku ovšem někdy bych mu to bestseller sebrala neboť to má do něj dalako. Pokud někdo chce začít s čtením od tohoto autora. Rozhodně ať nezačíná s touto knihou. Chuť by ho mohla přejít.
Johna Green úplně zbožňuji a vřele doporučuji.
Kniha byla opravdu zajímavá. Azu jsem v některých chvílích naprosto chápala a někdy zase vůbec, ale jako postava mi byla sympatická. Aza se potýká s psychickou poruchou, kterou autor popsal naprosto skutečně. Dokázala jsem si naprosto představit, jak se Aza cítí, když mluví o myšlenkových spirálách kruzích, které se neustále zužují.
Davise na mě působil také velice příjemně, jako silný ale přesto citlivý a zranitelný.
Myslím, že hlavní je v knize porucha, kterou Aza trpí a samozřejmě láska. V pozadí se odehrává zmizení Davisova otce, která zapříčinila setkání hlavních hrdinů.
Kniha je plná vět, které mají hloubku.
Obálka je také naprosto dokonalá a vystihujíci Azu. Moc se mi líbilo přirovnání k jedné zelvě na druhé.....
Knihu doporučuji.
P. S. NESROVNÁVEJ tě ji prosím s knihou Hvězdy nám nepřály, obě jsou originální a nedají se srovnávat.
Knížka je super, je čtivá, postavy jsou skvěle vykreslené, hned se do nich vžijete a příběh vám prostě odsýpá. Navíc knížka je plná různých úvah nad životem a je plná mouder a ty jsou hrozně krásný. Nejvíc ale na knize oceňuji, že přináší osvětu o konkrétní duševní nemoci, považuje ji za normální nemoc a za normální se s ní léčit a to je na knize nejvíc super.
Opravdu zvláštní příběh, který mi Johna Greena připomínal snad jen spádem knihy. Líbil se mi, ale nějak ho nedokážu pořádně ohodnotit. Postava Azy je sympatická, ale nejvíce mě dostal Davis(notDavid). Je skvělé, že se čím dál více ve společnosti mluví a píše o duševním (ne)zdraví a destigmatizaci těchto onemocnění.
Jako každá kniha od johna Greena mi i tahle rychle přirostla k srdci. Aza je trochu zvláštní a já nebudu předstírat, že jsem jí vždy rozuměla. Ale oblíbila jsem si ji. A samozřejmě, to by nebyl John Green, žádný sladký happyend. Skvělé.
Zajímavá kniha s trochu zvláštní hrdinkou Azou, která mi velice snadno přirostla k srdci. Daleko víc samotná Aza, než knížka jako taková. Asi jsem čekala "něco víc". Možná víc poutavějšího.
Kniha byla hezká, ale četla jsem autora už lepší věci. Přesto mě ale knížka bavila.
Slyšela jsem několik výborných recenzí, viděla v knihkupectví nové vydání v nádherném paperbacku a bylo mi jasné, že si to chci přečíst. Tak jsem si ji půjčila v knihovně, protože ke knihám autora jsem byla poněkud skeptická (viz níže). Nakonec to předčilo má očekávání.
Od Johna Greena jsem dosud četla pouze Papírová města, která mě nijak zvlášť nenadchla (příklad značně "overhyped" knihy) a nejméně ze všeho se mi na nich pozdávaly "filosofické úvahy" na konci. Přesně proto jsem se Želv trochu obávala, ale nakonec filosofická linka (a sonda do duše Azy) byla skvělá, pokulhávala ta detektivní, z mého pohledu až zbytečná. Proč teda dávám stejně 5*? Protože anotace je trošku zavádějící, ten příběh je v podstatě o Aze a lidech kolem ní a dokázal se mi dostat pod kůži.
Aza je zvláštní, jistě, ale, upřímně, co byste čekali od holky s duševní poruchou? To, že se její myšlenky opakují a že se jich nedokáže zbavit (proto plní stránky znova a znova) je toho prostě součástí. Nebudu lhát, já si ji oblíbila a rozhodně jsem jí fandila.
Připadá mi, jako kdyby John Green psal úmyslně tak, aby se na každé druhé stránce našly hluboké pravdy a dokonalé citáty. Někdy to může působit nepřirozeně, tady šlo o příjemný bonus k tomu, že se to čte tak lehce.
Prostě ve zkratce - bylo to místy smutné, ale krásné, jsem ráda, že jsem Johnu Greenovi dala druhou šanci a jdu si koupit to paperbackové vydání, protože tuhle knížku prostě chci mít doma. A pak ji hned přečtu znovu.
Tohle je jedna z těch knížek, kde mě zaujala především zajímavá, nevšední hlavní hrdinka - Aza. Jediné, co mě tak trochu zklamalo, bylo vyřešení "záhady" zmizelého podnikatele. Čekala jsem asi něco víc. Ale jinak skvělá kniha!
Nebudu hodnotit, protože nejsem cílový čtenář. Od autora jsem už četla několik knih, které se mi líbily, ale tuto po několika kapitolách fakt nedávám. Odkládám nedočtenou.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Četlo se to skoro samo. Moc povedená kniha!