Jako v zrcadle, jen v hádance
Jostein Gaarder
Dívka Cecilka je těžce nemocná. Nechce si ale připustit, že už se neuzdraví, a nechce to dovolit přiznat ani ostatním členům rodiny. Potom se u ní objeví anděl, který si s ní povídá, hraje, poslouchá ji, ptá se na život lidí na zemi, bere ji ven na sáňky a lyže, když v noci rodiče spí – a Cilka si pomalu uvědomuje, že její smrt je na téhle zemi nevyhnutelná. Učí se od anděla, jak se odpoutat, jak se rozloučit, jak se těšit na svět, který se před ní otvírá.... celý text
Literatura světová Novely Pro děti a mládež
Vydáno: 1999 , Albatros (ČR)Originální název:
I et speil, i en gate , 1993
více info...
Přidat komentář
Miluji spisovatele Josteina Gaardera, takže když jsem objevila jeho knihy v knižním výprodeji ve skladové hale Jeneč, ani vteřinu jsem neváhala. Kniha je to tedy dětstká s nadějí a očekáváním smrti. Je ale napsána mile s Boží přítomností. Četla jsem ji jen po večerech před spaním na odreagování a zalíbila se mi.
Kniha je krásná ale taky smutná....ale i tak jsem si ji maximálně užila. Ilustrace jsou naprosto úžasné :-) za mě plný počet *****
Tak tajemná, kouzelná, smutná a krásná...úžasné ilustrace jen podtrhují snovou atmosféru. Hovory o bohu mohou někomu připadat nudné, avšak v této knížce můžete přeskakovat a vůbec nic se nestane.
Knihu jsem dostala jako dítě a vracím se k ní stále...nejraději o Vánocích.
Po přečtení mám rozpačité pocity - líbila se mi kniha nebo ne? Příběh samotný ano, ale nějak jsem nemohla přelouskat dlouhé pasáže o Bohu, o životě a vesmíru vůbec. Přesto je to krásná kniha, u které se musí trochu přemýšlet.
Zajímavá kniha, dobrý námět (smutné příběhy vždycky chytí za srdce, zvlášť, pokud jde o děti) a několik zajímavých myšlenek. Přesto si nemůžu pomoct, že tato kniha cílovou skupinu (děti nad 12 let) spíše mine (s přihlédnutím k naší ateistické společnosti). Pro mě tam bylo pár hlušších míst, asi proto, že se ústřední myšlenky opakovaly, nicméně i tak je to zajímavá, "citlivá" kniha.
Tuto knihu jsem četla jako malá, byla pro mě ta úžasná, že jako velká jsem si jí prostě musela pořídit!
Dodnes, když mám prapodivnou náladu, si tuhle knihu otevřu.
Protože to nebylo první setkání s Gaarderem, chybělo mi okouzlení jeho myšlenkami a trocha toho údivu, ale pořád se mi to docela líbilo.
Kniha je podľa vydavateľstva pre deti od 12 rokov. Neviem nakoľko by ich oslovila, aké hlboké by bolo porozumenie? Pre mňa to bol nádherný zážitok, za ktorý ďakujem.
Nemohu si pomoci, ale navzdory hodnocení jiných Gaarderových děl mi příběh Cilky a jejího anděla přijde nejsilnější a nejopravdovější. Snad díky (nebo kvůli?) zkušenosti s nemocí a bolestí. Vždy se snažím držet si odstup od hlavních hrdinů a prostě číst očima kritika, jak mě k tomu vychovali, ale u Cilky to prostě nešlo. A těším se, až se Pavlova předpověď z 1. listu Korintským naplní.
Příběh posunují dopředu dialogy Cilky a anděla. Autor dokáže, podobně jako i v dalších svých knížkách, nenásilnou formou předat zajímavé myšlenky. Moc hezké ilustrace Jindřicha Jelena.
Příběh je krásný, přiznám se, že i v mém věku mi ukápla slza. Ale přečíst ji ve věku, pro který je určena, pravděpodobně mám depresi... Stojí za to si ji přečíst i v dospělosti.
Smutná kniha. V knihovně v oddělení pro děti, ale nejsem si tak úplně jistá, jestli to je skutečně literatura pro nejmenší: ) Podobně jako Malý princ, nese si tato knížka určité moudro. Na můj vkus až příliš velký náboženský podtext, přesto dávám 4 hvězdičky, protože se mi líbí, jak umí J.G. ve všedních záležitostech najít záhadu, které by si nikdo ani nepovšiml.
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno Norsko nemoci norská literatura andělé zima norské pohádky pro děti od 12 let vyrovnání se se smrtí
Autorovy další knížky
2002 | Sofiin svět |
2004 | Dívka s pomeranči |
2002 | Kouzelný kalendář |
1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
2017 | Loutkář |
Kniha Jako v zrcadle, jen v hádance je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 326x |
Čtenářské výzvě | 42x |
Doporučených | 26x |
Knihotéce | 89x |
Chystám se číst | 106x |
Chci si koupit | 19x |
dalších seznamech | 8x |
Četla jsem v únoru 2016. Podle mých poznámek:
Knížku bych asi dětem nečetla, možná starším.
Sladkobolné.