Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137916/bmid_jako-bychom-dnes-zemrit-meli-Z6S-137916.jpg
5
300
68
Drama života, kněžství a mučedniké smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“ Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní svědectví pamětníků. Kniha Jako bychom dnes zemřít měli se skládá ze dvou rovnocenných částí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť.... celý text
Přidat komentář
Díky Miloši Doležalovi za tuto knihu, za pečlivou práci, kterou si s ní dal. Chválím grafické zpracování, faktografii, decentní zacházení s tématem víry (nábožensky nijak nevnucující se) a celkově velmi čtivé a logicky uspořádané dění kolem celého zázraku, a pak i Toufarova mučednictví. Číhošťský zázrak se stal nedílnou součástí naší novodobé historie, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Komunistické kriminály byly odporné, stejně jako byl odporný celý tento zločinný režim. Bylo mezi námi však mnoho hrdinů, žen i mužů, kteří se nenechali zlomit a nebáli se obětovat dokonce ani svůj život za to, čemu věřili a co považovali buď za věc víry anebo své morální integrity, které se kvůli nějakému bolševikovi odmítali zříct. Jedním z nich byl i farář Josef Toufar, o kterém je napsána tato kniha. Cestu ke kněžství neměl snadnou a své kněžské povolání nakonec stvrdil absolutní obětí, tak jako Ježíš. Následoval svého Mistra až na Golgotu. Popisované mučení je stále stejná symfonie hrůzy, o které čteme i v jiných příbězích z této doby. Zločinec Mácha, který (na střídačku s kolegou) sadisticky mlátil Toufara přivázaného k rámu postele, si po "vykonané práci" zašel na svačinu.. stěžoval si, že se unavil. Nejednou se z cel bitých katolických kněží ozývala sténání latinsky recitovaných loretánských litanií.. A výše zmíněný Mácha až do své smrti nesebral tolik odvahy, aby se dostavil k výkonu trestu ve dnešních (hotel připomínajících) vězeňských zařízeních. Vymlouval se na špatný zdravotní stav a vysoký věk... Človek, který druhého týral a umlátil k smrti. Obrázek, ať si udělá každý sám. Abych to tedy nějak shrnula: kniha perfektní, objektivní a informativní. Příběh velmi silný. Doporučuji rozhodně!
Poslouchala jsem jako audioknihu v krásném podání Davida Matáska a Jany Frankové, manželky autora. V komentářích už je postupně vše, jak jsem knihu vnímala také. Neměli bychom zapomínat jak Stb spolu se státní mašinérií v padesátých letech jednala s lidmi, kteří se znelíbili režimu. V šedesátých letech řada věcí vyšla najevo. Srpen 1968 řešení opět na léta zmrazil. Tak to bylo i v tomto strašném příběhu. Autor zveřejnil jména všech, kdo se na tomto zločinu podíleli. Mají alespoň špatné sny? Děkuji autorovi za tuto knihu. Měla by se dostat k mladým lidem, kteří tuto dobu nezažili, aby pochopili, jak zrůdná byla Stb. Ve zmíněných hromadných hrobech byly "pohřbeny" desítky dalších těl stejným způsobem. Zde je vyprávěn jeden příběh z mnoha. I když jsem příběh částečně znala, zapůsobil na mne velmi silně. Nesmíme zapomenout!!!! (nejsem věřící)
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Všechna čest Milošovi Doležalovi. Jemné vypravování o hrozných věcech. V první části autor popisuje dřívější život Josefa Toufara, především jeho nelehkou cestu k tomu stát se knězem. V druhé, daleko strhující části se autor zaměřuje na okolnosti Čihošťského zázraku, zatčení Josefa Toufara a jeho konec. To, co Toufar prožil ve Valdicích muselo být něco strašného. Velmi oceňuji i výslechové protokoly svědků pohybu kříže. Je dobře, že autor na závěr knihy uvedl i seznam příslušníků StB, kteří na na případu Toufar podíleli.
Stejně jako ostatní knihy Miloše Doležala i tady vás čeká erudovaný pohled na známou kapitolu z nedávné české historie, ovšem v příjemně čtivém a atraktivním hávu. Tohle je skutečná literatura faktu v pravém slova smyslu. Přesně na pomezí historické studie a beletrie. Ne tím, že by si autor něco domýšlel, ale tím, jak pečlivě vybírá fakta a skládá je podobně, jako se skládá děj románu, aby vytvářela jistou zápletku, dávala prostor metaforám, zrcadlení, se spodními tóny osudovosti. Postava umočeného Josefa Toufara vystupuje z díla plasticky, živoucně a přece i jako určitý symbol.
Příběh P. Josefa Toufara je pozoruhodný a silný, o tom snad nelze pochybovat. Popularita knihy dle mého názoru svědčí o tom, že silné životní příběhy přitahují, a je také oceněním poctivé práce M. Doležala, který předkládá na jednom místě obrovské množství informací o životě člověka i kněze Toufara. Ale kde končí historie a začíná legenda? P. Josef Toufar je občas prezentován jako světec, který už nepáchne člověčinou. A kniha na některých místech je spíše kronikou než čtivým ("popularizačním") textem.
Posloucháno se zatajeným dechem.
Silný a smutný životní příběh faráře Josefa Toufara v 50. letech minulého století.
Boj komunistického státu proti církvi.
Doporučuji všemi deseti. Nikdy nesmíme zapomenout !!!
A žijme tak " jako bychom dnes zemřít měli .... "
Už na první pohled zaujme nebývalá pečlivost a důslednost, se kterou Miloš Doležal vrší detaily ze života Josefa Toufara. Vytváří tak osobnostní portrét, který je velmi plastický. To může působit až přehnaně, ale já jsem jako ztrátu času nebral ani ty pasáže, ve kterých jsem se o P. Toufarovi dočetl věci, které bezprostředně nesouvisejí s jeho mučednictvím – vytvořil jsem si tak totiž nejen dobrou představu o hlavním hrdinovi příběhu, ale pomohlo mi to získat i podrobný obraz těžkých časů, ve kterých musel bojovat o naplnění svého povolání, a následně svoji víru a čest zachovávat tváří v tvář dvěma nejbrutálnějším režimům evropské historie.
Pro pocit blízkosti a vhledu do farářova osudu byla výrazně užitečná i bohatá obrazová příloha, ta zabrala v knize skoro tolik místa jako samotný text! Nemůžu si to vynachválit: fotky, dopisy a úřední dokumenty mi velmi živě přiblížily otce Toufara, mnohé prozradily o něm i o světě, se kterým se musel potýkat. (zvláštní pozornost ve mně vzbudil jazyk estébáckých protokolů a zpráv, to jejich „orgánové se představili“ a „nedošlo k poruchovým zjevům“ mi opět připomnělo, jak má obludnost charakterů blízko k obludnosti jazykových vyjádření – forma je prostě utvářena obsahem).
Příběh Josefa Toufara by měl být stále připomínán. Měl by být součástí učebních osnov a měly by s ním být konfrontováni i ti, kdo bestialitu komunistického režimu zlehčují nebo dokonce popírají. Otec Toufar by také jistě měl být svatořečen (kdo už jiný?), ale to není to nejdůležitější, nejdůležitější je nezapomenout na jeho hrdinství a nechat se jím inspirovat – při vědomí toho, co je člověk člověku schopen dělat bychom si měli vytrvale pěstovat „Toufara v nás“.
Hrdinství otce Toufara je hrdinstvím prostým, neokázalým, nevyhledávaným. Kdyby ho komunistický zlorežim nechal na pokoji, prožil by svůj život jako sice oblíbený a velmi poctivý, přesto ničím nevybočující venkovský farář – takto konečně strávil léta Protektorátu. Přesto jeho život před číhošťským zázrakem není zbytečné sledovat, nedá se říct, že by jeho prostá každodennost neměla souvislost s jeho fascinujícím hrdinstvím v komunistické mučírně. Vlastně je to naopak, myslím. Nevím, jestli se mi to povede srozumitelně vyjádřit, ale chci říct, že tím, že otec Toufar žil maximálně poctivě a neúhybně svoje malé úkoly, tak pak snáze aktivoval svoji nesmírnou statečnost. Snad je to i poselství a inspirace pro nás: buďme věrní a pravdiví v malém, pomůže nám to „vytvořit si návyk“ a obstát i tehdy, když před nás život postaví úkol zdánlivě přesahující naše síly.
Ještě jedna věc: Při čtení jsem si uvědomil, že samotný číhošťský zázrak ... mě vlastně nezajímá. Byl to zázrak v náboženském smyslu, provokace StB, nějaká forma vizionářské epidemie, skupinové halucinace? Nevím. A nepotřebuji to vědět. Ten zázrak, kterého jsem v číhošťském příběhu svědkem, se netýká oltáře. Nefascinuje mě představa, že Bůh hýbe křížkem. Fascinuje mě sledovat, jak dokáže Bůh působit v lidech jako je otec Josef Toufar.
Výborná kniha. Četl jsem už dříve Doležalovo "Když není motorka, lépe chodit pěšky", takže jsem s příběhem p. Toufara byl seznámen. Ale toto dílo je podrobnější, sice ne tolik "geograficky" orientované, ale o to víc podrobností a souvislostí tu je rozpracováno. Musím vyzdvihnout tři aspekty knihy a jejího autora: 1) pan Doležal je velmi zapálený badatel, to čiší z každého řádku knihy (až to musím zmínit i jako jediné negativum, že totiž místy jsem nabýval pocitu až jakési adorace a nadlidství p. Toufara a že mi místy vadilo přílišné citové angažmá proti "těm zlým"...); 2) je také velmi poctivý a soustavný badatel, musel se prohrabat neuvěřitelnými štosy archivních dokumentů a vyslechout hodiny vyprávění pamětníků; chválím a oceňuji rozsáhlý poznámkový aparát a uvedení zdrojů informací, včetně mnoha osobních svědectví; 3) je i výborný vypravěč a spisovatel, kniha se čte dobře, osobnost a život p. Toufara vyvstávají plasticky před čtenářem. Snad při žádné životopisné knize jsem neužasl, jak lze cizí život rekonstruovat doslova po dnech, ba i hodinách. A nakonec, obě toufarovské knihy (a k nim vlastně i "Velký pátek...") nás inspirovaly k nádhernému prvomájovému výletu do Zahrádky, ke Křižné studánce a na Horní Paseku. Doporučuji (knihu i výlet:-)
Už dlouho jsem nečetl takto silnou knihu, kterou je nutné ještě hodnou chvíli po dočtení vstřebat. Příběh katolického faráře Josefa Toufara, jeho touha po vzdělání a obrovská vůle stát se knězem, kdy tento člověk byl čistá duše a rád pomáhal všem ve svém okolí bez ohledu jeho víru či vyznání. Ovšem nenávist a zvůle komunistického režimu z něj, podle mého názoru, udělala opravdového mučedníka. To čemu byl vystaven ve Valdické věznici je něco neuvěřitelného a nepochopitelného. Lidem jak Mácha, Němec, Zikmund a dalším se snad nedalo říkat ani lidi, prostě a jednoduše zrůdy a psychopati. Páter Toufar ovšem ani navzdory nelidskému mučení neodvolal a nepřiznal se k vykonstruovanému podvodu. Skvěle napsaná kniha, při jejímž čtení člověku jde mráz po zádech. Velký dík autorovi za jeho sepsání. Ani v dnešní době by lidé neměli zapomínat, co vše způsobili v této zemi komunisté a neustále připomínat jména mj. pátera Toufara, Milady Horákové, Ctibora Nováka, Václava Švédy, Zbyňka Janaty, Karla Bacílka, Antonína Plichty a mnohých dalších, kteří zemřeli kvůli zvůli tohoto odporného režimu.
Strašná doba a neuvěřitelně hnusné zacházení s lidmi, kteří se prostě režimu nelíbili. Lidská krutost nezná mezí a oběti si opravdu zažily své a mně prostě hlava nikdy toto násilí a krutost nebrala, vždycky jsem si říkala Proč? Proč jim ti lidé tak vadili? A k čemu ta mašinérie a smyšlené likvidace lidí, kteří se "provinili" jen tím, že byly kněží nebo měli jen odlišný názor na tehdejší režim.
Byla šťastná náhoda, že jsem na tuto audioknihu narazila. Paradoxně je totiž jméno Josefa Toufara jedno z mála, které jsem si při čtení opravdu zapamatovala. Na fotce jsem ho hned poznala. Jedná se o biografii tohoto kněze, kterého komunisté ve vykonstruovaném procesu "Číhošťský zázrak" v nedožitých sedmačtyřiceti letech umučili a pak ještě využili k propagandě strany na úkor katolické církve. Osobnost Josefa Toufara je obdivuhodná. Pocházel z hospodářství a že se stane knězem, se rozhodl až po smrti svého otce, když mu bylo už přes dvacet. Vystudoval gymnázium i teologický seminář a i když nebyl nejchytřejší pod sluncem, vše mu vynahradila píle, vřelost a odhodlání. Jeho pevný charakter, smysl pro spravedlnost a ochota pomáhat lidem se projevila i během války, kdy byl vysvěcen na kněze a umístěn v Zahrádce. V roce 1948 musel být přeložen do Číhoště, kvůli režimu. Zde se právě odehrál, 11.12.1949, onen zázrak, křížek u oltáře se vychýlil směrem ke kazatelně a v nepřirozené poloze popírající gravitaci již zůstal. Záhadu se vyřešit nepodařilo. Josef Toufar byl surově mučen Karlem Máchou ve Valdicích, poté se s ním komunisté pokusili natočit film, kde by Číhošťský zázrak ukázali coby špionážní akci Vatikánu. Při převozu praskl knězi žaludeční vřed, byl převezen do pražské nemocnice, kde zemřel. Pochován byl v hromadném hrobě v Ďáblicích, jeho rodina se o jeho smrti dozvěděla až o pět let později.
Kniha byla úžasně namluvena s pěkným hudebním podtónem, zpočátku působila místy i vesele, protože takovou povahu Josef Toufar měl. Bohužel tento smutný příběh zůstane navždy zapsaný v dějinách jak katolické církve, tak komunistické strany a Československa.
Jedna z knih, kterou by lidé měli určitě číst. Aby si nejen připomínali události minulosti ne tak vzdálené, ale aby si stále uvědomovali a opakovali, že v žádném režimu není člověk v bezpeční, ať je oficiální vlna jakkoliv přívětivá. Když narazíte na zločinný záměr, surového a primitivního člověka, na lhostejnost svých nadřízených a svého okolí, když věříte, že dobro bude opláceno jen dobrem, může se každý z vás kdykoliv stát takovým "Toufarem" ....
Životní cesta pozdního studenta Josefa Toufara, jeho duchovní i materiální činnost faráře, který miloval svoji práci a lidi, o které se ve svěřených farnostech staral, je velice inspirativní a vyvolává v člověku velkou dávku obdivu a pokory. Jeho jistá naivita ve věcech dění po válce byla myslím jednou z hlavních příčin jeho konce. I když za nic nemohl.
Zdokumentovaný obraz dění a politiky 50. let minulého století v této knize, by měl být alarmující zprávou a připomínkou pro mladé, kteří tuto dobu neznají a hlavně pro staré, kteří říkají "... tenkrát bylo lépe".
Nadřízený o vyšetřovateli Ladislavovi Máchovi, který prakticky umlátil Josefa Toufara k smrti:
"... No, on Mácha pro svoje povahové vlastnosti nepotřeboval dostat zvláštní pokyn, aby vyšetřovanému nějakou strčil." - "Nějakou strčil" ?!?! - tak si tak říkám, jak by to asi vypadalo, kdyby vyšetřovaného cíleně bil, nebo mučil?
Je to velmi dojemná a smutná kniha, sice místy jsem se pousmála nad humornými vzpomínkami, ale při vší té předtuše nešťastného konce, jsem necítila nic víc než jen sklíčenost a zármutek.
Jinak kniha je opravdu velmi krásně napsaná a čte se sama.
Skvěle sepsaný životní příběh asi nejznámnějšího českého kněze.Jen mi z toho bylo tak strašně smutno.
Tato kniha byla skvělá tak, že to hraničí až s něčím úžasně nadpřirozeným. Přispívá k obrazu Josefa Toufara jako světce spojeného se zázrakem a utrpením. Jsem sice racionální ateista, ale i tak cítím nějakou duchovní sílu z příběhu. Kromě toho líčí úžasnou osobnost, plnou lidskosti, schopnosti pomáhat, skromnosti, takového faráře, který přináší příjemno, dobro a moudro všem lidem farnosti. Další kvalitou knihy je popis doby při perzekuci církve, metody strany k likvidaci lidí. Zde na konkrétním případu dobrého člověka je to velice působivé čtení. Díky autorovi a dalším objevitelům za to, že Josef Toufar nezemřel a bude žít v srdcích všech, kdo ho poznají.
"Jako bychom dnes zemřít měli" je výsledkem dlouholeté mravenčí rešeršní činnosti pana Doležala, kterou musel provádět s houževnatým zaujetím až oddaností věci, aby předložil tak kvalitní výsledek, kterým kniha je. Ze zpracování čiší poctivost, popis života pátera Toufara je komplexní, podpořen mnoha různorodými zdroji, strhující od začátku do konce.
Jedná se bezesporu o nejlepší biografii, jakou jsem kdy četla. Nejen díky síle příběhu, síle pátera Toufara, hrůzostrašné síle lidské nelidskosti, ale i díky síle vnitřní motivace a spisovatelským schopnostem autora.
Díky. Slibovala jsem si od knihy hodně, ale kniha všechna má očekávání předčila (jak informační, tak emoční).
Kniha o životě a mučednické smrti faráře Toufara, o zrůdnosti režimu v 50. letech.
Vypráví o životě Josefa Toufara, který se po smrti svého otce již ve zralejších letech vydá na kněžskou dráhu. O Josefu Toufaru jako o člověku, hodném, citlivém, obětavém,pracovitém, hluboce věřícím, o člověku - rádci, příteli, kamarádovi, který nepokazí žádnou legraci, o člověku, který věřil v lepší budoucnost. A já zase věřím, že takový Josef Toufar byl.
Po přečtení stovky thrillerů kde se to mrtvolami jen hemží bych už měla být otrlá, říkám si, ale tato kniha mě hluboce zasáhla. Poslední části, ve kterém je popisováno věznění a mučení faráře Toufara se mi četly velice těžce.
Musím také poděkovat panu Miloši Doležalovi, bez jehož usilovné práce by kniha nevznikla.
Ale co se to s tebou stalo
v Číhošti?
Jako rubáše ždímané v brodech žalu
zkrouceno dřevo kmene tvého
tím vychýlením tak náhlým, tak úpěnlivým
z propasti nahoře do propasti dole.
Jan Zahradníček
Mimořádná kniha. A ještě dodám-nezapomínejme!
Štítky knihy
životopisy, biografie Československo 50. léta 20. století kněží mučednictví kněžství zločiny komunismu Josef Toufar, kněz Číhošťský zázrak oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Jako bychom dnes zemřít měli |
| 2022 | Jana bude brzy sbírat lipový květ |
| 2016 | Krok do tmavé noci |
| 2019 | Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu |
| 2020 | Do posledních sil |
Kniha Jako bychom dnes zemřít měli je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 363x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 282x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 3x |
Velmi zajímavá kniha, budu plně souhlasit s jan.para .