Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3631/bmid_idiot-tME-3631.jpg
4
1125
163
Román Idiot se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zcela zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Setkává se s kupcem Parfjonem Rogožinem, v němž kníže vidí především nešťastného člověka a soucítí s ním. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, označují Myškina za idiota, ačkoli ten má v sobě tolik vnitřní ušlechtilosti a lidskosti, že se tím vymyká svému okolí. Myškin okouzluje svou nevinností a vyrovnaností – autor představuje hrdinu jako člověka, který by mohl povznést svět; jemomže Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe…... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv nemám rád sáhodlouhé komentáře a při čtení se jim vyhýbám, dneska sám toto pravidlo asi lehce poruším. Nehodlám rozebírat, co autor touto knihou chtěl svým čtenářům říci. Nemohu si ale odpustit napsat , jaký dojem na mě udělalo čtení díla jednoho z velikánů světové literatury. Nutno předeslat, že dodnes jsem se světové literatuře tohoto kalibru víceméně „úspěšně“ vyhýbal a proto jsem cítil vůči sobě určitý dluh a potřebu něco s tím dělat. Můj první dojem – trochu zklamání, rozpačitost, dost často nuda z určité stagnace děje. Možná jsem dostatečně nepochopil myšlenky a základní ideu autora, ale na to co jsem si z tohoto díla odnesl mě napadá: ‚příliš mnoho popsaných stránek‘. Chybí mi určitá zkratka, minimálními prostředky sdělit maximum. Ale toto bude pravděpodobně úděl velké části tzv. klasické literatury, tj. sáhodlouhé popisování myšlenkových pochodů, situací, dlouhé filosofické úvahy. Je samozřejmě možné, že jsem ještě dostatečně čtenářsky nedospěl, na druhou stranu mám nepříjemný dojem, že tento typ literatury byť ideově aktuální i pro dnešní dobu, svojí formou je již za svým zenitem. Nicméně neházím ‚flintu do žita‘ a čas od času se ke klasice budu vracet, třeba jí jednou přijdu na chuť :)
Přesně jak říká komentář přede mnou, taky jsem se cítil jako idiot. Účelem knihy asi bylo vykreslit ducha tehdejší doby, ale snad i dnešní. Pod názvem idiot jsem si představoval hlupáka, zatímco kníže byl inteligentní, leč společensky neobratný, naivní a na rozdíl od ostatních postav jeho ego nedosahovalo nebes. V tehdejší vznešené společnosti se to dvakrát nenosilo (a dnes to asi není jinak). I když přes celou tu nafoukanou masku společnosti bylo vidět, že přes posmívání se někoho takového každý potřeboval a Myškin si okolí i získal (jen to neříkat ostatním nahlas).
Ale proč jsem si připadal jak idiot? Mnoho mně nic neříkajících filosofických rozhovorů, pro mě často nepochopitelné chování postav, Dokonce si ani nejsem jistý, jestli jsem správně porozuměl knize celkově. Zkrátka jsem tu společnost nechápal a stejně jako kníže bych tam značně tápal, tudíž autor stejně tak mohl nazvat idiotem mě a snad to byl i jeho záměr (a asi by nebyl daleko od pravdy).
A ještě jedna věc, pokud se dobře pamatuji, tak Idiot je v povinné četbě. Tohle bych tedy v pubertě nedočetl, nechápal a v rozlícení s tím někoho umlátil. Nevím, jestli spolužáci byli již tak vyzrálí a poradili by si lépe - možná jo, je to tu zase, už tehdy jsem byl idiot :)
Tak celkově za 3*
Těžko hodnotit mistrovské dílo, nicméně po přečtení jsem si jako jediný idiot přišla já.
Jedna z těch lepších a dobře čitelných a srozumitelných knih Dostojevského. Myškin je grandiózně vykreslen a psycholigie postav jako vždy u pana spisovatele na 1 s hvězdou.
Mám jakýsi takýsi pocit, že jsem knihu nepochopila tak, jak měla být pochopena. Kníže mi nepřipadal jako idiot, jen jako hodný člověk a vadily mi tam ty narážky na něj. Potom povahy obou hrdinek Natasji a Agláji byly naprosto otřesné, bylo mi Lva líto, že to neviděl a měl pocit, že jsou všichni lepší než on, páč to samozřejmě nebyla pravda.
Konec dobrý, všechno dobré a tenhle konec mě velmi potěšil! Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak o dopadlo. Jen škoda, že se z toho kníže nedokázal vzpamatovat.
Jo a ještě ty jejich problémy („lepší společnosti“), to byla taky hrůza! Samý, že to není vhodné a že je to kompromitující a kdesi cosi a všichni byli nechutně afektovaný. S tou dobou jsem se prostě nesžila.
EDIT: Vynikající čtení i napodruhé. Ačkoliv jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu:). Ale na výsledku to nic nezměnilo.
Idiot je jednou z nejlepších knih, které jsem ve svém životě četl. Dostojevský dokáže mistrnně rozehrát psychologickou partii se čtenářem, kterému nedovolí uhádnout budoucí tahy románových hrdinů, a to až do úplného velmi překvapivého konce.
Děj není tak důležitý. Hlavní dobrodružství je skryto v poznávání charakterů jednotlivých postav a jejich vzájemné prolínání se.
Na Dostojevského hrdinech mám nejraději skutečnost, že nejsou ani úplně dobří ani úplně špatní. Proto se s nimi může čtenář ztotožnit. Co může být zajímavého na kladném hrdinovi? To, že vždy jedná správně? A na záporném to, že vždy jedná nesprávně? Dostojevského postavy tímto černobílým komplexem rozhodně netrpí. V hlavním hrdinovi knížeti Myškinovi se snoubí naivita s moudrostí. Na tyto dva zdánlivě protikladné rysy se můžeme podívat také tak, že vyúsťují jeden ve druhý: Kníže Myškin je svou naivitou moudrý, protože se díky ní umí na svět dívat jinýma očima než ostatní. Zároveň se jeho nepochopená moudrost jeví mnohým jako naivita.
Člověk aby si maloval grafy s těmi jmény - ale jinak to pro mě bylo zajímavé dobrodružství.
Vnímám to jako nadčasové dílo. V rovině toho, jak většinová společnost už tehdy vnímala člověka, který je dobrý vůči svému okolí, jedná upřímně, nesnaží se něco skrývat atp., jako idiota. Tak jako v dnešní době, což je poněkud smutné, protože jsme se za ty léta evidentně nikam neposunuli, ba spíš udělali několik kroků zpět.
Idiot je umělecké dílo, je to lehce stravitelné.A především, kniha se noří do hlubin duše a rozlévá se na stránkách knihy. Možná to opravdu není pro každého , ale pro mě za mě si myslím, že by klidně mohl psát i o hovnu a já bych to zhltl hned.
Tato kniha je docela dobrá.... sice v ní byly nudnější pasáže, ale zase byly aspoň pro mě čtivé pasáže např. se smrtí Nastasjy Filipovny nebo při záchvatech knížete Myškina
Dostojevskij jednoznačně patří mezi mé oblíbené autory a Idiotem si toto místo jen obhájil. Mám ráda jeho skvělou charakteristiku postav, vykreslení děje i vybraný námět. Knížete Myškina jsem si prostě musela zamilovat i navzdory jeho obrovské naivitě. Na druhou stranu, jeho "dětské" nazírání na svět a lidské povahy, to jak se vyrovnává s epilepsií, ho činí krásným. Ukazuje nám, že nádheru můžeme vidět každý den kolem sebe, stačí jen pořádně otevřít oči.
Autor si s čtenářem hraje, nechává ho v napětí, jak vše nakonec dopadne, děj postupně zamotává a rozmotává, aby došel k dojemnému závěru, který musí snad každému utkvět v paměti.
Jedno z najlepších diel Dostojevského. V každej jeho knihe sa presviedčam viac a viac o tom, aký to bol veľký umelec.
Mistrovské dílo geniálního autora. Idiota jsem zhltla za dva dny, ale budu se často vracet. Brilantní analýza jednotlivých postav, Dostojevskému dobře známá epilepsie, dokonalý popis ruské společnosti. Krása a jedinečnost, tolik oceňovaná na počátku, je posledními stránkami roztrhána na kusy, zhanobena a zničena. Čím víc Dostojevského děl jsem přečetla, tím víc jsem přesvědčena, že zkrátka nemohl napsat špatnou knihu. 5/5
Můžu říct, že to byla zatím moje nejtěžší kniha, co jsem četl. Ale jak jsem jí poprvé otevřel, hned jsem věděl, že je to neobyčejná kniha, styl psaní, charakter a psychologie postav mě vtáhli do děje, že mi ani nevadilo, když jsem se v určitých pasážích musel vracet o stránku a přečíst si ji znovu, abych pochopil určitou situaci, povahu děje.... Nelituji času strávenou nad Idiotem :-)
V této knize jsem měl zásadní problém rozumnět byť jen jediné osobě. Každá postava se chovala, dle mého názoru naprosto nepochopitelně a mám pocit, že to vše pramení z mého nepochopení ruské duše. Ostatně o ruské povaze má kníže Myškin několik dlouhých monologů.
Díky tomu mě kniha stále měla čím překvapit a do poslední kapitoly jsem netušil jak celý příběh skončí.
V budoucnu si budu muset knihu přečíst znovu, protože nevím co knížete dohnalo k opětovnému šílenství. Přátelé, ženy, společenské poměry? Možná vše svým dílem.
Hlavní mojí chybou při čtení bylo to, že jsem si snad do půlky knihy myslel, že kníže je obdoba českého Švejka.
K této knize se musím vrátit, až budu starší a "vyčtenější"... mám pocit, že ji v tento moment nedokáži plně docenit... aneb, jak řekl pan Horníček: "K některým knihám se člověk musí pročíst".
Další genialita od pana Dostojevského :) chudák Myškin, tak dobrý až hloupý a nebo jak se píše, idiot... :/
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura psychologické romány carské Rusko tragédie
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2004 | Uražení a ponížení |
Na čtení nesmírně náročný kus, člověk neznalý klasických ruských románů se bude cítit ztracen ( a těžko říci zda se najde ), to je ovšem společně s vyloženě nesympatickým konáním všech postav ( snad s vyjímkou Kolji ) jediný zápor knihy, vyzdvihnout musím psychologii postav