Idiot

02.04.2016

Dostojevskij pro mě vždycky znamenal těžkou literaturu a tak to i zůstává, přestože jsem se do Idiota od prvních stran začetla a vesměs se od něj neodtrhla.
Toky myšlenek proudí většinou prostřednictvím dlouhých monologů, jejichž pointa mnohdy přichází až po několika stránkách … Ve srovnání s těmito monology byl samotný závěr odvyprávěn dosti střízlivě.
Sám Myškin je idealista s dobrým srdcem, silně empatický. Kdekdo ho „vysává“, energii nemá kde čerpat. Dostal mě hned na začátku příběhem o Marietě … Asi je zbytečné snažit se pochopit chování a postoje hrdinů. Prostě to tak je, byť se z pohledu dnešního čtenáře mohou zdát absurdní. Je třeba přijmout fakt, že Dostojevskij psal před "200" lety o ruské společnosti tehdejší doby pro Rusy tehdejší doby.
Je dobře, že jsem s četbou čekala tak dlouho a nesnažila se číst to kdysi ve škole … Tehdy bych na to neměla, dneska Idiota ocenit dokážu.

08.02.2016

vynikajicí.

Hluboké sondy do charakterů? Prdlačky!!! O co jde? Ten miluje tu, jenže ta miluje jiného, a ten jiný se pochopitelně souží pro zase úplně jinou... Zpracovat to nějaký angličan, mohla to být dobrá konverzační komedie... Tady jsou všichni hysteričtí, a to doslova pro nic! Nikomu se vlastně nic - ale opravdu VŮBEC NIC - nestalo, nicméně každá postava je zralá pro Bohnice či Opavu (ruské cvokhauzy neznám); a na každé stránce to vypadá, že apokalypsa přijde nejpozději zítra! Navíc tak zbytečně užvaněný, jako Dostojevskij, není snad žádný jiný autor na světě. Takže: ne, ne a stokrát ne!

20.01.2016

Jedna z mojich naj /nielen od Dostojevského/... Dostojevskij sa mi číta "sám", pretože je to moja "krvná" blízka mojej duši... Román ma neskutočne bavil od samého začiatku, prežívala som ho celý naplno, s celým spektrom emócii ... Pamätám si jednu konkrétnu... po tom, ako som román dočítala... Bola som nahnevaná "na celý svet" až sa mi z toho chcelo revať ...

12.01.2016

Marně přemýšlím, co té knize chybělo - je v ní vtip, ostrovtip, nadhled, vhled, pravda, pravda v lásce, pravda v jedu, moudrost, bláznova moudrost, absurdita, absurdita skutečnosti, pravda.
A co hůř, po přečtení Dostojevského životopisu, je v ní i Dostojevskij sám (vyplatí se si to přečíst až po Idiotovi). Tam, kde je kniha silná, bolavá, pravdivá, skvostná a jedovatá, tam je i Dostojevská.

(jenom mám averzi k těm opilým, prolhaným a vyhořelým staříkům)

28.11.2015

Idiot byl můj první román, který jsem od Dostojevského před mnoha lety četl a doslova mě na první stránce vcucl a vyplivl až na poslední. Postavu knížete Myškyna si prostě zamilujete. Za to ostatní postavy až na výjimky budete nenávidět a proklínat za to co mu dělali. Konec je hodně silný. Ještě hodně dlouho po přečtení mi bylo špatně z celé té nobl společnosti! Dostojevskij byl skutečný mistr pera. Jeho popisy jednotlivých charakterů všech postav jsem tak neskutečně plastické a uvěřitelné, až mu na tu jeho hru rádi přistoupíte a uvěříte, že se to prostě přesně takhle muselo stát i ve skutečnosti. Idiot je určitě velice vhodná kniha na seznámení se s Dostojevským. To se už nedá říct například o dalším skvělém románu - Běsi.

01.10.2015

Poprvé jsem četl Idiota někdy ve dvaceti a moc jsem ho nepobral. Teď, o dvacet let později a čtenářsky vyspělejší, řekl bych, jsem z něj měl mnohem víc. Především se mi líbí, jak Dostojevskij psal. Mám rád ta dlouhá souvětí, ve kterých se ale vůbec neztrácím. Pravda, Idiot byl po této stránce náročnější než Zločin a trest. Musel jsem se několikrát v textu vracet, abych lépe pochopil. Co se obsahu týče, podal zde Dostojevskij obraz jisté části (nejen) ruské společnosti, kterou podle mého názoru vůbec nešetří. Intrikování, slovíčkaření, honba za majetkem, pomlouvání…prostě životní styl lidí, kteří pořádně nikdy nepracovali, a tak mají spoustu času probírat, rozebírat a šťourat se v tom, co kdo kde řekl, naznačil či udělal. A když se objeví někdo, kdo se poněkud vymyká, je to docela průšvih. No a z toho všeho se dá parádně nervově zhroutit, propadnout až psychotickým vášním a celkově se totálně odrovnat. Četba je to opravdu poněkud náročnější, ale bavilo mě to.

Je minimum knih, které jsem nebyla schopná přečíst. Idiot mezi ně bohužel patří.
Knihu mám doma, vždy po nějakém čase si řeknu, musíš, takové významné světové dílo…. A po několika desítkách stránek vždy odpadnu…
Přitom Hráče jsem přečetla s velkým zaujetím.

29.07.2015

Uf, konečně je to za mnou... Příliš mnoho nepochopitelných emocí, příliš mnoho hysterických žen, příliš mnoho nelogických činů. a hlavně příliš mnoho slov. Jsem čtenářkou dneška, zvyklou na rychlý spád, takže mě nudí dvoustránkové rozhodování postavy, má-li se dát na ulici doprava nebo doleva.. Ne, ne, už nikdy ne...

28.07.2015

Nemusím sa ani zmieňovať o tom, že Dostojevskij je majstrom vykreslenia psychologickej podstatvy hlavných hrdinov deja a že i samotný dej má spád a zápletku, je majstro pera o tom niet pochýb. Miestami som sa síce zamotala do neprehľadných viet, avšak musíme brať na vedomie, že v období, kedy Dostojevkij písal, bola krása slova a vety rovnako dôležitá ako samotný dej.

Nešlo to... prostě to nešlo. Na sluníčkové všeobjímající lidičky narážím dost často v reálu nebo debatách na internetu, nemám tedy chuti číst ještě mnoho slovíček okolo společnosti, povýšenosti vs. poníženosti a ... asi to můj mozek prostě nepobírá.
Ruská literatura mým oblíbencem očividně nebude.

Už přes měsíc se trápím. Kniha mne ze začátku vzala. Sice jsem se očas ztrácela v postavách, nepřišla jsem na to, proč byly občas pojmenovány jen příjmením, jindy dvěmi křestními jmény, či jen jedním. Z toho jsem měla dost nepořádek, ale stále se dalo.
Nyní jsem odložila, při několikastránkovém dopise Ippolita jsem se nedokázala pročíst a neustále myslela na něco jiného.. Třeba na knihy, na které se teším a čekají v polici.
Třeba se k tobě jednou vrátím...

02.06.2015

Nesmrtelná klasika, bravurně vypracovaná psychologie postav. Idiot je určitě jedna z nejlepších knih, co jsem přečetl.

01.04.2015

Idiot je velký, náročný a hluboký román. Není to jen čtení, je to něco víc. Je to kniha, kterou asi nejde číst jinak než pomalu a hodně dlouho, některé pasáže si číst i třikrát, odměnou je však skutečný čtenářský požitek. Je to snad první kniha, u které jsem si zakládala některé pasáže, které by stálo za to si pamatovat, které jsou až neuvěřitelně nadčasové a taky mě osobně se dotýkající. Čtení nicméně znesnadňuje celkem nepřímá dějová linie, taky se mi docela pletly postavy.
Idiot pro mě je a bude výjimečná kniha.

21.03.2015

Příběh o "idiotovi", jako o velmi upřímném, dobrosrdečném a vlastně i trochu naivním člověku.
Kniha byla napsána stylem, kdy jsem místy četla a absolutně nechápala, o čem se postavy vůbec baví. Nakonec však začalo všechno do sebe zapadat. Řekla bych, že to byl úmysl Dostojevského, který se povedl. Kníže Myškin je osobou, kterou si čtenář rychle oblíbí a nechá se vtáhnout do děje.
Jedinou nevýhodou ruských děl je pro mě složitost jmen. Je to něco, co mi občas způsobovalo problémy, kdy mi trvalo, než mi došlo, kdo je vlastně zrovna ta osoba, která právě mluví...
Závěr nečekaný a originální.

07.03.2015

Až mi někdo příště řekne, že jsem Idiot, hezky poděkuju...

19.01.2015

Potíž hlavního hrdiny je v tom, že kníže Lev Nikolajevič Myškin je idiot, který svou filosofií pokory a všeobjímající lásky přivádí do neštěstí ty, které miluje a nakonec i sám sebe. Tři hvězdičky - a to jen proto, že je to Dostojevský a tedy klasika. Nemyslete si, že nejsem obdivovatelem klasické literatury. Naopak, Oblomov, Mistr a Markétka, Zločin a trest mě ale nadchly více!

26.11.2014

Podla mna najlepsia Dostojevskeho kniha. Pacila sa mi este viac ako Zlocin a trest a to z toho dovodu, ze v tejto knihe bola psychologia postav znazornena este lepsie ako v Zlocine a treste.

Musim ale upozornit, ze kto nema vyslovene rad rusky klasicizmus, tomu sa bude kniha citat asi dost tazko. K tomu musi mat clovek vztah.

Moje hodnotenie: 92%

01.11.2014

Docetl jsem! Ano, konecne ten moment nastal a po mesicich usilovneho cteni jsem se dobral na konec tak extenzivniho literarniho dila, jakym Dostojevskiho Idiot bezpochyby je. Ani jsem snad neveril, ze se mi tato knizka bude libit, ba dokonce jsem myslel, ze budu trpet pri jejim cteni, ale opak byl k memu prekvapeni pravdou, uzil jsem si to naramne a nechal se unaset detailne konstruovanym svetem a komplexni psychologii postav. Nejde snad ani tak o nejakou chytlavou pribehovou linku, do ktere by bylo mozne se zacist, jako spise o zobrazeni ruske spolecnosti dane doby a zrucne propletenou sbirku povidek, snu a nazoru autora skrze skutecne do podrobna vykreslene charaktery. Knizka jednoduse vytvori svuj svet a nejak vam ho nepodbizi, je jen na vas zda-li se vam podari do nej vstoupit. Proto se toto dilo muze jevit jako lehce nepripustne, ale je to prave to, co z nej dela klasiku.

Vsiml jsem si zajimaveho ukazu a utvoril si vlastni interpretaci, se kterou zrejme malokdo bude souhlasit a urcite je to i vase velectene pravo, nicmene ackoliv je hlavni hrdina na kazdem kroku oznacovan za idiota a mentalne choreho jedince, po celou dobu mi prislo, ze prave knize je ze vsech jedinym zdrave uvazujicim jedincem a naopak vsichni ostatni jsou seriozne mentalne naruseni. Jednani a chovani drtive vetsiny ostatnich charakteru bylo po vetsinu casu naprosto silene a jsou to prave oni, kdo by se mel jet lecit do Svycar a ne velecteny knize. On byl jedinym dobrym a rozumnym clovekem v cele knizce, nicmene obklopen touto silenou spolecnosti se clovek proste eventuelne zblazni. Vnimam to jako autoruv komentar tehdejsi spolecnosti, ktery je ale stale aktualni. Obcas si i ja pripadam jako knize a mam pocit, ze svet kolem me se zblaznil. Muzi jsou magori a zeny se chovaji podobne silene jako Nastasja Filipovna, nebo nelogicky jako Aglaja Ivanovna. A co by tomu vsemu rekla Lizaveta Prokofjevna, ta je z toho cela na prasky.

Podle tohoto komentare to muze vypadat, ze jsem nemocny a samozrejme je vase ctene pravo si to myslet, v minulosti to tak mozna i bylo, ale uz tomu tak neni, vylecil jsem se totiz ve Svycarech. A jakpak se mi libilo ve Svycarech ptate se? Maji tam hory? Ano, maji. 8/10