Idiot

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Do sveta plného zloby, falše, intríg a nelásky, do sveta mamony, karierizmu a nečestnosti privádza F. M. Dostojevskij svojho hrdinu, knieža Leva Myškina, v ktorom stvárnil svoju predstavu ideálne krásneho človeka. Úprimne, s detskou dôverčivosťou a s ľudskou spontánnosťou Myškin otvára srdce každému. Odpoveďou je najčastejšie otvorený výsmech. Jeho povaha však pôsobí ako magnet, burcuje aj najcynickejších, ale predovšetkým – znepokojuje. Knieža Myškin sa usiluje pochopiť konanie každého človeka. Všetko prežíva spolu s ním. A pretože v ľudskom spolužití prevláda viac zloby a podlosti než dobra, nesie v sebe pocit zodpovednosti a viny za všetky krutosti života. Čoraz hlbšie je vťahovaný do zápasu vášní, až sa nakoniec stáva ich obeťou. Možno ani s jednou svojou postavou nebol Dostojevskij tak hlboko spriaznený nielen vnútorne, ale i vonkajšími prejavmi ako s hrdinom románu Idiot. Levovi Myškinovi, tomuto spojeniu levej sily a myšej plachosti, pripísal aj vlastnú chorobu. Navyše ju spojil so všeobecne prijatou mienkou, že od čudáctva či dokonca duševnej menejcennosti u epileptikov je len krok ku genialite – aspoň v určitej životnej oblasti. Za oblasť geniality zvolil pre svojho hrdinu oblasť z hľadiska ideálu budúcnosti najťažšiu – oblasť ľudskej prirodzenosti, skutočne ľudských vzťahov medzi ľuďmi. V románe sa ozývajú hrdinovia národných eposov, hrdinské piesne a rozprávky, ako aj ozveny zápasov ruskej a svetovej literatúry pri hľadaní ideálov pravdy, dobra a krásy. Idiot, v poradí piate rozsiahle dielo F. M. Dostojevského, sa stalo jedným z najčítanejších diel svetovej literatúry....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211286/big_idiot-9b8-211286.jpg 4.3963
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Ikar (SK)
Originální název:

Идиот (Idiot), 1869


více info...
Nahrávám...

Komentáře (131)

Kniha Idiot

SirChico
06. ledna

Idiot je hodně brutální a temná kniha. Příběh sleduje knížete Myškina, zdánlivě nemocného člověka, který se vrací do rodné ruské země, po rehabilitaci ze Švýcarska. A z čeho že se to rehabitoval? To se moc podrobně nedovíme, jsou zde náznaky epilepsie a, jak všichni komentují, idiocie. Tahle idiocie se projevuje hodně zvláštně, kníže Myškin je důvěřivý a čestný a ruská “vysoká” společnost se z toho může zbláznit. Na tomhle pozadí vykresluje Dostojevskij hromadu příběhů z tehdejší ruské společnosti. Jsou tu příběhy o posedlosti, popravách, alkoholicích, šílenství, pomalému umírání, neopětované lásce a úplně obyčejné nenávisti. No a jak se taková čistá duše jako je Myškovinova vyrovná s touhle realitou? No, neskončí to s ním nejlíp.

Je to hodně dobře napsaný román. V půlce se to začalo trochu táhnout, ale poslední část, mi to všechno vynahradila. Vše spěje k tragickému konci a nikdo s tím nemůže nic udělat. Jedině co bych tak trochu mohl vytknout je teatrálnost ruského lidu a hysterie všech hlavních hrdinek. Ale bez toho by to nebyl Dostojeskij.

Sova15
10.12.2021

Poslouchala jsem na CD v krásném provedení. Ale ani tak mě bohužel nenadchlo.


deirdre
04.12.2021

Nedávno som čítala zaujímavý článok o Dostojevského spôsobe písania, ktorý ruský kritik Bachtin nazval ako polyfónne, viachlasné. Dostojevského postavy sú autentické v tom, že prezentujú svoje vlastné myšlienky, akoby nezávislé na myšlienkach autora. "Zatiaľ čo iní spisovatelia, ako napríklad jeho súčasník Lev Tolstoj, používali postavy ako slabo zahalené hlásne trúby na diskusiu o svojich vlastných myšlienkach, Dostojevskij zaobchádzal so svojimi fiktívnymi výtvormi, akoby boli od neho úplne nezávislé, poháňané myšlienkami a pocitmi, ktoré boli úplne ich vlastné. " Pri opätovnom čítaní tohto románu som si uvedomila, že presne v tomto tkvie sila Dostojevského. Každá jedna postava je svojráznou jedinečnou osobnosťou so svojimi názormi a povahou, a preto pri Dostojevskom nerozmýšľate nad príbehom, ale nad ľuďmi, ktorí v ňom vystupujú. Konkrétne zmysel postavy Myškina som nepochopila ani na druhý raz. Niekedy je to na zbláznenie, ako to v človeku hlodá, a radšej začne rýchlo čítať niečo nenáročné, ako ja teraz. Však k Myškinovi ešte snáď bude čas sa vrátiť.

666Jitka
08.11.2021

Komentář k této skvostné klasice z pera znalce lidských duší F.M.Dostojevského jsem vložila o kousek níže. Nyní jsem poslouchala jako zajímavě nastudovanou dramatizaci v rámci měsíce s Dostojevským na radiu VLTAVA, jenž vysílá několik jeho děl, ať už jako četbu nebo drama, k 200. výročí narození tohoto literárního mistra psychologických románů a novel.

Any26
25.08.2021

Božee, to bylo tak smutné aaa... prostě dokonalé. Chudák Kníže, mě ho bylo (a je) tak líííto. Už od začátku jsem se do něj úplně zamilovala a mrzí mě jak dopadl. Skvělá knížka, u které jsem se zároveň hodně bavila, ale i řádně zamyslela.
A téměř všech postav mi bylo svým způsobem líto (pozor avšak ne všech) a líbilo se mi především jejich vykreslení, to bylo prostě božské... klobouk dolů!

Zkrátka jsem z díla neuvěřitelně nadšená a zároveň pociťuji jistý smutek.
Cítím, že si budu muset přečíst další Dostojevského dílo, ale nevím jestli Tohle něco ještě překoná :) -- Můj Milovaný Idiot!

lernami
16.08.2021

Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Rozhodně má krásný jazyk a je vidět, že Dostojevskij je spisovatel s velkým S.
Přesto v knize byly věci, které mi bohužel úplně nesedly.
Dostojevskij je znám pro jeho dokonalou psychologii postav. Musím uznat, že charakteristika postav byla opravdu velmi podrobná a po literární stránce se mi líbila. Po psychologické stránce mě však dílo nepřesvědčilo, což je škoda, protože u Zločinu a trestu se to autorovi povedlo. Jednání postav mi často přišlo velmi přehnané, nelogické a rozporuplné. Možná už jsem příliš vzdálená mentalitě 19. století?
Rovněž se mi místy nelíbily zbytečné tlachy (omlouvám se za ten výraz, ale opravdu mě výstižnější pojmenování nenapadá).
Abych však nebyla jen kritická, tak mezi pasáže, které se mi líbily, patří Ippolitův dopis (aneb myšlenky člověka, kterého čeká smrt), anebo závěr, který mi naopak přišel velmi vyvedený.

K samotnému Myškinovi asi netřeba nic dodávat, po dočtení se mi vybavil citát od Johna Steinbecka:
"Věci, které na lidech obdivujeme - laskavost, štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví - vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to, co pochází z těch druhých."

666Jitka
17.06.2021

Další nesmrtelná klasika z pera mistra psychologického románu F.M.Dostojevského. Autor má neuvěřitelné nadání pro velmi podrobný detailní popis postav, jejich povah, nastalých situací, ale i přírody a míst, kde se děj odehrává. Příběh mladého knížete Miškyna, který je až tak čistý, bezelstný a dobrý člověk, že to jeho okolí vůbec nemůže pochopit, nás opět přivádí do časů tehdejší ruské společnosti a nechá nás nahlédnout do mysli a příběhů několika postav, které pro ně nepochopitelné chování a jednání mladého knížete uvádí do rozpaků, trapných situací a nakonec až do neštěstí.

Elevant
04.08.2021

Navzdory své délce si Idiot udržuje tempo a je místy zcela strhující, jak tomu u Dostojevského, který dokáže psát silné, katastrofické scény, obvyklé. Je škoda, že má Dostojevskij mezi čtenáři pověst těžkého, nezáživného autora. Jistě, jeho knihy je významově a filosoficky obtížné interpretovat, to ale neznamená, že to nemusí být nesmírně uchvacující čtení. Naopak čtenář může na dobře napsaném románu probádat své schopnosti - Dostojevského lze ne číst, nýbrž studovat.
Román Idiot má morálně podnětný námět: je možno, aby takřka dokonalý člověk, tak mravný a bezelstný jako kníže Myškin, mohl existovat v moderní společnosti? Myslím, že Idiot je jedna z autorových nejkritičtějších a nejpesimističtějších knih. Je nasnadě, že Myškina ztotožňuje s křesťanstvím a s Kristem. Co to potom o naší společnosti vypovídá, když takového člověka nejen zlikviduje, ale nakonec, a to je klíčové, sám Myškin nedokáže vykonat jediný dobrý skutek, či spíše všechny jeho přednosti se obrací proti němu a sám kolem sebe šíří jen utrpení? Znamená to snad, že pro Krista už v nihilistické, ateistické společnosti, jakou předestírá autor ve svém románu, už není místo? Podobné otázky po smyslu a účelu náboženství se v Dostojevskéjo tvorbě projevují soustavně, a jejich symbolika provází i zde především napjatý vztah dvou protipólů, Myškina a Rogožina (jméno odvozené od ruského slova rogy jistě ne bezúčelně). Rogožin, blízký přítel knížete z doby, kdy se plně projevovala jeho nemoc, ho doprovází ve vlaku do Petrohradu vstříc novému životu, bojuje s ním o přízeň jediné ženy, kterou kníže miloval láskou dávající a sebedestruktivní, Rogožin svými činy přímo zapříčiňuje Myškinův opětovný pád do nemoci a je spolupříčinou s svědkem zániku jeho duše.
Mohlo by se psát dál, zatím jsem se zaměřil dosto jenostranně na jednu složku románu, ale podnětných prvků, které mě zaujaly, je tu nepřeberně. Například se tu objevuje u Dostojevského charakteristický fenomén dětí, jež jsou vykresleny jakožto pravdivě dobré a mravné bytostí, i když postavením slabé. Zde jsou děti jediní věrní učedníci Idiotovi, mezi dospělími má blízko také k Lizavetě Prokofjevně, která sama má "dětskou dušu", ovšem v dospělosti se tato vlastnost proměnila v pouhou nesnesitelnou dětinskost. Celý tento postoj k vlastnostem dětské duše mi připadá krajně problematický, především proto, že s ním zkrátka nesouhlasím. S tím vším se pojí zásadní složka autorovy tvorby, která předtavuje klíč ke všem interpretačním postupům, ať už se zabývají Dostojevským ze stránky filosofické, náboženské, etické či estetické, a tou je psychologie. Nejen že je v ní Dostojevskij mistr, on ji doslova pomáhal utvářet, vždyť tvořil uprostřed 19. století. Psychologie jeho postav je zevrubně a realisticky vykreslena i se všemy rozpory, tomnostmi a pohřbenými pudy. K jejich probádání lze uplatnit moderní psychiatrické metody, poněvadž nejen že jsou natolik plastické, ale některé skutečně trpí diagnostikovatelnými psychickými poruchami.

1