Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447101/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-Atk-447101.jpg
4
1422
1422
Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Fragment (ČR)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes , 2020
více info...
Přidat komentář
Vážně miluji Hunger Games, dokonce jsem si před vydáním Balad dala re-reading a ještě koukla na všechny filmy, ale tohle číst bylo pro mě utrpení. Ne že by byl příběh špatný, ale tolik té omáčky kolem mě natolik otrávilo, že jsem se nemohla dokopat ke čtení a mezitím jsem přečetla 9 dalších knih. Možná kdyby byla kniha o 200 stran kratší, tak by to mělo lepší spád, ale takhle jsem docílila jen čtecí krize.
Btw. dnes jsem zjistila, že bude kniha zfilmovaná, tak třeba to bude lepší zážitek.
Kniha je rozdělena na tři příběhové celky. První dva si u většiny lidí sklízí úspěch, zatímco třetí hodně lidí kritizuje. A já to mám, jako vždy naopak. První část, ta rozjížděcí, která nás dostala do děje mě tolik nebavila. Knihu jsem si začala doopravdy užívat až v druhé polovině. Třetí část jsem přečetla na jeden zátah. Nebudu Vám říkat, o čem byla, každopádně v této části najdete nejvíce odkazů na původní trilogii.
.
Postavy jsou zde moc dobře napsané, hlavně mladý Snow, ve kterém se v průběhu knihy začínají objevovat různé pokřivené názory a radikálnost, ruku v ruce se zahořklostí. Jeho charakter se rozhodně za tu jednu jedinou knihu posunul o hodně, což je v podobném žánru vzácnost. Tigris mi přišla jako úžasná žena a to, jaký vztah má s C.S. se mi neskutečně líbilo. Chápete, že v Síle vzdoru jí je 86 let? A třetí postava, o které bych se chtěla zmínit, je Lucy Gray Bairdová. Zpěvačka s nejasnými kořeny, která si okamžitě získá srdce všech, kdo ji pozorují. V prvních dvou částech jsem ji měla docela ráda, v té třetí už jsem začínala mít smíšené pocity. Nějak jsem tu postavu nepochopila a to, jak proplouvala životem ve dvanáctce jsem brala jako něco, co mi nesedělo k předchozímu příběhu, vyprávěným Katniss.
.
Na závěr bych knihu označila jako nutnosti pro fanoušky příběhu Katniss, a to zejména pro ty, kteří chtějí celý svět pochopit do detailů. Tato kniha totiž je nahlédnutí za oponu her a jejich samotného vzniku. Vypravěč vedl knihu dostatečným tempem a až na některé, podle mě zbytečně podrobné, popisy a prvních 150 stran byl příběh svižný.
Po zjištění ,že vyjde další příběh ze světa Hunger Games jsem byla nadšená. Pohled na život z mladých let prezidenta Snowa byl zajímavý, v části o Hladových hrách napínavý a občas nastal i nějaký nečekaný okamžik. Postava hlavní hrdinky se mi líbila a dala bych ji i více prostoru a akce a hlavně ne takový konec. Tím mě 3.část knihy trochu zklamala, přišlo mi, že autorka najednou odsekla v pár stranách Lucy a byl konec. Osud Snowa byl jasný i když z počátku jsem s ním trošku soucitila, ale postupně se jeho postava vyvíjela směrem k jeho povaze jak ji známe. Přistupovala jsem k této knize s tím, že původní Hunger Games už nic nepřekoná a tak se i stalo, ale ráda jsem se vrátila k této sérii, jen nečekejte Hry na které jste zvyklí. Stejně se budu těšit, jestli v budoucnu autorka napíše další příběh z Panemu a Kapitolu :-) Není konec představení, dokud nezazpívá Reprodrozd :-)
Hodně očekávaná knížka pro všechny fandy Hunger Games. Já se jí taky nemohla dočkat a musím říct, že mě Collinsová nezklamala. Bavilo mě být u začátků a vývoje Hladových her a nahlédnout tomu více pod pokličku. I když mi přišlo, že se autorka snaží Snowa trochu přikrášlit, pořád jsem v něm viděla toho bídáka z původní trilogie. Ale i vývoj této postavy mě hodně bavil. Postava Lucy Gray byla skvělá. Statečná, veselá a zároveň nevypočitatelná dívka s tajemnou aurou. Celý konec byl zamotaný a ponechaný s otevřeným koncem, aby si čtenář mohl trošku domyslet, co se vlastně stalo. I když nemám otevřené konce ráda, v tomhle případě mi to nevadilo :)
Na tuhle knihu jsem čekala snad věčnost! Hunger games naprosto miluju, četla jsem je snad milionkrá. Pořád jsem doufala, že se dočkáme další knížky z předešlých ročníku Hladových her. A ono je to už tady! Kniha se četla rychle, stránky mi mizely pod rukama a já si užívala zase tu atmosféru her. Nutno říct, že tahle kniha není primárně o hrách jako v jedničce a dvojce, příběh je o mladém prezidentu Snowovi, který ještě není prezident, nýbrž jen "chudý strudent". Přesto se mi příběh líbil a doufala jsem, že skončí dobře :D Zas jsem doufala v nějaké paralelní vesmíry, kdy jeden Snow bude hajzlík a ve druhém bude s Lucy Gray štastně až navěky. Knihu opět doporučuji, a pokud jste ještě nečetli ani původní trilogii, měli byste to rychle napravit :)
4,5????
Jediná výtka je, že autorka měla knihu rozdělit na dvě knihy. Třetí část se dala více natáhnout a i myslím že by jí to dost prospělo. Navíc už to prostě bylo dlouhý.
Jinak to ale bylo skvělý. Poválečná kapitolská atmosféra, nenávist Kapitolu vůči krajům a počátky Hunger Games. K tomu občasná filozofie. Snow tady opravdu andílek není, stejně jako Kapitol samotný.
Balada si své místo u mě v knihovně určitě zaslouží.
Dlouho jsem se na knížku těšil, už se nemůžu dočkat na přečtení. Svět Panamy mě vždy fascinoval, takže se těším, až si přečtu o něčem z jejích raných počátků.
Gustavo Woltmann
Kniha mě příjemně překvapila. Bála jsem se, že to bude to samé, co předchozí tři-Sklizeň - Aréna-Konec.
Děj se odehrává v době, kdy jsou HG zatím v plenkách, je rozdělena na tři části, takže máte dostatek času se seznámit s hlavními hrdiny a sledovat jejich vývoj. Určitě stojí za přečtení, ale pokud čekáte obdobný příběh HG, pravděpodobně se nedočkáte.
Když jsem zjistila, že vyjde další kniha ze světa Hunger Games, netrpělivě jsem odpočítávala dny do jejího vydání. Neexistovala pro mě možnost, že bych něco takového vynechala. Později jsem se ale dozvěděla, že do role hlavního hrdiny autorka pasovala záporáka Snowa a moje nadšení opadlo. Asi jako většina lidí jsem se bála, že Collins ze Snowa udělá chudáčka a oběť a tím se bude snažit ospravedlnit všechny jeho činy, což vážně nemám ráda. Byla jsem ujištěna lidmi, kteří měli to štěstí se ke knize dostat dřív než běžní čtenáři, že tomu tak rozhodně není, a tak jsem si znovu dovolila se na knihu těšit.
Minimálně do poloviny nebo i déle jsem si říkala, jestli nečtu jinou knihu než ostatní, protože mi vážně připadalo, že autorka se snaží Snowa ospravedlnit. Ano, samozřejmě tam byly jisté momenty, ve kterých bylo vidět, že náš hlavní hrdina nebude zas takový svatoušek, ale pořád to na mě působilo spíš tím dojmem, že je to ambiciózní dospívající kluk, na kterého jsou kladeny velmi vysoké nároky a který se stále hledá a chce dostát svému slavnému jménu, než aby na mě doopravdy působil jako záporná postava. Musím se přiznat, že v některých momentech mi ho bylo i líto. Ten pocit přetrval až do části po Hrách, kde už se zřetelně začal vybarvovat jako TEN Snow, kterého známe.
Potom tu máme postavu Lucy Gray, která pro mě v mnohém předčila Katniss. Ač Hunger Games miluju, Katniss nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, ale Lucy Gray si mě získala stejně jako si získala Kapitol. Navenek veselá a barevná víla, která ale dokáže být nemilosrdná a mazaná jako liška a ve správné míře tajemná, že vlastně nikdy nevíte, co od ní můžete čekat.
Jestli něco Collins opravdu umí, tak jsou to propracované charaktery. Nemusíte mít její postavy rádi, ale vždycky chápete, co dělají a proč to dělají. Nejsou perfektní, ale jsou zkrátka lidské.
A ten konec? Zpravidla nejsem fanynkou konců typu "domysli si sám", ale tady to bylo naprosto dokonale zvolené, nedokážu si představit, že by to skončilo jinak.
Co ale rozhodně můžu potvrdit - je to strašně, ale opravdu STRAŠNĚ zdlouhavé. Pro mě jako pro obrovského fanouška HG to nebyl až takový problém, protože mě bavilo hledat ty všemožné náznaky a spojky s původní trilogií (ten příběh vzniku písně o oběšencově stromu, byl naprosto perfektní!), ale pokud HG až tak neholdujete, nejsem si jistá, jestli v této knize naleznete uspokojení.
I když jsem se do Panemu ráda vrátila a budu se do něj ráda vracet pokaždé, i za předpokladu, že se autorka rozhodne napsat další prequel, Balada se původní trilogii rozhodně nevyrovná, proto s těžkým srdcem hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Dobře, berme to jako čtytři a půl, protože jsou to přece Hunger Games a už chci konečně dostat knihu o Haymitchovi, prosím!
Vůbec jsem neváhala, zda knihu číst. Přeci jen moci se zase vrátit do Panemu, Kapitolu a ... nebudu lhát a přiznám se... k dalším Hladovým Hrám. Jaké bylo překvapení, že desáté hry vypadají úplně jinak, než jsme zvyklý. (Silné plácnutí do čela) Jasně i Hry se přeci musely nějak vyvíjet. To samé platí pro Snowa. Část knihy jsem si říkala, že je to celkem fajn kluk, i když sobecký, namyšlený a arogantní. Ale na druhou stranu, moc dobře víme jak dopadne a jaký záporák z něj bude. Z konce knihy až mrazí. Přistihla jsem se, že doufám, že vše dobře dopadne a Korja začne nový život, ale přitom jsem věděla, že se to nestane a postupně potkáme starého známeho.
Tohle byla pro mě jedna z nejočekávanějších knížek tohohle roku. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat a ve výsledku musím říct, že jsem nadšená a rozhodně mě to nezklamalo :-) Suzanne Collins prostě psát umí, takže jsem do ruky dostala další její čtivou knihu, plnou akce, zvratů a hlavně Hunger Games úplně z jiného pohledu. V knize sledujeme, jak se Hladové hry vyvíjely a že ne vždy byly tak honosné a propracované jako je známe. V knize je spousta spojitostí s původní trilogií, spousta odpovědí a zároveň nových otázek. Snow není takový jakého jsme ho znali. Už od mládí byl sice ambiciózní a cílevědomí, ale přišlo mi, že tenkrát mu ještě záleželo na některých lidech a ne jen na sobě samém. Kniha je rozdělena do 3 částí a první dvě mě hrozně moc bavily. Byla tam aréna, byla tam ta historie her. Po druhé části přišel obří nečekaný zvrat, který jsem musela ještě dlouho rozdýchávat a pak část třetí, která bohužel už tak záživná nebyla. Byla hodně zdlouhavá, bez akce... Pořádné zvraty přišly na posledních 20 stranách a to byl potom fičák! Hodně mě to překvapilo a zároveň i naštvalo, protože to bylo uspěchané a skončilo to mega otevřeně. Nemám ráda otevřené konce, takže doufám, že autorka už maká na pokračování. Přesto si ale myslím, že tahle kniha je nutnost pro každého fanouška Hunger Games. Takhle kniha mě prostě dostala a já jsem si ji moc užila.
4,5⭐️/5⭐️ - Půl hvězdičku strhávám za pomalou třetí část a za ten rychle ukončený konec. Jinak to bylo ale boží!
Za knihu děkuji Albatrosmedia
Když vyšla Balada o ptácích a hadech, odolávala jsem, zda si koupit. Ale jelikož THG miluji, musela jsem si ji koupit.
Bylo to úplně jiné prostředí, než jak známe Hladové hry ,,dnes". Čekala jsem, že budu Snowa nenávidět, ale v určitých chvílích jsem ho měla dokonce i ráda.
Hltala jsem stranu za stranou až do třetí části, která mě tolik nebavila, ale na konci skutečně překvapila.
Ještě tedy čekám, jestli někdy v budoucnu vyjde kniha s Haymitchem a jeho výhrou v Hunger games, neboť by mě to velmi zajímalo.
Jediné, co mi v knize chybělo je nějaký alespoň krátký popis, jak se Snow postupně dostal k moci.
Bála jsem se, že nám autorka v této knize popíše, jak byl Snow dobry člověk, který prožil trauma v dětství...Nicméně mě Suzanne Collins překvapila a to mile. Bylo to neuvěřitelné!!! Snow byl již jako mladý byl velmi ambiciózní a dost vypočítavý. A velký bonus byl fakt, že jsme se mohli podívat do zákulisí hladových her!
Rozhodně to není žádná veselá kniha. Musela jsem si čtení kouskovat, jelikož na mě kniha působila dost pochmurnym dojmem, což žádná jiná kniha v poslední době neměla takový efekt jako Balada..
Vážně pecka! Miluju sérii Hunger Games a tenhle pohled do života Snowa a desátých hladových her byl naprosto úžasný. Líbil se mi i celkově jiný pohled na celé hry, jejich postupné dotváření a Lucy Grey prostě nejde nemilovat.
Ke knize jsem přistupoval zpočátku s určitou obezřetnosti.Mel jsem obavu, jestli autorka nechce jenom těžit z úspěchu předchozí trilogie.Avsak není tomu tak,příběh je originální a napinavy.Dokresluje myšlenku původních hladových her a otevírá nová témata k přemýšlení.Jsem moc spokojený rozhodně doporučuji k přečtení.
Tak tohle byla pecka!❤️ Hunger games je jedna z mých oblíbených sérii, proto jsem si tuhle knihu nemohla nechat ujít. Měla jsem trochu obavy, jaká kniha bude, ale nečekala jsem ani druhé Hunger games, ro by snad ani nešlo. Každopádně mě kniha moc bavila, byla velice čtivá, neustále se něco dělo ???? taky jsem moc ráda, že Snow byl vlastně takový, jakého ho známe z původní triologie, je to prostě hajzlík???? každopádně mi nebyl tak protivný, jak jsem myslela, že bude. Ostatní postavy byly taky výborné ❤️
5/5⭐ a za mě jedno velké doporučení!
Z Balady jsem měla velké obavy - co když z toho bude druhé Prokleté dítě? Původně jsem ani neplánovala číst, ale nakonec mě nahlodaly pozitivní recenze a riskla jsem to. A víte co? Vlastně jsem byla spokojená. První dvě třetiny byly naprostá pecka, pak to šlo trochu z kopce, ale po dlouhé době to byla kniha, kterou jsem nemohla odložit a jela jsem fakt jednu stránku za druhou. Nic jiného neexistovalo.
Jsem ráda, že se Collinsová nesnažila ukázat, že Snow je vlastně dobrý, jen se mu staly špatné věci. Ne, Snow byl zákeřný už tehdy a kvůli tomu to bylo super. Taky oceňuju to, že nám bylo ukázáno jak a proč se hry vyvíjely.
Jinak pořád čekám na svoje knížky o Finnickovi, Haymitchovi a Meggie. Nevzdám se naděje, dokud je nebudu mít.
Odolávala jsem dlouho. Teprve letos jsem si z května udělala měsíc Hunger Games a zhltla jsem celou trilogii. Než vyšla Balada, stihla jsem ještě zhlédnout filmy, ovšem ty mě spíš zklamaly. Oproti tomu Balada byla docela kvalitní náplast na zklamání z filmového zpracování!
Vracíme se o nějakých 64 let zpět. Hlavním hrdinou je největší padouch celé série – Coriolanus Snow. Kapitol ještě stále nese jizvy války a Coriolanus se spolu se svými spolužáky zapojuje do pořádání 10. Hladových her. Studenti se ujímají role trenérů jednotlivých splátců z krajů a Snowovi je přiřazena Lucy Gray z 12. kraje. Snow to nejprve považuje za potupu, je přesvědčený, že by si rozhodně zasloužil dostat někoho, kdo má aspoň nějakou šanci přežít. Ve své aroganci totiž stále sleduje jen své osobní zájmy – být obdivován, vystudovat Univerzitu, mít postavení. Jeho názor na Lucy Gray se však postupně mění, chvílemi se vám dokonce může zdát, že tenhle záporák má možná i srdce… Že by se zamiloval? Nebo s ním Lucy jen obratně manipuluje?
V době, kdy se děj Balady odehrává, jsou HG víceméně ještě v plenkách, takže nečekejte žádnou extra show s vizážisty, žádné tréninky, dokonce ani dokonale propracovanou arénu, ale i díky nápadům budoucího prezidenta Panemu už se to začíná rýsovat. A Snow umí být nápaditý! I když je to ve všech směrech parchant, kterému vyjma sebe samého záleží snad jen na Tigris a babičce, sem tam jsem se stejně nachytala, že mu držím palce – tedy aspoň v těch chvílích, kdy jednal podle mého docela morálně. Jenže lidé se málokdy mění, že?
Návraty k již uzavřeným příběhům (ať už sériím či samostatným knihám) bývají velmi rizikové, Suzanne Collins se to však povedlo a podle mého napsala skvělý román, který je co do čtivosti dokonce ještě lepší než samotná trilogie. Od prvních stránek jsem chtěla vědět, jak to dopadne, a stálo za to si to přečíst. Milé byly i návraty na místa, která navštěvovala Katniss. A to ani nemluvím o písni Oběšenův strom.
Rozhodně doporučuji všem milovníkům HG!
Desáté hladové hry, ráno v Den sklizně. Osmnáctiletý, ctižádostivý Coriolanus Snow je připraven, skrz svůj post trenéra některého splátce, získat slávu, moc a uznání. Jenže mu je přidělena Lucy Gray, drobounká dívka z Dvanáctého kraje, která přeci nemá šanci v krvelačném boji v Aréně přežít.
Jednou z věcí, které jsem se opravdu bála, bylo, aby autorka ze Snowa neudělala oběť, chudáčka, kterého bychom měli litovat a jeho činy omlouvat tím, že si prožil těžké dětství. Nic takového se nestalo, nebo alespoň já to tak nevnímala. Coriolanus je i v útlém věku sobecký, podlézavý a vypočítavý. Zaporáky zbožňuju nadevše, Snow mě tak nějak vždycky fascinoval a tohle byla skvělost, včetně konce, u kterého tleskám spisovatelčině odvaze!
Nejen že dostanete perfektní vstupenku do zákulisí Hladových her, ale poměrně velká část knížky se věnuje také samotné myšlence, filozofii a motivaci, proč jsou Sklizeň a Aréna tak důležité,co představují jako celek a jakou roli v nich každý hraje.
Navíc se klaním se té promyšlené spojitosti příběhu s písní Oběšencova stromu...
Místy mě mrzelo, že si příběh nedokázal udržet tempo, přišlo mi, že se v určitých okamžicích trochu zadrhává a táhne. Možná by prospěl přítomný čas, jímž je psané celé THG,možná střídání úhlu pohledu (Snow×Lucy Gray),každopádně za ta hluchá místa stahuji jednu hvězdičku dolů.
Co se ovšem nedá popřít, je fakt, že Balada je knihou, o které se budou vést dlouhé diskuze. Protože nic tu nemusí být tak, jak se na první pohled zdá.
Na Baladu asi jen tak nezapomenu. A na THG budu nahlížet trochu jinak. Teď po dočtení mám pocit,že jim nějakým zvráceným způsobem mnohem víc rozumím.Že víc rozumím ideálům Snowa. Ne, že bych je tím přijala za své,ale už vím,odkud vzešly. A vnímám jej samotného jako mnohem komplexnější postavu. Psychologie je zde dovedena až k dokonalosti a tudíž se stala jedním z aspektů, který příběh pozdvihuje na mnohem, mnohem vyšší úroveň.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Jo! Na prequel k Hunger Games jsem se fakt těšila. Pak, když jsem se dozvěděla, že kniha bude z pohledu Snowa, mě napadlo, hm, tak to z něj autorka udělá chudáčka, oběť a nám nezbyde než ho litovat a říkat si, že on za nic vlastně nemůže. Opak je pravdou! Snow je zmetek už od mlada, je to prospěchář, všechno dělá jen pro vlastní blaho a pohodlí.
Knížka je rozdělená na tři části - první spíš taková rozjížděcí, u druhé jsem se na chvíli zasekla, třetí jsem zvládla na jeden zátah. Moc se mi líbily narážky a souvislosti s původní trilogií, to samé platí i o písničkách - sledovat vznik Oběšencova stromu.. A zkrátka celá ta třetí část? Chvilkama jsem koukala s otevřenou pusou. Pecka!
Možná bych ji o něco zkrátila; už tak jsem ji četla déle, než by mi bylo milo :).
Momentálně mám chuť přečíst si celou trilogii a všechno pěkně do detailu sledovat :D.