Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447101/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-Atk-447101.jpg
4
1409
343
Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Fragment (ČR)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes , 2020
více info...
Přidat komentář
Zaujalo mě, že tahle kniha podle komentářů vyvolala velmi rozdílné dojmy, já se řadím do tábora nadšenců. Dost mě zajímalo, jak to s mladým (později) prezidentem Snowem bylo. Jeho původ na něj kladl velké nároky, zjevně není snadné s takovým břemenem žít. Ačkoliv k němu člověk cítí jistý vnitřní odpor, s některými jeho myšlenkami nelze nesouhlasit, jen ta řešení...Opravdová sonda do podstaty člověka a lidstva vůbec. Na tom, jestli s ním čtenář souhlasí anebo ne, se vlastně ukáže, jaký charakter má on sám. Stejné je to i s postavou Lucy Gray...je jiná než on? Nebo ve své podstatě stejná, jen se jinak chová navenek a využívá k vyjádření svého já jiných prostředků?
Stejně jako původní trilogie ani tato kniha mi nepřijde jako kniha pro děti, nebo v ní možná vidím něco jiného i proto, že už dávno dítě nejsem...je vlastně pro děti i pro dospělé, i když některé scény byly dost drsné...
Budu o ní zřejmě ještě pár dní přemýšlet. Potěšily samozřejmě odkazy na původní trilogii a některé věci se vyjasnily...jen mě mrzí, že nevíme, jak to bylo s Tigris a proč je na tom v původní trilogii tak, jak je, když její bratranec je prezidentem Panemu (jde-li tedy o tu samou Tigris)...jejich vztah se jevil velmi blízký a bez "jedu"...
*čtenářská výzva 2021: Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout
Asi jako většina čtenářů i já jsem četla původní sérii v době, kdy vyšla. Tehdy se mi líbila, proto jsem se pustila do “pokračování”. Bohužel ale musím konstatovat, že jsem v mezidobí ze žánru young adult vyrostla a ač jsem knihu přečetla za pár dní, musím říct, že mi dala zabrat.
Měla jsem problém se stylem, jakým je psaná - množství nepotřebných detailů atp. Klidně mohla mít o 100 stran a o 1000 detailů, jestli si Coriolanus strčil kapesník do přední nebo prostřední kapsy batohu nebo si dal k obědu kapustovou polévku a zajedl to chlebem nebo slucharem méně...
Hlavní “hrdina” mě čím dal tím víc vytáčel - sledovat jeho myšlenky v poslední části knihy bylo ubíjející. Vlastně posléze mi začala vadit i Lucy Grey a štve mě, že nevim, “kde tedy byla/je”... Do posledních cca 80 stran jsem se musela více méně nutit.
Myslím, že je celkem škoda, že autorka knihu vydala s takovým časovým rozestupem od Hunger games. Většina původních čtenářů jí odrostla, takže pro ně bude kniha zklamáním a nevím, kolik si najde čtenářů nových. Filmy už jsou též starší...
Knihu som si započiťala z knižnice, po oslavných recenziach na DK. Pretože som pred 12 rokmi pôvodnú trilógiu čítala a tešila som sa, že sa dozviem niečo o histórii Panemu, prečo sa rozdelil na kraje, ako vznikla vzbura v 13.kraji a podobne. Tak o tom, si moc nepočítate, maximálne to, čo ste už vedeli z pôvodnej trilógie.
Naproti tomu dostanete ambivalentného Snowa, ktorý je práve v období života, kedy sa rozhoduje, na akú stranu sa prikloní. V podstate mi to pripomínala Anakina Skywalkra za mladých časov :D
Kniha bola na môj vkus až príliš rozťahaná, ale možno už nie som vo svojom veku tá správna cieľovka a ku koncu som už vedela kam to povedia, a tam som už výslovne počítala strany, nech túto predvídateľnú knihu ukončím.
Bolo fajn vrátiť sa do Panemu, ale chcela som nakuknúť ešte do jej dávnejšej histórie, ale ktovie, možno Collinsová niečo takéto chystá...
Kniha se mi velmi líbila. Popisuje začátky vzniku Hunger Games a tím pádem i osvětlí některé nejasnosti již vzniklých knih. Určitě doporučuji ke čtení.
Svět Hunger Games mám moc ráda. Když jsem se tedy dozvěděla o knížce, která popisuje mládí mého oblíbeného záporáka Snowa, byla jsem zvědavá, jak celý příběh autorka uchopí.
Příběh je zajímavý, občas mi některé scény přišly příliš natahované, myslím si, že zkrácení o cca 100 stran by knize jenom prospělo.
Zároveň mě trochu mrzelo celkové vyústění vztahu s Lucy Gray, měla jsem asi trochu odlišná očekávaní.
Snowova postava prochazi obrovskym vyvojem. Popis 10. Hladovych her mi spíše připomínal vyhlazovací tábor a bylo zajímavé dozvědět se jak vypadaly úplně na počátku a kdo je dostal do té podoby jakou známe. Píseň oběšence super, jen tu zalaskovanost jsem hlavním hrdinům moc nevěřila. Dostala jsem neskutečnou chuť si znovu přečíst trilogii a pátrat ve snowovych rozhovorech s Katniss. Podotkne něco náznakem... že třeba kdysi byl ve 12. Kraji..... že kdysi znal jednu dívku? Kdoví ;) rozhodne si to chci připomenout.
Ahojky, potřebovala bych s někým, kdo knížku četl probrat své pocity a dojmy a nechci tu dělat spoilera. Kdo by se tedy chtěl podělit též o své pocity a dojmy neváhejte mi napsat, prosím. Děkuji
Každopádně tuto knihu hodnotím nad očekávání 5 hvězdami jelikož jsem od příběhu nemohla odtrhnout oči. A po přečtení nemohla v klidu spát. Všem, kdo četl HG doporučuji. ????
(SPOILER)
V této knize jsme se ocitli zpět ve světe Hladových her v době, kdy byl mladíkem Coriolanus Snow.
Jestli se vám zdály hry drsné v té podobě, v jaké jsme je poznali v předešlé trilogii, tak na tuhle knihu asi rovnou zapomeňte. Zde se v prostředí her více lační po krvi, je tu spletitá síť intrik a zápletek. Všechny události v knize vás nutí číst dál a dál, abyste přišli celému příběhu na kloub.
Pravdou je, že jsem byla na mládí našeho záporáka Snowa velmi zvědavá. V knize se nám krásně odkrývá to, jak se jeho charakter vyvíjel do podoby, kterou známe. Velmi ho ovlivnila válka, o které jsme v předešlých knihách získaly pramálo informací a spousta věcí je zde krásně vysvětlena.
Nebudu zde moc zabíhat do detailů, protože spousta informací je napsáno v anotaci knihy a tu si umíte každý přečíst. Co bych chtěla opravdu vyzdvihnout je to, že Suzanne Collins opět nezklamala, její popis děje je famózní a cítíte se opravdu tak, jako byste byli přímo uvnitř Hladových her. Sem tam mi běhal mráz po zádech a naopak, v některých pasážích jsem byla velmi rozněžnělá nad poutem, který vznikalo mezi Korjou a Lucy Gray. Dalším světlým momentem knihy bylo, když se zde objevila Tigris, kterou si jistě všichni pamatujete jako tu, kdo ukryl Katniss a celou výpravu, když se proplétali Kapitolem v knize Síla vzdoru.
Konečně jsme se dozvěděli něco o původu písně o oběšencově stromě, kterou všichni tak dobře známe, jak ji zpívala Katniss.
Aby tu nebyly jen samé superlativy, tak je pravda, že něco mi v knize trochu nesedělo a to, v co vyústil vztah Korji a Lucy Gray, ale to vám rozhodně neprozradím a budete si to prostě muset přečíst.
(SPOILER)
Na knížku jsem se opravdu hodně těšila. Moc se mi líbí ten název, dává smysl vzhledem k ději a navíc krásně zní. Doma jsem teda díky sestře přestala název používat, protože je přece jenom delší a pro mě už to je prostě Snížka (Snowova knížka ❤).
O knížce jsem hodně slyšela a i když mám Hunger games ráda tak se neřadím k úplně obrovským fanouškům. Triologii jsem četla loni a myslím že jsem si ji mohla přečíst ještě před Snížkou, protože uprimne si z toho o Snowovi moc nepamatuju. A to co jsem si pamatovala se mi zde stejně neosvetlilo.
Ze začátku jsem se hodně bála, že to bude jen Snowova obhajoba. Nebyla, nebo alespoň Já ji tak rozhodně nevnímám. Snow je dobrá postava, která prošla velkým vývojem. Asi tak v polovině se změnil. Byl celkem nestalý, ale podle mě jen prostě pracoval s tim co znal z Kapitolu. Možná trochu pokrytec ale většinou jsem to nějak chápala. Těsně před koncem už ale ne, tak nějak jsem vůbec nevěděla jak to bude pokračovat a ani jsem nevěděla jak bych chtěla aby to pokračovalo. Taky jsem pak byla trochu otrávená z toho ze čtu vlastně z pohledu zaporáka , který mi vysvětlujete proč dělá to co dělá
Líbilo se mi že jsem mohla sledovat vývoj toho jak vznikal formát her v nichž byla Katniss. Co mě ale zklamalo tak byly samotné hry. Já nevím ale nedivím se ,že neměly sledovanost, protože mi prostě přišly takové nezáživné. Samotný průběh mi přišel vlastně o ničem a , i když to bude znit špatně, tak tam nabyla ani žádná "dobrá ", nebo prostě zajímavá /napínavá smrt. Hry mi vlastně trochu zkazili celý dojem z knihy.
Líbilo se mi spojení s písněmi i když chvílemi už mi to přišlo I zbytečné. Co mě teda celou dobu dostávalo byly jména, přečíst Coriolanus správě mi trvalo asi 5 kapitol. Celkem si cením toho, že některá jména přeložili. Anglicky sice celkem umím ale do souvislostí bych si třeba jméno Cívan nebo Koželuh nikdy nedala.
V knize byly některé hodně dobré zvraty a věci co jsem nečekala. Na začátku byl Snow celkem sympatický ambiciózní kluk z "bohaté" rodiny a na konci už byl vlastně takový jako ho znala Katniss, zajímavý vývoj.
Konec jak už jsem řekla jsem nečekala, i když jsem vlastně asi měla. Každopádně jsem ho musela chvíli zpracovávat. Knížka má své chyby ale jinak je fakt dobrá. Já jsem ale asi mela moc velká očekávání. Každopádně až si někdy znovu přečtu HG vrátím se i k Baladě a možná z ni budu nadšenější.
Celkem 4/5* a fanouškům doporučuju
Už dlouho jsem nečetla příběh, který by mě do děje tak vtáhl a který by se mě i osobně dotkl.
Příběh je o prezidentu Snowovi ze série Hunger games. O jeho dospívání a morálních volbách, které ho dovedli k tomu, kým je právě v sérii HG - jak ji známe s Katniss Everdeenovou. Očekávala jsem mnohé, ale spisovatelka překvapila svou perfektní obratností připravit čtenáře o dech. Nemohla jsem uvěřit řádkům které jsem četla, protože jsem zastáncem toho, že dobro a láska vždycky zvítězí a že si právě to musí přece vybrat každý z nás, ať už je před ním jakákoliv volba. U Coriolanuse tomu ale tak nebylo, a právě to mě dostalo. Ze začátku s ním soucítíte a na konci ho nenávidíte. To se mi u žádného příběhu ještě nestalo.
Po hodně dlouhé době jsem zase zakusila tu opravdovou radost ze čtení, kdy vás příběh naprosto vtáhne, vidíte ho před sebou jako kdyby opravdu reálně existoval a stal se a taky nad ním tak uvažujete a musíte ho prostě v hlavě a i nahlas rozebrat a přemýšlet nad ním ještě po dočtení a dlouho po tom.
I když kniha byla o Snowovi, právě proto perfektně pasuje k sérii jako díl skládačky, který doposud chyběl. Naprosto perfektně pochopíte jeho osobnost a při čtení knih HG nebo sledování filmů se na celý příběh budete dívat ,,chytřejšíma očima". Konec příběhu byl naprosto ,,wow" a chtělo se mi z něj duševně zvracet. Kdo četl, pochopí.
Knížka o 500 stránkách přečtená za čtyři dny, z toho nejdelší úsek byl skoro 10 hodin čtení v kuse, prostě jsem se nemohla odtrhnout.
Škoda jen toho špatného překladu názvu knihy. Ale na konci vám název sám jako takový bude dávat smysl, i když je zvláštní.
Spoiler
.
.
.
Myslím si, že Katniss je převtělená Lucy Gray. Pokud v takové věci věříte. Reinkarnace. Prostě mi to nedá spát. Katniss se nevědomky dotkla všech aspektů které Snow z duše nenáviděl. Ale karma čeká na každého a s ním Lucy přišla vyrovnat účty právě prostřednictvím Katniss.
Myslím že, jsem od knihy očekávala něco jiného. Například jsem se těšila, že se dozvím, co se stalo s Tygris (protože v závěrečném dílu Hunger Games je zmíněno, že byla trenérkou v hladových hrách a následně v osudu Katniss a ostatních hraje docela důležitou roli, když je ukrývá ve svém obchůdku s kožešinami), ale to jsem se nedozvěděla. Nebudu lhát, tohle mě trochu zklamalo.
Každopádně ale děj byl velice povedený. Sice se sem tam objevily nudnější pasáže, ale pak se to zas vyrovnalo. Bavilo mě se seznamovat s Kapitolany a hlavně se samotnými hrami v tehdejší době, opravdu zajímavé.
Se Snowem to bylo jako na houpačce, jednou ochraňoval rodinu, jednou chladnokrevně plánoval vraždu. No a na konci ten zvrat s Lucy? Tak to jsem tedy opravdu nečekala...
Když to shrnu, tak to byla skvělá kniha. Místy děj tolik neutíkal, ale zato tam bylo tolik zvratů a nepředvídatelných událostí že na ty vláčnější stránky ráda zapomenu. Rozhodně nelituji, že jsem knihu četla.
Od teto knihy jsem prilis neocekavala. Myslela jsem si, ze se jedna o klasicky pribeh - hodnemu chlapci se stane neco zleho a tak se zatvrdi a je z nej nestvura. Nastesti toto neni pripad Korjo Snowa. Pribeh je komplikovanější, nez se muze na prvni pohled zdat.
Hunger Games jsem četla tak před třemi roky hned po tom, co jsem propadla filmům a koukala na ně dennodenně. Takže i přes to, že jsem vlastně děj znala skoro do těch nejmenších detailů, jsem ty knihy milovala, čtení si nehorázně užívala a celou sérii zhltla asi tak za měsíc. No a díky tomu, že je HG jedna z mých nej nej sérií, jsem měla po oznámení vydání prequelu dvě reakce - byla jsem mega moc nejvíc happy, že se budu moct zase vrátit do toho světa a zažít další dobrodružství. Ale zároveň jsem měla trochu i obavy, jestli to nebude totální propadák a HG mi trochu nezkazí. A víte co? Nezkazilo. Naopak, spíš moji lásku k této sérii ještě vice prohloubilo a dostala jsem větší chuť, dát si rereading či maratón filmů. Příběh byl originální, nepředvídatelný a hodně akční. Pohled bojovníka v aréně byl vystřídaný tím od diváka a trenéra, což byla víc než příjemná změna. Dozvěděla jsem se zde spoustu informací, které každého určitě alespoň jednou při čtení či koukání na filmy napadlo. Jak to všechno začalo, či to byl nápad, koho něco tak krutého vůbec mohlo napadnout a jak napoprvé hry probíhaly. No určitě vám můžu říct, že ne tak jak je znáte.
Knihu jsem si vypůjčila převážně ze zvědavosti. Samotné Hunger Games jsem četla již před nějakou chvílí, a prequel obzvláště z pohledu prezidenta Snowa, mě zaujal.
Nakonec vážně nemůžu výběru litovat. Kniha byla čtivá a i po tak dlouhé době dokázala dostat do děje. Obzvlášť se mi líbila podoba mezi Lucy Gray a Katniss, a také celkový konec.
Rozhodně doporučuji.
Během četby jsem si několikrát kladla otázku: proč tuhle knihu musím číst, respektive proč autorka měla nutkání jí napsat. Ona totiž i věta na obalu knihy: Vítejte zpět ve světě Hunger Games, je paradox, protože Balada o ptácích a hadech se odehrává dávno předtím než děj trilogie Hunger Games (takže jakýpak návrat).
Kniha je zbytečně moc tlustá - kdyby měla o 100 stran méně, vůbec nic by se nestalo. Často jsem se přistihla, že přeskakuji celé odstavce. Děj je značně (a zbytečně) natahovaný.
Zpočátku mi mladý Snow nevadil, možná jsem i občas k němu cítila jisté sympatie. Postupem času ale má náklonost opadla, a během posledních dvou kapitol zcela zmizela.
Ano, je pravda, že po přečtení Balady ledacos v Hunger Games pochopíte, ale stálo těch skoro 500 stran za to? Asi ano - ale stačilo mi si knihu přečíst jednou. Podruhé se k ní už vracet určitě nebudu.
(SPOILER)
Tak kde vlastně začít............
SPOILERY
Vezmeme to od postav. Už od první chvíle je čtenáři jasné, že ze Snowa se může stát bud velký lidumil a nebo strašný tyran. Svět sice není tak černobílý, ale vy prostě víte, že ten kluk je prostě střídavě - špatnej, dobrej, dobrej, špatnej - no a pak už jenom špatnej. Ze začátku to vypadalo nadějně, ale ono už stejně bylo tak nějak jasný jak to skončí.
Celkově byl vztah mezi Snowem a Lucy daleko dramatičtější, než samotné hladové hry.
Ale tak to bývá když čtete prekvely - prostě víte, že se tam něco musí hodně podělat - protože víte, že o nějakej 70 let později hladový hry ještě existujou, že jo.............takže je už od začátku víceméně jasný, že budete číst něco hodně smutnýho a tragickýho - k čemuš vlastně napovídá i samotný název knihy.
Je to smutné hlavně proto, že by si zkrátka většina postav zasloužila něco lepšího, ale prototže se moc dostala do špatných rukou, tak se z nich stali jen otroci jejich vlastního života. Přesně tohle války s lidmi vlastně dělají.
No jo, co všechno je člověk ochotný udělat pro moc i slávu to je zarážející. Člověk má po dočtení takový zvláštní sentimentální pocit, že to mohlo dopadnout líp, ale ono vlastně nemohlo - celý příběh už od začátku spěl ke svému nevyhnutelně tragickému konci. Tak je to přeci jenom pravda, že Snow vždycky vítězí - Ano to vítězí, ale v kažení života druhých. A navíc sám neustále porušuje svoje vlastní pravidla - to bylo pořád zákon je nadevše atd. a potom odkrádluje lidi - a proč vlastně? jen protože z toho má on sám prospěch. Pěkná zrůda ten Snow. Nic jinýho se na to říct nedá.
JInak si nepamatuju kdy naposledy jsem tak tlustou knížku přečetla tak rychle.
Tak kde vlastně začít............
SPOILERY
Vezmeme to od postav. Už od první chvíle je čtenáři jasné, že ze Snowa se může stát bud velký lidumil a nebo strašný tyran. Svět sice není tak černobílý, ale vy prostě víte, že ten kluk je prostě střídavě - špatnej, dobrej, dobrej, špatnej - no a pak už jenom špatnej. Ze začátku to vypadalo nadějně, ale ono už stejně bylo tak nějak jasný jak to skončí.
Celkově byl vztah mezi Snowem a Lucy daleko dramatičtější, než samotné hladové hry.
Ale tak to bývá když čtete prekvely - prostě víte, že se tam něco musí hodně podělat - protože víte, že o nějakej 70 let později hladový hry ještě existujou, že jo.............takže je už od začátku víceméně jasný, že budete číst něco hodně smutnýho a tragickýho - k čemuš vlastně napovídá i samotný název knihy.
Je to smutné hlavně proto, že by si zkrátka většina postav zasloužila něco lepšího, ale prototže se moc dostala do špatných rukou, tak se z nich stali jen otroci jejich vlastního života. Přesně tohle války s lidmi vlastně dělají.
No jo, co všechno je člověk ochotný udělat pro moc i slávu to je zarážející. Člověk má po dočtení takový zvláštní sentimentální pocit, že to mohlo dopadnout líp, ale ono vlastně nemohlo - celý příběh už od začátku spěl ke svému nevyhnutelně tragickému konci. Tak je to přeci jenom pravda, že Snow vždycky vítězí - Ano to vítězí, ale v kažení života druhých.
Když jsem se dozvěděla, že prequel k Hunger Games bude vyprávět příběh Coriolana Snowa, moc jsem nevěděla, co od knihy čekat a jakým směrem se bude příběh ubírat. Právě pro svou nepředvídatelnost se mi nejvíc líbila třetí část knihy, kde je i nejvíc věcí, které ji propojují s původní trilogií. Symbol reprodrozda a píseň Oběšencův strom díky této knize dostávají úplně jiný rozměr.
Z Coriolana jsem od začátku cítila něco z budoucího prezidenta Snowa. Rozhodně ale ne takovou krutost jako v trilogii. Bylo zajímavé sledovat ten vnitřní vývoj, kdy se z pragmaticky uvažujícího kluka s trochu zvláštním charakterem a pošramoceným egem, který se snažil dostat ze dna, kam po válce se svou rodinou dopadl, na lepší úroveň, stává i díky vlivu okolí a zvrácených lidí tyran, který nesnese chaos a potřebuje mít všechno a všechny pod kontrolou. U sebe ale pravidla dokáže ohýbat a vše si rozumově odůvodnit tak, že sám sebe přesvědčí, že vlastně jedná správně. Nešlo ho ale hned odsoudit, člověk mu pořád dával naději a doufal, i když věděl, co se z něj nakonec stane. Touha po prestiži a moci, kterou jeho rodina dřív měla, zvítězila.
Postavu Lucy Gray jsem si moc oblíbila, stejně tak Sejana. S nimi jsem se opravdu dokázala ztotožnit a vcítit se do nich. O Lucy bych si toho ráda přečetla víc.
V knize se mi líbilo to až filozofické přemítání nad podstatou člověka, jeho života a jeho touze po svobodě a zároveň nutnosti řádu a tudíž i nad smyslem a vlivem her. A taky to, že ukazuje, jak náš život ovlivňuje láska.
Celá kniha je protkaná písněmi, které jsou provázané s příběhem a objasní vám spoustu věcí. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala propojit písně s postavami.
No a ten závěr...to bylo něco.
Doufám, že se se Suzanne Collins do Panemu ještě vrátíme.
"Nemáte právo brát lidem život a svobodu. S těmi se každý rodí, nejsou to dary od vás, abyste je o ně mohli zase připravit."
"Podle mě jsou lidské bytosti od přírody dobré. Poznáš, když překročíš hranice ke zlu, a pro každého je životní výzvou, aby zůstal na správné straně."
"Máme sklony k sebezničení"..."Jako můry k plameni."
Základní tři díly jsem nečetla ani filmy jsem neviděla. Moc mě to nelákalo, ale zlákat jsem se nechala až tímto prequelem a říkala jsem si, že mě to třeba donutí přečíst i zbytek. No, nedonutí. Nebylo to úplně tak hloupé, jak jsem čekala. Hlavní hrdina byl překvapivě plastický, posedlý kontrolou, který nemá ideály ani iluze, ale místo toho má cíle. První dvě třetiny byly docela dobré, ale v poslední se to začalo sypat. Zejména logicky. Jeden z mnoha příkladů: proč učitelé své svěřence z prestižních rodin vystavují smrtelnému nebezpečí? Závěr byl až příliš nucený.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Suzanne se zase překonala. Tahle kniha mě velmi příjemně překvapila, bylo fascinující sledovat život rodiny Snowových po válce a dozvídat se, jak vlastně hry vznikali. Hlavní postavu, mladého prezidenta Snowa, jsem si zamilovala a jeho chováni a přístup ke světu byl strhující. Příběhem se prolínalo mnoho úžasných písní, zejména jsem měla radost, když jsem četla jak vznikala píseň O oběšenci. Corionalus je skvěla postava a v knize můžeme sledovat její vývoj. Autorka mě vždy překvapila dalšími a dalšími zvraty, nemohla jsem se přestat ptát: Jak tohle může ještě zachránit?
Konec knihy byla třešnička na dortu a ráda jsem se vracela do známého prostředí 12. kraje.
Kniha zodpověděla mnoho otázek a byla opravdu skvěle napsaná.