Hrozny hněvu
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30589/bmid_hrozny-hnevu-isJ-30589.jpg
5
1155
200
Rozsáhlý sociální román zobrazuje život amerických zbídačelých farmářů z Oklahomy, putujících v době hospodářské krize 30. let za výdělkem. Farmáři, kterým banky vyvlastnily půdu a vyhnaly je z jejich domovů, se vydávají na tragickou pouť za prací do Kalifornie. Dílo je označováno za jeden z největších sociálních románů 20. století.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1947 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
The Grapes of Wrath , 1939
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, která vás zachvátí a umístí přímo doprostřed děje jako by jste byli jeho součástí. Starosti knižních hrdinů jsou najednou i vašimi starostmi. Je to jedna z emocionálně nejsilnějších knih, které jsem kdy četl.
"(...) If you're in trouble or hurt or need - go to poor people. They're the only ones that'll help - the only ones."
Další Steinbeckovo práce, ke které není třeba vůbec slov. Je to velkolepý román, už jenom na literární úrovni, takže pokud Steinbeck v příběhu výráží dech až nemístně přehnaně, člověku dojde že tím chtěl říct jen to co tím chtěl říct. Kniha mě nedala spát, nějaký ten čas, vyvolává takový pocit neurčitého provinění, přijde to nárazově a o to zřejmě Steinbeckovi šlo a pro to zašel možná i za tzv. únosnou mez. Hrozny hněvu patří do té kasty nejlepších knih jaké jsem kdy četla.
Jedna z nejlepších knih, které jsem měla v ruce, a to díky svému příběhu, který se čte jedním dechem.
Z dodatku Hroznů hněvu (Sfinx, 1946, 2. vydání, překlad Vladimír Procházka)
V. Procházka píše:
...časový rozvrh, který jsem si den ode dne zaznamenával:
• Příprava
- studium dialektů trvala asi 50 hodin
- porady o odborných výrazech, zejména z oboru automobilistického, 16 hodin
- vlastní překlad 237 hodin
- zpracování překladu po stránce jazykové a stylistické 103 hodin
• Korektury 200 hodin.
• Celkem 606 hodin.
... Myslím, že mohu říci, že úspěch u čtenářů i kritiky byl veliký. V anketě o nejzajímavějších knihách v roce 1941, kterou "Lidové noviny" pořádaly toho roku naposled, byla Steinbeckova kniha daleko na prvním místě.
K. Z. Klíma, který za rok potom (24. září 1942) zemřel v terezínské pevnosti, napsal o "Hroznech hněvu" v "Lidových novinách" dne 27. července 1941 v obsáhlé recensi:
„To je tedy ten román, který za oceánem vzbudil takový ohlas, že urychlil zákonnou úpravu farmářské krise ve Spojených státech - jedné z nejpalčivějších otázek poslední doby. Že dostal první cenu v soutěži o nejlepší román, že byl vydán v milionových nákladech a že byl přeložen do 22 jazyků, to svědčí zajisté také o literárním úspěchu spisovatele. Je v něm vedle spisovatele bojovník a agitátor silného rozmachu. Jako by nepsal, ale pracoval v kameni vytrvalými těžkými údery, v nichž někdy třeba rozeznávat zásah řemeslníkův od umělcova a básníkova...
Trochu preciosnosti je titul románu. To jsou prý hrozny hněvu, které se nalévají v duši lidu, zbaveného nároku na bytí, a které těžknou k vinobraní. V očích hladovějících roste hněv. Hranice mezi hladem a hněvem je jen tenounká čárka...
Ale to "vinobraní", kterým by byl teprve román dospěl výše a vyústil k mravnímu opodstatnění, zůstalo za kulisou budoucnosti. Můžeme jen s autorem věřit, že vývoj lidství půjde od *já* k vyšší etapě, která se jmenuje *my* všichni."
Vladislav Vančura mi napsal v dopise:
„Milý příteli, text, který jsem četl, je nádherný. Nepochybuji, že jde o román, jakých bylo málo napsáno. Myslím, že i překlad bude skvěle působit."
Jiný dopis jsem dostal od Františka Halase:
„Milý Vladimíre Procházko,
když jsem četl toho Steinbecka, tak jsem řičel, zajíkal se, polykal dojetí a já nevím co ještě to ve mně vybouřilo, a proto pospíchám poděkovat. Tak veliká věc asi dávno nebyla napsána a tak znamenitě přeložena. To víš, kde "tlučou poldové chudáky" atd., tam člověk by chtěl běžet. Kam se to jen hrne naše epika? ...Ten chlap je zázrak ..."
V kritice překladu se ozvaly hlasy pochvalné i odmítavé. Vznikla z toho dokonce dost značná novinářská polemika. Ale dopisy čtenářů se vesměs vyjadřovaly příznivě. Uvedu ještě dopis neznámé čtenářky, která můj překladatelský záměr skvěle vystihla:
„Z počátku jsem se také zarazila, když jsem četla první řádky s nářečím, ale pak mi stále více a více přispívalo k plnému a správnému pochopení duše těch, kteří jím mluvili. Připadalo mi, že lidé, kteří takto mluví, musí i takto jednat ..."
A K.Z. Klíma napsal v uvedené recensi dokonce tato slova:
„Je to překlad, u něhož zapomínáme, že je to překlad. O kolika překladech to lze říci?"
A to je jistě nejvyšší chvála, které se překladateli může dostat z úst kritika!
(V Praze v září 1946, Vladimír Procházka)
Nemyslela jsem si, že někdy budu číst o "útrapách" naivních zemědělců a že mě to zaujme...Nad knihou je spousta otevřených sociálních témat (ikdyž jsem současný odpůrce odborů, knížka po jejich existenci přímo volá;nabídka-poptávka po lidských zdrojích; sezonní práce atd..) Výborní kniha k zamyšlení (nad cyklickým se opakováním událostí-podobností dnešního světa, nevzdělaností...) Smutné leč krásné.
Při čtení této knihy si můžete do veškerých detailů přehrávat hrozné osudy vyhnaných lidí (bohužel,někdy pro mě až do moc velkých detailů(ale alespoň už teď znám přesný postup opravy auta;) )) ...Během četby jsem si říkala,že by se už mohlo něco stát,nějaký vodopád na konci dlouhé řeky.Až za pár dní po dočtení mi došlo,že se vlastně pořád něco dělo a jejich utrpení trvalo tak dlouho,celých těch 500 stran,a pravděpodobně až do konce jejich životů,protože štěstí po vyprahlých silnicích zrovna moc nechodilo..Nechápu,kde brali tu sílu.Tato kniha jen prohloubila můj názor,že svět je prohnilé místo,kde dobro zřejmě nemá dlouhodobou šanci.Za vším hledejte peníze..:X
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Velmi silný příběh, který je i dnes, přes sedmdesát let po jeho vydání, stále aktuální. Tato kniha navíc není jen popisem planých nadějí, utrpení, chudoby a strádání. Ukazuje i druhou stránku – lidskost, solidaritu se spolutrpícími a schopnost se obětovat pro blaho ostatních. V tomto ohledu exceluje především zakončení a až dojemně lidský čin Růže Sáronské. Stejně tak byla mojí oblíbenou postavou máma Joadová, snažící se držet rodinu pohromadě a ani na moment nepolevující. Vkládání kapitol, popisujících aktuální situaci v Americe stižené hospodářskou krizí, shledávám jako velmi originální a zajímavý nápad.
Skvelé epické dielo a Steinbeckov magnum opus-o tom niet pochýb. Samotný príbeh je však trochu prehnaný. Oklahomskí farmári to rozhodne nemali ľahké, miestami však Steinbeck skutočne preháňa. Ale z literárneho hľadiska je kniha ukážková.
Opravdu silná kniha o příkoří a bezpráví ve jménu peněz .Čím se liší od dnešní doby ,která to ve jménu demokracie opisuje a vytváří tak půdu pro další silné téma ,které bude novým sociálním románem.
Tak tohle je kniha, která prostě zanechá dojem a vzbudí pocity. Většinou nechuť a snad i hněv nad společností a hyenismem, kterého je jedinec schopný a který je společna ochotná tolerovat...
1000 lidí hladovělo aby jeden jedinec bohatl. Tolik svinstva bylo pacháno ve jménu peněz! Vystěhovalci hledali domov, ale našli jen nenávist. Hodně silný román, ještě silnější výpověd tehdejší doby. Tuny broskví bezúčelně hnily před zraky hladovějicích, ale žádný si nesměl byť jedinou vzít...
V románu S.Kinga Zelená míle je charakteristika doby (do které je román zasazen) mimo jiné popsána větou. "Lidé z Oklahomy jezdili do Kalifornie česat broskve" V tomto díle je vysvětleno proč. Víc než vysvětleno...
Kdykoliv si vzpomenu na tuto knihu, vybaví se mi komentář mojí češtinářky na gymnáziu: "Po přečtení této knihy se z každého člověka, který má srdce na pravém místě, musí stát zapřisáhlý komunista.". Dnes, i před těmi mnoha lety, to beru pochopitelně s rezervou, přesto nebyla daleko od pravdy. Sociálně surovější román jsem určitě nečetl, přesto stejně jako jakákoliv kniha od Steinbecka se i tato skvěle četla a přinesla mi více než jenom zábavu: znejistěla mě, znervózněla a donutila hodně přemýšlet. A to je moc dobře.
Trochu dlouhá, ale hezky napsaná knížka. Ovšem ten konec mě dost překvapil, protože ani koncem není. Chtěla jsem vědět, jak to s nimi dopadlo, a ono nic...
Knížku jsem si přečetla kvůli povinné četbě a musím se přiznat, že jsem měla nutkání ji ji párkrát (hlavně na začátku) odložit, nakonec jsem ale ráda, že jsem to neudělala. Je to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem četla. Naprosto strhující a dojemný příběh. Zoufale se snažíte najít nějaké východisko ze situace, ve které se nacházejí obrovské masy lidí... Kniha na udělala velký dojem. Doporučuju
Na základce, po přečtení mého "čtenářského deníku" řekla třídě stará, tlustá češtinářka: "Tady vidíte, že v té všemi opěvované kapitalistické Americe to také nebylo vždycky růžové..." (to jen tak pro zasmání)
Nutno říct, že pojem "sociální román" mi zní dost odpudivě, člověk čeká morální nálož bez možnosti se nadechnout. Ne však u Steinbecka! Kniha, ač závažná, je také nesmírně krásná co do popisů přírody, nebo třeba lidské soudružnosti, když jde do tuhého.
Ke Steinbeckovi se vždy rád vracím.
Šokující kniha o stovkách rodin, které byly doslova vyštvány v době krize ze svých domovů a byly nuceny si hledat místo k životu v Kalifornii. Mělo to však jeden háček. Nikdo je tam nechtěl. Střídání kapitol, kde se popisuje snažení anonymních mas a kapitol týkajících se konkrétní rodiny, jen umocňuje depresivní dojem. Kniha ale nic neřeší, jen ukazuje skutečný stav tehdejší doby a její tragédii.
Prosím o změnu v anotaci. Jedná se o rodinu Toma Joada.
Navíc, prosím Vás, kdo tu knihu opravdu četl nemůže napsat, že se jedná o román zamýšlející se nad přírodou a venkovem...to mě trošku šokovalo. Nosným pilířem tohoto veledíla, které mimo jiné dostala Pulitzerovu cenu, je přeci hospodářská krize. Děsivý a krutý život, který obyčejným lidem připraví. Rozplynutí fata morgány hojnosti a úrody, kterou v sobě skýtá Kalifrornie. Opravdu strašidelný způsob, kterým se lidi pod takovým tlakem mění....vyvážený projevy lidskosti, až mrazivé lidskosti, takové která vás rozpláče a zamrazí vám v zádech. Vzpomeňte si když jste poprvé dočítali (a nevěděli) knihu. Vygradované napětí, utrpení, hlad, bída, nemoci, smrt....v ten nejčistší a nejúžasnější projev lidskosti (pro ty co nečetli nebudu prozrazovat).
Kniha má ovšem kromě kapitol o rodině Joadových ještě druhou stránku a to jsou vložené kapitoly o průběhu hospodářské krize, jsou to právě ty co nejvíce šokují.
Steinbeck je podle mě spisovatel par excelanc, je vůbec možné aby samojediný člověk napsal tolik skvostných děl jako jsou Hrozny hněvu, Na východ od ráje, O myších a lidech, Toulavý autobus...?
Jak tak o tom přemýšlím, musím se autorovu anotace přeci jenom omluvit, jeden z odstavců, který na mě nejvíce zapůsobil je právě zamyšlení nad přírodou a vztahu člověka k ní: člověk se odcizil zemi a země člověku, chléb který z ní přijímal neprošel rukami lidí, žádný farmář neprosel půdu mezi prsty a nepřivoněl k ní, to stroje půdu tvářely...
Štítky knihy
Kalifornie zfilmováno 20. století americká literatura putování Pulitzerova cena hospodářská krize hladovění sociální romány Oklahoma
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Kniha Hrozny hněvu je v
| Právě čtených | 34x |
| Přečtených | 1 743x |
| Čtenářské výzvě | 255x |
| Doporučených | 176x |
| Knihotéce | 717x |
| Chystám se číst | 1 033x |
| Chci si koupit | 145x |
| dalších seznamech | 37x |
Díky Hroznům hněvu jsem Steinbeckovi a jeho mistrovskému popisu naprosto propadl. Díky Johnu Steinbeckovi jsem si uvědomil, že se opravdu nemám špatně.