Hrozny hněvu

od:


KoupitKoupit eknihu

Rozsáhlý sociální román zobrazuje život amerických zbídačelých farmářů z Oklahomy, putujících v době hospodářské krize 30. let za výdělkem. Farmáři, kterým banky vyvlastnily půdu a vyhnaly je z jejich domovů, se vydávají na tragickou pouť za prací do Kalifornie. Dílo je označováno za jeden z největších sociálních románů 20. století....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30589/hrozny-hnevu-30589.jpg 4.6721
Orig. název:

The Grapes of Wrath (1939)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Sfinx – Bohumil Janda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (117)

Přidat komentář
mirektrubak
29. října

Když jsem před dávným časem nadšeně objevoval tvorbu Johna Steinbecka, tak jsem Hrozny hněvy vynechal, odrazovalo mě, že bych měl číst další proletářský román o tom, jak „vlky z lesů žene hlad“ a jak je pro blaho světa nutno zlikvidovat kapitalismus. Nakonec to tak bylo dobře, aspoň jsem si teď mohl užít první čtení bez předsudků. Stále sice považuji ten ideologický podtón za nejslabší prvek románu (třeba popis vládního tábora a jeho bezproblémového chodu pod dělnickou samosprávou působil téměř jako karikatura), ale pro celkové vyznění to není tolik podstatné - navíc je nutné si uvědomit, že Steinbeck neví o dvacátém století a komunistických experimentech to, co o něm víme my.

Fascinující jsou na Hroznech hněvu, jako u Steinbecka vždy, lidé. Jejich plastické popsání, jejich věrohodnost. Lidskost, to je, myslím, to správné slovo. Lidskost, s jakou dokázali Joadovic lidé reagovat na každou nespravedlnost osudu, jakoby je každé zhoršení jejich situace ještě víc donutilo se upnout na to nejdůležitější, na solidaritu a mezilidskou vzájemnost. A když jim nakonec nezůstalo materiálního nic, zůstalo právě jen to lidské. Velmi smutné čtení, bolestné, ale s velkou dávkou naděje, kterou není možné zničit ničím. Tak to mám rád.

Stejně jako Domuly a jistě mnoho dalších čtenářů jsem si nemohl nevšimnout, jak je marná snaha o dosažení lepšího místa k životu podobná situaci, ve které se nacházíme dnes. Je to až děsivé, vždyť stačí v leckteré větě nahradit „Okiové“ třeba za „arabáši“ nebo „ukáčka“ a celé věty by zněly tak, že bychom nepoznali, že nejsou z nějaké „vlastenecké“ facebookové skupiny. Trochu to pozměňuje naši optiku. To je dobře, to mají skvělé romány dělat – být nadčasové, burcovat, znepokojovat. Hrozny hněvu jsou v tomhle skvělé, další pětihvězdičkový důkaz Steinbeckovy geniality.

MC87
28. října

Je hrozný, kolik hněvu dokáže vyvolat tato zásadní kniha i po 80 letech.
O pracovní dělnické krizi psal v USA už pěkně Jack London a bylo to čtení krušné jak hory, ale pořád tam člověk vnímal jisté „záchytné“ body, pod které už nešlo jít.

Tady se to spolehlivě podaří a troufám si tvrdit, že většina čtenářů hladověla a živořila společně s hlavními hrdiny, kteří nemají přehnané ambice a žijí si svůj poklidný zemědělský život a najednou se musí dát do pohybu a ve své dobré víře naletí falešným inzerátům o lepším životu v Kalifornii. Strasti způsobené cestováním po pouštní krajině dodávkami a valníky,které už měly být dávno sešrotovány, asi nemá cenu popisovat a smrt prarodičů při rodinné pouti je toho jasným důkazem.

K podobné situaci už dnes sotva dojde v USA a Evropě, ale radši netoužím zjišťovat podrobnosti, za jakých se pracuje v Bangladéši a jiných zemích. Stejně tak i díky této knize zjišťuji že USA a jejich historie nejsou tak idealistické, jen mají nejlepší „marketing“.

"Vodříkal jsem modlitbu a ty starosti se na ni nalepily jako mouchy na mucholapku a modlitba stoupala k nebesům a vodnesla s sebou ty starosti. Ale teďkon to nefunguje". Tom poznamenal "Modlitba nikdá nepřinesla maso. Na to musí mět člověk prase".

Blue
24. října

Dobré čtení, ale určitě ne pro každého. Je nutno vzít v úvahu, že je to dnes již klasický román z povinné četby, je to četba vážná a ne zrovna "napínavá".

Domuly
24. září

S knihou jsem strávila několik měsíců, nejedná se o lehké dílo a rozhodně stránky neubíhají rychlostí blesku. Dialogy se mi opravdu těžce četly, jelikož se jedná v překladu o upravené východočeské nářečí a já jsem z Moravy. Je to ale kniha, která mi dala hrozně moc. Vůbec jsem nevěděla, jaký dopad měla Velká hospodářská krize na obyvatele USA. Situace nechtěných lidí z Oklahomy, kteří dřou bídu s nouzí, aby přežili, semknutá rodina na cestě do neznáma s úpěnlivou vidinou na zlepšení situace a především jejich jednoduché myšlení a náhled na život mi svým způsobem učaroval. Ať chci nebo ne, jejich cesta do krajiny bohatší, než byla jejich rodná zem, kde jsou odmítání a vykořisťováni, připomíná situaci lidí, kteří v dnešní době proudí z chudých zemí do Evropy. Celkově mi to dalo trochu jiný náhled na věc a to je podle mě to nejlepší na knihách - když nás něco naučí či nám rozšíří obzory.

iiiccc
22. září

S postavami jsem prožívala sílu jejich rozhodnutí, obětování i bolest a konečně pochopila jakou sílu má pro člověka i pouhý záblesk naděje.

allyce
05. září

Měla jsem problém se začíst a vlastně po celou dobu jsem se nedokázala zbavit rušivého pocitu z použitého nářečí v přímé řeči. Také kapitoly, které se přímo netýkaly rodiny, mě moc nebavily. Ovšem vše ostatní stálo za to vydržet a dobrat se až do onoho otevřeného konce.

Cacolinka
23. srpna

Chtěla jsem už zase psát nějaký sáhodlouhý komentář,...ale je to prosté: kniha o tom, co vše člověk vydrží a překoná, když v tom není sám....a když jej vede nějaká silná žena. ;P Ne vážně...paní Joadová....? Drsná to žena.

viviann
12. srpna

Příšerně depresivní čtení. Kniha vtáhne do děje až mrazí... opravdu bych tu dobu nechtěla zažít a doufám, že už se nebude opakovat.

Péťa1950
21. června

Nedovedeme si ani představit život a dobu, o které kniha je. Knihu jsem četla asi v roce
1965, tehdy na mě silně zapůsobila. Síla života těch nejutlačovanějších.

smazenaryba
10. června

Drvivá sila tejto knihy nie je len vo vernom vyobrazení temnej doby, ale aj vo forme akou je napísaná. Tak, ako sú hrdinovia románu prostí ľudia, je román písaný prostým, priamočiarym spôsobom. Steinbeck nevkladal svojim postavám do úst premúdrené, vyčačkané slová, ani hlboké myšlienky. Hovoria a konajú tak, ako im v danej chvíli káže rozum a srdce. Rozprávajú ich skutky, vypovedajú udalosti. Žiadne doslovné vysvetľovanie netreba. Keď som knihu dočítal a pokladal na stôl, zdalo sa mi, že mi v ruke niekoľkonásobne oťažela. Oťažela váhou pravdy, ktorú v sebe nesie.

zanetkov77
30. května

**spoiler alert** Do knihy jsem se začítala s nejistotou a pochybnostmi. Teď, čerstvě po přečtení, ve mně ale zanechala hluboké pocity a nové myšlenky. Nemůžu říci, že by se mě osud Joadovy rodiny (a tím pádem osud všech nešťastných rodin, které zastupovala) hluboce nedotkl. Byla jsem smutná, byla jsem otřesená a měla jsem zlost. Čím více stránek bylo za mnou, tím hůře se od knihy odtrhávalo. A čím více jsem spěla je konci, tím jasnější bylo, že žádný happyend se samozřejmě nekoná. Přesto pro mě byl tento neukončený závěr trochu nečekaný. Po celou knihu jste cítili ty takzvané dozrávající hrozny hněvu, stále jste čekali na tu osudnou sklizeň, na ten okamžik, kdy se hlad opravdu přemění v zlost a nastane nějaké velké povstání... ale nakonec k ničemu takovému nedojde, ne v této knize.
Při Hroznech hněvu mě napadá jedno výstižné slovo a není to hněv ani hlad. Je to lidskost. Lidskost ve své vlastní největší a nejupřímější podstatě.

bakunin
24. května

Mistrovské dílo! Litoval jsem že kniha končí a já se nemohu dozvědět o osudech jednotlivých protagonistů, dále.

MOu598
18. ledna

Čím víc se mi knížka líbí, tím méně toho o ní umím napsat.

Karhal
12. ledna

Jeden z nejsilnějších příběhů o pevnosti vůle přežít všechno, co život přinese. Povinná četba.

Shashlick
06. ledna

Jako dokumentární dílo mají Hrozny hněvu jistě svůj význam. Musela to být těžká doba, za kterou nikdo nechtěl převzít odpovědnost. Kniha popisuje hlavně lidskou víru, odhodlanost, ale také hněv a hloupost.

- Lidé hodně mluví, co by měli udělat, jak by se měli zachovat, ale nakonec pořád dělají to samé dokola.
- Tom je násilník a všechny řeči o tom, jak ho vězení změnilo, jsou jen planými slovy.

Ventimiglia
26.12.2017

Kdyby nebylo čtenářské výzvy, asi bych se nedonutila, abych si Hrozny hněvu znovu přečetla. Takže palec nahoru čtenářské výzvě. :) Četla jsem dlouho a s velice smíšenými pocity. Vlny soucitu se střídaly s vlnami odporu; hrdinové jsou často nesympatičtí: tak nevzdělaní, necivilizovaní, živočišní, tak lidští... Je hnusné, jak se k putujícím dělníkům chovají Kaliforňané (říkají jim "Oki" a chovají se k nim jako k odpadu lidské společnosti). Nepřijatí, odmítaní, vyhladovělí poutníci, které z domovů vyhnala beznaděj, kradou z hladu, nechají se snadno vyprovokovat k agresi, stěží si udržují zbytky sebeúcty... Nepřipomíná vám to něco? Kniha je opět nesmírně aktuální: jak nevidět určitou podobnost s migrací v dnešní době?
Úžasná je postava mámy, která urputně drží rodinu pohromadě, slouží jí nesmírně obětavě, je silná, statečná, empatická. "Hoch byl zase u ní a vykládal: "Já to nevěděl. Von říkal, že jed nebo že nemá hlad. Včera večír jsem šel, rozbil jsem v jednom baráku vokno a ukrad jsem jsem chleba. Řek jsem mu, že ho musí sníst. Ale von to všecko vyblinkal, a byl potom ještě slabší. Měl by dostat polívku nebo mlíko. Nemáte peníze, lidičky, abych mu moh koupit mlíko?" Máma řekla: "Tiše! Nestarej se! My už něco vymyslíme!" (s. 400)

chodícírohožka
14.12.2017

Další poutavé autorovo dílo o obyčejných lidech a jejich každodenních radostech i starostech. Jen z mého pohledu nedokončený závěr ve mě probudil jakési podivné znepokojení, nespokojenost (jak dopadl Tom? a co pak bylo s rodinou?) a zvláštní "hovorová" mluva mi čtení trochu znesnadňovala (neviděla jsem žádný rozdíl mezi vykonstruovaným nářečím, inspirovaným východočeskou hantýrkou, kterým mluvili tzv. okiové a pražským dialektem policistů), nicméně chápu překladatelův záměr a oceňuji jeho snahu o rozlišení těchto skupin lidí. Celkově se jedná o velmi dobré dílo (z mého pohledu však ne tak skvělé jako "Na východ od ráje").

Dr.Linus
06.12.2017

Timšel!

Janek
05.12.2017

Při vší úctě k autorovi - kniha se mi zdá až příliš dobově podmíněna. Byla jsem nadšena z románu Na východ od ráje, i v Hroznech hněvu jsem se snažila hledat biblické paralely (a že jich tam je!), ale - tentokrát to na mě už tolik nezapůsobilo.

Jap
01.12.2017

Místy trochu těžší čtení, ale Steinbeck to umí. Je nutné se překousnout přes úvod a pak už panu spisovateli věříte každé slovo. Je to příběh o naději, touze, bídě, nenávisti a hladu, ale hlavně o rodině a o obyčejném žití se všemi radostmi a starostmi.

PierRe Vesper
28.11.2017

Dík knižní výzvě za druhou knihu v mém životě, kterou jsem nedočetl. Tohle opravdu není můj styl.
Třeba někdy, až nebude co číst, ji dočtu...

Danca196
23.11.2017

Kniha je psána trochu těžším stylem než jsme zvyklí u současné literatury. Každopádně je to nádherné dílo, které rozhodně stojí za přečtení, kniha je plná naděje, utrpení a rodinné pospolitosti...

Bar16
17.11.2017

Po knize jsem sáhla převážně kvůli knižní výzvy, ale určitě bych si ji někdy přečetla i tak. Je dobrá, člověku až mrazí, když si uvědomí, jak si kolikrát neváží toho, co má. Kapitoly, které se netýkaly rodiny Joadových, mě moc nebavily, celkově se kniha četla strašně pomalu a mě trochu přišlo, že se táhne. Rozmýšlela jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami, a jelikož mě moc netáhlo knihu otevřít kdykoli a kdekoli, dávám hvězdy tři. I přesto je to ale dílo opravdu kvalitní.

Melic
23.10.2017

Na východ od ráje mě natolik oslovilo, že jsem zkusil další autorovo dílo. A potvrdilo se, že se jedná o mistra spisovatele. Steinbeck dovede věrně popsat skutečnost, nejen dějově, ale i pocitově a současně knihy obsahují určitou moudrost a poselství. Pro mě ponuřejší než Na východ od ráje, ale co do kvality podobné. Doporučuji.

roso.mak
15.10.2017

Nenič zemědělskou půdu špatným hospodařením a nedělej si dluhy, pokud opravdu nemusíš.

Mistrně napsaná (a přeložená, četla jsem překlad z roku 1941) kniha, která je záznamem jedné ošklivé doby. Byla mi předávána jako kniha, která má být smutná, což mi nepřišlo. Celou dobu jsem měla pocit, že je osud hlavních hrdinů trestem za chování a hospodaření předchozích generací, že si za to vlastně můžou sami lidé, celá společnost, za celý systém nastavený na půjčkách, které se splácí sklizní.

Tak a teď si jdu půjčit něco o historii Krize v US.

adelinka
04.10.2017

Myslím, že je to náročnejšie čítanie, aspoň pre mňa bolo. Čítala sa pomaly, napriek tomu, že som chcela byť už na konci. Chcela som asi ukončenie ako v rozprávke.... Asi ťažko sa vieme vcítiť do pocitu hladu - tá predstava je nepredstaviteľná, hlavne pre mňa, keď som v chladničke stále pichnutá... :-( .Aj keď som knihu dočítala, nevedela som ako život rodiny skončil.....:-(

AlenaZelova
02.10.2017

Knihu jsem četla poměrně dlouho, téma je zajímavé, avšak v ději nejsou žádné velké zvraty až ke konci byla kniha pro mě o něco zajímavější. Přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla, už dlouho jsem se na ni chystala.

Messilina
01.10.2017

Tak trochu " socialistický román made in USA". Odráží dobu, ve které byl napsán. Já ho považuji za trochu moc těžký na to, číst ho před spaním, jako jsem to dělala já.

Usignolo
26.09.2017

Co k tomu říct..když jsem to dnes o půl třetí ráno dočetla, měla jsem pocit, že to, že ležím v posteli, je neuvěřitelný luxus..ze začátku jsem se bála, že to nedám, protože je to dost náročná kniha. A na konci? Hltám hltám a najednou buch..konec. Má to pro mě dvě roviny - naprosté zoufalství z absurdity celé té krize (děti umírají hlady a pomeranče jsou polity petrolejem..) a hroznou nervozitu z toho, co bude s Tomem, jestli se Růže uzdraví, jak to dopadne s pánem ze stodoly, kam všichni půjdou a tak dále.......

Aerine
14.09.2017

Druhé čtení po mnoha letech. Nechtělo se mi do toho, protože jako jeden z mála dojmů mi zůstalo to, že se mi to "blbě" četlo. Po pár stránkách jsem přišla na to proč: Nespisovná přímá řeč. K postavám to ale patří, bez tohoto jazyka by nebyly postavy věrohodné. Ale i tak mi to dalo dost zabrat. Zápletka je jednoduchá, ale o to víc závažná. A v podstatě celkem aktuální.