Hráč / Věčný manžel / Nemilá příhoda

29.05.2022

Super.

23.11.2020

Dostojevskij krásně popsal duševní trýzeň člověka, který je závislý na hazardu a jak daleko je ochoten zajít. Příběh nejvíce oživila babička, která byla velmi zajímavou postavou a popisuje, že nezáleží na věku, ale každý může propadnout závislosti na hazardu, pokud nemá dostatek disciplíny a vnitřní síly. Konec knihy to všechno pravdivě popisuje, že člověk se řítí do propasti a sebedestrukce.

11.11.2020

Výborné napísané...Človek prečíta za jeden večer.

23.09.2020

Tak jak je v Dostojevského díle obvyklé i zde se řeší otázka molrálky, přesto jde o lehčí literaturu v porovnání s autorovými známějšími romány.

10.01.2020

Chtěla jsem začít s ruskou literaturou a doporučení padlo na Hráče od Dostojevského. Kniha má spád, čte se snad a svižně, příběh je lehký a jednoduchý. Může posloužit jako exkurz do útrap a rozmarů smetánky.

05.08.2019

Pana Dostojevského jsem vždy z nějakého neznámého důvodu obdivovala, jeho tenoučká kniha mi ukázala, že právem. Kniha Hráč je velmi čtivým náhledem do duše a světa hráče alias gemblera. Bylo velmi pozoruhodné sledovat Alexejovy nálady a rozhodnutí. Ještě více mne však překvapilo, když jsem zjistila, že pan autor psal z vlastní zkušenosti. Již teď se těším na další knihy z dílny Fjodora Michajloviče Dostojevského, z níž se Zločin a Trest nachází i v četbě k nové maturitě. Děkuji, za zajímavý náhled do vaší hráčské duše, pane Dostojevský, bylo mi ctí.

15.12.2018

Kniha Hráč je skvěle pojatou sondou do hráčského prostředí, do tehdejší společnosti a do tehdejší doby. Rozsahem je to sice krátké, ale obsahově je to dost hutné dílo, které má podle mne stále co říct.

01.07.2016

Trojice zajímavých novel je různorodá, v jádru je ale pořád o tom samém - o prostém člověku a jeho slabostech, vášních i strachu ze společenského znemožnění v kontextu společenských konvencí. Ať už v prvním Hráčovi, který je psán s nadhledem a jde vlastně o lehkou novelu o gamblerství, které se různě omlouvá, aby se člověk nakonec stal "závislým", ve druhém Věčném manželovi, což je trochu zvláštní novela o latentním homosexuálovi, který se zamiluje do milence své zesnulé manželky, bez níž není schopen žít, nebo ve třetí Nemilé příhodě, která je čtenářsky nejpřístupnější a je vlastně satirou na všechny generály a vysoce postavené činovníky, kterým nikdo nic neřekne, ale většinou jsou trapní. I když nepatří k tomu nejlepšímu od Dostojevského, ukazují, jak nadčasový je to autor a jak stále aktuální témata si dokázal vybírat. Je pravda, že nejsou psány úplně přístupně a větná skladba je trošku jiná, pro náročnějšího čtenáře zvyklého na klasiku to ale nemůže být obtíž. Možná, kdyby to celé bylo trošku hutnější a temnější, hodnotil bych lépe. 70%

10.05.2015

Román nezaujme ani tak dějem, jako vykreslením psychologie hráče. Cosi ho žene hrát dál, když vyhrává, cosi ho žene hrát dál, když prohrává. Stejně jako v době, kdy autor příběh psal, hráčské vášni, nebo spíše posedlosti, propadají lidé i dnes.

05.03.2015

Tak krásne a pútavo opísané prostredie kasína, že som chvíľami mala pocit, že to ja sama tam stojím pri rulete a čakám, či padne červená. :-)) Krásne vykreslené jednotlivé charaktery. Myslím, že v budúcnosti sa ešte s týmto autorom stretneme pri dajakej jeho knižke.

11.07.2012

Autor popisuje vášně, které mu byly hodně blízké, a přesto nesklouzne ke zbytečnému patosu.
Zase jednou si někdo plete posedlost s láskou. Alexej Ivanovič krásné, hrdé, zoufalé Polině:
„Mně stačí, když si nahoře ve své komůrce ve vzpomínce představím šustění vašich šatů, a uhryzal bych si ruce.“
Pět hvězdiček, protože víc nejde dát.

07.10.2011

Trochu zklamaná očekávání. Četl jsem dostojevského romány které měly 500 stran, často i více a ty byly vcelku všechny čtivé. Takže od tohoto románu, který měl slabých 185 stran malého formátu, jsem čekal, že to bude záležitost pár dnů a těšil jsem se na to, prostě taková jednohubka. Ale kupodivu jsem se do toho nemohl vůbec začíst, začátek jen samé pletichaření, přetvářky a hry. Tak dlouho jem se snažil překousnout onen začátek, až jsem ztratil přehled o vztaích a situacích. Od poloviny až ke konci, od příjezdu babičky, to už bylo lepší, ale nepochopil jsem jaksi hlavní myšlenku tohoto díla, takové zmatečné.