Hráč

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Titulní próza, kterou sám autor označuje jako román, je mistrovskou, zčásti autobiografickou studií hráčské vášně: v prostředí lázeňského města se odehrává příběh mladého preceptora, jenž se stává obětí kurtizány „mezinárodního formátu“ a končí jako profesionální hráč. Novela Věčný manžel líčí svérázný způsob problému manželského trojúhelníku - až na to, že tady se podváděný manžel dovídá o svých parohách ex post, po smrti své ženy. Závěrečná Nemilá příhoda je sarkastická povídka o generálovi, který zcela neplánovaně navštíví oslavu svatby svého podřízeného a notně se tam ztrapní....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/17087/hrac-17087.jpg 4.2117
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Hráč

Přidat komentář
sgjoli
15.12.2018

Kniha Hráč je skvěle pojatou sondou do hráčského prostředí, do tehdejší společnosti a do tehdejší doby. Rozsahem je to sice krátké, ale obsahově je to dost hutné dílo, které má podle mne stále co říct.

Marbo
19.08.2018

Rozsahem nevelké dílo, které je až k prasknutí plné sebezničující posedlosti. Všichni si hrajeme. Bez konce, bez naděje.

mgeisselreiter
17.11.2016

Mistrovské dílko, které se čte jedním dechem. Bravurně vykreslené postavy a charaktery, a to v mezinárodním měřítku, kdy čtenář cítí, jací jsou Rusové, Francouzi, Angličané či Němci, ale především Rusové. Kouzelné, rozmilé... A ta hráčská závislost, té se těžko brání. 90% a 5*, 17.11.2016.

callahanh
01.07.2016

Trojice zajímavých novel je různorodá, v jádru je ale pořád o tom samém - o prostém člověku a jeho slabostech, vášních i strachu ze společenského znemožnění v kontextu společenských konvencí. Ať už v prvním Hráčovi, který je psán s nadhledem a jde vlastně o lehkou novelu o gamblerství, které se různě omlouvá, aby se člověk nakonec stal "závislým", ve druhém Věčném manželovi, což je trochu zvláštní novela o latentním homosexuálovi, který se zamiluje do milence své zesnulé manželky, bez níž není schopen žít, nebo ve třetí Nemilé příhodě, která je čtenářsky nejpřístupnější a je vlastně satirou na všechny generály a vysoce postavené činovníky, kterým nikdo nic neřekne, ale většinou jsou trapní. I když nepatří k tomu nejlepšímu od Dostojevského, ukazují, jak nadčasový je to autor a jak stále aktuální témata si dokázal vybírat. Je pravda, že nejsou psány úplně přístupně a větná skladba je trošku jiná, pro náročnějšího čtenáře zvyklého na klasiku to ale nemůže být obtíž. Možná, kdyby to celé bylo trošku hutnější a temnější, hodnotil bych lépe. 70%

Lenka4
10.05.2015

Román nezaujme ani tak dějem, jako vykreslením psychologie hráče. Cosi ho žene hrát dál, když vyhrává, cosi ho žene hrát dál, když prohrává. Stejně jako v době, kdy autor příběh psal, hráčské vášni, nebo spíše posedlosti, propadají lidé i dnes.

Liana
05.03.2015

Tak krásne a pútavo opísané prostredie kasína, že som chvíľami mala pocit, že to ja sama tam stojím pri rulete a čakám, či padne červená. :-)) Krásne vykreslené jednotlivé charaktery. Myslím, že v budúcnosti sa ešte s týmto autorom stretneme pri dajakej jeho knižke.

eraserhead
07.01.2013

Občas ani nedovedu napsat, proč se mi některá kniha líbí. Čím si mě získala, proč se pohodově, nádherně a jako po másle četla. Čím mě dokázala strhnout a učinit součástí děje, prostředí a času, v níž se její příběh odehrává. To je právě i případ Hráče. On je to v podstatě tuctový, ničím originální příběh, kterých jste nejen z té doby snad možná (určitě) četli již povícero. Hráč je totiž příběhem jednoho ruského mladíka, cestujícího po zahraniční, hrajícího ruletu a několika lidí, kteří ho obklopují a jímž kříží svou cestu životem. Je to výpověď o jisté sortě lidí, o jisté společenské třídě, jejích zvycích, postojích, názorech žijících v jisté době. I když je to časově a dobově ukotvené, vlastně je to nadčasové, změnili-ly by jste jen dobu a kulisy, stejně tak by se to mohlo odehrávat i dnes. Má to lehce kritické zabarvení. V tomhle ohledu opravdu nic světoborného. Asi to tedy bude vykreslení jednotlivých postav, co mě tak bavilo.

Bolkonská
11.07.2012

Autor popisuje vášně, které mu byly hodně blízké, a přesto nesklouzne ke zbytečnému patosu.
Zase jednou si někdo plete posedlost s láskou. Alexej Ivanovič krásné, hrdé, zoufalé Polině:
„Mně stačí, když si nahoře ve své komůrce ve vzpomínce představím šustění vašich šatů, a uhryzal bych si ruce.“
Pět hvězdiček, protože víc nejde dát.