Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482812/bmid_houbarka-s8x-482812.jpeg
4
2942
2942
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Kniha o houbách, která vlastně o houbách vůbec není. Je to příběh o dětském traumatu, o podpoře a potřebě lásky a pochopení, o těžkostech života i o cestách, které ať už vedou přes les nebo nikoli, musíme hledat, abychom se s tím, co nám osud přichystal, vyrovnali. O tom, jak nám mohou pomoci i lidé, od kterých možná ani pomoc nečekáme, protože mají sami svých problémů dost. Houbařka je opravdu velmi dobře napsaná. Nepředkládá čtenáři jednoznačný závěr. Nechává ho dosadit si, jak moc Sisi věří, že její cesta na houby byla poslední. A jestli ta další bude nová cesta životem.
Jak píše makropulos, je tu další česká autorka, která zřejmě stojí za sledování. Houbařka je dobrá kniha na těžké téma. Některé životní zkušenosti by si člověk rád odpustil, jenže se obvykle stanou v době, kdy se vás na názor nikdo neptá. Kniha ukazuje, jak pro oběť takového činu vše nekončí zároveň s koncem takového "zážitku", ale hrůza pokračuje dál ve vlastní mysli. Je otázkou, zda je možné to v sobě překonat. Mrzí mě, že kniha končí tak brzy. V době, kdy podle mě nemá hlavní hrdinka ještě zdaleka vyhráno.
Skvěle napsaná a čtivá kniha, jejíž téma začínáte pomalu rozkrývat před polovinou knihy. Mám ráda knížky odehrávající se na vesnici, kde mají lidé úplně jiné a přitom naprosto stejné starosti. Prostředí lesa a hub bylo skvělé. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, a dávám pět hvězd, i když mi tam některé drobnosti neseděly.
Úžasná kniha, tak přesvědčivě napsaná. Skvostná obálka, číslování stránek....konec knihy jsem si šetřila, abych se se Sisi nemusela loučit. Opět žasnu, jaké máme skvělé spisovatelky.
Na knihu jsem se moc těšila, doufala jsem v silnou atmosféru, do které se ponořím spolu s šumavskou poustevnicí, a přenesu se do lesa a vlasy mi bude čechrat horský větřík. Nojo, to jsou ta očekávání. Asi jsem neměla předem číst komentáře a v nich přirovnávání ke knize Do tmy. Tyto knihy vnitřním prožitkem mají pramálo společného.
Atmosféru z knihy jsem moc nenasála, bylo to o jedné ztracené holce, které přežívá tak, jak umí, protože ji nic jiného nezbývá. O splynutí s přírodou a opěvování prostého života obsahem nebylo. Kniha byla hezká, ale pro mě nijak speciální.
Velmi milé překvapení, škoda, že už jsem ji přečetla, klidně bych přidala kapitolu...nerada jsem se se Sisi loučila...
Sára už sedm let žije v polorozpadlé chatrči, pobírá částečný invalidní důchod a přivydělává si sběrem hub. V kapitolách se střídá současnost se Sářiným dětstvím, kdy jedna noc změní vše, čemu dosud věřila, zklame jí ten, kdo jí byl nejbližší.
Ze začátku jsem si i já připomněla A. Bolavou - Do tmy, ale každá kniha je jiná a obě rozhodně stojí za přečtení.
Přečteno velmi rychle, zpočátku s menšími obavami, které se rozplynuly. Ocenila jsem srozumitelný způsob vyprávění, i to vracení v čase bylo dobře poskládané. Snad jen některé dramatické scény nebyly úplně jasné. Téma zneužití dítěte a ztráty důvěry v nejbližší lidi, je vždy drásající ... O to více mě (tak jako v nedávno shlédnutém filmu Špína) šokoval přístup odborníků na psychiatrii - v této době (!), z toho mi bylo těžko. Román je napsaný tak, že se knížka nedá odložit, obsahuje i hezké přírodní popisy. A konec - vybírám ten lepší.
Když jsem si poprvé přečetla anotaci, věděla jsem, že mě tato kniha nesmí minout. Po samotném přečtením musím říct, že naprosto splnila mé očekávání. Konečně začínám mít pocit, že i soudobá česká literatura je zajímavá, čtivá a má přidanou hodnotu. Z poslední doby si stačí vzpomenout na Alenu Mornštajnovou, Petru Soukupovou nebo právě Viktorii Hanišovou. Jen tak dál!
Houbařka je výjimečné dílo, o tom vůbec nepochybuji. Autorka surově popisuje chování hlavní hrdinky Sáry, se kterou pravděpodobně hodně čtenářů nebude souznít, ale nás tak díky tomu nenápadně vede k pochopení jejích vlastních pocitů. Výborné je postupné střídání současnosti a minulosti, které postupně odhalovalo všechny důvody a zároveň konfrontovaly hrdinku s těžkými momenty a to, jak se s nimi vypořádala.
Ještě jednou chci zdůraznit, že popisy působí velice autenticky, a ačkoliv je hlavní téma velice těžké, tak chování hrdinky by bylo pochopitelné a adekvátní i pokud by se jednalo o „menší“ traumata. Kdo někdy v životě zažil těžké chvíle s rodinou, tedy s těmi nejbližšími a byl zrazen, ví své, a pro takového tato kniha bude fungovat jako forma terapie.
Ať už je čtenářem člověk, kterému je toto téma blízké či vzdálené, doporučuji ji všem, neboť cítím že má co nabídnout každému, ať už je to třeba jen forma perspektivy nebo nabízená možnost vysvětlení „podivného“ chování některých lidí.
Tuto knihu považuji za jednu z nejlepších soudobých knih, kterou jsem v poslední době četla.
Knížku jsem četla jedním dechem. Určitě si přečtu i předchozí knížku autorky Anežku.
Kniha české autorky nám vypráví životní cestu mladé ženy Sáry, která žije sama v chalupě na Šumavě a živí se sbíráním hub. Pozvolna a postupně se dozvídáme, co předcházelo jejímu přestěhování a jaká byla její ne zrovna jednoduchá minulost. Kniha je opravdu dobře napsaná a čtivá, autorka mne mile překvapila.
Přemýšlím, proč musí být česká tvorba vždy postavená na depresivních základech a traumatu.
Kniha je velmi čtivě napsané, byť téma je nelehké a smutné. Spousta lidí srovnává Houbařku a Do tmy. Pro mě jsou srovnatelné sběrem, ale jinak u mě na plné čáře vyhrává Houbařka.
Další skvost z produkce současných českých autorek a nakladatelství Host. Kniha se mě hluboce dotkla, avšak mám pocit, že cokoliv o ní psát je zbytečné, že je třeba si Houbařku prožít. Snad jedině musím vyzdvihnout dokonale pravdivé vystihnutí prostředí i postav, čtivost i krásný vizuální styl knihy a uvědomění si, jak snadno a nevratně lze poškodit lidskou duši a jaké těžkosti za sebou musí mít ti "divní" lidé, kteří žijí kolem nás.
Skvěle napsáno. Lahůdka. Podstatu příběhu, pravdu o příčinách, okolnostech i důsledcích čtenář nalézá postupně - jak ty houby při opakovaných pátracích trasách, schované v útržcích vzpomínek. Poutavá četba o křehkosti a bezbrannosti lidské duše, nutící k zamyšlení.
Kniha se mi četla parádně. Někdo příběh přirovnával ke knize "Do tmy", ponurá je také místy dost, ale daleko čtivější. Místa, kde se příběh odehrává, dobře znám. Zařazuji do knihovny jako oblíbenou.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Autorka opět nezklamala dechberoucím příběhem. Zpočátku jsem netušila, do čeho jdu. Ale po pár kapitolách mi to došlo a nemohla jsem se odtrhnout. Sisi mi byla první stránky děsně protivná, ale pak jsem pochopila proč. A nejde ji nelitovat a neprožívat s ní každou chvíli a všechny ty emoce. Někdy jsem měla chuť to zakřičet do knihy za ní, to trápení a smutek. Ale nešlo to.
Je to tak smutné a čtivé zároveň. Takové knihy mě baví nejvíc. A pak, že česká literatura není dost dobrá. Naopak.