Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482812/bmid_houbarka-s8x-482812.jpeg
4
2945
2945
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Úžasné, skvěle napsané. Četla jsem i Anežku, ale Houbařka se mi líbila ještě o něco víc.
Já jsem četla dva příběhy: první houbařský, skvělý a velmi inspirativní. Autorce skládám velký hold za úžasný popis hub, jejich rozdělení, jejich životní cyklus, a to nemluvím o trasách, stálých místech podléhajícím změnám podle ročního období. Knihu si určitě budu brát na své houbařské výpravy, molitan a chladič jsou fakt boží!!! Kam se hrabou suchopárné houbařské atlasy, pan profesor Smotlacha promine.
Kdo nečetl, nepokračuje! Protože druhý, mnohem těžší a náročnější, je příběh dětství Houbařky. Téma určitě mnohokrát probírané, a často právě v literatuře. Viktorie Hanišová tohle "psychické zmrzačení" malého dítěte uchopila velmi přesvědčivě; podobně jako ve většině případů, ani její hrdinka už nedokáže přijmout pomoc, natož o ni požádat. A sama sílu na překonání traumatu asi nenajde.
Skvělé vyjadřování, nádherné kresby Ernsta Haeckela - bohužel jen na úvod knihy - a příběh, který vás nenechá vydechnout. Nejen houbaři se tedy mají na co těšit!
Jsem taková tichá samotářka už od mala a tahle knížka jako by mi mluvila z duše, i když příběh byl úplně jiný než ten můj. Styl psaní byl lehký, podle mých představ. Na konci jsem byla hodně napjatá a doufala jsem, že se Sisi rozhodne jinak. Takže mě čekalo celkem velké napětí, a vzápětí zklamání, že se vydala tou horší cestou. Introverti prostě nemají povahu na velké rozhodování a změny. Konec byl otevřený, tudíž si každý může domyslet, jak to s ní opravdu dopadlo. Blázinec, odstěhování či úspěch v Muchomůrce?
Kniha určitě stojí za přečtení, četla se velice dobře, i když šlo o smutný příběh. Krátké kapitoly, přečetla jsem jedním dechem. Určitě si ráda přečtu další knihu od autorky.
Autorka mě tímto příběhem doslova přišpendlila na gauč a donutila mě číst mnoho hodin v kuse, dlouho do noci. Z mého pohledu smutné a bolestné vyprávění, ale přesto se špetkou naděje.
Enykybenykydupy dup
Přineseme košík hub
Elcepelce kotrč bedla
Která z vás je asi jedlá
Masáky, lišky, ryzce sem,
Táhněte červi, z kola ven.
Něco se přece musí najít, čím se zají to ticho... Hanišová umí. Smutná minulost, přítomnost a houbaření propleteny srozumitelně, uvěřitelně a psychologicky zajímavě. Těším se na další knížku.
Temná chatrč která se skrývá v pustém lese. Ačkoliv se zdá, že hl. Hrdinka se vypořádala se smrtí matky, tak to pravda není. Nejen, že tento super psychothriller autorka napsala skvostně, ale ještě vám bude běhat mráz po zádech, a nebudete vědět co se stane. Hobařku jsem zařadil do mých nejoblíbenějších knih.
Houby jsou složité organismy, stejně jako rodiny. Na povrchu je vidět jen plod komplikovaného systému. Viktorie Hanišová se přes houby dostává k hnisu, který musí ven. Sisi postupně odhaluje trauma, které ji odsoudilo k věčnému outsiderství. A napsáno je to skvěle, takže tato kniha určitě není na houby.
Stejně jako Anežka je Houbařka čtivá kniha s atraktivním tématem. Proti Anežce se zjevně vylepšil i autorčin styl psaní. Bohužel mi tento styl až příliš připomíná knihu Anny Bolavé Do tmy. Nemyslím si, že je to náhoda, a ačkoli je mnoho výborných knih, které záměrně připomínají jinou knihu, zde mi to vadilo a připadalo mi to neoriginální. I tak mě Houbařka bavila. Jak jsem při čtení knihy Do tmy měla neodolatelnou chuť jít si nasbírat a pak nasušit lipový květ nebo na kopřivu, tak při čtení této knihy jsem měla nutkání popadnout vreckový nožík a košík nebo plátěnou tašku (proboha, hlavně ne igelitku!) a vyrazit na houby. Jen kdyby nebylo letos takové sucho!
Už se těším na další knihu nadějné autorky.
Namet fajn, hubarska tema rozpracovana pekne, rodinny pribeh je uz troska okukanejsi- plytsi a viac na efekt.
Dávám čtyři hvězdy, protože prvotní nadšení ke konci vystřídalo váhání. Kniha je velmi čtivá, čte se vlastně sama a půl knihy dáte mrknutím oka. Příběh vás navíc nutí číst další a další kapitolu. Ke konci knihy ale nadšení z příběhu opadá, ztrácí nějak své kouzlo. Dle mého názoru by klidně mohla být kniha o něco kratší. Ale obecně kniha na mě zanechala dobrý dojem, jsem ráda, že česká literatura je nyní na vzestupu.
Čtivá kniha s pokusem o nemilosrdnost; a při pořizování rešerší bych fakt chtěla být... Autorka disponuje slušným řemeslem, slušně provádí příběhem osobních katastrof sebetrestající Sáry, "houbově-lesní" metafora slušně funguje, stejně jako zpráva o pokrytectví v rodině i společnosti... Ale všechno je to tak slušné, že už druhý den po přečtení ve vás vzpomínka na příběh nic nevzbudí. A srovnání s Annou Bolavou je na místě, domnívám se - tohle je z ní tak třetí odmocnina.
S hodnocením trochu váhám, protože moje prvotní nadšení pak vystřídaly mírné rozpaky. Styl psaní mi přijde naprosto dokonalý, úplně to ve mě vzbudilo houbařskou vášeň, a jak se postupně odhaluje temný příběh, člověka místy až mrazí. V jednu chvíli jsem měla chuť mlátit hlavou do zdi, která matka by dokázala nechat svoje dítě takhle trpět?? Bohužel mi ale vůbec nevyhovovala linie příběhu s Rudou, přišlo mi, že to dává příběhu takový komický nádech, naprosto bych se bez toho obešla. Jsem ráda, že se s kvalitní českou literaturou teď roztrhl pytel, už mám doma půjčenou Anežku a další české skvosty, tak se moc těším.
Jsem na rozpacích - ne z knihy, ale z komentářů - "sběr hub, čtivá kniha, pamatuji si na recepty, absence lyrické psychologie, vztah k přírodě se nedá ztratit". Všem se omlouvám, možná jsem si příběh přibásnila, ale pro mě je to kniha s přesahem naší malé země. Mycelium vnímám jako synonymum pro vnitřní pnutí, pro všechny ty pocity, které se nemůžou dostat na povrch. Já sama bych se zachovala stejně, některá klišé prostě nelze prolomit a někdo se musí obětovat.
Když vezmu v úvahu námět, který je tolikrát zpracovaný a autorce se to podařilo úplně jinak a "po česku", čehož si velmi cením, dějová linie, vykreslení postav a nádherná čeština, nevím, co mám kritizovat. Příběh mě doslova "vcucnul" a "vyplivl" se spoustou otázek na poslední stránce. Tomu se přece říká "velký román". Mám takový nepříjemný pocit, že neumíme být dostatečně hrdi na někoho z našich končin, kdo umí, což paní Hanišová dokazuje již druhou knihou.
Srovnání s poeticko-lyrickým dílkem "Do tmy"mi na mysl nepřišlo. Paní Bolavá vládne nádhernou češtinou, ale u její druhé knihy se ukázalo, že "neklouže po povrchu", ale bruslí na tenkém ledě. Bohužel jí chybí dar ukočírovat příběh a dovést ho do konce.
Pro mě kniha nebyla ani čtivá, ani o houbách, ani o vyšinuté hrdince. Je to velká kniha, lepší už se paní Hanišové nepovede a doufám, že nedostane ten hloupý nápad napsat pokračování.
Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dostala mě, zcela pohltila a těžko jsem se s ní loučila.
Kniha byla čtivá hned od prvních stranek, postupně se střídá současnost s minulostí, kdy jsou čtenáři odhalovány důvody samotářského života hrdinky. Od houbaření se tak dostáváme k úplně jinému tématu, který natolik ovlivnil její život. Určitě stojí za přečtení.
Silný příběh. Jsem rád, že česká literatura má talentované spisovatele(ky), které umí napsat "obyčejný lidský příběh" s přesahem. Houbařka je napsaná velmi čtivě a postupně čtenáři dávkuje to "pod povrchem". Střídání časových linií příběhu dodává správné grády. Určitě doporučuji k přečtení a sám si rád přečtu další knihy, které vyšly nebo v budoucnu vyjdou (v to pevně doufám).
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Ze začátku jsem byla knížkou nadšená. Sama mám lehké psychické problémy, tak mi byla Sára od začátku blízká. Trochu mě rušily od děje podrobné popisy sběru hub, ale dalo se to přežít. Podle hlavní hrdinky jsem přizdisráč, což mě dolcela pobavilo. Sbírám jen houby s molitanem, ty s chladičem (nebo taky čárovým kódem) raději vynechávám, kromě bedly, na tu si troufám. Trochu mě zklamalo to téma incestu, připadá mi, že je to v literatuře dost časté. Ale reakce nebo spíš nereakce matky byly tak niterně popsány, že jsem byla nucena změnit názor. Hodně mě zklamal konec, podle mě byl takový nijaký.... Z tohoto důvodu se ke knize asi hned tak nevrátím.