Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.
Přidat komentář
s dcerou se teď vracím k dětským knihám a je to krásné, to co jsem četla já tak čteme nyní spolu. Honzík je nestárnoucí klasika. Moc zábavné a čtivé.
První čtení, povinná četba.. Knížka mě bavila a baví mě stále.. Prázdninové dobrodružství, spousta zážitků, vesnický život... Prostě super.. :)
Pamatuji se, že to byla první kniha, kterou jsme četli ve škole. Nebavilo mě to. Nebavila mě oslava života na venkově jako čehosi lepšího než života v Praze. Narodila jsem se v Praze a měla jsem tu i babičky a dědečky. Ranné dětství jsem ale trávila v malém městě v severních Čechách a tak nějak jsem jen čekala, až se zase vrátíme zpět do Prahy. Čiliže ústřední náboj knihy byl v přímém protisměru k mým touhám v těch letech. Před pár lety se mi dostalo do ruky DVD s filmovým zpracováním Honzíkovy cesty. Ale nevydržela jsem. Před nedávnem začali číst ve škole u mého staršího syna Honzíkovu cestu a já to zkusila znovu. Ani tentokrát jsem nevydržela. Tato kniha a její pointa i jednotlivosti mě věru zcela míjí... ;-)
Četla jsem ji, když jsem byla malá a vím, že se mi knížka moc líbila. Honzíkova cesta je prostě klasika.
Asi zajímavá knížka pro malé čtenáře, na mě tam ale bylo těch družstevníků už trošku moc. :D
Na Honzíkovo obrovské dobrodružství s družstevním vajíčkem už prostě nikdy nezapomenu :o)
Knížka, ke ketré jsem se dostala náhodou znovu.Momentálně siji čteme se synem před spaním. To bylo krásné čtení a doufám že bude pro další a další generace
Opravdu nostalgie. Od té doby, co jsem byla malá jsem to nečetla, ale pamatuji si, že se mi to strašně tehdy líbilo a četla jsem to mockrát. Dneska už by mě to asi nebavilo, ale i tak dávám 4*.
paulhunter:
Jedna z prvních knih, kterou jsem četl.. ale to bude určitě u více čtenářů :) - Plný souhlas!
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek před pár lety. Na duhovou kuličku opravdu nic nemá.. A ta soběstačnost cestou ve vlaku... Je v tom mnoho vzpomínek..
Vlastním přímo tohle staré vydání z roku 1956, které je po mé mamce. Tahle knížečka je srdcová záležitost, ale pouze tahle stará s nádhernými ilustracemi. Byla mi nejdříve předčítána v předškolním věku, než jsem šla do školy, uměla jsem sama přečíst obsah. Poté jsem si ji jako malá školačka četla sama. Pak x let odpočívala a následovalo samozřejmě předčítání synovi. Družstevní vajíčko mě nijak neirituje, prostě to tak bylo. Knížka je v podstatě rodinné dědictví a opatrujeme ji jako oko v hlavě.
Akorát přímo nesnáším všechna vydání s ilustracemi Zmatlíkové, když nám toto předložili asi ve 2. třídě s těmi velkými písmeny k četbě v lavicích, pro mě to prostě Honzíkova cesta nebyla. Ta velká hnusná písmena a panenky s obrovskýma očima (ty prostě nevypadají jako lidi) jsem nenáviděla. A v nových vydáních jsou změny v textu a to už není ono..
Štítky knihy
zfilmováno venkov pro děti od 5 let kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Klasika, moc krásná pohádka, kterou mi čítával děda před spaním.