Historie včel
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454913/mid_historie-vcel-9IG-454913.jpg
4
871
871
Klimatické kvarteto série
1. díl >
William je zklamaný biolog a obchodník s osivem, žijící v Anglii roku 1852. Právě se chystá postavit zcela nový typ úlu, který jemu i jeho dětem zajistí čest a slávu. George je včelař, žijící v USA roku 2007 a jeho farma bojuje o přežití. On ale doufá, že jeho syn bude pro farmu spásou. Tao žije v budoucnosti v Číně, v době, kdy již včely vyhynuly. Pracuje na ručním opylování. Víc než cokoli jiného chce pro svému synovi zajistit vzdělání, aby měl lepší život, než je ten její. Historie včel je román o vyhynutí včel. Všechny tři příběhy se navzájem prolínají, setkává se zde minulost, přítomnost i budoucnost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Omega
Originální název:
Bienes historie , 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha mne moc bavila. Ale kdyby mi ji nepůjčila kamarádka a tady na databázi nebyla tak dobře hodnocená, asi bych si ji sama nevybrala. Říkala jsem si, co to je. Včely mě nijak zvlášť nezajímají. To bude pěkná nuda. Opak je ale pravdou. Celá kniha se skládá o třech příbězích. Střídají se po celou knihu. Minulost 1852 Anglie, přítomnost Amerika 2007 a budoucnost Čína 2098. A všechny příběhy jsou moc čtivé a napínavé a moc mě to vše bavilo. Doporučuji.
Tak tuhle knihu stojí za to číst.Krásná,nejen o včelách,ale i vztazích a to propojení minulosti, současnosti a budoucnosti bylo výborné.Taky konečně nějaké neotřelé téma,na které nenarazíte v každé druhé knize.
Velice ctiva knizka. Nic moc jsem o vcelach predtim nevedel, je to psane tak, ze to cloveka uplne vtahne.
Kniha mne chytla od první strany. Vypravěči se střídají celkem pravidelně a po krátkých kapitolách, takže děj plyne velmi rychle. Přesto, že anotace se může zdát až moc zatížená na přírodu a především včely, opak je pravdou. V knize jsou úžasně popsané mezilidské vztahy v různých dobách a různých koutech světa. O napětí a otázky tak není nouze. Trošku mne zklamal závěr. Přišlo mi, jakoby autorka nevěděla, jak to správně uzavřít. Možná by tomu neškodil víc otevřený konec. Každopádně ani závěr nemůže ubrat na plném počtu hvězd, protože předchozích 376 stran bylo bravurních.
"Včely umírají a odpovědnost za to neseme my"
Jsem štěstím bez sebe, že jsem se pro tuto knihu rozhodl. Zprvu jsem očekával velmi náročnou a na společnost velmi kritickou knihu, nakonec se z toho vyrojilo spíše poklidné čtení o dosti znepokojivém jevu, kterému my lidi neomylně napomáháme. Je to jakási nová móda, ničit to, co nás drží při životě. Ekologie pod našima hamižnýma rukama opravdu trpí, lidé se o stav nezajímají, nebo jim je vše jedno - každopádně každý školák ví, že když se něco přehání musí to v určité chvili kulminovat a dosáhnout kritického bodu, od kterého není návratu. My jsme na včelách závislý a naší odpovědí je to, že je masakrujeme, na to není co říct. Jsme homo erectus, nebo co vůbec jsme, roky evoluce, a přesto nemáme špetku soudnosti a rozumu. Je to kniha, která dokáže otevřít oči, bohužel, ti co mohou ovlivnit to, o čem tady píši, takovéto knihy nečtou .... pokud vůbec čtou. Co nastane až v ty krásné květnové letní dny neuslyšíme ten povědomí bzukot v korunách naších stromů, bude to až tehdy, kdy nám dojde, že peníze nenahradí přírodní procesy - a že kontrolu nemá naše strana, ale ta druhá.
Bylo to, jako když vám někdo vypráví strašně dlouhý nudný vtip, kdy po chvíli zapomenete, že čekáte na pointu, a ona vás pak dostane nečekanou silou. Knížka byla zbytečně dlouhá, celou dobu se nic moc nestalo, pár nesympatických lidí dělá nudné věci, pak vás najednou praští pointa a je konec.
Přestože se mi knížka vlastně nelíbila, musím uznat, že něco se do ní autorce "propašovat" povedlo. Už asi měsíc přemýšlím, jak na náš panelákový balkón dostat úl a vrhnout se na včelaření :)
Postavy románu jsou ploché, neprocházejí žádným vnitřním vývojem. O zápletce nemůže být řeči, konflikty spočívají zpravidla v tom, že postava A chce něco říci, ale nedokáže to, případně postava B to nechce poslouchat. Případně perly jako "na tváři si nahmatal několokacentimetrové strniště". Ty včely na tom byly nejlepší.
S odstupem času dodávám - nechápu, že to tolik čtenářů nevidí.
Kdo by podle názvu čekal nějaký hluboký propracovaný příběh románovým způsobem objasňující včelí a lidský kolaps, chytře provazující děj s argumenty, paralelami, úvahami, bude zcela zklamán (jako já). Samotná myšlenka měla obrovský potenciál, ale z celé knihy jsem měl silný pocit, že ... ty včely tam vlastně vůbec nemusely být. Jsou to hlavně příběhy o lidech, jejich rodinách, povahách, snažení, v různých obdobích (to už tu mnohokrát bylo), vyprávěných (podle mne zbytečně) napřeskáčku (to tu bylo také), příběhy docela zdlouhavě, ne moc zajímavě podané, s podivnými dialogy a chováním hlavních postav, popisující podružnosti a přitom ignorující zásadní věci. Ale především, včely v knize hrají vlastně zcela podružnou roli. Je strašně vidět, že autorka o nich ví vcelku kulové, jenom na základě zjištěných kusých informací vystavěla hlavní příběh (úly), poskládala k tomu nějaký děj, aby to drželo pohromadě, přidala nějaký ten leitmotiv, aby to mělo větší hloubku a bylo to jako aktuální (člověk vs. včely, potažmo příroda), přičemž na "osvětlení" samotných příčin kolapsu pak nechala v celé knize suma sumárum dva odstavečky a navíc si k představě kolapsu pomohla několika pochybnými berličkami, které se na pár místech zhmotnily v nepříjemném agitačním tónu (ano, narážím na ty zmíněné havárie jaderných elektráren - proboha proč by s kolapsem včelstev a potravního řetězce měly přijít havárie reaktorů? A pak ta nemožnost chovat hospodářská zvířata, protože ... nerostla ani tráva? Opravdu travní porosty potřebují opylovat včelami, nepostará se o to přenos pylu třeba vítr? Nevím. Možná jsem jako milovník přírody na tyhle demagogické žvásty moc citlivý ...). Úplně nechápu ta pochvalná hodnocení. Kdyby to byla prvotina, tak prosím, ale takový nesourodý, místy hodně nudný či nelogický a předem odhadnutelný příběh s velmi povrchním líčením problematiky, ke které odkazuje titul knihy, u zavedené autorky ... vždyť fakt, že se ty tři linie někde propojí a že líčí nějaké rodinné vztahy je trochu málo, ne? Zvlášť, když tam včely vlastně jen dělají stafáž ... Škoda, velká škoda toho promarněného potenciálu.
Potenciál silný, výsledok slabý.
Prvé tri kapitolky, ktoré uvádzajú príbehy troch postáv, ktoré sa neskôr nejakých spôsobom pretnú, ma nesmierne zaujali a tešila som sa na nevšedný čitateľský zážitok. No postupne rozvíjané príbehy začali byť nesmierne povrchné a nudné, dialógy čudné, postavy nelogicky sa správajúce, celkovo také nemastné-neslané.
O včelách som sa toho dozvedela pramálo...Vôbec sa ma to bytostne nedotklo, ani to vo mne nevzbudilo chuť čítať ďalšie knihy od autorky.
Za mňa slabé 2*, tretiu som dala za samotné včely (a optimistický koniec) a za to, že kniha upozorňuje na závažný problém. Ale čo si budeme hovoriť, ľudstvu je to jedno. Potom o niekoľko desiatok rokov budeme plakať. Nežerte všetok med včelám!
Knížka se mi moc líbila, přečetla jsem ji jedním dechem. V dnešní době aktuální téma, které Vás přinutí k zamyšlení. Jediné, co bych příběhu vytkla, je to, že zpočátku jsou příběhy jednotlivých postav popisovány velice podrobně a zdlouhavě, načež jejich pointa je vylíčena na jedné, dvou stránkách.
(Včelka) Mája (Lunde) si zřejmě nemohla vybrat lepší téma. Včely. A jak zajímavé téma! Jenže kniha je spíše o historii včelařů. O včelách jsem se zas tak moc nedozvěděla, což mě fakt trochu mrzí. Jsou tady hlavně v roli obětí lidských zmetků. Ale pochopitelně, kdo by bránil člověka, když se chová, jako kdyby život na planetě zemi trval jen jednu generaci, jen tu jeho generaci. No a pak se lidský druh, jak jinak, stává obětí svých vlastních skutků. Zajímavý nápad. Ale zůstalo jen u nápadu. I ta Čína vykreslená na konci 21. století je vlastně úplně stejná jako Čína dnes či v minulém století. Nedostatek fantazie? Mimochodem, tři čtvrtiny knihy jsem tápala, co mají ty tři osudy společného a pak bum bác, Mája to vychrlí na 2 stranách a já mám pocit, že jsem si otevřela wiki stránky. Jenže i tam se o včelách dozvíte víc a já dostala chuť zavřít knihu... Ale ne, není to špatná knih. Příběhy samy o sobě jsou vážně zajímavé.
První tři čtvrtiny knihy naprosto úžasné, i když místy táhlé. Poté ale najednou začne být příběh dost urychlený, což pak ničí pocit z celkové knížky...
Těžká doba na čtení takových knížek, ale i tak. Ta kniha končí optimisticky! Vždycky je tu nějaký Thomas, nějaká Charlotta, kteří to nevzdají a půjdou dál. Do dvou třetin knihy jsem se laskal s každou větou a čekal, co přijde dál. Ke konci jsem jásal nad tím, jak se autorce, podle mne nenásilně, podařilo propojit všechny tři zdánlivě mimoběžné příběhy. Pořád mi v hlavě někde vzadu vrtá, jestli bych neměl přemýšlet o odchodu na venkov, začít chovat králíky, slepice, včely. Vždyť je to užitečnější než zvětšovat svou digitální stopu.
Ta kniha je memento... je to varování, zdvižený prst, co by se stalo, kdyby včely na Zemi totálně vyhynuly, tuto apokalyptickou situaci si dokáže představit jen málokdo ... všechny souvislosti a fakta, která se týkají úlohy včel v přírodě, jsou v knize nenásilně popsány, je to trochu literatura faktu v příjemném beletristickém podání, čtenář se nenásilnou formou dozví spoustu zajímavostí z oboru včelařství, ať už se to týká pode mnou čtenářkou zmiňovaným jevem tzv. zhroucením včelstev (Colony Collapse Disorder) , dalším včelím zabijákem kleštíkem včelím (Varroa destructor), vynálezcem nástavkových úlů, které se používají dodnes, Williamem Savagem, kterému "vyfoukl" patent o trošku rychlejší Lorenzo Langstroth a další a další zajímavosti... Perfektně promyšlená je i forma, kdy se prolínají tři příběhy, jeden z minulosti, jeden ze současnosti a jeden z budoucnosti a v závěru se nenásilně protnou... Tato kniha by neměla nikoho nechat v klidu, mě rozhodně nenechala a to nejen kvůli tomu, že můj otec včelaří už téměř 30 let, a já včelky hostím už 20 let na své zahradě, takže k nim mám velmi pozitivní vztah...
„Bez včel jsou květiny jen pomíjivou nádherou, jako na soutěži krásy. Krásné jen po krátkou dobu a potom nic. Bez opylování se nic dál nestane. Žádné plody, žádná semena. Konec.“ (s. 105)
Včely mi dělají společnost dnem i nocí. Za světla dětem předčítám Medové příběhy (L´. Šebeková) a když se zešeří, beru do ruky Historii včel… Obě knihy se shodují v poselství a v tom, že čtenáře nenásilně seznamují s fakty z včelí říše. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, něco jsem si i ověřovala. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že popisovaný Colony Collapse Disorder neboli syndrom zhroucení včelstev je reálný… Naléhavost, důležitost, informovanost, odpovědnost, pokora – to a mnoho jiného mi v souvislosti s tématem běželo při čtení hlavou.
Historie včel je unikátní kniha. Autorka mi umožnila ve 3 časových rovinách (1852 – William, Anglie; 2007 – George, USA; 2098 – Tao, Čína) nahlédnout do útrob včelího úlu, prožívat radost i starost „obyčejných“ lidí, sdílet s nimi jejich touhy, nadšení, zklamání, vztek, pocit marnosti, atd. Všechny časové linky mají společné pro mne atraktivní téma, kterým je rodinná dynamika. Rodinný život, vztahy s dětmi, manželské soužití, snaha zajistit to nejlepší pro své děti x nechat je zvolit si svou vlastní cestu… I kdyby v příběhu nešlo o včely a chybělo poselství, tak by mě knížka bavila stejně hodně. Včely jsou pro mne jistou přidanou hodnotou. Maja Lunde píše čtivě... Jsem zvědavá na její další knihy. Nejvíc mě láká Modrá:-)
Doporučuji a děkuji harena za skvělý tip.
„Včely opouštějí tenhle svět a zodpovědnost za to neseme my.“ (s. 326)
Obavy z toho, jak se autorce podařilo do knihy vecpat tři příběhy a spojit je s důležitým ekologickým tématem, byly brzy rozprášeny. Tři různé lidské osudy spojila autorka s tím včelím velice chytře, se vztyčeným varovných prstem, ale bez přehnaného emočního nátlaku. Každý z příběhů je navíc ojedinělý a vzbuzuje různé emoce. Život Williama je plný zklamání a George, který v jeden moment ztratil své milované včely i obživu, je vám nesmírně líto. Nejtíživejší je pak hledání ztraceného syna Tao, které s sebou nese úzkost ze ztráty dítěte i obraz děsivé budoucnosti bez včel.
Námět knihy samotný vede celkově k hlubokému zamyšlení nejen nad tím, co pro planetu znamená včela, ale taky to, jak hromadu věcí ve svých životech považujeme za samozřejmé a ve své sobeckosti myslíme jen na sebe a své zájmy.. Každá změna začíná u nás samotných..
Jinak ke knize samotné.. Na konci se vše pěkně prolnulo, ale tedy oba pánové se utapeli ve vlastní sobeckosti a dost mě jejich dějová linka stvala.
Tak tahle kniha se zařadila mezi mé oblíbené. Nejdříve jsem četl od autorky Modrou, která se mi také velmi líbila. Ale tato je výrazně lepší. Děj ve třech časových rovinách je skvěle napsaný a nutí k zamyšlení.
Štítky knihy
ekologie příroda norská literatura člověk a příroda včely romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Kniha mě bohužel moc nenadchla. Snad i pro ten název - očekávala jsem od knihy "historie včel" větší ambice než pouhou postapokaliptickou fikci. Kniha mi nic nedala, dočítala jsem s nechutí a konec jsem si měla odpustit. Ten mě dorazil.