Heterocosmica: Fikce a možné světy

kniha od:

Heterocosmica: Fikce a možné světy obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

V Kanadě žijící významný český bohemista profesor Lubomír Doležel čtenáře podrobně seznamuje s významnou literárně-teoretickou školou – teorií fikčních světů umění, jejímž je spoluzakladatelem. Na rozdíl od klasického výkladu je podle teorie fikčních světů literární dílo otevřeno nespočetným výkladovým úrovním. Mezi literárním dílem (fikcí) skutečností tak může probíhat neustálá interakce. Heterocosmica představuje závažný lingvistický příspěvek k postmoderním literárním teoriím....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79964/heterocosmica-fikce--79964.jpg 4.215
Série

Heterocosmica 1.

Žánr
Literatura naučná, O literatuře
Vydáno, Karolinum
Orig. název

Heterocosmica: Fiction and Possible Worlds, 1998

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Heterocosmica: Fikce a možné světy

Přidat komentář
Knišíl
15.11.2020

Jedná se o základní publikaci zpracovávající teorii fikčních světů, a jako Češi můžeme být pyšní, že právě tato teorie je z velké části českým objevem. Její počátky se však dají datovat až k možným světům Leibnizovy teorie nejlepšího z možných světů a dalším rozvinutí možných světů bylo a je součástí praxe logiků. Teorie fikčních světů se však od možných světů liší, že pojímá možné světy v rámci omezené textury, což s sebou nese určité změny, co do úplnosti/neúplnosti světa atd. Doležal podává hutný text, jež ze své podstaty nemůže být vyčerpávající, avšak myslím, že Doležal řekl vše co mohl v dané chvíli, a je také na jeho pokračovatelích, rozvíjet nadále tuto slibnou teorii. Sám se přidávám k podpůrcům této teorie a to z několika důvodů. Za prvé, teorie fikčních světů vyděluje fikci od aktuálního světa, což umožňuje literární fikci určitý stupeň autonomie (neznamená to, že by fikční literatura nebyla v kontaktu s realitou, souhlasím s Ecem, že literární fikční svět je nutně parazitem aktuálního/reálného světa, ale vztah mezi těmito světy není 1:1, což by mohli tvrdit někteří naivní mimetikové, kritická mimese je již však jiná story). Za druhé, teorie fikčních světů je dílocentrická, přičemž ponechává aktivní roli čtenáře při rekonstrukci fikčního světa, čtenář však dílo/fikční svět netvoří. Za třetí, teorie fikčního světa je sémantikou dvou úrovní, extensionálního (makrostruktury světa) a intensionálního významu (významy přenášené samotnou texturou), oba významy jsou nezbytné a jejich zkoumání je přínosné.
Publikaci určitě doporučuji všem, kdo si chtějí počíst o tom, jak vlastně číst literaturu. Vnímám, že teorie možných světů v literatuře tedy teorie fikčních světů, může leckomu otevřít nová zákoutí mysli, a přemýšlet o literární fikci úplně jinak než doposud.

dedliipf
14.12.2017

"(...) čtenář musí odsunout do pozadí znalost svého vlastního domova a stát se kognitivním občanem fikčního světa, který navštěvuje v aktu čtení."

Jestli to má na počet 300 stran, na obsah je to dvojnásobné. Doležel postupuje rychle. Možná dokonce rychleji, než se mu dá stačit. Jasně vymezí pojmy (slovníček připojen), zmíní své kolegy (kvanta citací a odkazů), navrhne cesty, kudy se vydávat při čtení a interpretaci narativů, ale jeho výčet není vyčerpávající... ostatně koncepty se vyvíjí a spolupráce s fikčními světy je tvořivá činnost. Dokládá na "vysoké" i "nízké" literatuře delšího rozsahu. Jeho přístup není omezující, ale naopak inspirativní - jak pro čtení samotné, tak pro interpretování a kritiku (nevím ale, jestli také pro psaní fikce). Už v průběhu čtení teorie možného čtení prosakovala do narativů, které mi zůstaly v hlavě. Je zábavné být při tom.

V úvodu Doležel navrhuje, že knihou lze listovat a číst jen téma, které zrovna přijde vhod. S tím souhlasím. Postupovala jsem lineárně, ale ani přeskakování z pojmu na pojem by neměl být problém.