Heřmánkové údolí
Hana Martinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529858/bmid_hermankove-udoli-659e9ea366845.jpg
5
3726
3726
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Jeden z mých knižních dluhů, ke kterému jsem po letech konečně propracovala a jak to tak většinou bývá... najednou se sama sebe ptám, proč jsem tak dlouho čekala a proč jsem po tak pěkné knížce nesáhla už dřív? Ale asi to tak mělo být, přivedla mě k ní vlastně náhoda... a možná i proto jsem si celý příběh tak hezky užila. Čtu ještě jinou knížku a její naprosto strohý a plochý styl mě od čtení doslova vyhnal.... To Heřmánkové údolí je z úplně jiného těsta... Doporučuji tento krásný a silný příběh, odehrávající se v těžkých dobách naší minulosti, rozhodně ochutnat a věřte, že autorčin barvitý styl a především velká dávka Aniččina pozitivního přístupu, vám nabídne mimořádný čtenářský zážitek.
Jsem ráda že jsem si knihu přečetla, přiblížila mi tu dobu hned po válce,moc pěkný příběh
Jsem moc ráda, že jsem se tentokrát v knihovně s těžkým srdcem vyhnula novinkám a vybrala pár knih na které jsem se již dlouho chystala.
Výborný český román o obyčejných lidech, jejich snech a tužbách, zachycuje nelehká poválečná léta a začátek nástupu komunistů v 50. letech. Postava Anny se mně moc líbila, líbil se mně její pragmatický přístup k životu její síla překonávat překážky, ne nad nimi fňukat, takové hrdinky mám ráda, ať už je děj zasazený do jakékoliv doby.
Román o tom, že v každé době lidé chtějí a dokážou žít svůj život, být šťastní, milovat a být milováni. Anně se to povedlo.
Knihu jsem si poslechla jako audioknihu a musím říct, že toto byla má první kniha od této autorky a určtě ne poslední. Moc pěkně zpracované, můžu jen doporučit!
Nádherná kniha o životě. Po dočtení poslední věty se mi chtělo brečet, ale to asi nejsem sama :-). Příběh o obyčejných lidech a jejich těžkém životě po válce. Je neuvěřitelné, že někdo tohle všechno v životě zažil. Moc hezká kniha, jedna z nejlepších, co jsem četla.
Jak lehce se kniha četla, ačkoliv nešlo o jednoduchý životní příběh, mě udivilo. Nedala jsem ji z ruky a za dva krátké večery doslova slupla. Protože to byla první kniha od této autorky, myslím, že na další dojde.
Má první kniha od autorky a určitě ne poslední, Velmi citlivě napsán příběh o Anně, která se dokázala poprat s osudem, i když ji život naskytl nejednu těžkou překážku.
Mám ráda čím dál víc neobyčejné příběhy obyčejných lidí! A tahle knížka navíc mě opakovaně dojala.
Předesílám, že tuhle paní autorku mám jako jednu z nejoblíbenějších a tento titul jako jeden z jejích nejlepší. Tak nějak mimoděk mě připomíná starou knihu po mamince Anna a její lidé. O tom, jak ženy dovedou trpět a přitom se smát a těšit ze života a všem ještě dodávat odvahu a úsměv. Prostě nádherné čtení...
Překrásný životní příběh sedmnáctileté Anny, která se v roce 1946 přijíždí z Ruska do poválečného Československa k příbuzných, kteří se o ni mají po smrti rodičů postarat. Hlavní hrdinka nemá lehký osud a život se s ní nemazlí, nikdy se ale nevzdává a snaží se svůj život prožít co možná nejlíp. Doporučuju. 5*
super...praave jsem docetla..knizku jsem si koupila na základe recenzi a nelituji...opet radim mezi jednodechovky...celou dobu jsem si rikala, kde Anna brala silu a energii (me stacilo litat kolem 2 deti rok a pul od sebe :D )
Knizka je o naplnenem a stastnem zivote, i kdyz byl tvrdy, Anna umela najit svetle okamihy...a pri cteni poslednich 2 stranek mi i slza ukapla...myslim ze tohle je moje prvni a urcite ne posledni knizka od H. M. Kornerove ;)
Jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. Kniha, která má příběh, srdce a hrdinku, která dokáže ženu motivovat k tomu, aby se stala o něco silnější a vytrvalejší.
Knihu jsem dostala k Vánocům a líbila se mi. I když rozhodně nemohu říct, že by byla od paní Körnerové nejlepší. Hlavní hrdinka je bezesporu silná žena,příběh je strhující,ale mám od téhle dámy lepší favority :-)
Velmi syrový text, nejsyrovější, který jsem v poslední době četla. K čtenáři docela nemilosrdný, představující život jako sérii událostí, které je potřeba přežít, vydržet, snést a přesto se z toho nakonec uspořádá pěkný život. Ženská kniha, ženský úděl. Začátek padesátých let a všechna ta poválečná mravní mizérie. Hodně intenzivní čtenářský zážitek.
Nenapadlo mě, že bych si někdy chtěla přečíst knihy od této autorky, na Heřmánkové údolí jsem si přečetla pochvalnou reakci zde na databázi a tak jsem to zkusila. Vůbec nelituju. Jak se zmiňuje řada čtenářů "pode mnou", vnímám hlavně obdiv a také mi to připomíná moji babičku. Mohl by z toho být i pěkný film, kdyby se toho chopil šikovný tým.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
(SPOILER) Tak nějak nevím, co si o tom příběhu mám myslet. Anna byla bezpochyby silná žena. Aby taky ne. Mít devět dětí, dva záměrné potraty, přežít bídu a ponížení a dožít se takového věku, to by nějaká sušinka asi nedala. Prožila si své, o tom žádná. Ale abych ji stavěla na piedestal? Nedokáži se do ní vcítit. Mít 21 let, pět dětí a manžela, který by plodil a plodil bez ohledu na to, že rodinu nedokáže zabezpečit? A nedokázat mu říct, že takhle ne? A u druhého manžela to samé? Pozitivní přístup? Nechat na sobě dříví štípat a vše přijímat s trpnou pokorou aniž by se člověk pokusil na svém osudu něco změnit? Nedokáže manželovi říct, že další porod už ne, místo toho si zase nechá udělat dítě, jde na potrat a ještě o tom manželovi neřekne. Aby ho asi uchránila. Ale před čím? Přece to není jen její zodpovědnost, ale i toho druhého. Ne, tahle "hrdinka" pro mě není hrdinka, ale někdo trpně přijímající rány osudu, které si svým přístupem k životu přivodila. Moje babička byla z Volyně. Přejeli zpátky do Čech po válce. Vyprávěla mi, jaké to na Volyni bylo, jaké to bylo tady v padesátých letech, jaké později. Dožila se 96 let a 4 měsíců. Přežila dvě své děti. Moje prababička 99 let a 6 měsíců. Nebyly zhýčkané, prací byly ošlehané a neměly lehký život, přesto se dokázaly ozvat, postavit se za sebe i za jiné a byly to opravdu silné osobnosti. To jsou pro mě hrdinky, ale Anna ne.
Kniha se čte pěkně, proto přidávám hvězdičku.