Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421919/bmid_eugenie-Gwj-421919.jpg
4
478
154
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Přišlo mi, že to má takový až useknutý konec. K celkem pomalému a takovému poklidnému toku celé knihy to bylo najednou poměrně rychle zakončeno.
(SPOILER) Knihu jsem přečetla díky Čtenářské výzvě a nelituju toho. Líbila se mi. Příběh ženy, které rodiče nalinkovali budoucnost. Takovou, o které se mnohým ani nezdálo. Eugenie s manželem pracovali, zvelebovali majetek ale tak nějak bez lásky, bez nadšení. Tomu románu chyběla jiskra, o jednoho muže přišla, začala si s jiným, ale nakonec se zamilovala do někoho úplně jiného. Vychovala dvě děti, prostě prožila takový normální život.
Za mě průměrná kniha, která příliš nenadchne, ale ani neurazí. Vadil mi posun v čase bez upozornění.
Zajímavý příběh založený na skutečných událostech. Občas mi to přišlo zdlouhavé, chyběl tomu spád. Od autorky pro mě nejméně čtivá kniha.
Čtivý román. Můžu jen doporučit. Jen ten konec mi připadal, jako kdyby autorka ráno vstala a řekla: tak dneska už to dopisu, už mě to nebaví.
O nějaké paní hoteliérce jsem neměla ani páru,tak jsem si ráda přečetla její příběh. Nemůžu říct, že by mě byla zrovna sympatická, ale to nebyli ani její rodiče. Mysleli jen na svoje sny a kvůli nim dceru zaprodali. Neměla to lehké, ale svým způsobem se pak chovala stejně. Byla tak trochu sobec a ani dětem neuměla projevit víc lásky. Konec byl trochu uspěchaný. Docela by mě zajímalo co bylo s dětmi, s Vilmou. Zajímavé čtení to ale bylo.
Moc hezky napsaný příběh. O paní Eugenii jsem neslyšela a tak jsem se s ní ráda seznámila. Rozmazlena mi nepřišla, naopak. V některých částech bych uvítala více detailů, ale jinak byla kniha moc zajímavá. Sílu v sobě najdeme vždy když potřebujeme.
Poslouchala jsem jako audioknihu a poslouchala jsem opravdu s chutí. Byl to zajímavý příběh z doby předválečné, válečné i poválečné. Nemyslím si, že by byla Eugenie tak rozmazlená. Vždyť její dětství nebylo úplně jednoduché, hlavně díky matce, vdávala se mladá a žila život jaký si sama nevybrala, neměla to, po čem tolik toužila. Její vztah k dětem se mi nelíbil, ale ona asi jinak nemohla, neuměla nebo nedokázala. Nevím. Konec mi přišel dost rychlý, ale jinak mě příběh Eugenie a hotelu Continental opravdu zaujal.
Je to moje první kniha od J. Poncarové, tak nemám s čím srovnávat, ale určitě si přečtu nějaké další knihy.
(SPOILER)
Příběh Eugenie , majitelky plzeňského hotelu Continental je bezesporu velmi zajímavý .
Nebudu soudit Eugenii jako člověka . Za prvé mi to nepřísluší a za druhé - dítě , vychovávané takovou matkou , jakou měla ona , těžko může být jiné . Její příběh začíná v luxusu první republiky , plynule se přesouvá do válečného období a bohužel prakticky končí velmi brzy po ní .
Je škoda , že je konec tak useknutý . Mě by docela zajímalo , jak v Americe žila ona a její děti a hlavně , co se stalo s Johnem Hindsem ...
Hodně jsem se těšila až si přečtu něco od této autorky, měla jsem danou rezervaci v knihovně i na Podbrdské ženy. Tahle přišla na řadu dřív. Zpočátku jsem se nemohla nějak začíst a říkala si, že jsem se unáhlila s výběrem. Ale nemám ve zvyku knížky nedočíst, takže jsem i tady vytrvala. Pak už jsem se i docela začetla, akorát na konci jsem asi čekala trošku jiný konec. Příběh hoteliérky nebyl špatný, dobře se četl. Akorát mi přišlo, že hlavní hrdinka měla velmi chladný vztah ke svým dvěma dětem . Třeba to je jen můj pocit, ale trošku mi to i v příběhu vadilo. Často v příběhu bylo i popisováno, jak se chce hrdinka odpoutat, mít svůj klid, uniknout od reality.....za mě byla prostě takový menší sobec. Ale nelituji, že jsem knížku četla.
(SPOILER) Tohle je prostě špatně napsané, když hlavní hrdinka vypadá jako pěkná mrcha, která nesnáší svého velmi hodného a milujícího muže a uleví se jí, když zemře, pak je něco špatně. Ten samý pocit kniha vyvolává při vztahu Eugenie k dětem, vlastně je nemá ráda a je k nim velmi chladná a strohá. Její románek s americkým vojákem také vyznívá špatně , on se kvůli ní rozvede a ona ho vlastně nechce. Doufám, že Eugenie taková ve skutečnosti nebyla.
Souhlasím se všemi komentáři. Eugenie byla rozmazlená, vdávala se velmi mladá, bez životních zkušeností a žila v přepychu, v podstatě měla nudný život a zde se nějaké zvraty očekávat nedají. Díky autorce a nej kamarádce jsem se ale o Eugenii dozvěděla, která pak po životní tragédii začala konečně žít, možná by bylo lepší psát o jejím životě až pak, to byla určitě jiná Eugenie.
Špatně napsaná červená knihovna. Nepřirozená konverzace, nezajímavé scény, prostě za mě ne. Doufala jsem, že po Podbrdských ženách se autorka zlepší, marně.
Krásný příběh, nádherně napsaný dle skutečných událostí, výborně popsané historické události té doby a prostředí hotelu, které mělo svou noblesu. Opravdu moc hezké čtení.
Mě se knížka strašně moc líbila. Pěkně se četla. Příběhy které jsou na základě skutečných událostí miluji. Ráda bych se jela do hotelu podívat. Jen škoda toho uspěchaného konce. Moc se těším na další knížku autorky Cyklistka.
Jako prví jsem od autorky četla Ninu a Alžbětu, které mne oslovily víc, ale i tahle kniha byla zajímavá a líbila se mi, místy ale taková unylá... Ale moc oceňuji popisy Plzně za války, do Continentalu se chystám, abych viděla obraz Eugenie :-) Ale chtěla bych vědět, co bylo s Eugenií dál, jak pokračoval její život v Americe a co se stalo s dětmi...
Krásně zpracovaný skutečný příběh. Jako plzeňačka oceňuji i detaily popisující Plzeň.
Mám ráda knihy založené na pravdivém příběhu a toto je jedna z nich. Život zajímavé ženy s nelehkým osudem. Jen mě zamrzel závěr, který bych ocenila rozvinutější, protože jsme se nedozvěděli jak život Eugenie v USA pokračoval.
Takové téma, taková hrdinka... a takhle to zabít. Eugenie z pera autorky vychází jako sebestředná rozmazlená sobecká husička, která se patlá ve svém nitru a opájí se křivdami, které jí "nelehký" osud hoteliérky přináší. Nebaví jí být manželkou, nebaví jí být matkou... Baví jí polehávat, popíjet kávu a litovat se. Dobové reálie povrchní, popisy nudné. Moje druhá a asi poslední kniha od Jany Poncarové.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Eugenie: Příběh české hoteliérky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 656x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 199x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 8x |
“Pomyslel si-to je žena, jejíž síla není v tom, co říká, ale jak mlčí.”
Jako rodilá plzeňačka jsem si nemohla nechat tuto knihu ujít. Kolem plzeňského “Kontíku” chodím každý týden, ale uvědomila jsem si , že o jeho historii nic nevím. Jasně, není nic lehčího, než si o hotelu a jeho před i poválečné historii něco najít, ale takhle ve spojení se skutečným příběhem křehké Eugenie to bylo příjemnější. A vůbec se mi hrdinka nejevila jako nevděčná nebo rozmazlená-její život se často odehrával podle představ ostatních, možná i díky době ve které vyrůstala.
Trochu mi vadil styl psaní, konkrétně používání zbytečně velkého množství rozvíjejících přívlastků ve větách, což někdy odvádělo pozornost od děje.