Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421919/bmid_eugenie-Gwj-421919.jpg
4
478
154
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Juuu, tohle se mi líbilo. Ta doba, ty popisy. Ta něha. Ta ženskost sálající z každé stránky a láska k prostému příběhu, který se stal už nesčetněkrát a přesto vás fascinuje.
Autorka skládá jednotlivé scény ze života dospívající Evženie a z jejího pozdějšího rodinného života jako mozaiku. Celistvější děj nabídne až období protektorátu a osudový nálet na Plzeň. Román končí ve chvíli, kdy se Evženie rozhodne odjet do USA za jedním ze svých nápadníků. Škoda, že se jejímu životu v USA už autorka nevěnuje.
(SPOILER) Vykreslení Eugenie mi nebylo vůbec sympatické. Vadilo mi, že je vše jen povrchové a vlastně nevíme, co se Eugenii opravdu honí hlavou a jaká tedy ve skutečnosti je. Jen pořád dokola, že se dusí a potřebuje se nadechnout. I to, že se jí vlastně ulevilo, když tragicky zemřeli všichni její blízcí, bylo takové zvláštní, i když s nimi neměla nejlepší vztahy. A to samé i vztah k jejím dětem, kdy mi pak na konci přišlo, že vlastně lituje toho, že je má.
I když mám ráda osudy lidí beletristicky zpracovány, tak nevím zač je ta cena knihy. Takové chaotické, nemastné, neslané jak podotýkají čtenáři. Neorientovala jsem se ani v těch jmenech. Kdo byli tak to jsem se dozvěděla až poté co jsem si přečetla další dvě stránky.
Myslím, že tato kniha nepatří úplně k nejlepším, které Poncarová napsala a celá je taková nemastná neslaná. Poměrně dost mi tady vadily rychlé posuny v čase, protože to právě byly ty chvíle, které by mohly ospravedlnit proč Eugenie neustále fňuká, že se dusí a podobně. Sama byla citově dost chladná a neměla se rozhodně tak zle, aby na své stížnosti měla nárok.
Mdlé a sterilní. Bez chuti a bez zápachu. Jako bych měla covid. Necítila jsem vůbec nic.
Kniha se mi líbila, jen mi tam trochu vadilo to přeskakování v době a určitě by si příběh zasloužil i část z Ameriky.
Tak tohle se mi nelíbilo. Vše bylo napsané jen po povrchu, vztahy, válka, prostě vše. Nemá cenu se zeširoka rozepisovat, co bylo nezajímavé, protože z mého pohledu celá kniha byla nezajímavá. A to jsem z Plzně a i tak mě příběh této osoby nechává zcela chladným.
(SPOILER)
Má druhá kniha od Poncarové. Co se týká autorčina stylu, stejně jako u Podbrdských žen jsem měla dojem, že ten konec je strašně urychlený - delší časové odstupy, dle mého i nedořešené nějaké věci.
Každopádně kniha je povedená, moc ale nerozumím Eugenii. Chápu, byla provdána proti své vlastní vůli, ale strašně mě vytáčel i její chladný vztah k dětem. Také její neustále stěžování si mi bylo trochu proti srsti, protože si nežila tak špatně a manžel jí poskytoval na můj vkus až celkem moc volnosti.
(SPOILER)
Po přečtení Cyklistky trochu zklamání. Dívka, které lásku projevují místo rodičů strýc a teta, je kvůli hotelu, který chtějí rodiče získat, provdána za o něco staršího nepříliš přitažlivého majitele. Neměla to lehké, ale dál to nechápu. Muž je celkem tolerantní, ona si žije celkem slušně a mají spolu dvě děti (o sexu v knize ani slovo). Eugenii děti moc nezajímají (přitom to sama zažila) a vše ji dusí. Ano, za války to neměli jednoduché, ale jinak je vlastně ráda, že přišla při bombardování o muže i rodiče. Odvážně se pustí do práce a hotel opět rozjede, statečná. Do toho potká amerického generála, konečně miluje, ale on odejde. I přes jeho nabídku a lásku odchází s jiným do Ameriky...
Přečteno rychle, ale jednou stačilo. Eugenii občas nechápu a nepřišlo mi to zajímavé, spíš zasazení událostí války do života. Ty však poznamenaly skoro všechny v té době a znám zajímavější osudy i knihy.
"Copak jsem mohla tušit, co všechno se prožene mým životem?"
"To bolno se převalí, přejde. To sladkou zůstane."
Další autorčina kniha mě nadchla a přesvědčila o tom, že próza založená na skutečných příbězích, je prostě nejlepší. Nic nevykreslí zajímavé a dechberoucí příběhy jako sám život. V Plzni jsem dosud nikdy nebyla, ale tato kniha mě přesvědčila, že se chci jednou ocitnout nejen v tomto městě, ale chci navštívit i slavný hotel.
Struhující příběh podnikatelky, která se jen tak něčeho nezalekla. Jana Poncarová opět dokázala, že umí.
(SPOILER)
Halo halo! Byla jsem okradena! Někdo mi ukradl listy s příběhem! Cca po 34 letech (pouze odhaduji) života Eugenie je skok k její osmdesátce (kde je těch cca 40 let) ? To do tý Ameriky šla pěšky? A pak už jen zmínka ve 4 listech?
Dobře, jestli to tak má být a máme snad očekávat díl druhý, třeba Eugenie příběh ženy diplomata? Dobře. Beru.
A proč má kniha tak prozrazující anotaci? Já knihu vlastně nemusela číst. Já se všechno nejzásadnější dozvěděla z anotace.
Eugenii jsem si chtěla přečíst, protože šlo o skutečnou postavu a ráda čtu románová zpracování osudů. Ale po přečtení vím, že se ke knize vracet nebudu (resp. si ji nepůjčím z knihovny). Eugenie sama o sobě mi přišla studená, neempatická. Žije jen pro sebe a je stále nespokojená. Chladná k dětem i manželovi. Tam bych to ještě pochopila, byla provdána a nikdo se jí neptal, zda chce. Během války se tempo románu zrychlilo a bylo živější, dramatičtější. Konec mě ovšem zklamal. Doufala jsem, že se dozvím, jak se Eugenii dařilo v Americe v druhém manželství, co její dvě starší děti. Jak to, že se provdala tak rychle, když předtím milovala jiného... No, mám z knížky rozporuplné pocity a vracet se k ní nebudu.
Podle hodnocení, již předchozích Podbrdských žen, jsem měla dojem, že zde máme další skvělou českou autorku. Eugenie byla moje první kniha od Poncarové. Těšila jsem se na příběh z Plzně. Bohužel autorčin styl psaní je pro mě těžko stravitelný. Snaha o velmi květnaté popisy, které jsou až nudné, nereálné dialogy, opravdu zvláštní, nelogická slovní spojení (např.sajdkáry korzovaly po náměstí). Někdo tady psal, že by bylo zajímavé dělat si čárky, kdykoliv se dozvíme, že káva je hořká a Eugenii buší srdce. Já bych ještě přidala čárku pokaždé, když se osoba zhoupne v kolenou nebo v bocích (co to vůbec je? Jak to vlastně vypadá?). Navíc je hlavní hrdinka hrozně nesympatická. Zdá se mi, že všichni kolem ní se snaží, ale jen ona je stále hrozně nešťastná, dusící se, trpící a obětující se. Hlavně je zajímající se jen o sebe. Bohužel paní Poncarová nebude mojí oblíbenou
Tentokrát jsem v knihovně sáhla po další knize od této autorky a opět mě nezklamala. Biografický příběh o plzeňské hoteliérce Eugenii Egertové -majitelce hotelu Continental v Plzni -opět skvěle napsaný.V příběhu se seznámíme nejdříve s dívkou Eugenií,která má své dívčí plány,její otec vše změní ,když ji domluvý sňatek s majitelem hotelu Continentál a právě Eugenie přinese do manželství velké věno a to pokryje náklady na modernizaci hotelu.Autorka skvěle vystihla i válečnou atmosféru v hotelu a také i poválečnou.Životní příběh o snech a touhách,které život přináší.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Eugenie: Příběh české hoteliérky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 656x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 199x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 8x |
Řekněme si to na rovinu. Úrovně Podbrdských žen knížka Eugenie - příběh české hoteliérky nedosahuje. Příběh Eugenie byl takový nemastný, neslaný stejně jako sama hrdinka. Možná je to tím, že autorka tentokrát psala o osudu skutečné ženy. Nebyla jsem moc spokojená hlavně s tím, jak je příběh uzavřený. Chybělo to tam ukončení některých vztahů a také určité důvody, které vedly k tomu, že Eugenie změnila v závěru knihy svůj život tak, jak to učinila - stačily by 2 věty . Přesto je příběh hoteliérky z Plzně zajímavý z historického hlediska a doba je popsaná báječné. To musím nechat - popisem módy, designu, architektury a celkově ducha doby jsem zklamaná vůbec nebyla. Knihu jsem poslouchala, načetla ji Jitka Ježková, která je vždy zárukou kvality a posunula ji určitě o úroveň výš.