Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421919/bmid_eugenie-Gwj-421919.jpg
4
478
154
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Četla jsem od autorky už víc knih. Každopádně volí hodně zajímavá témata. Krásně pracuje s jazykem. Vyprávění je ale trochu pomalé, přesto to vždycky dočtu do konce.
Jelikoz miluji historicke romany, ktere jsou nejlepe podlozeny pribehem, ktery se skutecne stal, tak pro me kniha byla radist od tacatku az do konce. Kniha vypravi o osudu jedne divky, ktera byla provdana proti sve vuli. Velice silny, dojemny pribeh plny zvratu. Hodne se mi libila ta cast ve druhe svetove valce. V tu chvili mi prislo vypraveni velice usmevne. Na jedne strane zide a obycejny lid, ktery se vyhlazoval ve velkem a na druhe strane rodina Ledeckych s problemy s nedostatkem kvalitni kavy a jinych dovazenych surovin. To mi prislo vylozene snobske. Valka tam byla popisovana jako neco, co se jich nedotykalo. Coz pro me je dost nepochopitelne. Zajimavy pribeh a rozhodne doporucuji.
Příběh se dle mého vyvedl. Asi není úplně lehké zasadit něčí život do románu a psát nezaujatě. Tady se to myslím povedlo, někomu byla Eugenie sympatická a někomu ne. Období před, po a během druhé světové války je plné zajímavých příběhů o zajímavých lidech, jsem moc ráda za české autory/ky, kteří nás těmito příběhy zásobují....
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Lidičky, to bylo čtení. Skutečný příběh poutavě vyprávěný Janou Poncarovou. Hlavní hrdinka Eugenie za první republiky, život smetánky a domluvený sňatek s majitelem hotelu Continental v Plzni. Válečné kapitoly mi svíraly krk, ale přežila jsem (nerada čtu válečné příběhy). Eugenie přijde během náletu o část rodiny, válku přežije v Plzni, není to jednoduché. Koncem války pozná muže, který bude osudným ... nebudu nic prozrazovat, doporučuji a dávám 4 hvězdy.
Všechny knížky, co jsem od této autorky četla, byly super, přečetla jsem je jedním dechem. Tuto jsem bohužel nedočetla, vůbec mě nabavil děj a ani styl, strašně se to táhlo a vyprávění bylo zdlouhavé.
Tato kniha mě bohužel nenadchla, protože mám pocit, že jsem četla jiné podobné knihy, které však byly o dost lépe napsané a měly zajímavější děj. Samotný námět se mi líbil, protože v knize je hlavní postava hoteliérkou, což mi přišlo jako velmi zajímavý prvek. Nakonec se mi však knížka příliš dobře nečetla (respektive neposlouchala), postavy byly poměrně nevýrazné a nedokázala jsem se do nich vůbec vcítit, a zároveň ani dějově u mě kniha příliš neobstála. Celkově bych řekla, že se jedná o příběh, který měl potenciál, avšak dle mého ho nenaplnil. Za mě je to možná.
Po dlouhé době kniha, která se mi opravdu líbila. Hlavní hrdinka sice nebyla nejsympatičtější osoba na světě, ale to od románu nechci, ani nepotřebuji. Při čtení jsem si uměla krásně představit, jak hotel vypadá, jak jsou postavy oblečené, jakou krajinou se pohybují - opravdu velmi dobře napsané. A třešnička na dortu = nádherná čeština, jaká se u dnešních autorů už málokdy vidí. Díky!
Sice zajímavý příběh, ale tempo vyprávění na můj vkus bylo táhlé, pomalé, místy i poetické. Eugenii jsem někdy obdivovala a někdy mi vadila svým postojem, zejména k dětem. Přišlo mi, že k nim nemá žádný vztah, protože to byly děti Emanuela, kterého nemilovala, i když on ji asi velmi.
Poté mi vadilo, že se zamilovala do "amerického generála Johna" a když sešel z očí jí byl tak trochu ukraden. Knihu jsem vyslechla audio a díky Jitce Ježkové to byl hezký zážitek.
Kniha vykresluje dobu první republiky, domluvené sňatky, život smetánky a chod významného hotelu v Plzni. Hlavní hrdinka Eugenie je poměrně mladá provdaná za majitele hotelu. Téměř celý sňatek se utápí v sebelítosti a vnitřní nespokojenosti. Eugenie je mi poměrně nesympatická. Její osud je založený na reálném osudu a vyprávění. Líbilo se mi vykreslení prvorepublikové elegance a chodu známého hotelu. Charakteristika Eugenie byla povrchní, nedotýkala se nitra, ačkoliv se autorka snažila. Nevěřila jsem ji to. Narozdíl od Alžběty a Niny. Chyběl zde prožitek autorky, který by mohla přenést do tvorby. Během čtení jsem tedy měla pocit, že se nechávám unášet po povrchu a opravdové hloubky jsou opomenuty nebo pouze naznačeny a nerozvinuty.
Od stejné autorky jsem již četla Pobrdské ženy, které si mě ihned získaly, takže pokračuji ve čtení všech titulů od Jany Poncarové. Opět povětšinou smutný příběh české hoteliérky, který se odehrával na pozadí našich českých dějin a převážně v Plzni, v mnoha ohledech jsem si doplnila souvislosti některých historických událostí. Příběh se mi líbil natolik, že se do Plzně na hotel Continental musím jet podívat. :)
Hezky napsaný román, dobře se četl, jen sama Eugenie mi připadla dost hrozná. Sebestředná, utrápená, řešící jen své pocity bez ohledu na ostatní - včetně vlastních dětí.
Snad až taková nebyla i v reálu.
U této knihy prostě nevím, jak hodnotit. Jediné, co mě nutilo knihu dočíst je asi fakt, že příběh je podložen skutečným dějem, a takové knihy já miluju a během čtení jsem si i dohledávala informace na netu. Hlavní postava - a netuším, zda ve skutečnosti byla opravdu taková - mě prostě vůbec nezaujala, ba naopak mě často až iritovala. Vystupuje jako chladná, bezemoční a do sebe zahleděná a věčně zasmušilá žena. Vlastně na tu dobu vedla "pohodový" život, měla vše (myšleno zejména do doby, než začla válka) a přesto jí to nestačilo. Nic nemusela, měla milujícího manžela, zdravé děti, služebnictvo a přesto dle ní bylo vše špatně. Byla taková živá - mrtvá. Daleko sympatičtější mi byl její manžel.
U paní Poncarové si velmi vážím toho, že píše o ženách.
Tenhle román byl na mě ale moc pomalý, táhlý a hlavní hrdinka jakoby byla vybledlá, chyběl mi tam nějaký náboj i vztah k dětem. Konec mě zaskočil a byla jsem zvědavá, jak asi Eugénie žila v USA. Od přečtení další knížky této autorky mě to ale neodradí.
Jen doufám, že Eugenie nebyla ve skutečnosti taková, jak ji vykreslila autorka. Nesympatická, sebestředná. Většinu času nic nedělala, jen bloumala. Nechápu její vztah k dětem. Ty jakoby ani nebyly. Kniha velmi rozvleklá, popisující plno naprosto zbytečných detailů, děj řídký. A vlastně Eugenie ani hoteliérka nebyla.
Zase jedna pěkná kniha od Jany Poncarové. Letos asi zavítám do Plzně, tak už vím, co musím vidět
Jako první knihu od autorky jsem četla Cyklistku a ta mě zrovna neuchvátila. Jsem ráda, že jsem na Poncarovou nezanevřela a pustila se do Eugenie. Tahle kniha je mnohem lepší. Člověk z ní má pocit, jako kdyby se sám procházel po hotelu a znal v něm každý detail. A na rozdíl od Blanky z první knihy, tady mi Eugenie přirostla k srdci a přes všechna příkoří nezanevřela na svět, naopak si ho začala užívat.
Knihy Jany Poncarové mne dlouhou dobu míjely. Až když jsem na Audiolibrixu zahlídla namluvený román Eugenie, řekla jsem si, že to tedy vyzkouším a uvidím, jak mi to bude sedět. A nakonec to byl vcelku příjemný zážitek, také díky tomu, že audioknihu namluvila má oblíbená interpretka Jitka Ježková.
Ačkoliv jsem zpočátku knihy byla trochu zmatená z těch postav, vztahů a z té časové posloupnosti, v jaké se to odehrávalo, nakonec musím říct, že mi autorčin styl psaní přeci jen seděl - jen jsem si na něj musela zvykat. Tím, jak autorka popisovala tu dobu a prostředí hotelu, v němž se to odehrává, úplně na mne dýchala taková ta prvorepubliková elegance a jakási honosnost. Zároveň také oceňuji zapojení tehdejší umělecké generace prostřednictvím obrazů, o nichž autorka mluví. Baví mne, když se v ději nějak objevuje tehdejší kultura a to, co mohli kulturně založení lidé vnímat kolem sebe.
Přiznám se, že jsem zprvu vůbec nevěděla, že román Eugenie je vlastně beletrizovaným příběhem skutečného lidského osudu - že paní Eugenie Ledecká (Janečková) byla skutečnou žijící osobou. V tom mi kniha dala hodně - že jsem se zase dozvěděla něco nového o české minulosti z pohledu nějakého konkrétního skutečného člověka. Navíc se to odehrává v Plzni, což je pro mne místo v literatuře nepoznané, takže i v tomto ohledu mne kniha zaujala.
Ve výsledku to na mne působilo jako silný příběh ženy, která se určitou dobu života musela podřizovat svému okolí a okolnostem, až pak vlivem jistých událostí mohla vzít svůj život konečně do vlastních rukou. Zároveň dokázala v sobě nalézt sílu a jít dál i v těch nejtěžších časech, za což jsem ji obdivovala. Přesto mi Eugenie bylo chvilkama dost líto a moc jsem jí přála, aby v životě mohla jít nakonec za svými sny. Pak jsem si musela chvilku googlit a o paní Eugenii si ještě hledat další věci. Třeba dobové fotky, které na internetu jsou zajímaví, když si je můžete přiřadit ke konkrétní ženě a konkrétnímu lidskému životu.
Nakonec ale dávám "jen" 4 hvězdy - nějak jsem po ohlasech ostatních čekala, že mne kniha třeba zasáhne ještě o něco víc. Nevím, asi moc velká očekávání. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a určitě mohu tuto knihu doporučit.
Janu Poncarovou , mám moc ráda. Všechny její knížky se mi moc líbili, ale Eugenie, mě nadchla. Byl to krásný příběh. Mám moc ráda, historicky podložené hlavní hrdiny i to, že máte možnost navštívit místa, která jsou v knize popsána. I když autorka popisuje, život mladé ženy, za války, v manželství, které nebylo z lásky, život, který Eugenii dusil a který nikdy nechtěla, mateřství, o kterém se můžeme dohadovat, zda Eugenie děti nechtěla, nebo vzhledem ke vztahu se svým nejmladším synem, nechtěla být matkou tak brzo, ale i tak si myslím, že i dnes se v tom hodně lidí najde a dokáže se s Eugenii ztotožnit. Proto se moc těším na další knihu, která na mě čeká a to na Herečku :-)
Krásný příběh, který mne vtáhl a přečetla jsem jej za jedno odpoledne. Tolik jsem Eugenii fandila, byla to silná žena. Trochu jsem doufala, že v manželství bude trochu spokojenější. Přeci jenom jsem z knihy chápala, že Emanuel ji miloval, ale ji to prostě dusilo. Vztah k dětem byl taky takový povrchní nebo alespoň tak byl vykreslený, přeci jenom bylo to její pouto k bývalým konvencím. Ale hotel Continental v Plzni bych chtěla za dob první republiky navštívit, muselo to být krásné místo. Otázka jestli si něco z prvotního kouzla ponechalo i do dnešní doby.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Eugenie: Příběh české hoteliérky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 656x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 199x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 8x |
Plzeň, těžká válečná léta a hotel plus hledání pravé lásky – tahle kniha v sobě má všechno, co očekávám od příběhu, který mě bude bavit. Je to hodně ženské, procítěné. Líbilo se mi.