Egypťan Sinuhet

Jedna z mála knih co mi pootevřela cestu.

27.07.2011

Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl a můžu opravdu říct - že jedním dechem.

Zatím přečteno jen 150 stránek, ale absolutně bombová knížka. Vždycky mě fascinoval starověký Egypt a tahle knížka je jako průvodce tehdejším životem, zvyky atd. Suprové čtení.

18.07.2011

Jeden z nejlepších a nejkrásnějších historických románů vůbec.

29.06.2011

Naprostý luxus :) Jednoznačně si kniha zaslouží 100 % :)

17.06.2011

Tohle je jedíná kniha, u který jsem jsem cítila zvlaštní pocit od začátku až do konce...prožívala, tešila se z každý stránky. Krásny. Takových knih chceme víc a víc :)

04.06.2011

Kniha, která navěky poznamenala mé myšlení a slovník, některé obraty jako "bzučení mouchy v mých uších" nebo "zasraní rypáci" mi z opakování v knize straší na jazyku i nyní po dočtení a mé okolí s tím ne vždy soucítí. :-)
Shrnula bych to jako univerzální, již prožitou, životní moudrost pro všechny časoprostory - mohl by to klidně prožít kdokoli jiný v jakékoli jiné době. Jenže pak by to možná nebylo tolik zajímavé jako ve starověkém Egyptě - ve sci-fi máme budoucnost, od Štorcha zase pravěk a knih zasazených do středověku bylo napsáno nepočítaně.
Ztotožnění se se Sinuhetem, proběhlo v pořádku, neb vyšlo najevo že oba jsme takřka stejně prostoduší a po dobru toužící.
Kaptah mi byl sice poněkud nestálým, ale dobrým průvodcem na cestě Sinuhetovým životem.
Čtrnáctá kniha o svaté válce mou maličkost moc nebavila, uvažovala jsem i o škrtu jedné hvězdy, ale nakonec to docela hezky doplnilo ostatní části knihy v jeden kvalitní celek.
A kruh se uzavírá vyhnanstvím...
---------------------------------------------------------------------
,,Je nesprávné ptát se proč ?"
,,Ovšem že je to nesprávné, neboť člověk, jenž se odváží ptát se proč, nemá ani domu, ani přístřeší, ba ani nejchudšího pelechu v celičké zemi Kemet. Vše musí zůstat při starém, vždyť to víš. Chvěl jsem se radostí a pýchou, když jsem vstupoval do školy umění, vzpomínáš si přece, Sinuhete. Byl jsem jako žíznivý, jenž došel k prameni. Byl jsem jako hladový, jemuž se podává chléb. A naučil jsem se mnohému dobrému. Naučil jsem se, jak má umělec držet štětec i jak má zacházet s rydlem, jak ztvárnit model z vosku dříve, než začne z kamene, jak hladit kámen a spojovat barevné kameny i jak malovat na průsvitný kámen. Avšak když jsem chtěl tvořit to, o čem jsem snil, pro radost svých vlastních očí, tu se vztyčila přede mnou zeď a dali mi míchat hlínu pro druhé. Neboť především jest zde zákon. Umění má své zákony jako každé písmeno a každý, jenž jim uhýbá, je proklet. Tak vše má svůj vzor, a kdo uhýbá vzoru, není schopen stát se umělcem. Od počátku věků jest předepsáno, jak kůň zvedá nohy i jak vůl táhne smyk. Od počátku věků jest předepsáno, jak má umělec pracovat, a kdo tomu uhýbá, není schopen pro chrám, i bude mu odňat kámen a dláto. Ach, Sinuhete, příteli můj, i já jsem se ptal proč. Příliš často jsem se ptával proč. A proto sedím zde s boulemi na hlavě."

17.05.2011

Souhlasím s Coreheadem, nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla. Miluji tématiku Egypt, ale i kdyby to nebyla má parketa, tuto knihu bych milovala úplně stejně.

03.05.2011

Jedna z nejlepších knih,jaké jsem kdy četl.Četl jsem ji už 4x a neustále ji se strýcem,také jejím fanouškem,probíráme,glosujeme.Nádherné historické vyprávění,nutí člověka (tedy aspoň mne),si neustále listovat jeho stránkami.V knize je mnoho poučení,která platí do dnešní doby.Nádhera.

Přiznávám, že jsem tuhle knížku nikdy nedočetla, vždy jsem se někde zasekla...nicméně Waltariho "Čtyři západy slunce", které jsou s Egypťanem úzce spojeny, naprosto zbožňuji a doporučuji!

Tato knížka se mi líbila

11.04.2011

Kniha je velmi pěkně, čtivě napsaná, to ostatně u jejího autora nepřekvapí. Dějově celkem zajímavé, jen mě překvapila Sinuhetova naivita.

31.03.2011

Joo, to je stejné jako u Kmotra. Všichni pějí chválu a mě to nijak neoslovuje. Přečetla jsem to poctivě celé a pořád čekala na nějakou zápletku. Uznávám, že je tam moudrost, je to hezky napsané, ale nějak se to nedotklo mého srdíčka

30.03.2011

I když mě ještě v dobách povinné školní docházky školní četba nebrala, Egypťan Sinuhet zabodoval ihned. Je to napínavé, dramatické a neskutečně zábavné čtení. Ještě dnes, když si vzpomenu na kapitolu "Minea", leze mi mráz po zádech. Kniha, kterou si rozhodně ještě někdy přečtu.

26.03.2011

Egypťan Sinuhet mně doslova okouzlil.Četla jsem tu knihu opravdu hodněkrát a určitě ještě budu.

21.03.2011

Nejlepší Waltariho román plný moudrosti. četl jsem ho už asi 3x a určitě se k němu ještě někdy vrátím.

19.03.2011

Asi vůbec nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Je dlouhá, takže mi zabrala asi měsíc, kdy jsem jí četla každý večer kousek, ale nakonec jsem si přála aby byla ještě delší :) I když není Sinuhet kdovíjak kladnou postavou, přiroste k srdci

16.03.2011

Úžasný historický román, který se jistě pokusím přečíst znova :-) Mika Waltari nikdy nebyl v Egyptě - těžko uvěřit. Délky není třeba se bát - kniha utíká jako egyptský písek mezi roztaženými prsty. Jestli vás však kniha do sté strany nezaujme, už se to asi nezmění. Lze pak zkusit Řeku bohů od Wilbura Smitha. Podobná délka, sice menší kvalita, ale větší čtivost a první díl je přesto velmi dobrou knihou - více popřípadě u knihy samotné ( pro info Řeka - 3-4 hvězdy)

08.03.2011

Rozsáhlý historický román, ve kterém popisuje v patnácti knihách svůj život Sinuhet, egyptský lékař ze 14. století před naším letopočtem. V době 18. dynastie, kdy na trůn dosedá faraón Achetaton a přichází s novým bohem Atonem, před kterým jsou si všichni lidé rovni. Tato moderní myšlenka se ale ve starém Egyptě nesetká s velkou přízní. V myšlenkách poněkud nepraktický Sinuhet procestuje společně se svým vychytralým otrokem Kaptahem a tvrdým vojevůdcem Haremhebem starověkou Sýrii, Babylón, Mitanni, Chettitskou říši a dostane se až do Minotaurova labyrintu na Krétě. Seznámí se s většinou vládců těchto říší a zároveň také farónů té doby, nechybí ani Tutanchamon.
Autor popisuje historická fakta, ke kterým přidává své fiktivní postavy a nápady.
Z knihy silně čiší atmosféra starověkého Egypta, starobylost, tisíciletá tradice je nadevše, provázanost se smrtí, královští otvírači lebek, … Je plná filozofických úvah a různých ponaučení, ale zároveň jsem měl pocit, že autor se při vypravování děje lehce usmívá, poprvé jsem to začal cítit, když svým úhledným jazykem, jako by se jednalo o hieroglyfy vytesané do skály, popisuje temné ulice Vesetu, a najednou si Ptahhor vylije pivo na hlavu… Celá kniha pak získá až takový forrestgumpovský nádech. Jinak je velmi rozsáhlá a střídá pasáže, které jsou dobré s naprosto výbornýma, jako je popis Haremhebovy války, nebo intrik u dvora. Je velmi čtivá a také popisované období dávného starověku je pro svou exotičnost dost zajímavé.