Dvanáct visutých zahrad
Zuzana Renčová
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107984/bmid_dvanact-visutych-zahrad-hA6-107984.png
5
3
1
Poezie je tryskající plynulostí obrazů a představ. Dvanáct měsíců v roce je oněch dvanáct visutých zahrad-jedna nad druhou, stále blíž k nebi...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1982 |  Silvie |
| 1987 |  Hořící kámen |
| 2018 | Přítel Stesk |
| 1989 | Mít svoje vlastní zvířátko |
| 1984 | Koza paní Ježibaby a jiné pohádkové příběhy |
Kniha Dvanáct visutých zahrad je v
| Přečtených | 2x |
| Chci si koupit | 1x |
Pod názvem "Dvanáct visutých zahrad" se skrývají verše inspirované jednotlivými měsíci v roce a pak ještě v druhé části sbírky několika dny strávenými na dovolené u moře. Krásy a zážitky, které přinášejí, pozdvihují autorčinu mysl výš a ještě výš - proto ten vzletný název. A to platí i na těžké chvíle, nejen na ty okouzlující. I bolest se dá takhle přetavit, zvlášť když je prožita spolu s vroucně milovaným a milujícím partnerem. Překvapilo mě, že tahle útlá knížečka nemá na DK zatím žádný komentář a že zřejmě není moc známá. Pro mě je to jedna z mých nejoblíbenějších sbírek přírodní a milostné lyriky a při jejím čtení si vždycky říkám, jakou radost z ní musel určitě mít mimo jiné i autorčin otec, básník Václav Renč.
Vybrala jsem pro vás úryvky týkající se zimních měsíců a doufám, že ve vás vzbudí zvědavost na jejich plné znění a také na další měsíce v roce. Ty zelené, rozkvetlé, vonící, jarní, letní a podzimní : o)
Listopad,
měsíc posledního zčernalého listu na holé větvi hrušně,
umělých květin, chrastivých věnců,
svíček blikajících sychravou nocí,
měsíc spících za cihlovou zdí,
těch, o kterých se srdcem zamlklým sníme
v hlubokých podzimních hodinách.
Sníh s deštěm bičuje kmeny stromů, které už nic necítí,
a stéká do prokřehlých houštin, kde se krčí lesní zvířata...
... Prosinec,
měsíc prostinkých písní
a dlouhých nocí nad spícím krajem, který oddychuje
pod ledem žábrami ryb, pod sněhem zeleným osením.
Prosinec, měsíc opuštěných stohů, u nichž se shromažďují
pernatí bažanti se svými družkami.
Hvězdičky jejich stop se zrcadlí i na nebi,
ale ta největší teprve zahoří...
Leden,
měsíc hladových ptáčků a skleněných žabek v tůni,
měsíc mrznoucích prstů lesních jezinek,
scvrklých šípků ve vymrzlém trní
a tramvají s okny, kterými je místo do ulice
vidět do bílých džunglí plných hvězd a zkamenělých vodotrysků.
Leden, měsíc jako pro Bachovu hudbu,
tak tichou, až se klenba otvírá...
... Únor,
měsíc koloušků ještě nenarozených , čekajících
v nehybném šeru za útlými boky srn na sluneční povel "růst!",
měsíc sněženek ve stáncích a prvních fialek,
měsíc jívový a slibující, měsíc mlhy a potoků:
hlas už se jim rozechvívá - ale ještě ne, ještě chvíli...