Dva roky prázdnin
Jules Verne
Verne v knize zpracoval napínavý příběh patnácti chlapců, kteří si vyjeli na prázdninový výlet jachtou na moře. Po zakotvení v Aucklandu na Novém Zélandu odešla posádka na břeh a loď se díky nedopatření dostala zpět na moře. Zde byla hroznou bouří zahnána k břehům pustého ostrova kdesi v jižním Pacifiku, kde ztroskotala. Tak se z městských školáků, z nichž nejmladšímu bylo osm a nejstaršímu čtrnáct let, stali robinzoni, odkázaní jen sami na sebe...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1985 , Albatros (ČR)Originální název:
Deux ans de vacances , 1888
více info...
Přidat komentář
knihu právě čtu ale i když jsem teprve v půlce moc se mi to líbí :D napětí tam vůbec nechybí :D
moje nejoblíbenější verneovka; zřejmě i proto, že jako každé dítě jsem toužila mít taky dva roky - a nejen dva měsíce - prázdnin ;-)
Četl jsem tuto knihu jako malý kluk. Byl jsem překvapen, jak čtivé je to i po těch letech.
Celá kniha mě bavila a užíval jsem si dobrodružství společně s celou partou kluků. Určitě doporučuji přečíst, je to takový návrat do dětských let a to není špatné :-)
Spolu s knihou Patnáctiletý kapitán moje nejoblíbenější verneovky. A tuto knihu jsem měla ještě o kousek raději. Dobrodružství kluků, kteří si prázdniny prodloužili na dva roky a tím vším, čím si prošli, vystudovali vlastně školu života, bylo jedinečné. Naše děti, když byly nemocné, poslouchaly stále dokola mluvenou verzi - pamatuji se, že tam zněl Marek Eben.
Nádherná kniha. Vlastně jsem si v ní našla jednu z prvních lásek, Brianta (-:
Ale nakonci jsem měla ráda i Doniphana a když málem zemřel, skoro jsem plakala.
Když jsem býval mlád, byl bych dva roky prázdnin měl rád. Aspoň jsem se k nim v této verneovce přiblížil, i když to nebyla povinná četba! V dětství jsme pořádali "expediceů do okolí rodné vísky a prázdniny byly najednou fuč. A pan Verne vystihl dokonale touhu tehdejších kluků za dobrodružstvím.
Moje nejoblíbenější Vernerovka.
To je vlastně úžasné, když si uvědomím, že knihy nějakého autora si získaly souhrnné označení.
Autor s nekonečnou fantazií a se schopností předávat dobrodružství dalším a dalším generacím.
Zajímalo by mne, jakým způsobem by pracoval a psal v současnosti.
Kolik těch jeho snů se uskutečnilo.
A kolika dětem předal svými knihami vědomí, že je dobré se nevzdávat, že statečnost je hodná obdivu a že přátelství není jen slovo.
Díky, že jeho knihy byly součástí i mého dětství.
Nádherně dobrodružná Verneovka, kterou jsem opravdu milovala a četla jedním dechem! Dobrodružství, hrdinství, odvaha, síla přátelství, tajemství neznámých dálek a moří... To je přesně ono..
Další z mých oblíbených "Podivuhodných cest". Strašně jsem záviděl klukům, kteří mohli vyrazit na "školní výlet" na škuneru (i když to dopadlo trochu jinak). Představoval jsem si, jaká by to byla paráda, kdyby do holešovického přístavu připlul takový škuner a odvezl nás na pustý ostrov...
A taky jsem se díky téhle knížce od mámy dověděl, jak se vyslovuje "Auckland".
Odpocinkova cetba, napinave, hezky psane. Kniha se mi libila, doporucuji si precist. Pokud vim, tak snad i patri do povine cetby, stoji za to.
Pridávam sa k hodnoteniam - pred cca 40 rokmi jedna z najčítanejších kníh v mojej knižnici ..
Stejně jako kniha cesta do středu země mě tato kniha velmi nadchla. Při jejím čtení prožíváte životy chlapců na jejich ostrově, všechny jejich dobrodružství a nebezpečí kterému několikrát museli čelit. Kniha se čte velice dobře a jakmile se do ní ponoříte nejde přestat, protože s každou stránkou se dozvídáte něco nového.
Jak jsem předpokládal kniha mě nezklamala proto 5/5
Štítky knihy
mořeplavba boj o přežití ostrovy trosečníci dobrodružství prázdniny zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Krásná kniha, jak jsem si jako kluk přál být na ostrově s ostatními chlapci.
Edit:Po spoustě let, jsem se ke knize znovu vrátil. Bohužel, již pro mne ztratila kouzlo. Celkově musím říct, že knihy Julia Verneho jsem si vychutnával spíše jako náctiletý. Přece jen už mám něco načtené a vnímám ty příběhy jinak. Což je škoda, přemýšlím, že další knihy raději číst nebudu abych si nezničil krásné vzpomínky, které na ně mám.