Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343395/bmid_doupe-LOw-343395.jpg
4
572
141
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Její předcházející kniha Zuzanin dech bylo knihu přečtenou za pár dnů. Doupě jsem také přečetla velmi rychle, nicméně oproti Zuzaninu dechu to bylo zklamání. Popisuje pod city osamění starší ženy, matky a babičky žijící ve velkém domě v Dejvicích na Hauspalce. Její osamění je tak hluboké, že si vybuduje ve sklepě doupě a unese pošťáka, příběh se prolíná s dalšími příběhy, nějak se vlastně ale ani nepotkávají, až na jeden okamžik v Praze. Oproti Zuzaninu dechu a Němcům mne tato kniha moc nebavila.
Co se Jakubě Katalpě rozhodně nedá upřít, je její mistrovský styl psaní. Dokáže si čtenáře zaháčkovat strohými větami, úsečným sdělením, krátkými kapitolami... Od vyprávění jsem se nemohla odtrhnout.
Nosnou linkou je v knize Květa - sedmdesátiletá důchodkyně, po smrti manžela opuštěná, osamocená. Má toho tolik co sdělit, co za celý svůj život vlastně neměla komu - o svém životě, o svých pocitech. Mít zase někoho, o koho se bude starat. Komu připraví teplé hnízdečko, vyposltrované doupě... Další osamocenou ženou je stárnoucí Vietnamka Hoang. Ačkoli obklopena rodinou, také vykořeněná a osamocená. Nejhorší osamocení asi zažívá Akiko - upřímně Hidekiho chování jsem osobně nesla hůř, než Květino... Mezilidské vztahy všech postav jsou nějakým způsobem pokřivené, zdálo by se, že až bizarně (Květa), ale upřímě - kolik podobných smutných osudů kolem sebe všichni máme? Málo jich určitě není...
Postupně splácím svůj osobní dluh vůči Jakubě Katalpě. Loni jsem přečetla Zuzanin dech a byla naprosto nadšená, Doupě je knížka předcházející Zuzaninu dechu (vyšla v roce 2017) a je opět skvělá. Vypráví o životě několika postav - osamělé sedmdesátileté vdovy Květy, pošťáka Bohumila Ptáčka, starší Vietnamky Hoang a amerického manželského páru středních let Hidekiho a Akiko, kteří jsou japonského původu. Osudy všech se postupně propletou. Všechny postavy trpí osamělostí a ta je přivádí k různým životním rozhodnutím. Styl je podobný jako v Zuzanině dechu, spíš úsečný a poněkud strohý, nicméně místy velmi poetický. Zuzanin dech se mi líbil o maličko víc, ovšem i Doupě je určitě trefa do černého... :-)
Zjednodušené shrnutí celého obsahu knihy - paní Květa byla extra magor... ;-)
Teď vážně - Doupě je velmi zvláštní, téměř komorní příběh o osamělosti a touze naplnit svůj náhle prázdný život. Mimo tu hlavní jsou zde ještě další dvě velmi krátké příběhové linky. Všechny spojuje motiv nešťastných osamělých žen.
Přestože vyprávění je spíše strohé, celé je to neveselé a mimo osamělosti je tu výrazný motiv smrti, kniha čtenáře upoutá a zasáhne a je těžké se od ní odtrhnout.
Autorku neznám, navedla mě na ni DK - děkuji.
Přečteno za noc, nemám slov. Bylo to prostě jiné. Skvělý počin.
Já jsem si oblíbila postavu pana Ptáčka, byl to můj favorit.
Obálka je šílená, podle ní bych po knize ani nesáhla.
Knihy paní autorky z hlavy jentak nedostanu. Doupě bylo úžasné, ač bych preferovala možná příběhy jednotlivě každý za sebe, to jejich částečné prolínání se mi líbilo. Skvělé , prostě skvělé, víc slov se mi nedostává.
Pochopila jsem, čeho autorka chtěla dosáhnout, opravdu ano. Jak je obtížné popasovat se se samotou ve stáří, nemocí a umíráním, prázdností manželství...
Ale nějak to po mně sklouzlo, nezasáhlo mě to na těch správných místech a pocity prostě nevyburcovalo. Emoce jsou pro mě při čtení prostě důležité. Tady jsem se nepropojila s žádnou z postav, všichni mi byli tak nějak jedno. Snad Eva jediná mě dokázala naštvat tím, jak Květu neustále citově vydírala - tak ano, tu bych pleskla přes pusu. Jo a ještě jsem možná na chvíli záviděla Ptáčkovi, že má od všeho na světě klid a může jenom číst :-D ... ale opravdu jenom na chvíli, doupě zatím nebuduji...
Kniha o smutku, o úniku z traumat, o nezvyklém řešení, o zabřednutí ve vlastních snech. Všechny hlavní postavy jsou mi nesympatické hlavně pro svou neschopnost rozumně jednat. Muži pro svou poddajnost, slabost a sobeckost. Ženy pro zahleděnost do svého vysněného světa, nahrazujícího zraňující skutečnost. Květa je vlastně silná žena. Ale svou sílu zaměřuje naprosto špatně. Ona má přece dceru, vnuka, má o koho pečovat a s kým se radovat. Ale plánovitě, šíleně, se upne na dům a všechna příkoří, co v něm zažila. Ve vyprávění Ptáčkovi žije svůj nový příběh - tak jak měl správně vypadat ten její opravdový dosavadní život. Zároveň tím zraňuje rodinu dcery - to jediné, co pro ni má smysl do budoucna. Naprosto nedomyslí možné důsledky svého jednání. Spíše uvažuje o polapení dalšího posluchače, aby svůj smyšlený život mohla znovu vyprávět. Ze všech postav měla Květa nejvíce možností žít dobrý život - namísto toho ustrnula v minulosti. Stejně tak jako stará Vietnamka i japonští manželé.
Autorka popisuje životní situace, do kterých se dostává každý z nás. Dobře, že se většinou nechováme stejně, jak hrdinové této knihy. Je špatné zalézt do Doupěte! Je třeba žít.
A viete čo? Keď už chcete čítať obľúbené súčasné české autorky, tak nechoďte za Třeštíkovou, ale dajte si už radšej tú Katalpu. Číta sa to dobre, do knihy sa ponoríte, je to taká tá víkendovka na vypnutie hlavy, ale zároveň máte výpoveď dnešných vzťahov. Od autorky som čítala aj Němcov, hodnotila som podobne...
Já nevím, napsaný je to dobře,ale postavy mi byly všechny tak cizí, že jsem to přečetla takřka bez zájmu. Nějakou propojenost tam taky nevidím a ze všeho tak zbyl pocit kombinující lhostejnost a smutek.
Silné. Líbilo se mi, byť je to vlastně mnohovrstevnatá deprese. Květa, Akiko i Hoang.
Já tuhle autorku zbožňuju, takže jsem si tuhle knihu moc užila. Jediné, co mi na její tvorbě vadí, a to se ale asi netýká autorky, jsou ty obálky jejích knih. Jsou depresiví. Někdy víc než musí.
Skvělé,do třetice opět trefa. Jak to ta autorka dělá? Byť píše tak zvláštně stručně, až pro někoho stroze, dokáže se vám dostat hluboko pod kůži...na ovdovělou seniorku Květu se přes její šílené řešení samoty nemůžete ani zlobit,spíš ve vás vzbudí lítost..stejně tak další hrdinové..Tato kniha a autorka sama by si zasloužila větší pozornost, i když to její čtení tak zvláštně bolí.
Já prostě styl psaní této autorky mám ráda. Strohé, věcné a všeříkající. Není potřeba víc natahovat kapitoly...Člověk pochopí vše.
Nepřišla jsem téhle autorce na chuť, tohle byla první kniha, kterou jsem od ní četla. Krátké kapitoly přímo nahrávaly povrchnosti, která z textu čišela. Dějové linky působí nedokončeným dojmem, stejně jako celá kniha. Kdyby tohle byla první verze textu určená k dalšímu rozpracování, tak bych se nedivila. Osobně ten "hajp", jak říká moje dcera, kolem této autorky nechápu. Omlouvám se za negativní recenzi, protože na druhou stranu obdivuju všechny, kdo něco tvoří.
Výborný. Moje první setkání s autorkou a jsem nadšená!!
Úplně obyčejné nesourodé hlavní postavy s úplně obyčejnými životními problémy..samotou, strachem, opuštěním..každý je ale řeší s jedinečností sobě vlastní. Ač jsou osudy hrdinů smutné jsou psané s úžasnou lehkostí a kraťounké kapitoly jen vybízejí k dalšímu čtení. Teď už se v klidu můžu vrhnout na Zuzanin dech
Ne moc pohodové či odlehčené čtivo je určeno spíše pro náročnějšího čtenáře, který se nezalekne bizarních charakterů.
Květa - na stará kolena získala status vdova a neví, jak se s tím vypořádat, jak existovat sama a pokračovat dál.
Bohumil Ptáček - žije v dysfunkčním manželství, jenž ztratilo jiskru a funguje ze setrvačnosti.
S Akiko a Hidekim se ocitneme v New Yorku a pozorujeme, že rakovina není jen zkouškou pro tělo člověka, ale především prověří pevnost rodinných pout.
A posledním článkem v mozaice je Hoang a její věčný stesk po domově v cizí zemi, který někdy nejde přehlušit.
Jazyk Katalpy je stejně jako v Němcích (předchozí kniha) strohý, bez nadýchaných souvětí ale zato nabitý přirovnáními a metaforami. Jde k věci, je úsečná a češtinou vládne bravurně. Nečekej zvraty, gradování nebo zasazení do historických reálií.
Čeká na tebe nálož těžkých rozhodnutí, hořkých životních údělů a názorné ukázky toxických vztahů.
Maximálně mi sedla do momentální nálady.
kniha ve mě evokovala vzpomínku na film kdy si žena zavře do sklepa nevěrníka.Jenže tam to odsýpalo po americku.Ale ani film ani tato kniha ve mě nezanechaly nějaké emoce.Dnes si nepamatuji název filmu a asi takhle dopadne tato kniha.Samozřejmě téma restituce, únosu (po česku),rakovina ,lesbičky....jsou aktuální ale já jsem se prostě do knihy nedokázala začíst a přeskakovala jsem celé kapitoly.Lituji,ale je to tak
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Doupě je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 794x |
| Čtenářské výzvě | 165x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 303x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 4x |
Téma tajného vězení znělo slibně. Způsob zpracování (kapitoly, vrstvy, jazyk) taky zaujal. Jen jsem netušila, že věznitelka bude tak stará - to posunulo atmosféru někam úplně jinam. Vlastně je to o smrti. Dobrý popis podává níže Dela111. Rušily mě podle mě zbytečné sexuální scény. No a ten závěr, ten mě přesvědčil o sebrání další hvězdičky. Mě by zrovna nejvíc zajímalo, co bylo dál.