Do vody
Paula Hawkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333112/bmid_do-vody-GC4-333112.jpg
3
2576
2576
Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou… Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství… Druhý román Pauly Hawkinsové, jejíž předloňský debut Dívka ve vlaku se stal fenoménem, když pobořil všechny možné rekordy v rychlosti prodeje (doposud se ho po celém světě prodalo přes 18 milionů výtisků), 79 týdnů se držel na prestižním žebříčků bestsellerů New York Times a na jeho motivy byl natočen film. Není pochyb – tohle je knižní událost roku!... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Into the Water , 2017
více info...
Přidat komentář
Pokud od této knížky čekáte něco víc, jako já, budete zklamaní. Jako čtení k vodě je to asi fajn. A zase mě tam rozčilovaly všechny postavy... Ale ta obálka je fakt krásná.
Tato kniha se mi velmi líbila, přesto jí nemohu dát plný počet hvězd z několika důvodů... Ano, velmi mnoho postav které vyprávějí příběh každý z jiné perspektivy, to je plus knihy, ale zároveň i mínus. Je třeba se od začátku soustředit na to kdo je kdo, ale zase vám to dá náhled na celou situaci z různých úhlů. Konec knihy se mi zdál takový nijaký, sice jsme se dozvěděli téměř vše, ale postrádalo to akci a napětí. Jinak se kniha četla velmi dobře a můžu říct, že jsem se od ní jen nerada odtrhávala.
Ač se mí předešlá kniha autorky (Dívka ve vlaku) líbila a byla napínavá, tak Do vody mě strašně zklamalo. Zhruba 70 stran mi trvalo, než jsem si zapamatovala postavy. Pořád jsem se musela vracet na začátek, abych si ujasnila, kdo je kdo. Bylo to hrozně zmatečné. To, že se v knize prolínají dva příběhy, mi zpočátku vůbec nedošlo. Vadilo mi střídání -ich a -er formy. Zhruba v půlce mě kniha celkem chytla a říkala jsem si, že přes složitý začátek přece jen tak špatná určitě nebude. Ale byla. Konec byl hrozný, nedotažený, nudný, bez jakéhokoliv napětí a mně bylo absolutně jedno, jak to dopadlo.
Hodnotit "Do vody" je docela těžké! Po první polovině jsem byla nadšená a kniha se mi líbila víc, než Dívka ve vlaku. Děj, kdy umírají ženy v tůni, za divných okolností - teď i v minulosti, mi přišel zajímavější a tajemnější. Složité vztahy dvou sester, tety a neteře, život podivínské rodiny, milostný poměr učitele a studentky, přízraky minulosti... To vše v malém městečku spojuje pověst temné vražedné tůně! V druhé polovině knihy ale moje nadšení opadlo a v tu chvíli, kdyby měl příběh o sto stran méně, vůbec by mu to neuškodilo. Prostě se děj tak nějak nezáživně táhnul. Na posledních dvaceti stranách doslal zase spád a čtivost! Ano, vyprávějících postav je zde opravdu mnoho, ale nemyslím, že vyznat se v nich, je tak složité. Paula to napsala srozumitelně. To mi problém nedělalo. Vadilo mi, že se někdo neustále kousal do tváře a v puse cítil železitou pachuť krve! Toho tam bylo opravdu moc! Udělit hvězdičky není jednoduché, ale protože kniha špatná nebyla a k autorce se, u dalšího díla, ráda vrátím... Podle mě tak slabá hodnocení, jaká zatím má, si "Do vody" nezaslouží.
Stylem napsání podobný počin jako Dívka ve vlaku, tady ještě o něco víc zamotanější, s větším množstvím postav, ve kterých je zpočátku docela chaos, střídají se tak nějak bez ladu a skladu, takže chce-li se v tom čtenář vyznat, aby si to napsal:). Takže pro všechny, kteří se v tom zpočátku moc neorientují, snad to nebude považováno za spoiler, protože o ději to nic nevypovídá, kdo je kdo:
Jules Abbottová - sestra mrtvé Nell Abbottové
Lena Abbottová - dcera Nell Abbottové, neteř Jules
Louise Whittakerová - matka mrtvé dcery Katie, která se také utopila v tůni, kamarádkou Katie byla Lena Abottová, Louise neměla ráda Nell Abbottovou
Josh Whittaker - syn Louise
Nickie Sageová - kartářka, podivínka
Mark Henderson - učitel, Lena je jeho žákyně
Erin Morganová - detektivka
Sean Towsend - detektiv, syn Patricka Towsenda, má manželku Helen
Patrick Towsend - táta Seana, bývalý policista, jeho první manželka se také utopila v tůni
Helen Towsendová - manželka Seana, ředitelka školy, kam chodí Lena (a chodila i Katie)
Zhruba kolem třetiny knihy do sebe tahle zpočátku podivná mozaika začne zapadat, ukáže se, že prakticky všechny postavy spolu mají společného mnohem víc, než by se na první pohled zdálo, minimálně polovina postav má z minulosti jisté vroubky a čtenář už jenom zjišťuje, kdo na koho co ví, kdo s kým co měl... A to je to, co mě na tom baví, jak se to postupně skládá dohromady a nutí čtenáře pokračovat dál. A na závěr se čtenář samozřejmě dozví i to, že vrahem byl... A když dojde na úplný konec knihy, může se zeptat: "Nebo to byl...?" Anebo to bylo ještě jinak?
Za mě poctivé čtyři *, já se rozhodně nenudil.
Po tři večery jsem se s radostí a očekáváním ponořila Do vody. A já nebyla vůbec zklamaná. Mně se tento psychologický román o hledání pravdy a viny zalíbil.
Jako kapky vody se postupně odkrývaly charaktery jednotlivých obyvatel malého městečka, jejich temná tajemství vyplouvala na povrch a jako vlny v řece rozbouřila emoce a chování místních.
Do vody, není kniha na kterou nezapomenete, ale je jedna z těch, které ještě po dočtení zůstávají v našich myšlenkách !
Asi není zárukou, když se autorovi podaří nějaký bestseller, že už bude psát jenom takové knihy. Nemůžu říct, že téma a zpracování nebylo svým způsobem zajímavé (zvlášť se mi líbily odlišné pohledy různých aktérů na proběhlé události) ale konec mě tak nějak zklamal. Jakoby autorka prostě za každou cenu chtěla, aby byl nakonec vrahem někdo úplně jiný, než jsme očekávali, ale mě to přišlo prostě strašně neuvěřitelné.
Jakmile jsem se zorientovala v postavách,tak mě kniha vtáhla a nemohla jsem přestat číst. Konec jsem tedy čekala uplně jiný a dost mě překvapil. Za mě super počtení.
Ze začátku jsem měla strach, že se budu ztrácet v množství postav, ale neměla jsem s tím větší problém. Navíc je fajn, když ani jedna postava není černobílá, každá má nakonec nějaký ten škraloup nebo šrám. Ale konec mně přišel takový nějaký zamotaný a komplikovaný a překombinovaný. Nejsem si úplně jistá, zda jsem to nakonec pochopila správně. :-) Dívka ve vlaku mě bavila víc, navíc v audio verzi. (Na audio Do vody jsem četla poměrně poměrně nelichotivou kritiku.) Takže za mě ok, docela fajn počtení, ale hlubší brázdu to ve mně asi nezanechá.
Po hitu Dívka ve vlaku asi mnozí očekávali další hit, včetně mě. Knížka na mě působila občas složitě, ztrácela jsem se v postavách a časových liniích. Líbil se mi silný psychologický podtext a hloubka. Rodinné vazby a vztahy vůbec jsou jedna velká záhada.
Dívka ve vlaku mi přišla super, těšila jsem se na film. Pak druhá kniha od Pauly Hawkinsové - nemohla jsem se dočkat. Obálka vzhledově skvělá, anotace taková nic neříkající. Během čtení jsem se ani tak neztrácela v postavách, jako v tom, která postava ví to a ono a která to naopak neví, nebo ví něco jiného nebo zná nějakou jinou verzi, chápete? Byla to strašně zamotané, občas až překombinované a ke konci jsem zjistila, že mě kniha nechytla, že mě prostě nebaví, a i když mi zbývalo ani ne 100 stránek, vůbec by mi bývalo nevadilo ji odložit a nezjistit, jak dopadla. Jenže nemám ve zvyku odkládat nedočtené knihy. S mírnou nechutí jsem ji tedy dočetla ... zatímco knihy Manželé odvedle a Dívka ve vlaku se mi líbily, tak stejně jako Dívka v ledu se mi nelíbila Do vody - a to všechny knihy měly označení 'bestseller'. Přemýšlela jsem nad 3* .... ale řekněme tak 2,5*.
Přes všechny negativní komentáře jsem knihu přečetla se zájmem, orientace v postavách mi problémy nedělala, naopak vyprávění z pohledu mnoha postav mě zaujalo. Postupné rozkrývání kdo je kdo a jaký podíl má na příběhu, žádá trochu více soustředění, ale za mě spokojenost.
Mnoho jmen, v některých kapitolách jsem nenalezla nic co by mi pomohlo příběh pochopit. Když bylo něco napsáno, záhy to neplatilo. Prostě lehké zklamání.
Jak se mi líbila Dívka ve vlaku, tak jsem byla zklamaná knihou Do vody. Námět, příběh nebyl úplně špatný. Je to však psáno velmi nezáživně až nudně a o thrilleru nemůže být řeč. Knize nepomáhá ani značné množství postav, ve kterých se začnete orientovat až pomalu v půlce knihy. Vůbec jsem se nemohla začíst a po dlouhé době jsem byla ráda, že mám dočteno a to se mi moc často nestává :-)
Na to jak kniha měla velkou propagaci pro mě tedy zklamání... Nadšená tedy z ní nejsem, děj mi nepřišel nějak extra a množství postav a prolínání děje minulost současnost ve mě tedy vzbuzovala spíše chaos.
Dobrá kniha, ale nijak extra uchvacující :-) Takové pohodové letní čtení. Nemůžu souhlasit s těmi, kterým připadalo, že je složité se v množství postav orientovat. Mně to žádné problémy nedělalo, naopak si myslím, že to bylo zajímavé, sledovat příběh očima několika postav.
Hodnocení této knihy jsou poměrně nevyvážená, jedni píší: skvělé, lepší než "Dívka ve vlaku. Druzí: nemohl/a jsem se zorientovat, zvláštní styl psaní, mnoho postav atd.
Obě strany mají pravdu. Ona se tato tvrzení totiž nevylučují.
Ano, v knize je dost postav. Ale ruku na srdce, v knihách Jodi Picoultové je také mnoho postav a píše velmi podobně. Zaměřuje se na vylíčení událostí z pohledu různých lidí. A její knihy se většině čtenářů líbí.
Příběh líčí zážitky z minulosti i z přítomnosti, někdy je těžší sledovat, co kam patří, já jsem tyto problesky a proměny shledala zajímavé a vlastně osvěžující. Už jsem se setkala s knihami, ve kterých figuruje jeden hrdina a já jako čtenář jsem mu přibližně od desáté strany přála smrt a věčné zapomnění.
Kniha je pro mě dobré nenáročné letní čtení. Napětí, trocha záhad, forma psaní, která nutí k soustředěnému sledování příběhu. Reklama ke knize je trochu přehnaná a úplně neodpovídá kvalitě dílka samotného, ale tomu, kdo se nenechá reklamou zlákat a nemá přemrštěná očekávání se kniha bude líbit. Ke knížce se vracet nebudu, nelituju ale času na její přečtení.
Bohužel jsem zklamaná. Dočetla jsem, ale silou vůle. Ze začátku zmatek v postavách, nevyhovující styl psaní, bez napětí. Jediné, co se mi líbí, je obálka.
Štítky knihy
Anglie vraždy napětí strach voda maloměšťáctví thrillery pro ženy
Do vody
Autorčin styl mi nevyhovuje,slabší než dívka ve vlaku.