Před povodní
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450433/bmid_pred-povodni-8Ts-450433.jpg
4
474
139
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
Třetí kniha ze série Do tmy - za mě první zkušenost. Jazyk psaní Anny Bolavé je dokonalý, skvostný a jedinečný. Obsahově kniha rozhodně nesedne každému, ostatně i já jsem s ní do 3/4 měla dost problém, co se týče pochopení děje.
Ale i přesto, že si netroufám říct, co přesně se autorka snažila v této knize předat, jsem nadšená. Pro někoho mysteriózní linka, pro někoho jasný příběh o duševní nemoci. Kde je pravda? A co za tajemství se skrývá ve vile u řeky?
Krásné. Knihu jsem viděla zde na ig a dojmy z ní mě přesvědčili o přečtení. Když se přede mnou objevila v knihovně v novinkách, nebylo o čem přemýšlet.
Anna Bolavá potřetí a zase skvělá... Její styl psaní je tak jedinečný, propracovaný... A ta atmosféra... Její knihy ani nemusí mít děj, to je prostě zážitek jen všechny ty její věty číst... Přijde vždy s originálním námětem, zvláštními postavami a netradičními zápletkami... Pevně doufám v nominaci na Literu i za tuto její knihu, zasloužila by si ji... Rozhodně tvorbu této autorky budu dále doporučovat, stojí za veškerou pozornost... Do tmy u mě stále vede, ale ostatní autorčiny knihy vůbec nejsou pozadu...
Tak je mi líto, těšil jsem se. První kniha byla dobrá, druhá ještě lepší a tahle byla psaná asi na LSD nebo pro uživatele LSD.....kterým nejsem.....nebo na takové čtení prostě nemám buňky.
"Zvláštní zkaramelizované světlo, jež mění tvary budov a předmětů, padá na dolní Řečkovice jako trest."
Já byla zaskočená až kousek po počátku. Na magické prvky, natož hororové mám skoro absolutní nároky, stejně jako na fantasy, ale tady to nakonec vše skvěle sedlo!
Minimálně proto, že toto excelentní dílko končí pohádkově.
"Vydrží jí dlouho. Možná už navěky. Na dvoře štěkají psi. Teče voda mezi domy, teče voda z hor."
Za mě to je propojení a zůročení práce na předchozích dvou knihách. Deprese a tajemno z Do tmy se střídá s akčností, živostí a lidskými příběhy z Na dno.
Celá trojice si zaslouží Magnesii literu!
Podepisuji tři báječné komentáře
pajaroh*sgjoli*petrarka72*
Taky nemám pocit, že bych vše, co do svých magických řádků autorka vepsala zcela pochopila, ale tak už to se zákoutími lidských duší (a na maloměstě ještě asi trochu výrazněji) bývá. To jediné mi šlo malinko proti srsti, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout až do poslední stránky a zároveň trpěla zvláštní schizofrenií, že příběh příliš rychle ubíhá.
Mnohými zmíněná imaginace mísená s výstižnou psychologií je skoro geniální a příběh je vrcholem celé trilogie. Jen od něj raději nic nečekejte. Stejně budete překvapeni nebo zaskočeni. Případně obojí :o)
Vidím to tak, že brzy začnu znovu od Tmy a bude to zase úplně nový čtenářský zážitek.
Díky Anno.
5/4
Tak to byla jízda, hlavně druhá polovina, realita a nadpřirozeno smícháno v přesně takových dávkách, aby to čtenář ještě snesl... ve srovnání s předchozími dvěma díly sice velmi překvapivý, ale o to zajímavější závěr řečovické trilogie. Autorčin styl mi "velmi sedí" a mám ji čím dál tím raději. Ani jsem netušila, jak úžasně se dá popsat voda... :-)
Podle me zatim nejslabsi kniha od Bolave. Do tmy bylo super, Me dnu mi prislo jeste lepsi, ale tady mi to prislo uz prilis fantaskni.
Ráda bych řekla, že po přečtení Do tmy a Ke dnu si troufám odhadnout, co od knihy Před povodní zhruba očekávat. No, chyba lávky. Anna Bolavá mě i do třetice zaskočila.
V tomto příběhu se čtenář pohybuje napůl po souši a napůl pod vodou. Chvilku s řečovickými z masa a kostí a chvilku se Strnadovic rodinou ve fantaskním podvodním světě mezi pulci a ploticemi a dalšími vodními tvory. Je to začarovaný kruh záchrany vztahů a životů, Jarda bojuje o Haničku, Hanka o pochopení sebe sama, Vávrová s Pavlínou bojují o Jardu a doktorka Borská nakonec o holý život... a všichni se u toho minimálně namočí a zablátí. Jestli přežijí i závěrečnou povodeň, toť otázka...
Opět musím ocenit autorčin úchvatný poetický styl vyprávění, málokdo umí takto bravurně pracovat se slovy. A samozřejmě také luxusně výtvarně zpracovanou obálku, která skvěle doplňuje trilogii. V hodnocení ubírám jednu hvězdu pouze proto, že se mi tentokrát nepodařilo se ztotožnit s žádnou z postav a to mi chybělo.
PS: ke čtení doporučuji pouze těm, kteří v dobré psychické pohodě přežili čtení prvních dvou knih :-D
Zpočátku jsem byla trochu zaskočená, protože mi přišlo, že oproti předchozí knize Ke dnu se autorka nějak moc odklonila od reality. Ale nakonec jsem se do toho ponořila ( jako Hanička Strnadová do vody ). Ale ten sloh, styl psaní, poetika, jak A. Bolavá dokáže popisovat přírodu, lidi a hlavně různé pocity, to je prostě krása. V tomhle směru ji považuji za nejlepší současnou českou spisovatelku.
2,5 hvězdy! Netuším, co se stalo, ale má oblíbená Bolavá mně nesedla. Možná jsem knihu četl ve špatném čase, ve špatném období, možná jsem k ní nedozrál. Už od prvních stran jsem věděl, že je zle; od počátku jsem se v příběhu ztrácel, postavy jako by byly zahaleny šedým stínem a příběh mi protékal mezi prsty. Jakýmsi záchytným bodem byl pro mě jen motiv studny, zde se má soustředěnost znovu ozvala.
Chvílemi musí člověk přemýšlet, v jakém žánru se pohybuje, jestli je to horor, magický realismus, fantasy, psychologická próza, nebo jen změť surrealistických myšlenek skládající mozaiku příběhu. Na konci knihy jsem odpověď nenašel. Možná toho bylo až přespříliš, možná mi celistvost vyplyne až později.
Nevyhnul jsem se srovnávání s knihami Do tmy a Ke dnu, jednoznačně z této volné trilogie pro mě vítězí kniha Do tmy. Třeba se ke knize někdy vrátím, někdy v lepších a optimističtějších časech.
Než jsem knihu otevřela, významně jsem prolistovala nejdřív ještě jednou předchozí díl Ke dnu. Co je v druhé knize lehce naznačeno (a čtenářova představivost jede na plné obrátky), je ve třetí knize plně odhaleno. Moc zajímavá jsou okénka do minulosti rodiny Strnadových (mě zaujal hlavně děj kolem starého Strnada), vysvětlují spoustu nejasností. Líbí se mi způsob, jakým autorka popisuje vodu - třeba ta myšlenka, že vodní svět vnímá řeč a úvahy lidí a odlišuje, kdo jde s dobrými nebo špatnými úmysly, to je nádherná teorie. Příběh má čtyři silné ženské hrdinky, muži jen tak vlají v jejich závěsu a v konfrontaci s nimi ne všichni (a ne vždy) obstojí. Jihočeské maloměsto (zde Vodňany alias Řečovice) zobrazeno bez příkras jako bydliště podivných existencí, s živelným trhem na náměstí a špinavou řekou. Doktorka Borská, zvyklá na mnohem lepší poměry, nemůže v tomto místě zkázy obstát. Její postava není pro příběh asi úplně nezbytná, ale jejím prostřednictvím se ukazuje městečko v celé své (obrazné) špíně. Kniha je z celé trilogie nejvíc akční a opět, jako v předchozích dílech, zůstávají některé věci nedořešené. Třeba stará Bartáková.
Knihu jsem s napětím vyhlížela a poté i s napětím četla. A stálo to za tu okamžitou koupi!
Nebudu zastírat – jsem fanynka Anny Bolavé a miluji její imaginaci, kterou opět přetéká i její novinka Před povodní. Spojuje v sobě přitom to, co se mi líbilo na předchozích dvou knihách: atmosféru Do tmy a práci s příběhem v Ke dnu. Co Anna Bolavá rozhodně umí na jedničku s hvězdičkou, to je vykreslení maloměstských poměrů. Vlastně myslím, že neznám žádného autora, který by o vztazích a způsobech myšlení na maloměstě uměl psát tak přesvědčivě. Oproti předchozím dvěma knihám je tu tentokrát vícero postav, z nichž některé jsou jen okrajové a téměř karikaturní, dokreslují však skvěle celkové ladění příběhu a rozhodně se v nich nebudete ztrácet (zase tolik jich není).
V příběhu hraje opět významnou roli příroda, tentokrát především řeka. Řeka omývá své břehy a občas si bere více, než bychom jí sami chtěli dát. Je to jiný svět, svět temný, ale zároveň plný života. Má své hranice, jenže ty jsou plastické, a tak se občas náš svět s tím, co je pod hladinou, významně prolne. A z toho může vzejít mnohé.
Narace Bolavé je neskutečně osobitá a podivuhodně smývá hranice mezi reálným a magickým. U většiny postav bezpečně víte, že máte pevnou půdu pod nohama, ale jakmile dojde na Hanu a její rodinu, už není tak jednoznačné, kde si zrovna stojí. Je tohle ještě realita? Je to šílenství, nebo jsme ve fantasy příběhu? Kde je ta hranice? A já mám za to, že ta hranice tam prostě není – ta je totiž jen v naší hlavě. Zkuste na chvilku odložit provazy, jež vás svazují ve vašem reálném a naprosto čitelném světě, a ponořte se do proudu řeky a nového příběhu z pera české autorky, která ví, jak vás rozjitřit.
V té knížce je něco magického, temného, mystického a dráždivého.. rozhodně to není žádná optimistická novelka o životě na malém městě...při čtení vyskakuje husí kůže, ale i spousta otázek a ne všechny jsou zodpovězeny, je zde spousta tajemství, čtenář pouze tuší, jak by to asi mohlo být, ale nic neví jistě, nic není řečeno na plno, voda čtenáře unáší jako nespoutaný přírodní živel, který je schopný ničit, bořit, podemílat, ale i hladit, laskat tišit a uchovávat tajemství.... no je to masakr, trošku pohádka, trochu alegorie, trochu horor, také by se dalo říct psychologické drama... Anna Bolavá v plné formě, kdo četl její předchozí knihy, ví, co asi tak může očekávat, protože tato kniha nijak nevybočuje z její předchozí tvorby, ale naopak na ní navazuje .... jinak souhlasím s předchozími komentáři petrarka72 a sgjoli, k tomu není co dodat! :-)
Vytříbené, silné, rozumově ne vždy pochopitelné... zato intuitivní orientace v hnutích mysli především ženských postav, všech těch zátočinách, rybinou provoněných zákoutích, zahnívajících tůňkách a nebezpečných mělčinách, dravých spodních proudech, stojatých domovech klepetáčů, řasami zamořených, bývalých průzračných hlubinách ukrývajících smetí i šperky, to je dobrodružství, které si nelze neužít. Srovnatelný dojem, z podobné, byť samozřejmější (nejen) vodní obrazivosti, jsem kdysi měla z Urbanova Hastrmana, přípravou na fantasy svět (také) pod hladinou může být i chladnější Denemarkové Kobold - ale druhá polovina Před povodní strčí obě díla do kapsy. Proplétání osudů a na sebe narážející osobnosti na břehu i pod vodou jsou zdrojem takového napětí, že knihu nedokážete odložit - a konec je prostě dechberoucí...
Kniha Před povodní byla pro mne hodně očekávaným titulem a jsem ráda, že i když mám ke knize nějaké "ale", hodnotit budu nakonec stejně vysoko.
Tato kniha, stejně jako předchozí dvě díla, hraje hodně na temnou strunu. Ze všech tří děl mi však právě tato přijde asi nejdepresivnější. Každý si tady nese své břemeno, každá z postav jako by tu svým způsobem volala o pomoc. Každý si něčím trpí a ta psychická stránka se tu projevuje různě. Myslím, že autorka tohle zvládá pojmout naprosto bravurně a přesvědčivě.
Několikrát jsem narazila na to, že někdo knihu označuje za horor. Sama za sebe si tím nejsem jistá. Osobně bych to spíš označila za psychologické drama o křehkosti duše - s tím, že tu a tam narazíme na nějaký hororově laděný prvek. Ale čistokrevný horor za mne určitě ne.
Ta sonda do psychiky postav je dost detailní a vůbec to vytváří takovou dost hutnou atmosféru. Stejně tak ty vztahy mezi postavami tu jsou dost napjaté. Celkově je to dost neutěšené čtení.
Co mne trochu překvapilo, byl silný kontrast mezi krásným poeticky laděným a jazykově vytříbeným stylem, který tu však autorka neváhala proložit místy vulgarismy. To mne poněkud zaskočilo, nečekala jsem to. Nevybavuji si už, jestli to autorka už tak měla u předchozích knih - myslím si, že spíš ne. Ale tady mne to bilo do očí. A nejsem si jistá, jak moc se mi to líbilo.
Co se týká dějové stránky, tady jsem právě trochu narazila. Nejsem si jistá, že jsem knihu správně v některých aspektech děje pochopila. A možná právě proto mi to přišlo místy trochu těžkopádné na čtení - občas se mi to nečetlo nejlépe. Ale to bude spíše chyba u mne než u knihy. Každopádně jsem se cítila občas trochu zmatená, vtažená do chaosu. A pravdou také je, že kniha na mne neměla asi takový dopad, jako autorčina první kniha této volné série Do tmy, která mne silně zasáhla. To se tady moc nekonalo.
Každopádně celkově určitě mohu knihu doporučit. A pokud autorka vydá ještě něco dalšího, určitě to zkusím.
Na další knihu Anny Bolavé jsem se velmi těšila, dokonce jsem pro ni klepala na dveře vládou zavřeného knihkupectví...
Do třetice výborné a hluboké jako zátočiny řeky. Opět vychytaná psychologie postav, nově i prvky mytologických živlů, ke konci nezvyklý důraz na gradaci děje a akčnost (tu bych si klidně odpustila) a dobrý styl psaní A. Bolavé s netradiční kompozicí. Jen postava psycholožky mi nějak nazapadala do příběhu.
A ty pro většinu čtenářů "vyšinuté" hrdinky jejich knih mi přijdou krásné a o tolik barevnější než vedlejší maloměšťácké "osobnůstky". Asi taky patřím na starou půdu mezi sušené byliny nebo do chátrající vily u řeky.
Tedy jsem trochu v rozpacích. Kniha je čtivá, atmosféra výborná, ale na mě zbytečně akční, doktorka Borecká zažívá téměř neuvěřitelné peripetie, u kterých jsem se až ošívala - třeba nákup v místním eshopu atp.
Škoda, že to celé není postavené víc na postavách, které jsou opravdu zajímavé svou jinakostí a nepřizpůsobivostí (Hana), dala bych jim víc prostoru.
Do tmy pro mě bylo zjevení a marně čekám na návrat autorky tohoto počinu.
Pachuť rybiny doslova proniká každou stránkou, říční "ekosystém" Anny Bolavé se všemi těmi tragickými figurkami vyvolává ambivalentní pocity. Dokonale vykreslená temná, tajemná atmosféra, fantaskní rovina, a především dechberoucí popisy ze života řeky, jako by je snad psala řeka sama... "Teče voda mezi domy, teče voda z hor."
Neznámý host přichází do domu na břehu řeky, přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. I Hanu Strnadovou přitahuje svět pod vodou víc, než lidé ve městě. Proto její přítel Jarda Vávra povolává Haninu bývalou psycholožku na pomoc.
Tato kniha je závěrem volné trilogie po knihách Do tmy a Ke dnu. Je to hororový příběh lásky a ne jen tak obyčejný. Autorka prokládá příběh kapitolami, kde se dozvídáte konec. Samozřejmě ne na přímo, autorka jen naznačuje a na závěrečné rozuzlení si počkáme, takže jsme celou dobu příjemně napnutí.
Autorčin styl mi neskutečně sedí. Dokonale umí vytvořit atmosféru. Text Vás pohltí a přenese přesně tam, kam je potřeba. Dostaneme se tak do typického maloměstského prostředí, ale i do romantických míst kolem řeky. Celá kniha je temná, tajemná, smutná i strašidelná.
Tato kniha se dá číst i samostatně, bez předchozích dílů, ale já rozhodně doporučuji se je přečíst postupně, pak Vám neunikne ani sebemenší narážka na něco z minulosti a žádný detail.
Opět úžasná kniha od úžasné autorky. První díl Do tmy byl pro mě asi nejlepší, ale hned v těsném závěsu je právě tato kniha. Nemyslím si, že se bude líbit všem čtenářům, ale ti, kdo mají raději temnější knihy, prózu současných českých autorů a chtějí možná i trošku něco jiného, tak směle do toho.
4.5*/5*
Štítky knihy
česká literatura řeky, říčky, potoky povodně jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany
Před povodníKniha Před povodní je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 627x |
| Čtenářské výzvě | 135x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 179x |
| Chystám se číst | 170x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 3x |
Bohužel jsem zklamaná. První část jsem se ještě chytala, ale čím dál jsem pokračovala, tím míň jsem chápala a na konci jsem se v tom docela utopila. Mrzí mě to, dočetla jsem jen proto, že to napsala Anna Bolavá.