Divocí koně
Dick Francis (p)
Po třicítce je Tom Lyon na začátku kariéry úspěšného filmového režiséra. V Newmarketu, srdci dostihového světa, natáčí příběh o smrti mladé manželky jednoho trenéra, k níž došlo před šestadvaceti lety - a nikdy se nevysvětlila. Byla to sebevražda nebo vražda? Ani Tomův scenárista, autor románu inspirovaného stejnou událostí, na to neodpověděl. Filmovým divákům však nelze předhodit neznámé příčiny, tím méně neznámého pachatele. Především proto začíná Tom pátrat, jak to tehdy bylo, jací byli smutní hrdinové dávného dramatu - a proč ti žijící nemají zájem na tom, aby se minulost oživila. Ke všemu se na film lepí smůla, při exteriérech dojde k atentátu, v novinách se objeví pomluvy, producenti hrozí zastavit přítok peněz. Tomova práce je v ohrožení. A brzy někdo zaútočí i na jeho život.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1996 , OlympiaOriginální název:
Wild Horses , 1994
více info...
Přidat komentář
Zapeklitej příběh, zfilmovat nevyřešenou smrt v dostihovém světě, osudná zpověď a filmování dostává jiný impuls se smrtelnými následky.
Citát : "Urážlivý výrok předložený ve formě otázky, nemusí být považován za pomluvu." (právní hledisko)
A to nejlepší nakonec. " Mladá žena, vysnívající si milence, letěla i ve smrti snem, letěla se stádem divokých koní."
(filmový záběr - mořské pobřeží, písčitá pláž, východ slunce na obzoru a stádo divokých koní tříští přílivové vlny, dlouhé hřívy vlnící se v pohybu a odlesky slunce v jejich očích). Už to, je na povzdech úžasu.
Fríští koně divocí nejsou, ale nádherní to jsou.
Když knihu porovnám s ostatními knihami tohoto autora, tak musím uznat, že tahle měla hodně pomalý začátek a tak nějak jsem pořád čekala, až se tam něco stane a nastartuje to sled vražd a napínavých scén jako jsem u Francise zvyklá. Po tomto pomalém startu se pak kniha hezky rozjela a bylo těžké ji odložit.
První tři kapitoly mě doopravdy nebavily, (smrt Valentina, popis Tomova života) ale věděla jsem, že je to důležité. Okolo 100 - 130 strany jsem byla bohužel nucena knihu odložit. I když byla zajímavá, trochu toho "víc" mi tam chybělo. Potom okolo 140 str. (Vyhrožování Tomovi s nožem) jsem se rozhodla prostě knihu dočíst. Během týdne jsem přečetla 200 stran a knihu dočetla. Mělo to napínavé části, i když jich bylo méně než těch obyčejných bez strachu, což mě malinko zklamalo. Přesto mě kniha bavila, hlavní postava mě přitahovala blíž k ději, celou dobu jsem Tomovi fandila. Kniha si získala mě sympatie.
Milé překvapení. Čekal jsem detektivku z "koňského prostředí" a dostal jsem detektivku lidskou, filmařskou, historizující a taky trošku z "dostihového světa". Hlavní hrdina Tom je opravdu hrdina, padouši neš'tastníci (ale hlavní padouch je opravdu padouchem). Prostě vše je na svém místě a to je - občas - dobře.
Poměrně zajímavě pojatá "dostihová" dertektivka. Ani teď pořádně nevím jestli byl ještě někde jinde použit jako vyšetřovatel filmový režisér (a bývalý žokej), který by současně natočil film a vyšetřil komplikovanou vraždu.
Žádné velké překvapení. Řemeslně vynikající román, zajímavá zápletka, trochu romance, hodně koní. Každá další kniha od Francise je stejná jako všechny ostatní, mění se trochu zápletka a povolání hlavního hrdiny, ale struktura se nemění. Nicméně když to mělo úspěch napoprvé, proč by se to měnilo, že?
Tentokrát bylo dostihové prostředí "jen" kulisou. Ale Francis prostě detektivky uměl a tak to opět bylo napínavé, čtivé a zajímavé. Prostředí filmu bylo osvěžující. A jako vždy, rozřešení případu záviselo především na rozumu a ne na nějakých forenzních stopách. Bravo, pane Francisi.
Klasika přečtená znovu po letech. I dnes mě moc bavila. Kvalita prostě jen tak nezestárne.
Jako vždy výborné. Přímočaré, se silným morálním nábojem, bez patosu, bez pozlátka, uvěřitelné. Za mě plný počet a doporučení.
kniha se mi moc líbila, mělo to spád a nebylo to příliš předvídatelné, protože já osobně nemám ráda, když po pár stránkách "vím, kdo je vrah" :-)
Francis prostě umí. Drobnokresba lidské povahy, k níž se tak často uchyluje ve svých knihách, které "jsou méně o dostizích a víc o něčem jiném", je zde přítomna ve vrcholné formě a mně znovu nezbývá, než zopakovat údiv nad tím, jak daleko jeden spisovatel detektivek dovedl zdánlivě "obyčejný žánr" v dalším rozměru. Pozoruhodná spisovatelská zručnost, s níž spájí řemeslo s hlubším vhledem, zcela oprávněně činí pana autora panem autorem.
Kniha, kde hrdina pro změnu není žokej, ale filmař, takže příjemné zpestření a zábava, trošku nakouknout do hrnečku, jak se vaří film. ;-)
V této Francisově knize mne moc bavilo číst si o tom, jak vzniká film. Možná více, než vlastní zločin. Takový film je vlastně taky detektivka, no ne?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1991 |  Smrt favorita |
| 2003 | Chladná zrada |
| 2008 | Oheň a bič |
| 1998 | Až za hrob |
| 2008 | Drahý čas |
Kniha Divocí koně je v
| Přečtených | 456x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 200x |
| Chystám se číst | 24x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 3x |
Příjemná kniha, která neurazí.