Dilema
B. A. Paris (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452126/bmid_dilema-ZqX-452126.jpg
4
970
306
Pravda by ji mohla zničit. Mlčení zase zničí jeho. Livia nikdy nezažila svatbu snů, protože si Adama vzala v mládí a narychlo. O to víc se teď upíná na oslavu svých čtyřicátých narozenin, na níž bude chybět jen jejich dcera Marnie studující v zahraničí. Adam ale přichystal překvapení – tajně pro Marnie zařídil letenku domů. Když ho však během dne zdrtí šokující zpráva, není schopen ji Livii sdělit, než oslava skončí. Jak daleko zajde, aby své milované ženě dopřál posledních pár hodin štěstí?... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si přála pod stromeček a Ježíšek nezklamal. Knížka ale chvilku počkala, než se dostala na řadu. Ovšem čekání a těšení se vyplatilo.
Psaní paní Paris mně vyhovuje a každá její kniha mě opravdu dostává.
Dilema je brutální psychologicky, není tam krev, není tam násilí, ale přitom vám není ta situace vůbec příjemná. Vžíváte se do kůže jak Adama, tak Livie a ty emoce (hlavně pokud jste sami rodiči a partnery) s vámi mávají. U čtení přemýšlíte, hlava vám nenechá klidu. Snažíte se pochopit každou postavu toho smutného příběhu a myslím si, že paní autorka je velmi dobře vykreslila.
Co velice oceňuju je, že není nic opomenuto. Jsou tam všechny pohledy, pocity, veškeré roviny a plusy a mínusy jakéhokoliv rozhodnutí. Já žádné mínus nemám, vůbec.
Líbil se mi i závěr a vysvětlení. Takto, pokud by to bylo ve skutečnosti, by to mohlo dopadnout.
Za mě opravdu skvostné psychologické drama.
Tohle se mi líbilo. Je to teda něco trochu jiného, než jsme u autorky zvyklí a i když se tam celou dobu omílá pořád jedno a to samé dokola, tak to bylo moc pěkné.. i slza ukápla.
Knížka mi byla doporučena, sama bych si ji (i na základě zdejších recenzí) asi nevybrala, ale nelitovala jsem a nakonec pro mne byla i milým překvapením. Ačkoli příběh není nijak akční a odehrává se na velmi malé ploše v rozpětí jediného dne, autorka buduje napětí a udržuje čtenáře v napětí až do konce. S minimalistickou zápletkou rozehrává poměrně slušné psychologické drama, které bych si dokázala představit i jako "solidní psycho" na divadelním jevišti. Kvůli závěru, který mohl být propracovanější ubírám jednu hvězdičku, ale v zásadě jsem se dobře bavila a dokonce si myslím, že i děj si budu nějakou dobu pamatovat na rozdíl od množství jiných zbytečně překombinovaných thrillerů.
Knihu jsem přečetla během čtyřiadvaceti hodin....musela jsem číst pořád, nedalo mi to, dokud jsem to nedocetla....To se mi moc často nestává..... :-)
Ta kniha byla v podstatě celá o lžích, polopravdách a zastírání. No nějak bych to neřešila, kdyby ta zásadní "schovávaná" byla jiná. Byla tam jediná milosrdná lež s níž jsem souhlasila, ale ta je až ke konci knihy.
P.S. Že by platilo, že maminka má vždy pravdu?:-) Ať to negativní hodnocení trochu odlehčím.
Od autorky jsem četla Přiveď mě zpátky a také jsem dala 3 *. Toto je něco jiného, spíše psychologický román vyprávěný během dvou dnů. Bavilo mě to číst, napětí se udržovalo, nechtěla jsem knihu odložit dokud nedočtu. Ale ten závěr mě zklamal, žádné rozuzlení.
2 dny, ve kterých se stane zdánlivě tak málo, ale vlastně všechno. Téma to bylo hutné, jednotlivé vztahové propletence byly možná dohnány až do krajností, ale život někdy přináší ledacos. Jen jsem měla trochu problém se ztotožnit s tím, jak někdo může svůj dospělý život téměř zasvětit jedné narozeninové oslavě, ale budiž. Jinak je to dílo, které ve mně rozhodně nějakou chvíli po dočtení zůstane a dalo mi i prostor k zamyšlení a bilancování nad tím, že každý máme v životě mnoho nevyřčeného, kdy zvažujeme, zda si to nechat pro sebe nebo ne. Název nemohl celou knihu lépe vystihnout.
Především jsem nemohla pochopit, jak někdo může celý svůj dosavadní život zasvětit touze po rádoby dokonalé oslavě, po něčem tak pomíjivém. Že to je ten jeho smysl bytí. No ale dejme tomu... a pak ano, byl to velmi čtivý, až na dřeň duše jdoucí psychologický román, kdy i vás musí mrazit u srdce při pomyšlení, že by něco takového potkalo vaši rodinu.
Kniha by byla stejně hodnotná, kdyby měla o 150 stran méně. Nicméně zajímavý námět.
Tak trochu jiná Paris, než jsme zvyklý,(takže ne každému sedne) ale přesto knize není co vytknout. Úžasný smysl pro detail i nápad myšlenky, kdy jeden zažívá nejlepší den svého života a druhý ten nejhorší. S hlavním hrdinou tak prožíváte, jeho nejhorší den v životě a napjatě čekáte, jak se popere s touto situací, na kterou je jen a jen on sám. Skvěle drama.
Toto rodinné nervy drásající drama mě opravdu dostalo. Odehrává se v rozmezí dvou dnů, kdy se Livie chystá užít si ten nejbáječnější den svého života a její manžel Adam naopak prožívá jedny z jeho nejhorších životních okamžiků. Velmi čtivé a emotivní!
A přitom stačí tak málo - mluvit spolu a nelhat si... Jenže to by byla nuda a příběh by z toho nevznikl. B. A. Paris umí!
Jsem ráda, že nejsem matkou, protože by mě tato kniha zasáhla mnohem víc. Od autorky jsem četla všechny její vydané knihy a tahle teda byla wow! Psychologické drama na jedničku.
Tak tohle byla hodně náročná kniha. A po jejím přečtení naprosto chápu, proč nesedla každému. Ani nemohla...
A navíc si myslím, že tohle je první kniha od autorky vyloženě pro mamči, ostatní byly pro všechny...
Takže Dilema. O čem to je doopravdy? (Nebudu se moc rozepisovat, protože to bych už spojleřila.) O následcích toho, že spolu lidi málo mluví. Neříkají si, co si doopravdy myslí a co mají na srdci. Buď lžou nebo říkají polopravdy a nepravdy v přesvědčení, že ty dvě poslední věci jsou něco jiného než lhaní.
Třeba proč je matka ráda, že její dcera nepřijde na oslavu jejích (pro ni) tak důležitých narozenin. Proč měl otec dřív tak divný vztah se svým synem. (Ta příhoda z legem byla jako z příručky pro magory.) Když je prezentován jako nejlepší otec a manžel na světě, ale to moc nekoresponduje s začátkem manželství a proč se nakonec vzali. (Myšlenky, zda se vůbec měli brát, byly docela krutý. Je mi jasný, že v té době se neměli ještě ani pořádně rádi. Ale o to víc by si toho měli teď vážit, ne?)
A jak to dál šlo, byla to jedna lež za druhou převlečená za keci kolem, ale stále lži. Protože děj se sice odehrává v jeden den, ale je tam spousta vzpomínek a tam se...překvapivě buď lže nebo neříká pravda nebo říká polopravda. Protože jak dlouho zvládnete lhát o věcech, které druhé jinak raní, než si uvědomíte, že lžete už vlastně o všem a celý váš život je jenom jedna velká díra plná lží, kdy už v tom ani neumíte poznat pravdu?
Nevim, jak ostatní, ale mě podobné věci už docela dost poslední dobou štvou. Zápletka založena na tom, že spolu lidi málo mluví, kde se potom nabalují události do obrovských rozměrů.
Zápletka založena na tom, že se kupí jedna magořina za druhou a potom to skočí tím, že buď byl někdo v komatu nebo je blázen, protože autor neví, jak dál, ale okecá to, že to tak celou dobu chtěl. Kdyby těch knih bylo jenom pár, ale teď to píše každej. A v tý svý touze po originálnosti je stále trapnější a nereálnější.
Tady to naštěstí bylo v rozumný, emotivní a lidský rovině, že se to klidně může stát. Ale sousedům který nemáte moc v lásce...
Paris má jediný štěstí, že jsem neobjektivní čtenář, který doufá, že objektivní čtenáře a jejich psychologii nikdy nerozumí, proto hodnotím, jak hodnotím. Ale teď bych na hodně dlouhý čas (sakra, ještě tam mám jeden podobný titul! Očekávám magořinu, lži.) dám od podobných knížek pauzu. Číst je, je strašně vyčerpávající...
..což u téhle knihy byla v první polovině vážně škoda. (Dovedu si přesně to samé představit jako novelu.) Protože posledních 100 stran jsem byla úplně stejně v hajzlu jako Adam. Ne protože bych chápala jeho emoce, ale protože to autorka napsala tak, abych chápala jeho emoce. Jestli se chce autorka vydat směrem podobných knih, budu jenom ráda. Jenom ať příště tolik netlačí na pilu a třeba se děj odehrává na delším časovém úseku...
Tato kniha je úplně jiná, než předchozí. Odehrává v časovém úseku několika hodin, je to zajímavé psychologické drama.
Líbilo se mi střídání pohledu Livie a Adama. Autorka má perfektní styl a použití přítomného času udrží v napětí po celou dobu.
Mne osobně tahle knížka uplne nesedla. Příliš emocí, uvah, vnitřních dialogů, málo děje. Ale napsana je skvěle, moje výhrady jsou spis veci mého vkusu než ze by knížka neměla kvalitu.
Zase jsem se přesvědčila, že Paris prostě umí. Příběh, ve kterém autorka ukázala, jak důležité je spolu mluvit, se mi opravdu líbil. Byl čtivý a propracovaný. Je pravda, že někdy jsem si říkala, že je to už lehce vleklý. Nemluvě o stále se opakujícím dilema obou hlavních protagonistů: "říct nebo ještě počkat"... Přesto jsem tento neobyčejný román hltala a skoro si přála nemožné - ale pak by to asi nebyla (pro mne), tak vynikající kniha... Kniha jako celek mi přišla tou myšlenkou dilematu originální.
Člověk by nevěřil, na jak dlouho vydrží téma "ještě neřeknu, protože..."
Knížka není dlouhá, ale přesto je vleklá. To je taky umění, vytvořit vleklost na poměrně malém počtu stran :)
Ale četlo (poslouchalo) se to dobře, i když se neudálo nic překvapivého.
Téma je hutné, takže ani tak nejde o nějaké dějové zvraty, jen čistě o psychologii postav.
Vadila mi akorát ta Liviina posedlost oslavou čtyřicátých narozenin. To mi připadalo opravdu přehnané, dvacet let se chystat na oslavu. A ve výsledku jí pak ani nevadí, že nedostane dárek od manžela? Hodně nevěrohodné.
Líbilo se mi to ale víc než předešlá kniha, i když první dvě byly ještě lepší.
Knížka se četla dobře, ale zbytečně protahovaný děj a konec mě nenadchl, nepřekvapil.
Zase ten styl přítomného času, vlastně i budoucího - PROČ? Co to sakra je: Konvice se vypne... vodu naliju... odemknu dveře... nesnáším to! Dvě knížky od této autorky se mi líbily, třetí a čtvrtá mě štvaly. Hlavně tímto stylem, navíc se děj vleče jako chromý, ačkoliv námět je dobrý. Ne, nelíbilo.
Štítky knihy
napětí tajemství rodinné vztahy psychologické romány tragédie dramata thrillery pro ženy britská literatura
Autorovy další knížky
| 2017 |  Za zavřenými dveřmi |
| 2018 | V pasti lží |
| 2019 |  Přiveď mě zpátky |
| 2020 | Dilema |
| 2022 | Terapie |
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout.