Diamantové oko
Kate Quinn
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506350/bmid_diamantove-oko-7Ng-506350.png
4
106
32
V roce 1937 si v zasněženém Kyjevě zakřiknutá a literaturu milující studentka historie Mila Pavličenková organizuje svůj život kolem práce v knihovně a malého syna. Hitlerova invaze však její život zcela změní. Mila dostane pušku a je vyslána do boje, aby se ze studující dívky stala smrtící odstřelovačkou – smrtící lovkyní nacistů známou jako Paní Smrt. Když z ní zpráva o jejím třístém zabití udělá národní hrdinku, je Mila vytržena z krvavých bojišť východní fronty a poslána do Ameriky na turné. Mila se jen velmi pomalu vzpamatovává z válečných hrůz a v nablýskaném světě Washingtonu se ocitá izolovaná a osamělá. To změní až její nečekané přátelství s první dámou Eleanor Rooseveltovou a ještě nečekanější vztah s kolegou odstřelovačem...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2023 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Diamond Eye , 2022
více info...
Přidat komentář
Kate Quinn je má oblíbená autorka, ale její poslední knihy jsem se trochu bála. Přece jen příběh odstřelovačky na frontě mě úplně nelákal. Nakonec jsem si knihu půjčila a nelituji, autorka napsala opět velmi zajímavý a čtivý příběh. Na Kód růže to sice nemá, šifry jsou pro mě prostě top téma, ale pět hvězdiček dávám bez váhání, zase jsem se dozvěděla spoustu nových informací z druhé světové války.
Jsem ráda, že jsem tuto spisovatelku objevila. Téma války je pro mě jakýmsi magnetem a v jejích knihách jsou reálné postavy a to ženy, které zastávaly důležitou úlohu a o kterým se toho nikde moc nenamluví.
Pokud bych si měla udělat žebříček, tak nejvíc se mi líbila Alicina síť, po ní mi v mysli zůstala Lovkyně a Noční čarodějnice a nevím, jak podělit bronz a bramboru, jelikož Kód růže popisuje dění v Bletchley parku, který byl i dlouhé roky po válce tajným projektem a dozvěděla jsem se o něm poprvé ze seriálu Vražedné šifry (doporučuji) a je nesmírně zajímavé, jak probíhalo dešifrování německé komunikace a Enigma sama o sobě je fascinující. Odstřelovačka Mila byla typická Ruska, která brání svou vlast před okupanty a je ochotná za ni položit život. Nevadí mi, že cíleně zabíjela, je mi to v podstatě totálně šumák, že někomu vystřelila mozek z hlavy. Vzpomeňte si, jak se chovali Němci k lidem v koncentrácích, jak z tuku po spalování těl dělali mýdlo apod. Taky bych jim střílela do hlav a neměla bych výčitky. Musím se přiklonit k názoru, že závěrečné drama v parku si mohla odpustit a vymyslet to lépe. To je asi důvod, proč bych ji na svém žebříčku zařadila až na poslední místo.
Překvapila mne, protože se od ostatních autorčiných počinů výrazně liší. Zde vycházela prakticky výhradně z životopisu mladičké sovětské odstřelovačky působící na Ukrajině (Sevastopol, Krym) od prvních dnů války SSSR, a to zejména proti Rumunům a Němcům.
Proto příběh není příliš košatý, ale osud hlavní hrdinky nesporně zajímavý je - nejen na frontě, kde vlastně strávila v aktivní službě jen několik měsíců na přelomu 1941/1942, než se stala nástrojem propagandy vůči Spojencům, zejména Američanům.
Neuvěřitelný příběh její návštěvy (pozvání delegace na studentský festival) v Bílém domě, kde úplně uhranula Eleanor Rooseveltovou. Zbytečný závěrečný thrillerový kousek si ale autorka neodpustila a pro mne skoro román zabila.
S hodnocením mám ale problém - na rozdíl od předchozích knih, kde se jednalo zejména o chytrý, náročný, nebezpečný boj s nepřítelem v rámci odboje za války, nebo v rámci dešifrování, a k zabíjení blízka docházelo jen výjimečně, tady jsem prostě měla problém s cíleným zabíjením, tedy jedinou náplní práce odstřelovačky. Nicméně o Mile jsem dosud neslyšela a jsem ráda za možnost se s jejím osudem takto setkat (její životopis bych určitě nečetla...).
Kniha je skvělá, i když ten konec s tajemným atentátníkem mi přijde až moc přitažený za vlasy, stejně dávám plný počet. Mila se prostě dotkla mé ho srdce a zůstane mi v něm stejně jako ostatní hrdinky paní Quinn.
Tuto spisovatelku mohu jenom doporučit. I ženy dokáží velké věci a paní Pavlicenkovou bych si dokázala oblíbit. Válka je prostě špatná na obou stranách a ona se snažila bránit svou zemi, kde by mohl žít její syn spokojeně. Jen v téhle době se to čte velmi těžko už jenom tím, co se událo v ČR, ale i tím, co se děje v jiných, válkou okupovaných, zemích. Za jiných okolností bych knihou byla unešena, ale takto je mi těžko u srdce.
Přidávám se k těm, kteří tuto knihu hodnotí jako nejslabší z díla K.Quinn - i já jsem měla problémy se začíst a první třetina knihy mi připadala monotónní a vleklá. Naštěstí se poté děj rozjel zajímavěji, takže jsem ji vzala na milost.
Výhrad bych měla spoustu, ale jedno knize upřít nelze: porovnání amerických a ruských žen bylo velmi vtipné a vyznělo jednoznačně ve prospěch Rusek. Ať jde o volební právo, profesní záběr či válečné aktivity, ve všem byly napřed. A moc se mi líbily kritické postřehy samotné Mily vůči funkcionářům a obecně vůči "nešvarům" stalinského režimu. Takže určitě doporučuju - jak psali někteří, tak mimo jiné i proto, že je zde několikrát zmíněn Markov a jeho rod od Bajkalského jezera. Lovkyně i Kód růže mě vtáhly snadněji a nadchly mě více, ale ani tohle není špatné čtení, už jen kvůli historické lince.
"Zdraví nám dává osud a štěstěna," citovala jsem svoji matku. "Na všechno ostatní si musíme vystát frontu."
Příběhy o válce nemohou být veselé, pro někoho nejsou vůbec čtivé. Ovšem příběhy z 2. světové války od Kate Quinnn, to je něco jiného.
Četla jsem Alicinu síť, Kód růže i Lovkyni a tak jsem si nemohla nechat ujít ani Diamantové oko. A autorka opět nezklamala. Čtivý příběh prokládaný oficiálními i neoficiálními verzemi poznámek.
Kdo nečte doslovy, udělá v tomto případě chybu.
Tento doslov přidává příběhu ještě vyšší hodnotu.
Studentka historie Mila, druhá světová válka, Rusko, USA, láska a přátelství. Tak by se zhruba dal shrnout obsah téhle bichličky. Samozřejmě je toho v příběhu mnohem víc, okořeněno je to tím, že se příběh zakládá na skutečné ženě, na skutečných událostech. Autorka si vybírá jako téma silné, ale nenápadné ženy. Ženy, které se tomu osudu postaví a prostě to dají. Mila studuje historii a jak už to bývá, jedno rozhodnutí jí ovlivní celý život. V jejím případě to byla taneční zábava a seznámení s budoucím manželem. Mila je ruské národnosti, takže je hrdá a vzteklá. Většina příběhu se odehrává na frontě v Rusku, takže kdo nezažil Rusy na našem území, udělá si o nich vcelku přesný obrázek. Jsou jako vlci, zakousnou se a bojují do posledního dechu. Mila se díky této vlastnosti stane nejlepší ostřelovačkou. Tak dobrou, že je vyslána do USA s prosbou o pomoc. A tak jako v Rusku sledujeme, jak Mila roste, sledujeme totéž i u Rooseveltů na návštěvě. Romantická linka je v příběhu také, ale nijak neruší. Trochu ruší najatý zabiják, ale co už. Mám příběhy téhle autorky ráda, ale Diamantové oko mi připadá nejslabší, i když stále výborné. Možná je to tím, že je podle skutečnosti. Dejte si i doslov, překvapí vás.
Byla by to pěkná kniha,kdyby nebyla zabalené do melodramatu jak stará dáma do růžového huňatého županu.
Nemůžu si pomoci,ale přijde mi že knihy této autorky mají sestupnou tendenci.
Byla by to pěkná kniha,kdyby nebyla zahalené do melodramatu jak stará dáma do hustého růžového županu.
Kvalita knih od této autorky bohužel začíná mít sestupnou tendenci.
Musím se opakovat!
Autorka je naprosto geniální!
Kniha vám vezme dech a když dočtete, začněte si říkat, že je to fikce, že se to nemohlo stát. Pak si přečtete doslov a budete zírat stejně jako já. Vše podstatné je pravda a po světě opravdu chodí takto výjimečné ŽENY!
Moje první setkání s autorkou a spokojenost. Zpočátku jsem si myslela, že román možná odložím jako nedočtený, ale zhruba po první stovce stran jsem pak dočetla s chutí.
Oproti třem předchozím knihám mně tato tolik nezaujala, cesta do Ameriky v roce 1942 mi připadala nějak nepravděpodobná, hlavně to pronásledování nasazeným odsřelovačem. Pokud se příběh zakládá na skutečnosti, přiznávám, že neznám dokonale dění v těchto letech. Popis bojů na území Ruska je krutost sama, stejně jako všechny ostatní i v jiných knihách. Co mi připadalo zvláštní, je průpovídka, kterou my používáme když se nám něco nepovede, na př. "do háje zelenýho", v knize používáno "Pro lásku Leninovu". Nebo i toto špatně chápu?
Kate Quinn je prostě Spisovatelka s velkým S a u mne si touto knihou připsala čtvrtý zásah!!!
V roce 1937 žije v zasněženém Kyjevě zakřiknutá a literaturu milující studentka historie Mila Pavličenková se svým synem Slávkem. Syn se jí narodil už v patnácti letech, vdala se, ale manžel je brzy opustil. Mila pracuje v továrně, studuje a učí se střílet ve střeleckém kroužku, aby mohla zastoupit i roli otce. Střílet se naučí moc dobře a po vypuknutí války narukuje hned do armády. Tam bojuje beze zbraně, tu získá až po padlém spolubojovníkovi. Díky svému veliteli dostane možnost střílet. A to také Mila dělá. Má svou četu, je několikrát raněna. Postupně si získává respekt svých druhů. Domů posílá synovi různé listy a rostliny, aby se je mohl učit.
V roce 1942, když nikdo z její čety nezbyl, vyráží jako propagátorka do USA a žádá prezidenta Roosvelta o pomoc pro svůj lid. Spřátelí se s jeho ženou Eleonor a pokusí se získat americký lid, který nevěří, že ta malá šestadvacetiletá holka sejmula 309 nepřátel jako odstřelovačka.
Táák, kniha psaná ich-formou se opírá o skutečnou Ljudmilu Pajvličenkovou, která bojovala v Oděse a v Sevastopolu. Akce z bojů jsou napínavé a plné adrenalinu. Ty mě bavily nejvíc. Dokonalost. V knize nechybí ani romantická linka, díky bohu za to. Ta byla zcela uvěřitelná a vzala mě za srdce.
Cestu do Ameriky autorka ozvláštnila střelcem, který plánoval atentát na prezidenta a chtěl to hodit právě na Milu. Tohle byl autorčin dobrý tah. Domyslela si i postavu jejího manžela a připravila mu zasloužený konec.
Moc se mi líbily i poznámky Mily na začátku kapitol. Oficiální a neoficiální verze.
Zkrátka tahle odvážná žena mě dostala odvahou, vytrvalostí
a skromností. Paní smrt brala životy, protože nepřátelé brali životy těm, které měla ráda.
Na konci moje srdce plesalo nad starými fotografiemi.
Zprvu kniha moc neutíkala, přišlo mi vše až příliš popsané. Ale mělo to své důvody. Kniha po zhruba 100 stran začala utíkat hlavně vtažením čtenáře do děje, velmi dobře se četla a se zatajeným dechem jsem čekala, jak tohle všechno dopadne.
Děkuju autorům, kteří nezapomínají i na ženy, hrdinky, které v dnešní době nejsou vůbec známy. Proč nás ve škole učí o samých zloduších, ale o takových hrdinech se nikdo ani slůvkem nezmíní?
Rozhodně doporučuji všem čtenářům vyhledávající historické romány na skutečných podkladech.
(SPOILER)
Tak tahle kniha mne dost překvapila. Silný příběh ženy, která se zajímá o historii, a přitom vlastně kvůli malému synovi, aby mu nahradila i otce, začne střílet a zapojí se do války. Ač je jako žena podceňována, je úspěšná a přitom to bere jako práci. Bohužel válka znamená i ztrátu mnoha osob kolem a hlavně její nové lásky, kterou si nestihla vzít, protože ještě nebyla rozvedená. Její bývalý manžel, lékař, ji chce zpět, aby se přiživil na její slávě. Jsou posláni do Ameriky, kde mají dohodnout válečnou pomoc. Mila, ač jí zpočátku nikdo nevěří, se proslaví, spřátelí s první dámou a dokonce zabije atentátníka i svého ex. Štěstí najde ve svém bojovém parťákovi Kosťovi, nejlepším příteli jejího zabitého skoro manžela.
Vlastní námět vychází z pamětí střelkyně a je zajímavý. Autorka v doslovu přiznává, že přidala zápletku s atentátníkem v USA, která mi přišla poněkud zdlouhavá. Rušilo mne i střídání děje - války a zároveň už návštěvy v Americe, časově divné, konec už se pak odehrává v USA. Ale holt střídání děje je moderní... Doporučuji i ten doslov, kromě epilogu s návštěvou v Moskvě po válce.
Smutný, ale dojemný a čtivý příběh, doporučuji. Hezká obálka i název.
Moc krásná knížka. Autorka opravdu umí psát. Zajímavé historické postavy z druhé světové války a jejich osudy. Odstřelovačka z SSSR na turné v USA a její osud.
SKVĚLÉ.
Co se mi líbilo ještě , že jsou zde vzpomínány hrdinky z předchozí knihy Lovkyně, moc mě to potěšilo.
Sovětská odstřelovačka se spřátelila s manželkou amerického prezidenta Eleanor, při svém pobytu v Americe se sovětskou delegací . Všechny postavy v knize jsou skutečné, jak autorka popisuje v doslovu, stejně jako skoro všechna fakta.
V žánru historické romány je pro MĚ toto
KNIHA ROKU 2023.
Byla to žena, matka, manželka a dcera.
Byla ODSTŘELOVAČKA.
Byla Paní smrt.
NESMÍŠ MINOUT!!!
To bylo jejím motem.
Měla dokonalý zrak, pevnou ruku a nervy z oceli. Získala si uznání své jednotky, svých bratrů ve zbrani, svého parťáka - svého stínu, druhé polovičky. Získala přítele na život i na smrt.
JMENOVALA SE MILA PAVLIČENKOVÁ!
..................................................................
Její příběh mě ohromil, dojal i fascinoval.
Do této chvíle jsem o ní nikdy neslyšela, ale nikdy už nezapomenu na její odvahu jít a bránit svoji zemi, aby měl její syn kde žít.
Autorka se drží převážně skutečností, jež získala i z pamětí Pavličenkové.
Rozhodně doporučuji :-).
Mé paměti, OFICIÁLNÍ VERZE: Ráno druhého října přešla naše armáda u Tatarky svižně, organizovaně a pod dokonalým velením akce.
Mé paměti, NEOFICIÁLNÍ VERZE: Celá akce byla organizovaná, asi jako když po sobě opice v zoo házejí bobky.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Alicina síť |
| 2020 | Lovkyně |
| 2022 | Kód růže |
| 2011 | Paní Říma |
| 2023 | Diamantové oko |
Kniha Diamantové oko je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 137x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 103x |
| Chystám se číst | 112x |
| Chci si koupit | 27x |
| dalších seznamech | 4x |
Tahle spisovatelka je klenot. Žádné hluché místa a hlavně píše o reálných lidech i místech. Samozřejmě že z části je to fikce. Ale je to úžasné a dechberoucí a to nemusím knihy o válce. Prostě skvělé čtivo.