Písečný muž
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163847/bmid_detektiv-joona-linna-pisecny-muz-hSy-163847.jpg
5
4606
857
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 4. díl >
Jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Kromě toho v nemocnici vyjde najevo jeden šokující fakt: podle úmrtního listu má být tenhle člověk už sedm let mrtvý. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Linna zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl? Starý případ se znovu otevře. Zdá se, že někdo se snaží dostat pod kůži sériového vraha. Je třeba jednat rychle, protože čas běží. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Sandmannen , 2012
více info...
Přidat komentář
SPOILER ALERT!
Po přečtení knihy mě mě napadá pouze jediná věta: Proč, bože proč?
Proč by žena, která nesouhlasí ani se stěhováním do zahraniční, o stránku dál souhlasila s kompletní změnou života – předstírat svou smrt a žít s dcerou bez manžela?
Proč je celá operace super tajná a není kryta žádnými jednotkami? Aby se zde Kepler čím jak nejvíc podobal Larssonovi?
Proč Saga používá samé eufemistické výrazy jako „obtěžoval mě“ nebo „podobné prasárny si od něj už líbit nenechám“ (toto si pomyslí, když už je svázaná na posteli a nemůže se hýbat, opravdu vtipné)? Proč si ta holka nepomyslí, že doktůrek je sadistická svině, dobytek a násilník?
Proč Saga nedokáže přesvědčivě zahrát svou roli psychopatky a nezlámat prsty hovadu, které brutálně znásilnilo několik žen a obtěžovalo i ji?
Proč Linnovi trvá celou věčnost, než ho napadne, že by oběť mohla být držena v nějaké pískovně, když Mikael od počátku upozorňuje na to, že pachatel je cítit pískem?
Proč milionářský tlusťoch nemá v každém pokoji svého paláce po ruce lék, který často potřebuje a bez něhož ho skolí infarkt? Proč ho skladuje v kabátě schovaném v šatně?
Proč si autoři ani jednou nedají tu práci, aby se některá jejich postava vyjádřila ke způsobu zacházení s cizinci ve Švédsku? Proč každý jen opakuje, že to zjevně dělali s dobrým úmyslem? Nebo jsou postavy Larse Keplera pouze mainstreamoví šašci bez názoru, kteří bezhlavě opakují, co jim nadiktuje televize nebo co si přečtou v rozhodnutí?
KONEC SPOILERU
Proč je to proboha psané v přítomném čase? Některá slovesa jsem v přítomném čase viděla napsané snad poprvé. Kvůli tomu jsem na některých místech nevěděla, kde v příběhu se nacházím. A proč se souvětí nevyskytuje ani tam, kde to vyloženě bije do očí? Kvůli těm krátkým větám text vůbec neplyne.
Odhaduju, že odměna Larse Keplera se odvíjí od toho, kolik bude mít kniha stran, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč má každá kapitola stránku a čtvrt, následuje tři čtvrtě volné stránky (rozuměj vyplýtvaného papíru) a na další stránce se pokračuje tam, kde předchozí kapitola skončila. Dělení do kapitol postrádá jakoukoli logiku.
Kepler absolutně nezvládá duchovno postav. Všechny působí podivně neživě, bohužel nestačí napsat, že má někdo kostýmek na míru a příjemný parfém. Vůbec nechápu, proč by kohokoli mělo zajímat, jak se má a co dělá Joona Linna, protože on je jen duch, týpek, který jako stroj vyšetřuje trestné činy. Nic zajímavého na něm není – není vtipný, charismatický, nemá žádné neřesti, nemá prostě žádnou osobnost.
Jednoduše řečeno - nedoporučuju. Je to slátanina všeho, co jste už četli nebo viděli v originále.
Naprosto geniální četba, kterou sem zakončila slovy: "No to si děláš p***l??". Nemůžu se dočkat další knihy ;) @klaryctena
Kniha, od které se nedá dost dobře odejít. Od poloviny jsem ji přečetla najednou. Dávám 5 hvězdiček a těším se na další.
Mno co k tomu říct, možná samo o sobě mluví to že jsem v pátek chtěla do knihy "jen nakouknout" a to nakouknutí mne stále 5 hodin času a cca 150 stran. V sobotu už nešlo nečíst. Takže konečná bilance cca 11 hodin a kniha je přečtená.
Co dál? Autoři opět nezklamali. Opět je tu JL a jeho banda. Strhující děj, napětí od prvního písmenka (a to doslova) a opět konec který slibuje další díl.... Mňam už se těším, jenom nevím jestli ten absťák přežiju :-)
Tak tohle bylo něco. Během čtení mi běhal mráz po zádech, bylo to jako nikdy nekončící noční můra. Vůbec jsem nemohla knížku odložit, dokud jsem nedočetla až do konce. A epilog slibuje další zajímavý příběh... Už se nemůžu dočkat!
Vynikající kniha, čte se jedním dechem do konce. Promyšlený děj, který do konce neumožňuje čtenáři odhadnout závěr. Doporučuji.
Vynikající kniha, druhou polovinu knihy jsem přečetla jedním dechem a těším se na další.
Další velice napínavý thriller od manželského dua. Ani jedinou stránku jsem se nenudila a byla neustále napnutá. Musím ale říct, že o něco více se mi paradoxně líbila první polovina knihy. Plus pasáže z psychiatrické kliniky. Posledních asi 70 stran mi přišlo hodně zbytečných a natahovaných. Zbytečné krveprolití mi ubralo jednu hvězdu v hodnocení. Přesto díky poslednímu odstavci nemůžu jinak, než se těšit na další knihu.
Naprosto strhujici dej, kdy od pulky nelze knihu odlozit. Pro me zatim nejlepsi Kepler!
Některé pasáže už se mi zdáli přehnané. Ze všech knih Larse to bylo nejslabší a opět je to na pokračování.
Na rozdíl od předchozích knih, které jsem od těchto autorů četl, jsem si na této knize opravdu pochutnal. Opravdu hodně moc dobrá. Od poloviny odložíte jen s těžkým srdcem a cirka od druhé třetiny už odložit v podstatě nelze...
Pro mě opět skvěle napsané dílo! Přečetla jsem ho jedním dechem! Nemohla jsem přestat číst. Konečně se dozvíme něco ze života Joony Linny na co jsem se už dlouho těšila. Dále propracovanost psychopata Jurka je naprosto geniální, až jsem žasla co z toho nakonec vzniklo! No a ten závěr, tak ten mě naštval a šokoval zároveň..jsem zvědavá s čím spisovatelská dvojice přijde v další své knize.
Čtvrtá kniha o detektivovi Joonu Linnovi mě naprosto nadchla, řekla bych, že nejlepší kniha z těch čtyř. Přečetla jsem knihu jedním dechem a žasla nad genialitou Jurka, který až zavřen v naprosté izolaci psychiarické léčebny dosáhne nakonec svého. Když jsem knihu dočetla, myslela jsem si, že to je konec příběhu, ovšem Epilog otevřel dveře k dalšímu pokračování..
Hodně dobrá detektivka.
Psaná tak poutavým a napínavým stylem, až mi občas cvakaly zuby strachy. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout a četla a četla. Zhltla jsem jí za jeden den.
Už se těším,až si přečtu nějakou další knihu od této mistně fungující manželské dvojice.
Písečný muž je již čtvrtým počinem (Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně a Písečný muž) manželské dvojice Alexandry(1966) a Alexandra(1967) Ahndorilových, kteří tvoří své detektivní romány pod pseudonymem Lars Kepler - to aby se jejich předchozí samostatné spisovatelské aktivity rozlišily od společného psaní. Všechny romány napsali za poslední čtyři roky a všechny představovaly značný úspěch a ohlas.
Jako první jsem četl Svědkyně ohně a hned vzápětí Písečného muže, který ze Svědkyně ohně nepřímo vychází a tak mne něco říká, že i předchozí díla jsou nepřímo propojeny.
Písečný muž mne přijde méně komplikovaný a více přímočarý, než Svědkyně ohně, mnohým čtenářům se pak kniha může zdát méně zdařilá. Za sebe mohu říci, že to bylo opět skvělé čtení, i když Svědkyně ohně měla mnohem více rovin „záhad a obrazů“, které musel čtenář zpracovat.
Z tohoto pohledu je Písečný muž o něco slabší knihou. Styl psaní ale zůstává, krátké kapitoly, různé střihy, vystupňované napětí, jen těch rovin je přece jen méně.
Jednou z rovin, které se v knize Svědkyně ohně objevuje (a vcelku bez dalších souvislostí si kladete otázku proč) je i soukromé trauma jednoho z hlavních hrdinů, komisaře Joona Linny, které však s případem a vyšetřováním případu Svědkyně ohně vlastně přímo nesouviselo. Zde si autoři „vytvořili půdu“ pro další díl série - Písečného muže, když odkazují na historii únosů, které jsou spojeny s postavou Jurka Waltera a jinou činností Linnova života.
Tento mysteriózní sériový vrah, kterého Linna zatkl při činu a který se ukázal značným manipulátorem, předpověděl další únosy, které Linnu dovedly k rozhodnutí ochránit svou rodinu tak, že ji nechá zemřít. To vše se událo 14 let zpět. Svědkyně ohně končí posledním obrazem, kterému porozumíte teprve, když sáhnete po další knize – stejným obrazem Písečný muž totiž začíná.
Na scéně se objevují staří známí, Linna, Saga, Carlos, Jurek Walter a celá řada dalších postav známých již z předchozích knih – příběh se rozbíhá. Znovu objevení 14 let nezvěstné osoby za zcela záhadných okolností přiměje Linnu a jeho kolegy znovu otevřít starý případ mnohačetných únosů, kde únosce – Jurek Walter je již dávno dopaden a přísně střežen.
Co to vše má znamenat? Znovu nalezený Mikael, který zmizel společně se svojí sestrou vnáší naději, že i druhá oběť únosu Felicie je stále ještě naživu. Linnovi se oživují nepříjemné vzpomínky na události, které stály za ztrátou jeho nejbližších.
Rozbíhá se příběh na jehož začátku se autoři opět vracejí k traumatu komisaře Linny, které již popisovali v knize Svědkyně ohně. Nyní tedy opakují vše napsané a dále rozvíjejí do pokračování děsivého děje. Celé znovuobnovené vyšetřování má jediný cíl, najít Felicii, sestru Mikaela dříve, než zemře.
Přes veškeré snahy se však nedaří posunout případ ani o píď dále. Hlavní viník je 14 let pod zámkem, kdo tedy drží jeho oběti? Jak se dá vysvětlit jeho přítomnost tam, kde nemohl být? Linna se rozhodne nasadit do cely k Jurkovi Sagu, jejímž úkolem je pod jinou identitou navázat s Jurkem kontakt a získat další informace.
Jak bláhové to bylo počínání se v knize dočtete, stejně tak se rozvine životní příběh Jurka Waltera, který vlastně Jurek není. Jeho životní osudy, které ovlivnily jeho chování jsou na závěr knihy rozklíčovány, záhady jsou vyjasněny. Zdánlivé nelogické chování má naopak přísnou linku logična, Jurkovi se podaří utéci a naplňuje svá „proroctví“ vynesená mnoho let zpět.
Motivy a důvody únosů a držení obětí v celách a hrobech v podobě sudů mají svá pravidla a důvody, které se v knize dozvíte. Přestože je na závěr vše objasněno, ztrácí se na poslední straně románu sám komisař Linna, nejspíše další otevřený konec pro další pokračování.
Příběh Písečného muže mne přijde realističtější, než předchozí kniha – Svědkyně ohně – tak nějak se to skutečně mohlo stát, i když závěr románu je dle mého zbytečně „vyšperkován“ značným počtem mrtvol a až mysteriózní konec je dle mého přece jen trochu již kách.
Kniha je ale další ukázkou kvalitní severské detektivky, dávám 4 hvězdy, ale jak jsem již uvedl Svědkyně ohně je dle mého názoru asi o půl hvězdy lepší.
Pokud se rozhodnete číst Písečného muže, doporučuji nejdříve přečíst předchozí dílka – osudy jednotlivých postav se zřejmě prolínají všemi čtyřmi knihami a dovedou tak lépe pochopit celé dění. a charaktery jednotlivých postav.
Knihu jsem četla a současně poslouchala o vánočních svátcích. Úplně mě pohltila. Ale závěrečné akčni scény - to byla prostě parodie na americké krváky.
Štítky knihy
severská krimi švédské detektivky
Asi tak od půlky kniny jsem začal uvažovat, jestli by se děj vyvinul stejně, kdybychom odstranili některé logické nesrovnalosti, které ději napomáhaly. A nabývajícími přečtenými stránkami jsem dospěl k názoru, že asi ne a že ve skutečnosti by pachatel tak daleko ve svých skutcích ani nedošel.