Deník: Leden - Duben 1943
Ruth Laskier
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33294/bmid_denik-leden-duben-1943-1of-33294.jpg
4
70
20
Deník Rutky Laskierové zachycuje několik měsíců života vnímavé čtrnáctileté dívky, Židovky, která začínala tušit, že ona i všichni kolem ní brzy zahynou v plynových komorách. Deník si psala v průběhu roku 1943 v malém polském ghettu. Sledujeme tak nejen její lásky, starost o to, jak vypadá, a která z jejích kamarádek co o kom řekla, ale i to, jak se svět kolem ní nebezpečně zužoval a nezadržitelně se blížil konec ghetta.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2009 , AcademiaOriginální název:
Pamietnik Rutki Laskier
více info...
Přidat komentář
Některé věci by se neměly zapomenout. Třeba to, že holokaust není jen číslo mrtvých, pár táborů, můžou za to Němci a konec. Byl to zásah do lidských životů všech úrovní a barev, zásah nečekaný, nepřijatelný a přesto skutečný. Koneckonců, dnes je Den lidských práv.
Opravdu obrovský respekt před Rut, jak si tato mladá dáma zachovala myšlení a zdravé uvažování. Také její odhodlanost napsat deník je vskutku nečekaná. Ale prostě to na mě nezapusobilo. Myšlenky jsou často chaotické a neusporadane. I tak si knížku ale ve sbírce nechávám. Je to kniha kratší dejme tomu za půl hodiny přečteno ale to nevadí i to se počítá. ????
Knížka, která se z literárního hlediska těžko hodnotí... Oproti tomu, historický význam je, jako u každého svědectví z této doby, jistě obrovský. Kvůli srovnání s Annou Frankovou jsem ale asi čekala něco trochu jiného. Každopádně jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Pro tentokrát ale zůstanu pouze u komentáře, bez hvězdiček...
Nesouvislé chaotické vyprávění malé puberťačky, která by v dnešní době mohla kandidovat na oblíbenou studentku, co střídá jak kluky, tak kamarády. O 2SV toho bylo hodně málo.
Asi jsem od knihy čekala víc (srovnání s Annou Frankovou). Bylo zde za mě moc málo o druhé světové válce. Četla jsem jí v rámci čtenářské výzvy, ale sama od sebe bych si jí určitě nepřečetla...
Knihy s touto tématikou se špatně hodnotí. Další z mnoha svědectví nacistických hrůz. Není to dávno co jsme se byli podívat v Osvětimy, při čtení jsem si ta místa přestavovala a běhal mi mráz po zádech. Rut byla chytrá a krásná dívka. Každý by si měl přečíst alespoň nějakou knihu s tímto tématem, nesmíme zapomenout.
Čtenářská výzva 2019: Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc.
Vždycky když čtu knížky s touto tématikou, jsem znechucena a rozzlobena na ten režim, který panoval v té době. Je dobře, že se dochovalo dost materiálu, abychom si to mohli pořád dokola připomínat a doufat, že tohle už nikdy nenastane...
K předchozímu komentáři bych chtěla dodat to, že vím, že deník psala samotná Ruth. Při čtení mi bylo až do breku i kvůli tragickému osudu dívky a její rodiny. Po dočtení deníku jsem v noci neustále nad Ruth a tou dobou přemýšlela, cítila se divně, měla divné pocity, nemohla jsem spát a hlavně uvěřit, že je to skutečné a ne vymyšlené.
Knížku jsem si půjčila od mamky a zhltla ji za jedno odpoledne. Pro mě (jako pro dítě) to bylo až moc v určitých situacích drastické (třeba když voják několikaměsíčnímu nemluvněti roztříštil hlavičku o sloup před zraky jeho matky), ale vím, že to tak skutečně v té době bylo a proto jsem to překousala a četla dál. Nakonec musím hodnotit hodně pozitivně. Knížka stála za přečtení.
"Kdyby se jen dalo říct: Už je konec, umírá se jen jednou., ale to se jen tak říct nedá, protože jednak i přes všechny ty hrůzy se mi chce žít, čekat na zítřek, a to teď znamená Osvětim nebo pracovní tábor."
Tragickým pozadím deníku vykreslen zmar krásné dívky.
Co zde hodnotit? Stylistiku deníku čtrnáctiletého děvčete, zapisujícího si vnitřní trápení, jež nebyla určená očím veřejnosti?
Zde jsou hvězdy nepatřičné.
Od knihy jsem čekala asi trochu něco jiného, ale i tak jsem ráda, že jsem po ní sáhla. Nejvíc šokující moment z celé knihy přišel ve chvíli, kdy čtete zápisky čtrnáctileté dívky, která byla očitým svědkem některých hrůz a věděla o tom, co se dělo v koncentračních táborech... "aby házeli lidi zaživa do pecí a malým dětem rozbíjeli hlavičky puškami anebo pakovali lidi do pytlů a plynovali..." Asi si nikdo nedokážeme ani představit, co musela Rutka prožívat ve chvíli, kdy sama byla s rodinou deportována do Osvětimi a věděla, co ji tam čeká...
Nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Už jen proto, že se jedná o autentické zápisky mladé dívky, která bohužel nepřežila a tak nějak tušila, že to tak dopadne..
Krátký deník (spíše pouze několik deníkových záznamů) o životě a hrůze v jednom polském ghettu. Bohužel se jedná skutečně o fragmenty, často zde navíc najdeme popis Rutčiných vztahů s kamarády, které jsou zajímavé pouze z hlediska vztahů a fungování ghetta. Výpovědní hodnota je nezpochybnitelná a deník rozhodně stojí za přečtení.
"Ta špetka víry, kterou jsem kdysi měla, se už úplně rozpustila, kdyby Bůh existoval, určitě by nedovolil, aby házeli lidi zaživa do pecí a malým dětem rozbíjeli hlavičky puškami anebo pakovali lidi do pytlů a plynovali... Zní to jako babské řeči a ti, kdo to neviděli, neuvěří, ale není to výmysl, je to jen pravda."
"Ale o to teď nejde, jen ne Osvětim... zelená karta... konec... kdy to přijde?..."
U téhle útlé knížky jsem byla v rozpacích (očekávala jsem nejspíše mnohem víc), i když nejspíš to je moje chyba, ptž podobných knih jsem přečetla již hodně. Doporučila bych ji asi starším dětem, jako doplněk k hodinám dějepisu a dějinám II. sv. války - pro to je to ideální materiál.
Po strašně dlouhé době jsem se ke knížce dostala a přečetla ji asi za hodinku. Líbilo se mi vyjadřování autorky a pohled na situaci a i to, jak to s nadsázkou komentovala. Velmi dobrá grafika knížky i fotodokumentace. Jen mě asi zklamalo obsáhlé komentování, úvod knížky - kned v ůvodu se totiž dozvíte nejzásadnější ukázky z knížky.
Deník: Leden - Duben 1943
Jak už tady zaznělo, těžko se kniha hodnotí. Nějakými extra novými informacemi vás asi neobohatí, ale její historický a autentický přínos je nepopíratelný. Knížečka se dá přečíst za chvilku, proto si myslím, že stojí za to, si těch pár minut najít. Myslím, že si tato mladá slečna zaslouží velký obdiv a velkou úctu, za to co musela prožít. Po přečtení mám svíravý pocit toho nedokončeného mladého života a myslím, že by se tohle nemělo nikdy zapomenout. Nemůžu jinak, než plný počet hvězdiček.