Karanténa s moderním fotrem

Snaha o humorný popis Covidu se nějak nepovedl. Bohužel si myslím že ne každý pochopí snahu o nadsázku a pozná rozdíl co je založeno na pravdě a co už si autor vymyslel.

Já už jsem na ten humor autora zvyklá. Jeho knihy mě většinou neurážej a sahám po nich přesně v tu chvíli, kdy potřebuji opravdu vypnout.
Jasně, nemusel by pan Dominik až tak moc tlačit na humornou pilku, ale ani to mi nevadí. Já jsem ráda, že jsou příběhy krátké a úsměvné. Tady navíc bylo docela zajímavý si zavzpomínat na doby karantény. Minimálně co se roků a měsíců týká už v tom mám trochu hokej.
Tohle není nějaká velká literatura, ale vím, že když budu mít špatnou náladu, tak rozhodně sáhnu i po dalších knížkách od autora. Ač se některé fórky opakují, některé vlastně ani nejsou vtipné a občas je to trochu přitažené za vlasy, tak co.. Je to prostě fajn relax.

Moje třetí kniha od autora. Ty první dvě byly hodnoceny průměrně, tentokrát musím ještě ubrat. Jako připomenout si dobu koronavirovou bylo zajímavé, jen občas úsměvné, ale až křečovitě humorný styl psaní mi úplně nesedl.

Smějeme se… protože už můžeme.

Pamatujete si ještě na dezinfikování banánů, vaření roušek nebo když byl toaletní papír cennější než zlato? Moderní fotr vás vezme zpátky do doby, kdy se svět zastavil – a my jsme se snažili nezbláznit. S humorem sobě vlastním líčí (ne)hrdinské každodenní bitvy v pandemické domácnosti: děti na distanční výuce, nervy na pochodu a jídlo z karanténní lednice.

Doba roušková tehdy vůbec vtipná nebyla. Ale díky nadhledu, se kterým autor popisuje i ty nejšílenější momenty, se dnes můžeme zasmát i tomu, co nám tehdy nahánělo strach. A věřte – pro naše děti budou historky o rouškové polévce nebo boji o kvasnice znít jako čistá sci-fi.

Skvělá kniha na odreagování, připomene vám, že i těžké časy se dají přežít – a někdy i s humorem. A kdo ví, třeba se z ní jednou stane povinná četba z historie pandemických absurdit.

(SPOILER) Tento styl "satiry" mi nesedl. Taková normální covidí(vTV)stická rodinka (ne)vychovávající šestiletého (cituji) "kazišuka". Autor dusící se jedenáct pater nahoru i dolů při vynášení koše v FFP3 na prázdném schodišti. Jestli to má být zrcadlo naší společnosti, tak to už vím dávno. Děkuji za připomenutí. Nenašel jsem motivaci číst dál. Knihu jsem dostal jako dárek.

Druhá kniha, kterou jsem od autora četla, ale tentokrát se mi netrefil do noty. Mnohdy mi přišlo, že se snahou o vtipnost poněkud tlačí na pilu, té politiky za mě také zbytečně moc, s jedním dítětem v karanténě měl pocit, že trpí nejvíc na světě (co by za to mnozí dali, mít doma jen jedno), zkrátka vše bylo poněkud vyhrocené, ale jako nevšední obraz doby, která zahýbala světem, mi to přijde fajn.

4,5*/5*
Na knihu jsem narazila celkem náhodně a jsem nadšená. Vytáhla mě z měsíce čtecí krize, donutila mě zavzpomínat na časy covidu a taky jsem se nasmála jako už dlouho ne.
Autor má neskutečnou fantazii, dokáže vymyslet x způsobů, jak se hlavní postava vyhne povinnostem, distanční výuce nebo komunikaci s rodiči.
Obdivuji za zpracování politických vtipů, obzvlášť navážení se do ministrů a premiéra.
S hrdinou knihy jsem se úplně neztotožnila (jsem poněkud jiná věková skupina a asi nemám tak ujeté názory) a lehce mi vadila dlouhá souvětí, ale jinak jsem spokojená.
Doporučuji novopečeným rodičům a všem, kteří se chtějí trochu pobavit na účet koronaviru.

Já se bavila, autorův humor mám ráda a s některými názory souzním, ale i přesto tohle byla první kniha od něj, kterou jsem četla. Za mě ano, ideálně na dovolenou :)

Zřejmě mám velmi rád stejný styl humoru jako autor knihy a navíc mám stejný pohled na "managerské úspěchy" politické garnitury, která vládla našemu státu v covidové době. Obdivuji i jemné postřehy, které pan Lansman dokáže nejen zachytit, ale i vtipně vložit do své knihy. Za mě tedy naprosto zasloužených pět hvězd a jednoznačné doporučení k přečtení. Přestože si uvědomuji, že popisuje dobu nelehkou, která mnohým lidem převrátila jejich život již navždy naruby, přišli o své blízké a ztratili zdraví, nad postřehy a způsobem interpretace jsem se nasmál, jako už dlouho ne.

Mě to bavilo. Já dostal přesně to co jsem chtěl, humor a nadsázku. Nečekal jsem žádnou těžkou literaturu, ale jednoduchou knížku na dva večery. A přesně to Karanténa je. Navíc celou dobu tušíte jak to dopadne, i když jsem při čtení trochu kroutil hlavou a říkal si "no jo, vlastně, tohle jsem už úplně zapomněl".
Očekával jsem knížku na 3hvezdicky, ale dám čtyři, protože mě na několika místech donutila smát se nahlas.

Poslechnuto jako audiokniha:

Po přečtení Na chalupě s moderním fotrem jsem si myslel, že se pan Landsman vyčerpal a že už nenapíše nic podobného jako v předchozích svých knihách, ale musím přiznat - mýlil jsem se. Karanténa s moderním fotrem je opravdu dobrá a velice vtipná kniha. Možná je to tím, že spousta situací, ve kterých byl autor v průběhu covidu a karantény, se staly i mně a naprosto jsem se dokázal ztotožnit s dějstvím.

Překvapilo mě užití někdy i vulgárních slov, ale zrovna v místech, kam zapadají a kam se hodí a nejde o nic použitého tzv. "na sílu".

Knihu mohu za sebe doporučit, kdo se chce odreagovat a tzv. vypnout, neudělá chybu :)

Sem tam humorné, veskrze rádobyvtipné. Autor nevydržel a protkal knížku svým politickým názorem, nenávistí k Babišovi, Zemanovi, Rusku a k Číně, které lacině zesměšňuje. Jsem zvědav, kdy se pustí do kritiky pětidemoliční Rychetského party, poté co nás dovedla do tohoto marastu, ale toho se nedočkám. Jeho lži o vakcínách proti kovidu jsou směšné.. Prostě další kavárenský autor bez celkového přehledu o dění ve světě. Děkuji, stačilo, takových spisovatelů je neúrekom.

Třetí kniha, kterou jsem od Dominika četla. A opět super. Tento styl humoru mi prostě sedí.

Knížka u které jsem se skvěle pobavila. Autor dokázal s vtipem a nadsázkou shrnout rok s covidem.

Úsměvná jednohubka.
Ke konci už ne tak vtipné, ale do auta na cestu, kde mezi čtením podáváte svačinu druhým - určitě v pořádku.

No, takže.

Ze začátku jsem se u knihy smála, i nahlas. Opravdu tam jsou části, které vás rozesmějí. Tím to ale pro mě bohužel končí.

Humor mi není cizí, ani tak knihy Dominika, ale tady u mě šlápl vedle. Už to nebylo o moderním fotrovi, ale u připos*raným dospělým chlapovi, kterej se bál. Všeho a všech. A ne jen covidu.

Poslední stránky jsem už jen tak přelétla. Ještě me čeká kniha Dovolená s moderním fotrem, tak doufám, že si u mě autor maličko napraví reputaci.

Humorně popsaný rok s covidem, autor mě překvapil, přečteno defakto jedním dechem.

Dominik opět nezklamal. Jeho humor je mou krevní skupinou.

No.. mně se to fakt nelíbilo. Jak jsem měla ráda blog moderního fotra, tak tohle mi přišlo takové uhozené. Jo, jako kronika covidšíleností to souhlasí, ano, některé vtipy jsou fakt dobré a občas jsem se s chutí zasmála. Ale převládal ve mně pocit trapnosti. Některé legrácky na úrovni našeho vtipkování v rané pubertě, viz třeba záměrné komolení jmen či rádobyvtipná přízviska politiků.. proč? Co je na tom legračního? A to rozhodně nejsem fanda ani jednoho ze jmenovaných politických představitelů, počínaje neschopným (nebo spíš všehoschopným) bývalým premiérem a hradním ztroskotancem konče. Ale, sakra, tohle je už až moc laciné. Ano, laciné, odfláklé a bez nového nápadu. Tak mi to přišlo. Omlouvám se autorovi za kritiku, nedělám si ambice, že bych to snad zvládla líp, ani ze mne nemluví typická lidská vlastnost (závist).. nu, prostě se mi to nelíbilo :)