Dějiny novověku

Četla jsem učebnici ne jako středoškolák, ale jako student-historik připravující se na státnice, proto ji budu hodnotit z tohoto hlediska.

Na jednu stranu je to výborně zpracovaný, ucelený a čtivý přehled, který mi často dal víc než universitní přednášky. Četla jsem ho vkuse jako knížku, aniž bych se nudila, a opravdu jsem si vychutnala všechny mapky, obrázky i popisky k nim. Obrovským přínosem jsou také četné ukázky z pramenů, jež výklad obohacují, doplňují k němu zajímavosti a nabízejí pohled z perspektivy současníků: Lincoln dojatý k slzám vděčností černošských propuštěnců, drsná odpověď Fridricha Viléma IV. Frankfurtskému sněmu nebo novinový inzerát o prodeji nevolníků: „V 1. úseku […] se prodá nevolný člověk, neženatý, sedmnáctiletý. Dovede rusky číst a psát, rovněž umí sázet knihy francouzské, německé, italské, latinské… Kromě toho hraje na housle.“ Oceňuji i poměrně vyvážené pojetí ošidných témat, jako je kolonialismus nebo rozpoutání první světové války (autor v souladu s novějším bádáním uznává, že ji nevyvolalo Německo). Nedivím se, že je prof. Hroch světově uznávaný odborník.

Zápor nacházím jen jeden, ale zato obrovský, a to tvrdý marxismus, ačkoli učebnice vyšla po Sametové revoluci. Aby mi nebylo špatně rozuměno, nemám vůbec nic proti tomu, že je Hroch (nebo někdo jiný) marxista. Pokud pokládá mučení a vraždění revoluční lůzou za pokrokovou třídní spravedlnost, je to zcela jeho věc. Ale nemůžu souhlasit s politickou tendencí při psaní učebnic, protože gymnasiální student se proti propagandě nemá jak bránit: o většině událostí slyší ve škole poprvé.
Hrochův světonázor se projevuje ve dvou směrech. Jednak zvýšenou pozorností vůči dělnickému hnutí a hospodářským dějinám (v souladu s přesvědčením, že všechny události determinuje ekonomická základna). Místy tak nečteme dějiny Francie, nýbrž dějiny francouzské krajní levice atd. Bakunin a Marx jsou zmíněni snad v každé kapitole počínaje Velkou francouzskou revolucí, což je značně otravné.
A zadruhé aranžováním a výběrem faktů, což je i nebezpečné. Uvedu jen dva příklady pro představu: (1) masakr ve Vendée je prezentován jako zákrok hodných revolucionářů proti hloupému nevědomému lidu popletenému propagandou roajalistů, takže si neuvědomil, že je vlastně taky revoluční. (Ve skutečnosti agrární, silně konzervativní populace revoluci opravdu nechtěla, ale něco takového marxista nemůže připustit.) (2) Pius IX. se podle autora postavil proti sjednocení Itálie proto, že to byl zlý, mocichtivý, tmářský kněžour. (Ve skutečnosti mu revolucionáři nedali na výběr, jelikož ho rovnou uvěznili. Do té doby jim fandil, ... pak už celkem logicky ne.)

Takže, abych to shrnula, učebnice je výborná četba pro toho, kdo je buď marxista, nebo si umí marxistické prizma odfiltrovat.