Dědicové děsu
* antologie
Deset povídek, deset mladých autorů a inspirace klasikem hororu H. P. Lovecraftem. Nečekejte ale obvyklá žánrová klišé, každý z příběhů v této knize je trochu jiný. I sto let staré nápady se dají zpracovat nově a originálně. Připravte se na to, že jsme se rozhodli vás děsit. Stejně vynalézavě, jako to uměli naši předkové…
Přidat komentář
Partička českých pseudospisovatelů se rozhodla opajcnout Lovecrafta... Celé špatně...Težkopádné a nudné. Dočíst to do konce bylo stejné utrpení jako bez "oblbováků" porodit patorčata ... Kopie rozhodně nikdy nedosáhne kvalit originálu. Škoda mrhat slovy. Nedoporučuji...
Štítky knihy
horory česká fantasy hororové povídky lovecraftovský horor fantasy
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
Kniha Dědicové děsu je v
Přečtených | 5x |
Knihotéce | 11x |
Chystám se číst | 2x |
Chci si koupit | 1x |
dalších seznamech | 2x |
Jak už to u povídkových sbírek bývá, jejich kvalita je různorodá a u absolventů Literární akademie je to znát ještě více. Za nadprůměrnou povídku mohu označit snad jen Oči pouště, kdy jsem skutečně pociťoval nějaké emoce, jako třeba zhnusení v momentě, kdy měli hrdinové konzumovat jistou nechutnou směs. Ostatní povídky bych pak řadil spíše průměru a podprůměru, kdy mi třeba vadilo nadužívání přívlastků a klišovitých přirovnání u Michala Ozogána, které se přitom ani na místě nehodily. Fakt třeba nepůsobí dobře, když někdo leží v kaluži vlastní krve a je u toho popis, že se postava převalovala jako kapr na suchu. Za sebe spíše nedoporučuji, ale méně náročné čtenáře určitě pobaví.