Dědečkové
Pavel Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60500/bmid_dedeckove-yoC-60500.jpg
5
227
63
Tato knížka byla napsána na počest všech dědečků bývalých, současných i budoucích a v tomto ohledu je v rámci české literatury i českého komiksu unikátní. Autorem poetických a nápaditých komiksů je Pavel Čech – tajný člen Rychlých šípů, indián, rekordman v rozdělávání ohně třecími dřívky, bývalý hasič, otec dvou synů – a také malíř, spisovatel a jeden z nejvýraznějších domácích autorů komiksu.... celý text
Přidat komentář
Dotýkala jsem se dědečků prsty, nejen očima. Fantastičtí a zároveň životní, staří a vrásčití a nádherní, chcete být v jejich společnosti.
Mému romantickému srdéčku chyběl aspoň jeden dědeček, kterého doma čeká babička, v zástěře a s bábovkou na stole.
Krása, krása, krása.
9 krátkých "povídek" vyprávěných obrazem. Některé úsměvné, jiné dojemné, všechny KRÁSNÉ. Obraz vydá za tisíc slov, o čemž nás Pavel Čech opakovaně ujišťuje.
Doporučuji.
Krásná zpracováním i příběhy. Slova netřeba. Hezký kousek půjčený z knihovny, jen nevím jestli tuhle krásku nepotřebuji i u mě knihovně...
Nevěřila bych, že lze tak krásně vytvořit knihu beze slov. Všechny ty výmluvné nostalgické detaily (kočka na komíně, hrnky na laťkovém plotě...) a zobrazení starých uliček a domů vyprávějí tiché příběhy a písmena by byla nakonec zbytečná.
Knížku jsem koupila mému taťkovi, který je taky dědeček, což si už dlouhé roky moc pochvaluje. :)
Je to krásná kniha a trefila jsem se mu do noty, ale taky jsem byla pohlcena, dojata, a byly to moc milé chvíle, které jsem s ní před tím podarováním strávila. Trochu jsem si zavzpomínala na moje dědečky, hlavně na jednoho z nich. Trochu jsem slzela... Bylo to krásné. :)
Na přebalech Čechových knížek se dočtete, že Pavel Čech „má rád zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni letních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu nebo tajemství.“
A můžete si být jistí, že to všechno v jeho knížkách najdete! … úžasné, geniální, dokonalé, překrásné a nostalgické obrázky hvězdného nebe, oprýskaných zdí, starých zahrad, starých prkenných ohrad, ... prostě všechno to, co určuje, jak vidí svět!
A mně se v tom jeho světě moc líbilo, bylo to krásné, krásné, krásné!
Samotné ilustrace někdy k vyprávění příběhu opravdu stačí!
Úplně totiž stačí, když vidíte ...
… třeba starého muže s plechovkou barvy a lucernou, jak kráčí temnými uličkami (Hvězdář), a už tušíte, jaký příběh se vám otevře před očima.
… dědečka, který přispěchá na pomoc malému chlapci (Hruška), protože ty hrušky jsou tak sladké, z příběhu to přímo cítíte, že si děda pamatuje, jaké to bylo ... být chlapcem.
…. starého muže, kráčejícího zasněženým městem (Knoflík), jak si pak doma za svitu petrolejky precizně přišívá knoflík, a vy cítíte nostalgii, a pak šílený smutek, když zahlédnete … žlutou hvězdu.
A jsou tu další dědečkové, staří, dlouhovlasí, s plnovousem, s moudrýma a laskavýma očima a ve všech najdete něco známého, dědečkovského a zároveň chlapeckého … něco, k čemu slov není potřeba!
Moji dědečkové výrazným způsobem formovali můj život. Proto je mi líto těch člověků, kteří tento dar neměli. Autor promíchal na paletě své touhy, sny a přání a "stvořil" si své dědečky sám. Určitě s nimi prožil krásné chvíle. A díky jeho něžnému a dech beroucímu umění se i jeho čtenáři ( nebo spíše pozorovatelé, protože textu je v knize malinko), mohou vydat na dobrodružnou výpravu za moudrostí stáří. Úsměv mě neopouštěl u statečného dědouška z povídky Hruška a slovy nedokážu vyjádřit, jak hluboce na mě zapůsobil Knoflík.
Nezapomeňte na ilustraci na zadní straně ! Je úžasná !!
Dědečky si čas od času prohlížím znovu a znovu. Pořád nacházím něco nového, co jsem dřív přehlédla.
Tuhle pecku jsem četl ve svém dětském věku a můžu říct, že tahle kniha je geniálním dílem pro rozvoj fantazie a lidského vnímání.
Popravdě řečeno, tvorba Pavla Čecha mě přivádí do stavu absolutního vytržení. Silné příběhy beze slov..laskavé, inteligentní, a nechybí humor.. Listuji a studuji obrázky s Dědečky zas a znova..
Skvostná knížka. Shrbené postavy, prořídlé vlasy, stářím zvrásněná tvář, vlídný bezzubý úsměv, klobouk na hlavě, hůlka v ruce - to jsou na první pohled dědečkové. Pro mě je dědeček jedinečná postava, s nímž mám spojené vzpomínky na hraním karet (naučil mě třeba mariáš a bulku), na společně strávené chvilky na "sejpce", kde nás učil řezat pilkou a vyrábět různé věci ze dřeva, fascinovala mě jeho sbírka budíků, které uměl opravit a modely letadel, které sestavil a je toho ještě spoustu...
Při prohlížení knížky jsem přemýšlela o tom, kým asi postavy dědečků byly, než se z nich stali "vetší staříci", co a koho nechali za sebou, podle výrazu tváří bych řekla, že prožili spíše hezký život...
Prohlížela jsem několikrát a nejvíc mě zasáhl příběh Knoflík. Jakoby se na chvilku zastavil pokaždé čas, když jsem viděla poslední okénko příběhu. I když jsem věděla, co přijde, tak efekt byl vždy stejný... A příběh Ještě něco - nádhera, vykouzlil mi melancholický úsměv na tváři... Bavily mě úplně všechny.
P. Čech je v mých očích nejlepší český autor, jehož knížky jsou postaveny na ilustracích.
Moc povedené. Jen si nejsem jistá, zda jsem si knihu zařadila do "Přečtených" správně, když vlastně nemá text :-))
Stačí vzít za kliku, schůdek po schůdku, a jste ztraceni v křivolakých uličkách přání a snů. U vytržení, jako Alenka v říši divů. Tajuplná Laterna Magika pod taktovkou kouzelného štětečku. Rozzářené oči mytických časů. Rozhýbané, živé obrazy cest. Vychytané tahy a čáry romantiky, půvabu a fantazie. Netušené možnosti tužeb, umu výšek a hloubek v kresbě.
První kniha od Pavla Čecha, kterou jsem četla. Dostala se mi náhodou do ruky, když to nějaký dítě vracelo. O výtvarný stránce asi netřeba mluvit, ta je prostě dokonalá, každá čára sedí. K ději jsem přistupovala trochu skepticky, protože si nejsem jistá, jestli knihy, u kterých učůrávají dospělí, vždy ocení (a pochopí) i děti. Nicméně toto jsou mé výstupy - Hrušku jsem nepochopila, Biograf mě VELMI bavil, líbily se mi odkazy na známé filmy, časopisy, na které jsem už dávno zapomněla a Giulietta Masina a jeden z mých nejoblíbenějších filmů v jednom stripu. V Moři byla moc pěkná záclona. A povídka o Psích bojovnících mě velmi potěšila. Takže mi nezbývá než hodnotit plným počtem.
Ilustrace jsou tak krásné, že jsem se vůbec nemohl soustředit na příběh jak jsem je pořád musel zkoumat. Ustavičně jsem se musel vracet, abych se vzápětí zasekl na ilustraci další.
Jdu shánět další tvorbu Pavla Čecha.
A neb poezie pro fajnšmekry, kde slova byla nahrazena tahy akvarelem a tuší. Pastva pro oči a pro duši.
Když jsem knižku vzala poprvé doruky, otevřela jsem na blbé stránce. Smrtka tam s kosou naháněla nebohého staříka. Znechuceně jsem ji zavřela a vrátila do regálu. Ale ta knížka mi lezla pod ruku i při další návštěvě knihovny, tak jsem si ji půjčila. Ani ne pro děti, ale abych prostudovala a překreslila zdařilé ilustrace. Nakonec musím přiznat, že jsem knize křivdila. Mezi milými, vtipnými i smutnými příběhy se našli dva kouzelné, které děcka velmi chytli a chtějí je teď každý den slyšet (o spadlé hvězdě a o dědečkov co na čtyřech stránkách bloudí městem).
Netuším, jak je možné, že jsem Pavla Čecha objevila až nyní a s ním i přenádherné kreslené příběhy. Dědečkové pana Čecha jsou tak kouzelní, že máte chuť je obejmout, pohladit, popovídat si snimi... :) Každá kresba má úžasnou atmosféru a je propracovaná do posledního detailu. Vždy v ní najdete ještě něco navíc, co vám bylo při prvním seznámení skryto. Těžko vyzdvihnout nejlepší příběh, každý má své kouzlo, za mě však vyhrál Knoflík, Hvězda a Ještě něco. Závěr těchto příběhů mě fakt dostal!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Dědečkové |
| 2014 | Dobrodružství pavouka Čendy |
| 2012 | O zahradě |
| 2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
| 2016 | A |
Kniha Dědečkové je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 265x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 1x |
Tohle si prostě musíme "přečíst" - prohlédnout je výstižnější..chytí vás to za srdce..