Ledový dech
Diana Gabaldon
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389866/bmid_ledovy-dech-vy3-389866.jpg
4
280
65
Cizinka / Outlander série
< 6. díl >
Je rok 1772 a v předvečer americké revoluce již vypukla řada povstání. Mrtví muži leží v ulicích Bostonu a v lesích Severní Karolíny hoří srub. V nastalém chaosu vyzývá guvernér Jamieho Frasera, aby sjednotil zámořské kolonie, které patří Koruně. Jenže Jamie od své manželky ví, že za tři roky vyhlásí kolonie nezávislost. A všichni loajální králi budou buď mrtví, nebo budou muset uprchnout. A pak je tu ještě výstřižek z novin The Wilmington Gazette z roku 1776, který oznamuje smrt Jamieho i jeho příbuzných. Budoucnost rodiny cestující časem vypadá chmurně...... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2019 , OmegaOriginální název:
A Breath of Snow and Ashes , 2005
více info...
Přidat komentář
Šestnáct set stran? To jako vážně? To bude na dlouho, to mě asi bavit nebude. Chacha, jak jsem se mýlila! Diana Gabaldon je neuvěřitelná vypravěčka. Příběh chytne hned na první straně a nepustí až do poslední. Stále se něco děje, ale vše,co se stane, je uvěřitelné, navazuje na předchozí události, román je promyšlený, velmi čtivý. To vše je podtrženo bravurním překladem...
Jediné, co bych malinko vytkla, je oslovení Claire v tomto překladu. Jamie jí vždy říkal Sassenach, slovem z gaelštiny, do knihy to přesně sedělo. Nyní ji oslovuje jako "Anglánku", není to ono, vážně není. Ani za 1500 stran jsem si nezvykla, je to podle mě opravdu škoda...
Ale jinak je kniha vážně skvělá, šílené bichle se nebojte a směle do ní, nebudete zklamáni.
Mám dilema. Nevím, jestli je nejlepší díl ze všech šesti dílů tento nebo ten uplne první. Bomba!
Knihy jsem se nemohla dočkat a četla ji skoro půl roku, abych si tento dokonalý příběh šetřila. Hlavní hrdinové jsou stále skvělí a příběh, i když místy pomalejší, pořad dokonalý čtivý a plný zajímavých momentu. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Po rozvléklém pátém díle je Ledový dech příjemným osvěžením. Poutavé, napínavé, čtivé. A ten konec, jednomu by snad i slza ukápla.
Pořád si kvůli tomu lámu hlavu, a asi si tu zmíněnou knihu přečtu znovu, protože jsem si téměř jistá tím, že ve Fanny Hillové, kterou Jamie pořídil, Cleland slovo "falus" ani jednou nepoužil...
Tak další nálož stránek z pera D. Gabaldon je za mnou. Ledový dech se mi hodně líbil. Má co nabídnout - drsná témata, i vtipné chvilky. Lásku, nenávist, závist a strach. Líbily se mi části, které pomalu plynuly a vtahovaly mě svým pozvolným tempem do příběhu tak, že jsem měla pocit, jako bych sledovala život opravdových lidí a ne literárních postav. Časté zvraty a následující napínavé dění mi nedovolilo se nudit :-) Vše obohacuje atmosféra, která houstne kvůli pomalu se blížící válce o nezávislost. Konec překvapil a rozhodně nalákal na další díl :-)
Velmi obsáhlá knížka, ale stejně jako předchozí díly, čte se dobře.
Líbila se mi.
Na začátek se přiznávám, že jsem opravdu velký fanoušek celé série. Proto jsem se tohoto dílu nemohla dočkat, ale zároveň mě opravdu děsilo velké množství stran (předchozí díl mi přišel opravdu dlouhý a rozvláčný)
Ale opak byl pravdou. Kniha má spád, děj je napínavý, čtivý.. Až mi bylo líto, že má kniha "jen" 1600 stran, klidně bych mohla číst dál
Po slabším Hořícím kříži opět výborný díl série, plný napínavých zvratů a šokujících odhalení. Čekala jsem na jeho vydání několik let a nejsem ani trochu zklamaná.
Diana Gabaldon si zaslouží za tento knižní počin 5 hvězdiček i přes to, že mi v něm přišlo sem tam něco malinko přitažené za vlasy.
Pět hvězdiček si také zaslouží překladatelka Blanka Chocová - pro mě jednoznačně nejlepší překlad ze všech knih série Cizinka, které zatím Omega vydala. Je vidět, že překladatelka Cizinku zná a dobře ví, o čem překládá.
Až na pár mušek (dovedu si představit ty šibeniční termíny pro překlad i pro korekturu, vždyť Omega chrlí jednu - tlustou - knížku Diany Gabaldon za druhou) k překladu nemám výhrady, četl se mi moc hezky a jsem za něj vděčná.
A jak už bylo v předchozích komentářích zmíněno, i mně chyběl seznam kapitol - obsah. Mohl být namísto osmistránkového výpisu knih, které v edici Omega vycházejí, ten bych oželela.
Autorka opět dokázala, že její vypravěčský talent a fantazie nezná hranic. Bylo to výborné! Lepší než předchozí díl. Velká dávka dobrodružství, romantiky, napětí, zvratů, … co víc si přát. Tato série je výborná. Doporučuji (číst popořadě).
Ledový dech spolu s Bubny podzimu jednoznačně považuji za nejlepší díly dosavadní série. I přes obrovský počet stran (kvůli váze knihy jsem si ji dokonce ani nebrala s sebou ven na cesty) byl děj plynulý a celkem se to četlo jedna báseň - předchozí díl tolik neodsýpal!
Podobně jako tatjana1737 jsem však opravdu značně rozpačitá z toho, jak Diana Gabaldon podává vývoj dítěte po narození - nejsem matka, přesto vím, že takové věci děti krátce po narození neumí... Leda by Diana popisovala nějaké super geniální dítě? Ať tak či tak, jsem ochotna jí to odpustit.
Opakovaně přemýšlím nad tím, jaká je asi tak pravděpodobnost, že se nějaký cestovatel časem setká s jiným (a pokud nepočítám rodinu Claire, teď už se nám hrdinka potkala celkem s čtyřmi, byť s jedním v podobě ducha či snového přízraku) - podle mého to dost odporuje pravděpodobnostním teoriím, navíc když zjevně všichni ti cestovatelé putují na stejné trase, tedy mezi 18. a 20. stoletím... Copak z jiných a do jiných dob se cestovat nedá?
Pozitivně však hodnotím vývoj jednotlivých postav - je realistický a autorka se precizně drží jednotlivých charakterů (takovou charakterovou pevnost a realističnost jsem zatím viděla jen u J. R. R: Martina), čímž jsou tyto postavy naprosto uvěřitelné a důvěryhodné. I různé dějové zvraty byly podané plynule a samozřejmě - byť uměly překvapit, nepůsobily uměle nebo šroubovaně. Další, čeho si vážím, je fakt, že postavy nejsou kýčovitě černobílé a že umí překvapit (v dobrém i špatném, viz Donner, Fergus, Malva, oba Christieové, Bonnet...). Dobře se Diana vypořádala i s oním novinovým článkem, který Briannu přivedl za matkou.
Takže nezbývá než vyjádřit spokojenost a těšit se na listopad, kdy má vyjít Paměť kostí.
Báječné čtení, plné napětí, romantiky, lásky....co dodat, už aby byl vydaný další díl. Tato kniha by neměla chybět v knihovně žádné fanynky Diany Gabaldon.
Úžasně chytlavé čtení. Super příběh. Jen teď to čekání do dalšího dílu. I když knížka má tolik stránek tak se četla sama.
Pokračování:
Mojí nejoblíbenější postavou v tomto svazku byla jednoznačně bílá prasnice :-D.
A bacha: pořád jsem se nedozvěděla, kdo Claire ošmatával nohu v minulém díle!!
!!! POZOR SPOILERY !!!
Úvodem svého komentáře srdečně děkuji KVKLI, že ještě před uzavírkou stihla knihu koupit, zařadit do fondu, vytvořit mi na ni rezervaci, a pak mi ji půjčit. Jak jsem Vám již říkala při výpůjčce u pultu, miluji Vás!
Formální stránka:
- Opět mi vadila absence obsahu - při takovémhle rozsahu knihy (nemluvě o opomíjení skutečnosti, že sama autorka knihu člení do částí a kapitol, označených názvy) by byl víc než žádoucí! Není možné ho vytvořit dodatečně a dát na stránky vydavatele v PDF??
- Neseriálová obálka - než jsem pochopila, na co se koukám, myslela jsem, že jde o nějaký portál do "upside down" ze Stranger Things. Chápu, že když není natočena 6. série, těžko se nějaký obrázek vybírá, ale pořád si myslím, že s trochou snahy by něco vybrat mohli...
- Stejně jako u předchozích dílů, lehce rušivě na mne působilo přepínání vyprávění z Ich formy (Claire) do Er formy (ostatní postavy). Ale stejně jako prve, zvykla jsem si.
Co napsat dál? Kniha je tak obsáhlá, rozvíjí se v ní tolik linek, obsahuje tolik zvratů, že stejně při psaní komentáře na něco zapomenu...
Na začátku si neodpustím malé rýpnutí - vím, že Gabaldon přiznává existenci teseraktu (viz úvod u jedné povídky v Sedmi kamenech), ale týdenní miminka se a) fakt nehihňají, b) nestrkají si předměty do úst, c) ani nefixují něčí obličej. Coby čerstvou trojnásobnou matku mě obecně věci kolem malých dětí v knihách trochu iritují, protože neodpovídají vývoji. Uznávám však, že kdybych knihu četlo mé mladší a bezdětné Já, tak bych si něčeho takového vůbec nevšimla.
A teď už k věci. Autorce musím přiznat, že své postavy nešetří a hned úvodní únos Claire byl chvílemi silná káva. (Co se stalo s Tebbem?) Ostatně hlavní hrdinka tentokrát dostala hodně naloženo - zápletka s císařským řezem a následným převozem do věznice byla dost sugestivní. Jak to tak bývá i životě obyčejných lidí, stačí málo a vše se podělá, člověk aby chodil kanály a nikomu nevysvětlí své průzračné motivy... Obzvlášť, měl-li předtím nějakého nepřítele či rivala, který jeho pohnutky interpretuje v naprosto odlišném světle...
Když jsem naťukla Malvu - u Christieových jsem už u minulého dílu čekala, co je s nimi špatně. Při čtení jsem vždy měla takový vtíravý divný pocit, a když Malva oznámila zemanovi Fraserova hřebene své těhotenství, ihned jsem si říkala, že je ta holka fakt mrcha, k tomu ještě navíc coura, a kdo jí toho sviště upletl. Podezírala jsem dokonce i jejího otce a v tomto ohledu jsem ráda, že jsem se zmýlila. Ale když se pak vrah na scéně objevil - nu, mohu jen konstatovat, že mne potěšilo, že Malva vlastně zlá nebyla a Claire měla ráda.
(Ale pořád nevím, jak se Malva dozvěděla o jizvě na Jaimeho zadku??!?)
Jak to je u Gabaldonové zvykem, v knize zodpověděla většinu nastolených otázek, kolem nichž se příběh točil. Po celou dobu čtení jsem čekala na odhalení, kdo je oním třetím mužem od francouzského zlata, a když jsem se to ke konci knihy dozvěděla, byla jsem upřímně překvapená. Toto jsem OPRAVDU nečekala. A jelikož jsem si spoilerovala další díly, tuším, že na samotné zlato ještě dojde...
Cestovatelé časem: I když bych osobně uvítala větší rozvedení Donnerovy linky, jsem ráda, že jeho příběh se uzavřel. Ovšem z jeho původní party nám tu ještě někde časoprostorem běhají další dva Indiáni. Setkáme se s nimi v dalších dílech?
Návrat Brianny a Rogera mne až tak nešokoval. Opět - protože jsem si v Sedmi kamenech studovala chronologii příběhů ze světa Cizinky, bylo mi s ohledem na uvedené letopočty jasné nejen to, že C+J neuhoří, ale i to, že někdo z rodiny se musí vrátit do budoucnosti. A jelikož v knize bylo jasně řečeno, že Jaime skrz kameny cestovat nemůže, volba byla jasná. Ale zas abych tak nemachrovala, jak jsem vše předvídala - co opravdu netuším je, jestli se MacKenziovi k rodině nakonec vrátí. Něco mi našeptává, že ano, ale co já vím, autorka ještě ságu nedopsala ;-).
Jestli Raymond z roku 1968 je tentýž, který byl v Paříži, stále odhaleno nebylo...
Dalším zajímavým motivem pro mne byla Jaimeho věštba o devíti úmrtích. Oceňuji i další pozitivní vzpomínky na Franka (tak jsem se dozvěděla, že manželé přece jen sex měli - minimálně jeden a vyvolání Briannina porodu), včetně různých narážek na Claiřiny rodiče. Ti doposud těžce stáli stranou, takže by mne zajímalo, zda tyto narážky znamenají, že se s nimi (potažmo se strýčkem Lambem) ještě setkáme?
Oceňuji i realistický pohled na dějiny - z učebnic má člověk tendenci se domnívat, že revoluce začala nějakým konkrétním datem od nuly, ale zde je hezky vylíčeno, že všem historickým mezníkům předchází náznaky, houstnutí atmosféry, anonymní zapomenuté potyčky, podezírání mezi sousedy, věci dopadající na běžného člověka...
Vynikající bylo samozřejmě odhalení toho, jak to bylo s požárem. Jakmile jsem četla o fosforu, bylo mi jasné, co bude následovat. A když se k tomu přičetla paruka a Adso, bylo vymalováno. A pak přišel prosinec a s ním Donnerova návštěva... Závěrečná kapitola v tiskárně byla nakonec luxusní třešničkou, která čtenáře dostala do kolen.
A co Stephen Bonnet? Byť byl postavami hodně démonizovaný, mně od samého počátku tak špatný nepřišel. Vždyť i to Briannino znásilnění bylo vlastně z její strany "zaviněno" dobrovolným příchodem a bylo jasné, že jí snubní prsten nedá jen tak. A vlastně na ni nijak krutý nebyl. (Nedobrovolnost celého aktu, včetně nezkušenosti hrdinky, která na jeho vnímání musela mít vliv, teď ponechávám naprosto stranou.) Ani jeho další vývoj nepoukazuje na to, že by byl nějaká zrůda, a ano, chtěl Briannu prodat do otroctví, ale na druhou stranu jí neubližoval, i když mohl... Takže jeho smrt vnímám nejen jako jistou katarzi, ale v kontextu zlých snů i jako čin milosrdenství ze strany B., která mu při probuzení z noční můry slíbila, že nedovolí, aby se mu cokoli zlého stalo...
Štítky knihy
cestování časem Amerika romantika ságy historické romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Cizinka |
| 2011 | Vážka v jantaru |
| 2011 | Mořeplavec |
| 2013 |  Hořící kříž 1 |
| 2012 | Bubny podzimu |
Kniha Ledový dech je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 461x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 401x |
| Chystám se číst | 201x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 9x |
Několik tisíc stran v (zatím) šesti částech... Netroufám si odhadovat, kolik asi postav, desítky příběhů... Na tak obrovském prostoru se žádný autor nevyhne chybám, ale řekla bych, že měřeno na procenta, Diana Gabaldon jich spáchala opravdu málo.
Nemá cenu zde rozebírat děj. Od první knihy stále pokračuje. Jamie a Claire sice trochu zestárli, ale milují se pořád vroucně a věrně. A není to červená knihovna, jak je tato série občas označována. Protože vzájemná láska milenecká a manželská určitě není červená knihovna. Sérii Cizinka by si klidně mohl přečíst i muž, je tam přiblížená spousta historických událostí.
V Ledovém dechu se musí Jamie veřejně vyjádřit, zda se staví na stranu Koruny, nebo se připojí k boji za nezávislost kolonií. Protože díky informacím od Claire ví, že anglické državy v Americe se osamostatní, je mu jasné, co musí udělat, ale je to strkání hlavy do oprátky. To, co jsme se učili v dějepise na dvou třech řádcích, je tu ukázáno v kruté realitě. Boj horalů proti horalům, jedni za krále, druzí za nezávislost, v ranní mlze u potoka, je vylíčený s celou beznadějností a zbytečností.
Autorce může být vytýkáno, že postavila příběh na možnosti cestovat časem. Claire je z 20. století a Jamie z 18., a přesto se setkají, zamilují se a stráví spolu tolik času, kolik jim osud nadělí. Tento sci-fi prvek je tady ovšem velmi osvěžující, a navíc: kdo to až tak bezpečně ví, že se časem cestovat nedá? Vždyť přece láska, ta pravá láska i hory přenáší..:)