Cizinec v cizí zemi
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11792/cizinec-v-cizi-zemi-11792.jpg
4
327
58
Nekrácená verze! O tom, že Cizinec v cizí zemi je absolutní špičkou v dějinách žánru science fiction, slyšel snad každý. Nyní se tedy v novém, autorově původním nezkráceném vydání, může každý přesvědčit, že je to pravda. Robert A. Heinlein, mistr příběhu a kouzelník stylu, napsal mnoho skvělých románů. Ale málo platné, Cizinec je nejlepší. Dojemný a ohromující příběh Valentina Michaela Smitha, člověka z Marsu, totiž není jen strhujícím a zábavným vyprávěním. Je to poselství o podstatě dobra a zla, hovoří o samotných zdrojích lidské činorodosti a síly. Muž z Marsu, zároveň superman i velké dítě, člověk, který se znovu učí někdy absurdním zásadám lidské civilizace, patří k velkým postavám světové literatury. Kdo by se ubránil sympatiím k němu, dojetím nad jeho nemotorností, a obdivu k jeho laskavému srdci? Ale ne, nejde o nějakou moralitu. Po několik století žila malá lidská komunita na Marsu mezi zdejšími inteligentními bytostmi. Tyto bytosti jsou však úplně jiné než lidé. Neznají faleš, jsou duchovnější a v mnohém mocnější. Na druhou stranu však pojídat zemřelé je součást místní kultury. Druhá kosmická výprava přiváží jednoho z pomarťanštělých lidí zpět na Zemi... A tady začíná strhující příběh, v němž Smithovi a jeho velkolepě individualistickým přátelům jde o život. Neboť Smith, který je díky komplikovanému pozemskému právu dědicem nesmírného majetku a jediným vlastníkem Marsu, není vůbec pro byrokratickou pozemskou vládu pohodlný. Začíná vyprávění, od něhož se nelze odtrhnout. Zároveň však v divokém a krásném toku děje vyvstávají otázky. Nesmírně vážný a upřímný Michael, který bere všechno doslova, jaksi mimochodem odhaluje stupiditu, falešnost a klamnost mnoha lidských zvyků. Ty neobstojí v konfrontaci s jinou kulturou. Marťan ukazuje lidem, v čem nejsou lidmi. Ne náhodou se Cizinec stal kultovní knihou pro všechny, kteří se nechtějí spokojit s průměrným životem plným předsudků. Výzva, kterou Robert A. Heinlein přináší, zní: „Nebuďte otroky zvyku, používejte srdce a rozumu. Dobro není nuda." Dost však slov, velký příběh čeká. Vše ostatní řekne Michael a jeho přátelé.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BanshiesOriginální název:
Stranger in a strange land , 1961
více info...
Přidat komentář
Sci-fi dílo s širokým filozofickým přesahem. Opravdu propracované a chápu obdivné komentáře. Ale chápu i ty znuděné, není to úplně snadná knížka a já sám ji četl mimo jiné na marodní, kdy bych spíš uvítal něco, co více odsejpá.
Prazvláštní šílenost!! Uznávám tomu kultovní status, ale moc se v tom nevyžívám.
Grokuji, že toto je moje vůbec nejoblíbenější kniha od R.A.Heinleina a pozdravuji všechny své vodní bratry.
Nevím. Možná jsem čekal něco jiného. Střetávání kultury lidí a Marťanů bylo fajn, ale poměrně brzy mi začal vadit ten jakoby náboženský pohled. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem četl zkrácenou verzi... Ale na druhou stranu bylo v knize spoustu zajímavých myšlenek, které si zalouží poměrně dělší grokování.
Militarista Heinlein o lásce a porozumění. Zpočátku sci-fi pak spíše filozofické uvažování nad dogmaty, které z lidstva dělají to čím jsou. Grokování člověčenství přivádí čtenáře až k jádru problému. Vývoj Mika tomu napomáhá a finále, kterým odhalil krčky je přímo zdrcující. Cizinec v cizí zemi kritizuje církve a jejich uspořádání i to co hlásají. Nicméně je stále chápe jako nejednodušší systém rozšiřování Pravdy, kterou nakonec hlásá. Čtené s chutí a očekáváním. (Čteno v Pekingu 2016, při hledání kulturních rozdílů, aneb pravda je relativní.)
Tahle knížka pro mě byla obrovským zklamáním. Zejména po všech těch všudypřítomných výkřicích, kterak se jedná o nejlepší dílo Heinleinovo. Bohužel z mého pohledu je příběh hodně utahaný a v některých částech i dost nezáživný. Nejvíce mě bavila první část a pak s upadajícím tempem příběhu upadala i má pozornost a zájem. Bohužel.
Ano, očima marťana pohlížíme na Zemi a já tohle bolestivě doslovné, úporně cpané nastavování zrcadla nebaštil ani náhodou. 400 stran (drobným písmem) výše zmíněného a dostanete 2...dobře, ať nežeru, skomírající 3***
Zajímavé myšlenky. Prý to Hippies vzali jako svůj vzor, nebo tak něco. Docele mě to bavilo, ikdyž některé části jsou těžko chápatelné.
Moje první sci-fi kniha a asi ne úplně nejlepší výběr. Udělala na mě dojem a neodradila od sci-fi jako celku, téma zajímavé jako hrom, ale čekala jsem trochu něco jiného, zejména víc akce. Cizinec je hodně o myšlenkách, často velmi inspirativních, ale zabalených do tak dlouhého s prominutím okecávání, že k dočtení mě motivoval hlavně končící termín výpůjčky.
Čekal jsem od knihy asi trošku něco jiného nicméně zase to nelze považovat za úplné zklamání. Jen jsem možná přesně negrokoval úplně vše, co chtěl autor říci ;)
Skvělá kniha, nad kterou je třeba se zamyslet. A též popřemýšlet o sobě samém.....
Už je to nějaký ten pátek, co jsem tuto knihu četl, ale musím říct, že kdykoli něco dočtu (obzvlášť, když jde o záležitost ne úplně vydařenou), říkám si, že k ní někdy prostě musím napsat komentář, protože si to zaslouží a protože mi hodně dala.
Cizinec v cizí zemi je velice promyšlené ba přímo mistrovské dílo, které se lidem otevřeným úvahám o přirozeném běhu věcí a pochybujícím o správnosti a prospěšnosti společenských dogmat či stereotypů prostě musí dostat pod kůži.
V první části se kniha tváří jako standartní sci-fi o návštěvníkovi z Marsu, příběh se rozjíždí postupně a jde v něm spíše o navození atmosféry a vyvolání dojmu, že je možné, aby hrdina na Zemi přežil, aniž by ho někdo zlikvidoval kvůli majetku, zneužil na pokusy a podobně.
Druhá část je pak hlubokou filozofickou (a přitom velmi čtivou) úvahou a postupně nám odkrývá skutečnou podstatu dobra a zla v nás. Je obžalobou dogmat a společenských stereotypů ve kterých jsme vychováváni, našeho hluboce zakořeněného pokrytectví ke kterému jsme jako děti výchovou naprogramováni, ať už rodinou, společností nebo církvemi. Je trpkou pravdou o tom, že pro většinu z nás jsou prioritou frustrující společenská dogmata místo přijetí sebe sama a své přirozenosti.
A ten závěr… nechci prozrazovat spoilery, zmíním jen, že je završením smutné pravdy o tom, jak se zachováme, když v nás někdo svou nevinnou přirozeností, nezkažeností a nevyvratitelnými fakty vyvolá pocit ohrožení; paniku z toho, že když přijmeme jeho nebo část z toho, co vyjadřuje, podkope to základy, které nám vštípila společnost jako „pravou morálku“ a zhroutí se nám tím celé vnímání světa.
Není žádným překvapením, že by společnost ve své době tuto knihu nepřijala, a jsem potěšen, že se zbývající text zachoval a že jsem měl tu možnost přečíst si autorovu verzi v původní nezkrácené podobě.
Protože jsem se s Heinleinem ještě nepotkala, byla jsem velmi zvědavá. Svého času jsem sci-fi čítávala ráda a kdysi dávno mě nadchly třeba Asimovovy Nadace (zkusila jsem je ted nedávno znovu a už ten zážitek rozhodně není takový...).Zas tak moc mě to nenadchlo. Tedy nebylo to špatné, to ne, místy jsem se hodně bavila a nasmála, ale některé úseky byly slabší. Závěr mě nebavil vůbec.
"Námětem sci-fi románu je příběh mladého muže vychovaného Marťany, který se ocitl mezi lidmi."
HA! Co je to za blbost, musí si zákonitě říci úplně každý, byť čtenář třeba brakové literatury. Já jsem si to také řekl, ale nadruhou stranu, něco na tom musí být. Je to přece Heinlein. Tak jsem to zkusil...a zjistil že jde o něco vyjímečnýho něco co změnilo můj pohled na svět. Ono totiž vůbec nejde o Marťany, ono nejde ani o vesmír a fantastický vynálezy. Jde o zemi, o lidstvo a člověka jako jedince! Použití "muže vychovaného Marťany" je čistě účelové. Pouhý prostředek k získání vnějšího pohledu. Kdo dokáže nejobjektivněji hodnotit věc? Ten kdo s ní nemá nic společného. A tak nejlepším zrcadlem odrážejícím chování člověka je někdo, kdo se jako člověk nechová. Zrcadlem života na zemi je někdo, kdo na zemi nikdy nežil. Zrcadlo které nebylo vychováno lidstvem odráží nezaujatě tvář lidstva. Proč? Kvůli nesmírnému nadhledu. A tak tu máme marťana, nezatíženého studem, falešnou morálkou, vírou, etikou, zásadami...a ten nás učí sama sebe poznávat, odbourává předsudky a ničí hranice. Činí tak svět lepším, nejen v knize, ale i v realitě, protože alespoň jednoho člověka, mou maličkost, Valentine Michael Smith udělal lepším než byl před přečtením. Cizinec v cizí zemi jde až na dřeň podstaty lidství, od náboženství po sex, od chování člověka k člověku k chování člověka k jedinému místu ve vesmíru na kterém dokáže žít. Možná nejzásadnější filosoficko-fantastická kniha všech dob. A autor? I kdyby nenapsal nic jiného, už za tohle by si zasloužil být řazen do velké trojky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Cizinec v cizí zemi je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 462x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 198x |
| Chystám se číst | 269x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 10x |
Za mě nuda, a natažená blbina..