Cilčina cesta
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Přežila koncentrák, aby skončila v gulagu. Přesto neztratila touhu žít a milovat… Když bylo Cecílii Kleinové pouhých šestnáct let, odvlekli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Krásné dívky si brzy povšiml i velitel Schwarzhuber, díky jehož přízni Cilka přežila v nacistickém pekle tři dlouhé roky. Namísto vytoužené svobody na ni však v roce 1945 čeká soudní proces, který jí coby údajné kolaborantce a špionce vynese patnáct let nucených prací! Dívčiným příštím domovem se tak stane gulag ve Vorkutě, ležící sto šedesát kilometrů za polárním kruhem, kde na ni čeká další ponížení a utrpení. Odvážná a přičinlivá Cilka si však i tady brzy najde svou vlastní cestu – vyškolí se na zdravotnici a díky novému poslání i podpoře kamarádek ze svého baráku zvládne v sibiřském očistci přežívat den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem… A postupně se přesvědčuje o tom, že i na tak hrůzyplném místě může člověk najít dobro, přátelství nebo lásku. V románu volně navazujícím na bestseller Tatér z Osvětimi autorka sleduje další osudy jedné z vedlejších postav své úspěšné prvotiny. „Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal.“ – Lale Sokolov, tatér z Osvětimi. „Její odvaha a odhodlání přežít dělají z příběhu srdceryvné čtení.“ – The Daily Mirror.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , OneHotBookOriginální název:
Cilka's Journey , 2019
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem, zaujalo mě to ještě víc, než tatér. Jsem nadšená, jak knížka ubíhala, jak pravdivě a skutečně byla napsaná. Obdivuji Cilku, jediné, co bych vytkla byl hrozně rychlý konec. To jen dostala papír, peníze a šla?
Ale celkově mám styl autorky moc ráda, těším se na další knížky.
Mnohem vyspělejší než Tatér, ovšem pro mne mnohem méně uvěřitelné, kdy chybí už jen svatozář nad hlavou hlavní hrdinky.
Úžasná kniha, čtená jedním dechem, člověk si při čtení uvědomí, v jaké úžasné době a úžasné zemi se nacházíme. Na minulost bychom proto neměli zapomínat...
Kniha, která mě oslovila ještě o krapet víc než populární Šikmý kostel. Odkryla totiž tajemství ruských koncentračních táborů o kterých jsem neměl páru. K tomu napínavý příběh na základě skutečných událostí. Co víc si čtenář může přát, než to, že každou volnou chvilku hltá stránku za stránkou a těší se, co bude dál... 6 hvězdiček!
co k tomu dodat,porovnání vlastně stejného přežívání v koncentračním táboře a v gulagu na Sibiři,důsledek nacismu a stalinismu -nesmíme zapomenout a nesmíme dopustit, aby se to opakovalo
Cilka přežila hrůzy Osvětimi. Konečně by se mohlo zdát, že její cesta utrpení je u konce. Ale omyl. Za "uléhání" s nepřítelem, je odsouzena k patnácti letům v ruském gulagu. A tak pokračuje její cesta na sever. Na Sibiř. Zde, pár kilometrů za polárním kruhem, v místě "bílých nocí", začíná její další boj o přežití... Nemilosrdné prostředí, krutý mráz, šílení dozorci a nelidské podmínky. Všudypřítomné znásilňování. Hrůzy ne až tak odlišné od pekla ze kterého unikla. Jak tohle mohl člověk přežít? A proč se o komunistických lágrech pro "nepohodlné" řežimu, tak málo mluví? A tak málo ví?
Pro mě to bylo naprosto první knižní setkání s tímto tématem. O to víc, mě zaujalo.
Příběh opírající se o skutečné zážitky Cilky Citronové. Nepátrám jak dalece se jednalo o fikci, a co z vyprávění se skutečně událo. Místy jsem měla opravdu silný pocit nereálna. Stejně jako u Tatéra z Osvětimi. Zvlášť jak autorka vykreslila Cilku, jako naprosto perfektní osobu. Všem pomáhající, vše znající, všichni se přikláněli k jejímu názoru, a všichni dali na její mínění. Všechny nezištně zachraňovala....
Ale jinak byla kniha velice čtivá, a s tématem který mi zas otevřel pohled jiným směrem.
Cesta Cilky Kleinové ke svobodnému životu byla předlouhá a plná utrpení. Začala, když bylo Cilce pouhých 16 let. Nejprve koncentrační tábor v Osvětimi, pak gulag na Sibiři. Slovy nelze popsat, co všechno musela Cilka na své strastiplné cestě prožít a vydržet. Ale stojí za to, aby to vše nezůstalo zapomenuto a aby se o tom dozvěděly i další generace. A aby celý svět viděl a slyšel, co se dlouho po válce dělo kdesi daleko předaleko na Sibiři.
Autorka píše neskutečně čtivou formou. I přes hrůzy, které na stránkách nacházíte, není možné knížku odložit. Člověk by řekl, že s 2.světovou válkou skončily hrůzy v podobě koncentračních táborů, ale chyba lávky, stačí stočit pohled na sever. Upřímně se děsím toho, kolik takových gulagů funguje do dnešních dní. Rusko je veliké a kdo ví, co se skrývá na Sibiři.....
Kniha má hodně stran ale čte se úplně neuvěřitelně! Krásně zpracovaný příběh s dobrým koncem..
Kniha zakládající se na historických faktech, ale jak sama autorka píše, z části fiktivně smyšlená. Co se rozhodně nedá upřít je neskutečná čtivost. A ne tak často popisované prostředí gulagů.
Kniha se čte dobře (za me lepší než Tatér), ale opět, čtenář se neubrání místy neuvěřitelným pasážím. Knihu (a i Tatéra) bych hodnotila lépe, kdyby autorka tolik netlačila na svou mantru "podle skutečného příběhu". To uvádí na obálce knihy, v prologu i epilogu přitom dokazuje, že těch "skutečností" je v knize oproti fikci značný nepoměr. Kdyby byla kniha prezentována jako román inspirovaný skutečnými událostmi, působilo by to mnohem lépe.
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tolik zasáhla a dokonce i rozbrečela. Zde se "konečně" dostaneme "nejen" do Osvětimi, ale také do prostředí gulagu. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, i když si uvědomuji, že stejně jako v případě Tatéra z Osvětimi, autorka trochu upozaďuje drsnost prostředí a dává prostor vykreslení mezilidských vztahů.
Možná je na čase trošku zbrzdit knižní vlnu Osvětimi a psát také o gulazích.
Četlo se dobře, ale nebylo to úplně to ono. Cilka byla až tak moc dokonalá, že fikce čiší z každé strany. Kniha mě příliš nezaujala.
(SPOILER)
Knížka je to čtivá, to jo, ale tím končí veškerá pozitiva. Je to vlastně taková Rosamund Pilcher z gulagu.
Cilka byla tak strašně úžasná, sluníčková a obětavá. Dokonce i lékaři na ní dali a propouštěli pacienty podle její rady. S ostatními děvčátky se procházely za bílých nocí a ještě laškovně pokřikovaly na chlapce. Jen Cilka má výhody z úspěšné operace velitelova děcka. No a jelikož je tak úžasná, tak samozřejmě nechce žádnou odměnu pro sebe, ale pro kámošku.
Sice to má uspěchaný a useknutý konec, ale to mi nevadilo, protože už jsem na to neměla nervy a byla jsem ráda, že je konec.
A mimochodem, skutečná Cecílie Kleinová nikdy nemluvila o to, co v Osvětimi a v gulagu zažila. Celá kniha je jen výmysl a honba za mamonem H.Morrisové.
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20200125/281904480145331
Tak toto je hodně čtivá knížka. Člověk nechápe, že jedna žena mohla toto prožít a i přesto všechno, že to nevzdala a zůstala v ní naděje a touha pomáhat ostatním. Velmi silná žena a velmi silný příběh.
Zajímavý příběh jedné silné ženy. Zpracování a jazyk mi však přišly kostrbaté a závěr knihy rychlý a useklý.
To byla Kniha. Po Tateru jsem sáhla i po Cilce a wau. Nádherná duše to byla. Moc se mi líbilo zpracování, je to jako holt jejímu životu. Co vše prožila, čím si musela projít. Přečtěte si, doporučuji
Neuvěřitelné... Skláním se před statečností této mladé dívky. Zanechalo to ve mě spoustu pocitů, o gulazích jsem popravdě ani nevěděla takže přidaná hodnota... "Líbilo" se mi to víc než Tatér z Osvětimi a tuto knížku rozhodně doporučím i dál
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tato kniha se mi dostala do rukou po sérii těžších knih. Místy jsem odkládala, abych to dokázala vše zpracovat. Kniha je opět na motivy skutečných událostí a stejně jako Tatéra z Osvětimi, mohu tuto knihu vřele doporučit. Jsem zvědavá na třetí díl Tři sestry.