Chlapectví

18.11.2023

Velmi dobře napsaná biografie dospívajícího chlapce - se všemi nejistotami, obavami, emocemi. Dokonale vystižený rozpor mezi tím, jak se John chová, jak působí na druhé, a tím, kým opravdu je, co prožívá. Ta nejistota, tápání, ohledávání vlastního já - to je vyjádřeno opravdu mistrovsky. Zvláštní kapitola je vztah k matce, vztah k ostatním dětem, k Afrikáncům, učitelům. Výborně napsané.

03.08.2022

Zajímavý příběh - četla jsem na Čtenářskou výzvu. Místy velmi čtivé. Jen mám takový pocit, že mi v paměti (k mé smůle) asi moc nezůstane...

23.07.2022

První díl z trilogie, proto si ještě ponechám rezervu v hodnocení, a taky proto, že mě některé jiné Coetzeeho knihy už zaujaly i více. Pohled na dospívání kluku z Jihoafrické republiky je i přes svou zdánlivou banalitu každodennosti a vlastně i kulturní vzdálenost zajímavým výletem i do oblasti našeho vlastního dětství, jenže málokdo to umí (rozuměj nahlédnout své vlastní dětství) tak realisticky a bez patosu jako JMC. A to si na něm cením, jde s kůží na trh, a ač bych se zdráhal věřit všemu co píše, tedy ztotožňovat postavu malého JMC s autorem JMC, protože, přeci jenom jedná se pořád o fikci, skutečnost prožitku z toho srší, a jestli to zažil přímo JMC jako malý kluk, nebo si to vybásnil, není tak důležité, protože pravá poezii je vždy pravdou života.

25.04.2022

Kniha se mi četla těžko, jak jsem překročila polovinu, bylo to lepší. Asi nejsem typ čtenáře držitelů Nobelových cen... Některé "zážitky" utkví asi napořád, jejich surovost je chvílemi hodně velká. Poslední třetina knihy mě bavila, připadne mi, že se až v této části pořádně rozběhla. Další knihy od tohoto autora asi nechám jiným čtenářům.

17.07.2019

Jednoduchý příběh se silným podtextem.
Nelehké dospívání mladého chlapce v Jižní Africe. Autor dokonale vystihl pocity, které v sobě musí mít. Narůstající pocity nenávisti k otci, protichůdné pocity k matce, kterou obdivuje, uznává a zároveň nenávidí. Brilantní dílo.

16.02.2018

Ačkoliv kniha není obsáhlá, dějově to plně nahrazuje.

21.06.2017

Nečetlo se mi úplně lehce, ale nakonec hodnotím pozitivně. Je zajímavé, co se honí hlavou dospívajícímu chlapci, komplikované vztahy k oběma rodičům, ve mě vzbuzují otázku, co asi budou řešit za pár let moji dva kluci.

02.07.2014

"Někdy se ta temnota rozptýlí. Obloha, která mu obvykle sedí nad hlavou jako pevný neproniknutelný krunýř, ne tak blízko, aby se na ni dalo dosáhnout, ale ani o moc výš, se na škvíru pootevře a on na chvilku vidí svět takový, jaký opravdu je. Vidí sebe v bílé košili s ohrnutými rukávy a v šedých kraťasech na přelomu detství a dospělosti: už není díté, žádný kolemjdoucí by ho už za dítě nepokládal, už je na dítě moc velký, už je velký a nemuže se upínat k výmluvě, ale pořád je jako dítě hloupý a uzavřený do sebe: dětinský, zabedněný, nevzdělaný, zaostalý."

Konečne taký Coetzee, ktorý sa mi páči. Som si vedomá toho, že Coetzeeho predchádzajúce knihy, ktoré som pred pár rokmi čítala, boli na mňa určitým spôsobom zložité a tým pádom som ich nedokázala chápať v ich plnom zmysle. Možno keby sa k nim vrátim dnes, zmením pohľad na ne. Ale práve preto, že nemám vo zvyku opakovane čítať už prečítané a aj preto, že v živote asi nestihnem prečítať všetko, čo by som chcela, tak som sa rozodla siahnuť po tejto neprečítanej trilógii. S malou dušičkou som otvárala prvú stránku Chlapectí. Ani som sa nenazdala a prvá tretina kniha ubehla bez mrknutia oka. Ostala som pohltená. Pohltená hutnosťou myšlienok dospievajúceho chlapca. Pohltená jeho strachom zo straty matkinej lásky. Pohltená jeho neopodstatnenou nenávisťou k otcovi. Pohltená jeho strácaním sa v sebe samom. Až tak pohltená, že po Chlapectví som bez váhania otvárala Mládí.

"Obloha se otevře, vidí svět, jaký je, pak se obloha zavře a on je zase sám, žije ten jediný příběh, který si připustí, příběh sebe sama."

4/5

29.06.2014

Pro mě je to kniha, která neurazí ani nenadchne. Asi nejsem přiznivec tohoto stylu psaní, ale přesto v této knize mě cosi zaujalo - ta euforie a nadšení z farmy Voëlfontein a ten popis, co se na farmě děje, byl velmi zajímavý. Četla jsem Zrání a to se mi líbilo o něco víc.

01.02.2014

Prežiť obdobie dospievania samo o sebe nie je jednoduché v žiadnej dobe. Pritom ním ani nemusíte prejsť v čase, keď svetom zmietajú vojnové konflikty, či iná kataklizma, alebo, ako je to v prípade Johna, ústrednej postavy, s ktorou sa autor identifikuje, ak vyrastáte počiatkom druhej polovice 20. storočia v Juhoafrickej republike a ste dennodenne priamo konfrontovaný dopadom rasistickej a diskriminačnej politiky štátu – s priepastnými rozdielmi medzi chudobou a bohatstvom, civilizovanosťou a zaostalosťou, dôsledne uplatňovanou rasovou segregáciou – takže nie je možné, aby sa to neodrazilo na formovaní vašej osobnosti. Postava Johna je takmer anonymná, jej meno je spomenuté sotva raz, čo jej v spojitosti s charakterom Johnových myšlienok dodáva určitú univerzálnosť, Coetzeemu sa podarilo zahrnúť do nej všetkých ľudí bez ohľadu na pohlavie. Tomuto zámeru neodporuje ani zvolená forma – použitá 3. osoba, ktorá substituuje 1.osobu, a to tak šikovne, až nadobudnete pocit, že text je písaný v 1. osobe, že jeho rozprávačom ste vy, že ide o vaše vlastné myšlienky. Sú to myšlienky toho najintímnejšieho charakteru, prirodzené každému človeku, dôsledne chránené pred očami a ušami iných ľudí, sú odrazom temnej stránky ľudskej osobnosti. Ide síce o myšlienky dieťaťa, resp. dospievajúceho chlapca, je v nich však poznať určitý kritický hodnotiaci nadhľad oveľa staršieho človeka, nijako to však neznižuje autenticitu knihy. Pre mňa osobne je kniha mimoriadna ešte pre jeden aspekt, v duchu ktorého sa nesie celá prvá časť Coetzeeho spomienkového cyklu. John pokladá matku za svojho jediného spojenca, jediného človeka, ktorý ho má skutočne rád, ale ako to už býva vo väčšine prípadov vo vzájomnom vzťahu matky a jej dieťaťa, práve matke John najviac ubližuje a hoci si to plne uvedomuje, nevie svoje pocity a správanie ovládať a zmeniť. Práve iracionálny charakter tohto vzťahu sa Coetzemu podarilo dokonale zachytiť. Čím viac lásky a starostlivosti matka Johnovi prejavuje, tým viac je on podráždenejší a voči nej zbytočne krutejší. Ruku na srdce - bol váš vzťah v čase dospievania a pravdepodobne ešte aj dlhú dobu potom k rodičom iný?

21.01.2013

Kniha je opravdu dobře napsaná, ale něco jí chybí. Nebo možná jen mně osobně úplně nezaujala. Dávám 4*, ale je to hodnocení s velkým nadhledem, kdybych se řídila čistě svými pocity a nadšením / zklamáním, asi by to byly jen 3*. Opět jsem v situaci, kdy mi chybí nějaký mezistupeň - 3,5*.
Knize se vpodstatě nedá nic vytknout, je jako dokonalý výtvor, který je pro svou dokonalost trochu sterilní.
Rozum mi říká, že je to kniha plná barvitých detailů, citů a konfliktů, ale tento racionální závěr není v souladu s mými pocity.
No, možná jsem ji jen nečetla ve správný čas.

Autobiografické prvky knižky velmi krásně souznějí s pocity malého hrdiny. Snad každý kluk /i děvče/ v tomto věku prožíval větší či menší propasti ve vztahu k okolí, k rodičům, ke světu tady ještě zesílené obrovskou různorodostí entit. Určitě si čtenář dovede dosadit svá místa - a věřím, nebude to Jižní Afrika. Moc upřímná psychologická sonda, krásně napsaná a čtivá.