Chladnokrevně
Truman Capote
Dnes již klasická kniha Chladnokrevně vypráví reportážním stylem o bestiálním zločinu, který v roce 1959 otřásl Spojenými státy a k němuž došlo v zapadlé vesnici v Kansasu: dvojice mužů, kteří se každý z jiných důvodů dostali na šikmou plochu, tehdy povraždila čtyři členy farmářské rodiny. Autor se zabývá analýzou jejich motivů, sleduje průběh vraždy i následné detektivní pátrání a tento děsivý příběh přivádí až na samý závěr, když rekonstruuje potrestání zločinců smrtí. Capotův "román ze skutečnosti" vyšel poprvé v roce 1965 - a v té době rozpoutal v americké literatuře revoluci. Prolínáním dokumentaristického přístupu, podpořeného trpělivým sběrem autentického materiálu, s prozaickou dovedností a estetickým zřetelem totiž autor vytvořil dílo, které se stalo nejenom zneklidňujícím obrazem jednoho zločinu, ale především symbolickým poselstvím o odvrácené straně společnosti. Pro tvorbu usilující o věrné zachycení problémů a paradoxů moderního světa tak Capotova kniha otevřela zcela nové možnosti a stala se inspirací řady dalších literárních děl.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
In Cold Blood , 1965
více info...
Přidat komentář
Chladnokrvne mi na poličke ležalo už dlho. Ako aj v živote, všetko má svoj čas a dôvod, takže na ňu pirišiel čas pri rozhodovaní sa, ktorú knihu so sebou vziať na dovolenku. A nemohla som urobiť lepšie. Vtedy som ani netušila, že sa mi dostala do rúk jedna z najlepších kníh, aké som kedy čítala. Od prvých strán som sa od knihy nevedela odtrhnúť, nemyslela som na jedlo, ani na povinnosti, chcela som len čítať ďalej a ďalej. To sa mi v živote stalo možno 2x.
Knihu hodnotím ako fenomenálne majstrovské psychologické dielo. Capote sa nás pokúsil vtiahnuť priam autenticky do brutálnej vraždy 4 členov rodiny Clutterovcov pre pár dolárov, ktorá sa v skutočnosti reálne stala. Urobil to nezúčastnenou rekonštrukciou prípadu s dokumentárnou autenticitou. Bolo to napínavé ako guma v trencloch. Dojem dotvára aj fakt, že sám Capote bol súčasťou prípadu, venoval mu takmer 8 rokov života. Capote čoskoro po vraždách odišiel do Kansasu a hovoril s ľuďmi blízkymi Clutterovcom. Po zatknutí a usvedčení vrahov Perryho Smitha a Dicka Hickocka sa Capote stal hlavnou súčasťou ich životov, zatiaľ čo čakali v cele smrti. Capote sa zblížil najmä so Smithom. Ten spisovateľovi dokonca venoval väčšinu svojich osobných vecí, ako boli kresby a knihy. Capote bol prítomný aj na poprave. Videl zomrieť Hickocka, avšak Smithovu smrť vidieť nechcel a opustil miestnosť.
Knihu považujem za jednu z najlepších, aké som kedy čítala.
Čerstvě dočteno. Knihu jsem si vzhledem k proslulosti naordinovala v originále a čtení to bylo opravdu výživné. Capote bez chybičky naplnil svoji ambici popsat reportaznim stylem brutální vraždu podle skutečné události, a přitom tak, že čtenáře vtáhne do děje napětím. To jde? Jde to!! To byla první věc, která mě zajímala. Zvědavost 2: jací jsou teda vlastně ti “zlí lidé”, vrazi, zloději, podvodníci apod? Jsou to také jen lidé, se kterými se dá ztotožnit, a jejich hrůzočiny jsou jen vyústěním nešťastných okolnosti, které rozhybaji vrozené dispozice k násilí, které máme všichni? Odpověď v knížce je, ale není jednoznačná. Dick byl celkem čistokrevného hovado, které ukradne žvýkačku i když má zrovna peníze, proto ze proste krade. Perryho mi líto bylo. Od dětství v chudobě, ustrcich, šikaně, přes válku v Koreji, kdy nedostal ani ocenění (protože byl napůl Indiáni?) az po celkem vysoký stupeň invalidity, Perry nedostal do života fakt nic dobrého. Ale vrazda? Oba vrahové mají společné sobectví, zavist, mindraky a vyrůstání v Kansasu, kde zřejmě k pušce není odnikud moc daleko. Přidejme dobový aspekt, detailní popisy krajiny, způsobu života tamních farmářů a chladnokrevně objektivní autorův styl a máme dílo nesmirne hloubky, jazykového mistrovství a sondu do duší zločinců. Také ještě mnoho dalšího mi lítá hlavou, ale zatím takto. Doporučuji, ale náročné, pokud to vezmete opravdu od gruntu.
Také jedna z knih, na které nejde zapomenout. Viděla jsem nejdříve životopisný film Capote, bylo už pozdě večer, ale nedalo se od něj odtrhnout, představitel spisovatele mně doslova učaroval. Věřím, že tato kniha ho totálně vysála, že již poté nebyl schopen napsat nic dalšího. Byli velmi blízcí přátelé se spisovatelkou Harper Lee, se kterou se znal od dětství. Autorka knihy Jako zabit ptáčka, na kterou se také chystám.
Fascinovalo ma, ako niekoho môže jeden kriminálny prípad fascinovať natoľko, že jeho mapovaniu venuje roky života, a potom ešte ďalších šesť rokov sedí nad svojimi poznámkami (8000 strán!), aby ho spracoval do knižnej podoby. Celý tento „príbeh za príbehom“ bol pre mňa možno ešte zaujímavejší než ten, čo ponúkol Capote – ale aby sme sa pochopili, jeho Chladnokrvne považujem za naozaj skvelé dielo. Žasla som nad jeho atmosférickosťou, detailnosťou, určitou razantnosťou. Reportáž a román tu spolu splodili úchvatného zakladateľa úplne nového žánru, nového štýlu. „Ako“ bolo pre mňa v tomto prípade zaujímavejšie než „čo“, nevraviac o tom nevyjadrenom „prečo“. Prečo práve táto téma autora tak chytila? Prečo dielo vôbec napísal? Prečo (a tu sa už dostávame k dôvodu, prečo odo mňa dostal „len“ štyri hviezdičky) tak veľmi trval na tom, že jeho dielo je „non-ficiton“, keď si očividne niektoré dialógy a udalosti v texte upravil? Áno, nebudem tajiť, že po googlení som bola trochu sklamaná, a hoci sa natíska otázka, či sa niektorí ukrivdene sa cítiaci aktéri jeho diela cítia ukrivdení oprávnene, nazdávam sa, že pravda bude v tomto prípade na ich strane. Jasné, pokiaľ ide o to, že niektorí mali pocit, že v texte pôsobia (či už oni alebo ich blízki) inak než v skutočnosti, to je vec názoru (kto by chcel zistiť, že možno v očiach nejakého novinára nie je až taký úžasný ako vo vlastných, a že práve v optike onoho novinárskeho pohľadu ostane zvečnený), no pokiaľ ide o citácie, respondenti hádam vedia, čo povedali alebo spravili, iba žeby Trumanovi povedali jedno, a potom, po prečítaní diela a zistení, ako to vyznelo, sa rozhodli všetko poprieť (ale prečo by napríklad hlavný inšpektor Alvin Dewey spochybnil pravdivosť záverečnej scény, ktorá ho v podstate ukazuje ako veľmi ľudského, do prípadu úprimne zainteresovaného muža?).
Chladnokrvne je však každopádne kniha, ktorá dokáže vydolovať emócie a priblížiť všetkých od obetí cez vyšetrovateľov až po vrahov neobyčajne intenzívnym spôsobom.
Zajímavé rozpracování myšlenek nejen obětí, ake i vrahů. Je neuvěřitelné, kvůli jaké nicotnosti a pramalé finanční částce je člověk schopen zabít člověka.
Dlouho jsem hledala nějakou klasiku s přesahem do dneška, což Chladnokrevně splnilo dokonale. Takhle strašné věci se dějí i dnes, a proto pro mě nebylo těžké si umět představit všechny ty situace i dneska. Akorát jsem se pak sama hodně bála, no.
Kniha měla dobrý rozjezd, ale některé pasáže byly trochu nudné a nějak zvlášť mě neupoutaly. Rozhodně to nebylo tak, že bych se nemohla od čtení odtrhnout, až ke konci to zase nabralo trochu spád a poslední desítky stránek jsem zvládla v podstatě v kuse... i když možná taky kvůli tomu, abych to už měla za sebou. Kniha byla ve své době revoluční svým přístupem, ale připadá mi, že literatury na pomezí beletrie a dokumentaristiky je dnes už hodně. Nicméně Capote píše dobře, má cit pro detail a přesně ví, na co upozornit, aby scéna vyzněla tak, jak vyznít má. Jsou to lepší 3 hvězdy.
Výborný reportážní rozbor dvojí tragédie.. Capote mistrně, dynamicky a čtivě nahlíží na obě strany "téže mince" - obětí a pachatelů otřesné vraždy. Přestože samotný čin, jeho vyšetřování i vynesení rozsudků proběhlo již před půl stoletím, aktuálnost"pozůstalých"palčivých otázek je trvalá.. Šlo nějak nelogickému zločinu, kde zločinci své oběti předem neznají a ani s nimi nic nesdílí zabránit? Existuje "typická" psychopatologie zločinců takových činů? Je trest smrti "správným" a "oprávněným" trestem?
Velmi silný příběh od skvělého novináře, který rozhodně rozumí tomu, co dělá. Za mě nedoceněná kniha v mnoha ohledech. Rozhodně doporučuji.
Na mě teda kniha velmi zapůsobila. Nevidím v ní jen příběh podle skutečné události, ale neuvěřitelně precizně zpracované pohnutky chování různých lidí, včetně těch, co dokážou sebrat život.
Ke Clutterovým mám zvláštní pocit úcty a vede mě to k uvědomování si, že život je dar a my nevíme "dne ani hodiny", jak měla Bonnie Clutter napsáno na své záložce v Bibli.
Capotovi patří velký dík za zpracování tak emotivního příběhu.
Subžáner "true crime" patrí medzi moje obľúbené, hoci sa s ním stretávam skôr na poli seriálovej a filmovej tvorby. O to viac ma prekvapilo spracovanie v knižnej podobe, ktoré je zhustené do veľmi kompaktnej, "čtivej" podoby, ktoré prakticky od začiatku do konca nedá čitateľovi vydýchnuť. Je to síce sonda do minulosti, no štýlom písania nadčasová, vôbec nevyvoláva dojem akejsi "archívnosti". Príbeh, ktorý zasahuje hlboko pod kožu o to viac, že ide o skutočnú udalosť a pri predstave početného výskytu iných podobných prípadov (nielen) v Amerike, sa človek musí nevyhnutne pozastaviť nad otázkou pravdivosit idey "homo homini lupus". Výborné.
O autorovi jsem před časem viděl film, a tedy jsem věděl, o čem ta kniha je a jak dopadne. Ale přesto jsem byl celou dobu opravdu napjatý. Styl, jakým je to dílo napsáno, je dokonalý.
Příjemná oddechovka. Milé vyprávění bohatého příběhu, a zároveň Capotova dovednost zaměřit se na detail a ten umně vymodelovat, pověsit před čtenářovy oči a jet příběhem dál...a nechat viset další očekávání ve vzduchu a upoutat čtenáře na sedadlo.
Předchozí kniha mě dovedla k této. Musím se přiznat, že zpočátku mě to příliš nebavilo. Vcelku pro mě nezvyklý reportážní styl a přesto věty na dvanáct řádků. Trvalo mi téměř třetinu knihy, než jsem se pořádně začetla. Jenže pak už mě to nepustilo.
I když ve mně kniha zanechala značný neklid, doslova rozsekaná jsem byla vlastně jen z jedné zmínky - výjimečně si dovolím citovat: "... v půlce aleje vidím starou Kenyonovu kolii. Ten pes byl celý vyděšený. Stál tam ocas stažený mezi nohama, ani nezaštěkal a vůbec se nepohnul. A když jsem viděl toho psa - teprve to na mě všechno padlo."
Zajímalo by mě, jaký byl Truman ve skutečnosti. To zaujetí, které do této knihy vložil, mi přijde až patologické. Já nevím, asi bych ho za kamaráda nechtěla.
Velmi působivě beletristicky zpracovaný příběh vraždy, včetně portrétů obou vrahů.
Člověk se cítí až blbě, když takové klasice nedá vyšší hodnocení, ale prostě mě to až tak moc nepohltilo. Ano, novinářský styl byl zajímavý a v té době určitě originální, ale přišlo mi, že je celý příběh natahován na neúnosnou míru. Zase ale můžu říct, že mám za sebou něco od Capota a jsem spokojený. Třeba takový Hinterkaifeck v podobném stylu? To bych si nechal líbit.
Som veľký fanúšik detektívok a trilerov, ale to o čom čítam úplne najradšej sú reálne zločiny. O tejto knižke som síce počula už dávnejšie, ale k prečítaniu som sa dostala až teraz vďaka vydavateľstvu Absynt a prekladu S. Marca. "Chladnokrvne" od Trumana Capoteho je považovaná za prvú knihu vo svojom žánri - true crime.
15. novembra 1959 boli v Holcombe zavraždení štyria členovia rodiny Clutterovcov - Herb Clutter, jeho manželka Bonnie a ich dospievajúce deti Nancy a Kenyon. Zabili ich dvaja muži Perry Smith a Richard Hickock. (Nebojte sa toto nie sú žiadne spoilery, sú to známe fakty a dočítate sa ich už v anotácii.)
Rodina Clutterovcov žila pomerne usporiadaný a šťastný život na svojej farme. Z autorovho opisu sa mi zdali veľmi milí, nápomocní, proste dobráci. Práve ich si však vybrali dvaja bývali trestanci, bez zjavného motívu, za svoj cieľ. Nejaký dôvod, ale predsa len museli mať či nie?
Dočítate sa nielen, ako Clutterovci žili, a ako zomreli, ale aj o minulosti ich vrahov a o tom ako sa v meste Holcomb, po tragickom čine zmení atmosféra. Dozviete sa, ako páchateľov odhalili, potrestali, či, ako sa cítili počas samotnej vraždy alebo súdneho procesu.
Pre mňa bola táto kniha naozaj fantastická, jedna z najlepších, čo som kedy čítala. Autor fakticky opísal sled udalostí na základe svojich vlastných zistení, prípadne čerpal z overených zdrojov a využíval aj rozhovory s osobami priamo spojenými s prípadom. Všetky informácie dokázal spracovať tak, akoby ste vlastne čítali neuveriteľne desivú a drsnú beletriu. Ak vás neodradia hrozivé detaily vraždy a najskrytejšie zákutia ľudskej mysle choďte do toho.
Brilantné, temné, šokujúce - odporúčam.
Takový čistě novinářský styl a přitom tak otřesný příběh, v němž napětí stoupá, ačkoliv nic nezůstává skryto, jenom děj prostě pokračuje a vine se dál všemi hrůzami. Nezapomenutelná kniha.
"... a já tady lezu po břiše, abych ukrad dítěti stříbrný dolar. Jeden dolar. A já lezu po břiše,abych ho sebral."
Truman Capote nám vykreslil živě všechny postavy, oběti i vrahy. Do nejmenších detailů, máte pocit že je důvěrně znáte, jako staré známé . Vidíte je před sebou, rodinu úspěšného farmáře a jejich děti, které mají celý život před sebou. I ty dva grázly, které od dětství nepotkalo nic dobrého. Osudy všech se s jakousi slepou neodvratností protnou. Zůstanou jen zničené životy, všech, obětí i těch vrahů. A jejich nejbližších.
Přebrat si to musí už každý sám. Není to lehké čtení ani lehké přemýšlení. Uleví se aktem pomsty někomu, bude svět lepší?
"A když vám pověsí syna,dodal se skelným pohledem, zastřeným únavou a beznadějí, když víte, že bude viset, to už vás nic horšího potkat nemůže."
Já na to, co chtěl Capote touhle znepokojující knihou říci, budu myslet ještě hodně dlouho.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno americká literatura vrazi podle skutečných událostí reportážní romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Chladnokrevně |
| 2019 |  Snídaně u Tiffanyho |
| 1965 | Luční harfa |
| 2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
| 1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
Kniha Chladnokrevně je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 970x |
| Čtenářské výzvě | 114x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 475x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 17x |
Fenomenální dílo Trumana Capote o zlu v lidské podobě. Zatímco rodina Clutterovych trávila celkem spokojeně svůj poslední den na tomto světě, metr za metrem se k jejich domu blížilo zlo, které nakonec pohltilo všechny členy rodiny. Obdivuji autora za trpělivost, kterou věnoval sběru materiálu, rozhovory s lidmi blízkými rodině i oběma vrahy. Jestli ho práce na této knize skutečně vysala tak, že už potom nic dalšího nevytvořil, není se čemu divit.